A nyní přijde několik koaličních řečníků a řekne: Musíme hájiti vážnost naší policie, je nám líto, když někdy musíme do toho tlouci, ale policie nesmí si dát líbiti žádné urážky. Byli bychom posledními jakožto lidé, kteří by dnes demonstranty nějakým způsobem pobízeli, aby týrali nevinné strážníky, nebo vojíny, anebo je dokonce ohrožovali na životě. Ale měli bychom nyní přemýšleti o tom, zdali na příklad v karlovarském případě bylo potřebí bez příčiny posílati policii na ulici. Kdyby byla policie zůstala v kasárnách a ve strážnicích, nebyla by nikoho napadlo dělati výtržnosti, anebo dokonce demolovati několik bytů a krámů. Když se ovšem uzavřou ulice a řekne: "Musíte jíti tam, kam chceme, " pak to není žádná demokratická politika a nevychovávají se tím státní občané k lásce. Tatáž podívaná jeví se při každé malicherné příležitosti. Ve svém vlastním volebním okrese v Kadani musil jsem intervenovati u okresní správy politické, poněvadž při stávce 30 lidí bylo jednoho dne konsignováno neméně nežli 35 četníků. Stávkující neměli nejmenšího úmyslu něco činiti a také se nepřihodilo to nejmenší. Ale četníci byli konsignování v masách. Co byl následek? Shromažďovali se zvědavci, aby viděli, co se děje. Četníci vybízeli k rozchodu s poznámkou, že nestrpí žádné shromažďování a začali lidí rozháněti bajonety. Lidé říkali: co chcete od nás, my přece ničeho neděláme! Tu se hned řeklo: žádný odpor, sice musíme přikročiti k zatýkání. Náhodou jsem k tomu přišel včas, abych zabránil, aby četníci proti lidem nezakročili. Bylo by jinak došlo snad ke krveprolití. Stávka trvala 14 dní, 3 neděle, a ani továrníkovi, ani stávkokazům se ničeho nestalo. Vidíte, že je jen potřebí zachovati klid a neukazovati při takové příležitosti, že jsou po ruce bajonety. Tak nelze lid vychovávati.

Někteří koaliční řečnící tvrdili: "Chceme žíti s Němci pohromadě. " Jiní zase tvrdí: "Nedáme si ničeho předpisovati to, je naše republika. " Nemáme ničeho proti tomu, ale není přípustno lidí drážditi. Po mém názoru není to žádná demonstrace, když se lidem na schůzích chce vyložiti, jakým způsobem lze od státu něčeho dosíci. Chci na příklad dělníkům něco vysvětliti, malorolníkům něco říci o pozemkové reformě. Tu musí mi přece býti dána možnost s lidmi mluviti. Je jasno, že se vládě musí ukázati, že se o to zajímá víc lidí. Dlužno potom svolati větší schůze. Ale když to hned považujete za demonstraci proti státu, pak nenastane nikdy klid, ježto četnictvo je stále k disposici. Tak jsem předešlý týden oznámil schůzi na veřejném náměstí. Konání schůze bylo mi zakázáno, poněvadž jsem schůzi oznámil o 3 hodiny pozdě. Svolal jsem novou schůzi. Na to jsem byl povolán k úřadu, kde se mi jednoduše řeklo, že se schůze nepovoluje. Pro tento zákaz nebylo žádných důvodů. Při nynějších událostech jest těžko přejímati odpovědnost. Můžete lidí více drážditi, než když musím vyjíti a jim říci, že vláda svými úřady konání schůze zakázala? Tímto způsobem se vzbuzuje nevůle a tak se samozřejmě demokracie falšuje. Myslím, že ve skutečnosti máme ochranných opatření dost a že nemáme potřebí posílati na ulici četníky a policii. Karlovarský případ dokazuje jasně, že se s takovými věcmi nemá zahrávati. Jeden koaliční řečník mluvil o tom, že již stačí vrhnouti jeden kámen. To že si nesmíme dát líbiti, že třeba zjednati si respekt. Když nějaký nerozvážný mladík hodí kamenem, pak může z toho pro poplatníky celého města vzejíti ohromná škoda. Při tom je risiko na obou stranách. Ale možno přece lidem říci: Poněvadž svojí diskusi nekonáte v klidu a v míru, nýbrž jednáte násilně, jsme také my nuceni použíti násilí. To by bylo pochopitelno a omluvitelno, ale tak, jak se to nyní provádí, po více měsíců jest nemyslitelno, že by bylo lze lid uklidniti. Prožil jsem také zde v Praze v době starého Rakouska demonstrace, četl jsem také o odsouzení lidí, kteří byli obžalováni pro demonstrace na Václavském náměstí, poněvadž volali "Pryč s vládou! " Tehdy došlo v této věci k prvnímu osvobození u vrchního zemského soudu v Praze s odůvodněním, že tento výkřik je přípustný jako kritika, poněvadž pouhý tento výkřik jen dokazuje, že dotyční nejsou s vládou spokojeni. Ale jak to dnes u nás vypadá stran ustanovení zákona na ochranu republiky? Roku 1923 konal jsem před několika mladistvými osobami v uzavřené místnosti schůzi, ve které jsem neřekl nic jiného, než že to dnes je v republice příliš zlé, poněvadž jíž od každého ponocného se žádá, že musí mluviti česky, a že jest brutální, když se kácejí pomníky. Pro zlehčování vlády a úředních opatřeni byl jsem u mosteckého krajského soudu odsouzen ke dvěma měsícům těžkého žaláře a nejvyšší soud v Brně zlepšil trest na 4 měsíce. Beru na sebe každý trest a odpovídám za všechno, co řeknu. Ale prohlašuji: Tak se obyvatelstvo k demokracii nevychová.

Naopak, my můžeme se chrániti jen diktaturou pracujícího lidu, diktaturou dělníků a sedláků proti panující třídě. Tyto myšlenky bičujete do lidí, takže přicházejí k nám v masách. Domníváte se, že my bychom sami dovedli je tak přitahovati k nám? Podívejte se na nové volby. Jsme přesvědčení, že nebyli všichni komunisty, kteří nás volili. Ale nejsou spokojeni s nynějšími poměry. Z toho se máte učiti a tázati se sele sama, jak by bylo lze osobní svobody státních občanů rozšířiti, policejní a podobná opatření omeziti. Jen tak, jestliže dělníkům vyjdete vstříc, jestliže zmírníte uložená jim daňová břemena, když konečně jednou zjednáte práci, vzata bude největší část nespokojenosti a tito lide mohli by při plném žaludku lépe diskutovati. Posavadními methodami svedete to sami, že nám budete dělat největší konkurencí, takže nebudete potřebovati komunistů ke zničení svého státu. Tímto způsobem se politika nedělá. Radíme vám takto, neboť nechceme, aby lid zbytečně krvácel. Buďto máte neschopné lidí, anebo lidi, kteří jsou brutální a jednoduše chtějí vládnouti jen mocí, kteří ničeho nechtějí věděti o demokracii, ale pak bylo by vaší věcí pečovati o to, aby nastaly změny ve vládě, aby dělníkům a pracujícímu obyvatelstvu tohoto státu zabezpečena byla jak hospodářská, tak také politická práva. (Potlesk na levici.)

Místopředseda dr Hruban (zvoní) Přerušuji rozpravu o naléhavé interpelaci stran jednání státní policie v Karlových Varech a jednání o denním pořadu vůbec.

Než ukončím schůzi, chci reagovati na projev, učiněný ve včerejší schůzi.

Ve včerejší plenární schůzi pronesl podle těsnopiseckého protokolu pan sen. Friedrich mezi jiným slova: Ministr Bechyně mluvil na voličské schůzí ve Šternberku a řekl tam: My nepotřebujeme vojska proti nepříteli zevnějšímu, nýbrž proti našim Němcům, naším Maďarům - on řekl Ungaren - a našim komunistům. "

Pan ministr Bechyně mne požádal písemně, abych slavnému senátu sdělil, že výroku, který mu pan sen. Friedrich do úst vkládá, ani ve Šternberku, ani jinde neučinil a že jako ministr republiky nikdy ve Šternberku na voličské schůzí nemluvil. (Hlas Slyšte! )

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte)

Mezi schůzí tiskem rozdáno:

Tisk 45. Vládní návrh zákona o zahlazení odsouzení.

Technicko-dopravní výbor se ustavil takto: předsedou: sen. inž. Bohdan Bečka, I. místopředsedou: sen. Václav Sehnal, II. místopředsedou: sen. Julius Sláma, I. zapisovatelem: sen.. Ferdinand Šťastný, II. zapisovatelem, sen.. František Novák.

 Místopředseda dr Hruban: Navrhuji, aby se příští schůze konala v úterý dne 16. března 1926 o 16. hodině s tímto

1. Pokračovaní v debatě o naléhavé interpelaci sen. dr Hellera a soudr. na pana ministra vnitra stran jednání státní policie v Karlových Varech. Tisk 39.

2. Zpráva I. výboru branného, II. sociálně-politického výboru, III. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 16), kterým se doplňuje § 81 zákona o vojenských požitcích zaopatřovacích. Tisk 34.

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu (tisk 10), kterým se předkládá Národnímu shromáždění ujednání o změně výpovědní lhůty českoslovansko-švýcarské obchodní a celní úmluvy ze dne 6. března 1920. Tisk 35.

4. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského a o vládním návrhu (tisk 12). kterým se předkládá Národnímu shromáždění oprava obchodních styků mezí republikou Československou a královstvím Bulharským, sjednaná v Sofií dne 16. října 1925. Tisk 37.

5. Volba stálého výboru podle § 54 ústavní listiny.

6. Volba komise Národního shromáždění podle § 1 zákona ze dne 8. dubna. 1920, č. 309 Sb. z. a n., o dávce z majetku a přírůstku na majetku.

7. Návrh sen.. dr Hellera a soudr. na dosazeni výboru pro vyšetření události v Karlových Varech dne 3. března 1926.

8. Návrh sen. Toužila a soudr. na zřízení výboru k vyšetření katastrofy v Truhlářské ulici.

Jsou námitky? (Nebyly. ) Námitek není.

Končím schůzi.