Předseda: Klofáč.

Místopředsedové: Donát, dr. Hruban, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: Kalčok, Pastyřík.

118 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr. Dérer, dr. Kallay, dr. Nosek, Stříbrný, Šrámek, dr. Viškovský, za ministerstvo národní obrany majoři: ing. Wagenknecht a ing. Potěšil.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi sen. Kopřivovi a Stodolovi, pro dnešní schůzi sen. Fahrnerovi, pro tento týden sen. Dúrčanskému.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 4 neděl sen. Strakovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená 4nedělní dovolená sen. Strakovi se uděluje.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tisk 34. Zpráva I. branného výboru, II. sociálně-politického výboru. III. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona, kterým se doplňuje § 81 zákona o vojenských požitcích zaopatřovacích (tisk 16).

Tisk 35. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění ujednání o změně výpovědní lhůty československo-švýcarské obchodní a celní úmluvy ze dne 6. března 1920 (tisk 10).

Tisk 36. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění Úmluva mezi Československem a Polskem o usnadnění pohraničního styku, sjednaná v Praze dne 30. května 1925 (tisk 11).

Tisk 37. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění úprava obchodních styků mezi republikou Československou a královstvím Bulharským, sjednaná v Sofii dne 16. října 1925 (tisk 12).

Tisk 38. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění k dodatečnému souhlasu dohoda o vyclívání anglických reklamních tiskopisů sjednaná mezi republikou Československou a Spojeným královstvím Velké Britanie a Irska výměnou not v Praze dne 1. února 1926 a uvedená v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 1. února 1926. čís. 14 Sb. z. a n. (tisk 22).

Tisk 39. Naléhavá interpelace senátora dr. Hellera a soudr. na pana ministra vnitra stran jednání státní policie v Karlových Varech.

Tisk 40. Zpráva I. zahraničního výboru, II. ústavněprávního výboru, III. rozpočtového výboru o vládním návrhu, jímž se předkládá Národnímu shromáždění smlouva mezí republikou Československou a republikou Polskou o otázkách právních a finančních, podepsaná dne 23. dubna. 1925 ve Varšavě se Závěrečným protokolem z téhož dne (tisk 19).

Tisk 41. Zpráva imunitního výboru o žádosti krajského soudu v Chebu na souhlas k trestnímu stíhání sen. Löwa pro přečin podle §§ 488 a 491 tr. zákona, spáchaný tiskem (čís. 536/26 předs)

Tisk 42. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského o vládním návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění úprava obchodních styků mezi republikou Československou a Albánií sjednaná v Tiraně dne 19. ledna 1926 (tisk 23).

Tisk 43. Návrh sen. dr. Hellera, Niessnera a soudr. na změnu §u 9 zákona ze dne 11. června 1919. čís. 330 sb. z. a n.

Tisk. 44. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 11) zákona, jímž se mění některá ustanovení o přímých daních a stanoví se mimořádné přirážky státní ku přímým daním na rok 1926 (tisk 13).

Tisk 46. Naléhavá interpelace sen. Ant. Šolce, Klečáka, Thoře, Trčky, dr. Soukupa, Jaroše, dr. Šrobára, Donáta, dr. Reyla, dr. Procházky, dr. Fáčka, dr. Němce a druhů panu ministrovi národní obrany o katastrofálním výbuchu třaskavin v Praze.

Zápis o 8. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 23. února 1926.

Těsnopisecké zprávy o 6. až 8. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 18. a 23. února 1926.

Zápis o 9. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyložen byl podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 43. Návrh sen. dr. Hellera, Niessnera a soudr. na změnu §u 9 zákona ze dne 11. června 1919 čís. 330 Sb. z. a n.

Výboru sociálněpolitickému, rozpočtovému, zahraničnímu a ústavněprávnímu,

K tisku 20. Dodatek k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva sjednaná v Římě dne 6. dubna 1922 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou.

K tisku 21. Dodatek k vládnímu návrhu, kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Úmluva sjednaná ve Vídni dne 30. listopadu 1923 mezi Rakouskem, Itálií, Polskem, Rumunskem, Královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem o úpravě různých skupin. odpočivných požitků, které nebyly upraveny Úmluvou v Římě ze dne 6. dubna 1922.

Výbory se ustavily takto:

Rozpočtový: předsedou Č. S. sen. Klečák Josef, I. místopředsedou Rep. sen. Kroiher František, II. místopředsedou Lid. sen dr. Karas Josef, III. místopředsedou N. D. sen. dr. Fáček Vladimír, I. zapisovatelem Lid. sen. dr. Procházka Adolf, II. zapisovatelem S. D. sen. Zimák František.

Kulturní: předsedou Lid. sen. Valoušek František, I. místopředsedou S. D. sen. Habrman Gustav, II. místopředseda N. D. sen. dr. Němec Bohumil, I. zapisovatelem Č. S. sen. dr. Macků Bedřich, II. zapisovatelem Č. S. sen. Reichstädterová Růžena.

Předseda: Sděluji, že do výboru zahraničního místo sen. Pastyříka nastupuje sen. Kotrba za sen. dr. Brabce senátor dr. Fáček.

Na denním pořadu dnešního dne je nejprve:

Zpravodajem je pan sen. Wagner.

Zpravodaj sen. Wagner: Vážené dámy a pánové! Okresní soud pro přestupky žádá, aby udělen byl souhlas k trestnímu stíhání sen. Ant. Šolce pro přestupky proti bezpečnosti cti podle §§ů 491 a 496 trest. zákona. Jedná se o soukromou žalobu soukromého žalobce pana Otakara Haška, který cítí se stížen výrokem pana sen. Ant. Šolce, učiněným před více lidmi, že je denunciant, pisatel anonymních listin k veřejným úřadům, a že je padouch.

Pan sen. Šolc byl v této věci slyšen, poněvadž žaloba podána před volbami v době, kdy pan sen. Šolc senátorem nebyl a tudíž imunity nepožíval. Navrhl důkaz pravdy, který také byl proveden a vzhledem k tomu pan sen. Ant. Šolc žádá sám, aby udělen byl souhlas k jeho trestnímu stíhání.

Imunitní výbor navrhuje, aby slavný senát udělil souhlas k trestnímu stíhání pana sen. Ant. Šolce pro zmíněné přestupky, a to z toho důvodu, poněvadž se jedná o soukromou žalobu trestní, o výroky, které s parlamentární činností pana sen. Šolce nesouvisejí a není příčiny, aby nebyl dán volný průchod trestnímu řízení tím méně, když pan sen. Šolc sám žádá, aby souhlas k jeho stíhání byl dán.

Předseda: K debatě není přihlášen žádný řečník. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby bylo svoleno k trestnímu stíhání sen A. Šolce pro přestupek proti bezpečnosti cti, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Dále je na pořadu:

Zpravodajem je pan sen. dr. Baxa.

Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Okresní soud ve Vlašimi žádá za souhlas k trestnímu stíhání sen. Adamovského pro přestupek §u 312 tr. z.

Podle žádosti okresního soudu ve Vlašimi dopustil se sen. Adamovský zmíněného trestního činu tím, že Josefa Havlíčka, poštmistra v Načeradci, urazil ve službě výrokem >Dám k tomu ještě pár facek a jestli chcete, nafackuji vám hned. Vy jste blázen, stěžujte si na mne."

Čin spáchán byl dne 18. června 1925. Trestní oznámení došlo okrasního soudu ve Vlašimi dne 30. června 1925. Soud tento žádal dne 1. července 1925 poslaneckou sněmovnu o vydání. Ale dne 19. října 1925 oznámil předseda poslanecké sněmovny, že Národní shromáždění bylo dekretem presidenta republiky rozpuštěno a že poslanecká sněmovna o žádosti nerozhodla.

Imunitní výbor navrhuje, poněvadž v tom to výroku je obsažen zajisté i trestný čin povahy soukromoprávní a není důvodu proč by neměl býti dán průchod trestnímu řízení, aby senát dal souhlas k trestnímu stíháni sen. Adamovského pro přestupek u 312 tr. zák.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen, prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby svoleno bylo k trestnímu st. sen. Adamovského pro přestupek podle §u 312 tr. z.. nechť zvedne ruku. (zvoní. )

Prosím, zvednouti ruce a hlasovat! (Děje se.)

To je většina. Návrh imunitního výboru se přijímá.

Dále je na denním pořadu:

Zpravodajem je opět pan sen. dr. Baxa.

Zpravodaj sen. dr. Baxa: Slavný senáte! Okresní soud v Hradci Králové žádá za souhlas k dalšímu trestnímu stíhání sen. Hlávky pro přestupek §u 488 tr. z.

Podstata činu trestního je tato:

Na veřejné schůzi, konané dne 6. září roku 1925 v Nedělištích, vyslovil se sen. Hlávka o soukromém žalobci Františku Klabanovi, zřízenci okresní nemocenské pokladny v Hradci Králové, >že dělal kortešskou práci kapitálu tím, že vyštval řadu dělníků ze zaměstnání proto, že byli komunisty<, čímž prý soukromého žalobce křivě vinil z určitého nečestného jednání a jej ve veřejný posměch vydával.

Ve věci došlo mezi právními zástupci obou stran ke smíru, podle kterého byl sen. Hlávka zavázán v nejbližších dvou číslech časopisu: "Rozhledy" a "Pochodeň", vycházející v Hradci Králové, uveřejniti v každém jedenkráte toto prohlášení: "Prohlašují, že urážky mnou na panu Františku Klabanovi ve Farářství spáchané na veřejné schůzi v Nedělištích dne 6. září t. r. se nezakládají na pravdě, pročež jich lituji a odvolávám je. František Hlávka."

Smír tento měl ovšem nabýti platnosti teprve tehdy, bude-li žalovaným schválen. Žalovaný však neschválil smíru a žádal za pokračování řízení. Řízení tedy bylo zahájeno resp. bylo v něm pokračováno.

Rozsudkem okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. listopadu 1925 č. j. T 82712511 byl sen. Hlávka uznán vinným přestupkem §u 488 trestního zákona a odsouzen podle § 493 tr. zákona s použitím §u 266 tr. zák. k trestu vězení v trvání tří dnů, kterýž však byl podle §u 261 trest. zákona zaměněn v peněžitou pokutu 150 Kč, v případě nedobytnosti k trestu vězení v trváni 3 dnů a k náhradě řízení trestního.

Hlavní líčení se konalo a rozsudek byl vynesen dne 27. listopadu 1925, tedy v době, kdy žalovaný Hlávka byl již zvolen senátorem.

Imunitní výbor je toho názoru, že v této věci imunita sen Hlávky byla porušena a navrhuje tudíž senátu, aby se usnesl, že okresní soud v Hradci Králové v trestní věcí proti sen. Hlávkovi č. j. T 827/25 porušil imunitu sen. Hlávky tím, že proti němu v době, kdy již byl zvolen senátorem t. j. 27. listopadu 1925, konal bez předchozího souhlasu senátu hlavní přelíčení a vynesl rozsudek.

Předseda (zvoní ): Nikdo není ke slovu přihlášen. Prosím, abyste zaujali místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby bylo usneseno, že okresní soud v Hradci Králové v trestní věci proti sen. Hlávkovi porušil imunitu tohoto senátora, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Senát se usnáší, že vykonáním hlavního líčení a vynesením rozsudku proti sen. Hlávkovi v době, kdy byl jíž zvolen senátorem, bez předchozího souhlasu senátu porušena byla imunita tohoto člena senátu.

Dnes byla tiskem rozdána naléhavá interpelace sen. Ant. Šolce, Klečáka, Thoře, Trčky, dr. Soukupa, Jaroše, dr. Šrobára, Donáta, dr. Reyla, dr. Procházky, dr. Fáčka, dr. Němce a druhů panu ministrovi národní obrany o katastrofálním výbuchu třaskavin v Praze. Tisk 46.

Ve smyslu §u 68 je nám rozhodnouti, zdali má býti této interpelací přiznána naléhavost.

Kdo souhlasí s tím, aby interpelací té naléhavost přiznána byla, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedené interpelaci pilnost se přiznává.

Byl mě podán návrh sen Thoře, Trčky, dr. Soukupa, Jaroše, dr. Kloudy, Pánka, dr.. Šrobára, Donáta, dr. Reyla,dr. Procházky, dr. Fáčka, dr. Němce a spol, aby byla o uvedené interpelaci ihned zahájen a debata.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh, aby byla zahájena ihned debata, se přijímá.

Navrhují řečnickou lhůtu 20 minut.

Je námitka? (Námitka nebyla.) Není tomu tak. Lhůta tato je přijata.

Dovolují si oznámiti, že za ministerstvo národní obrany jsou přítomni také páni majoři ing. Wagenknecht a ing. Potěšil.

K debatě jsou přehlášeni páni senátoři: Šolc Ant., Toužil, dr. Procházka, Jokl, Ant. Novák, Sehnal a dr. Němec.

Udělují slovo panu sen. Ant. Šolcovi. (Výkřik: Pan ministr Stříbrný ať promluví!)

Sen. Šolc Ant.: Slavný senáte, velectění pánové a dámy! Páteční tragedie v Truhlářské ulicí, která měla své smutné finále včera na pohřbu dvou padlých příslušníků branné moci naší republiky, vyvolala tuto po mém soudu nezbytnou debatu. Československá strana socialistická, jejíž jménem zde mluvím, považovala za svou povinnost přičiniti se o to, aby tento zákonodárný sbor zabýval se událostí, která minulý pátek vzrušila hlavní město republiky a byla zbytečně sensačně využita a nafouknuta i zahraničním tiskem, ačkoliv ve druhých státech podobné zjevy nejsou nikterak případy řídkými.

Považovali jsme za svou povinnost přičiniti se o to, aby odpovědnému šéfu naší armády bylo umožněno vysloviti se o příčinách neštěstí, jemuž padly v obět dva mladé, nadějné životy vojáků republiky, ale při kterém byla raněna i řada civilních občanů a těžké škody způsobeny na domovním a bytovém majetku obyvatelů poměrně málo frekventované Truhlářské ulice.

Truchlíme, váží pánové a dámy, spolu s ustaranými rodiči nad ztrátou dvou nadějných životů. Poškozený majetek dá se jistě a musí býti nahrazen, drahé životy hrdinů však, které padly ve službách naší armády, nikdo nahraditi nemůže a nenahradí.

Věříme, že vojenská správa přísně vyšetří příčiny neštěstí, a zjistili viníky, exemplárně je potrestá, ať nalézají se na místě kterémkoli. Pan ministr národní obrany, jenž ve službách našeho státu nesčíslněkrát prokázal svou energií, jistě zde vykoná svou povinnost, aby zejména v době míru zabezpečil svěřené mu životy. (Hluk. Výkřiky.)

Tento náš požadavek je tím odůvodněnější, že poměr naší strany k armádě je kladný. Nestrpíme však, aby politováníhodného neštěstí mohl u nás kdokoliv využívati k bohopusté stranické agitaci, jak se o to pokusila československá sekce moskevské Internacionály. (Sen. Toužil: A my si zase to právo upírati nedáme! Hluk.) Tato strana je nejméně oprávněna zneužívati podobných případů, když je přece všeobecně známo, že ve státě, bolševickým režimem ovládaném, lidský život nemá vůbec ceny (Výkřiky: To není pravda!) a že právě tam (Sen Toužil: To je drzost! Pane kolego, vy jste dobrý znalec ruských poměrů?) vinou tohoto režimu tisíce ba miliony lidských životů bylo utráceno.

Při této příležitosti (Hluk. Výkřiky.) tím křikem to neoddiskutujete jsem nucen vysloviti i své politování nad tím že i vážní lidé dali se strhnouti k předčasné kritice celé naší armády. (Hluk.) aniž vyčkali výsledky zahájeného vyšetřováni. (Výkřiky německých senátorů.) Tyto unáhlené výroky prošly nejen naším, ale i zahraničním tiskem ke škodě našeho mladého státu.

Československá strana socialistická je stranou usilující o odstranění válek a v důsledku toho o odbourání tíživých břemen hospodářských. Tato strana dokázala (Hluk. Výkřiky komunistických senátorů.) svou minulostí, že je proti každému vojenskému systému, sledujícímu cíle imperialistické politiky. To jsme pánové dokázali nesčíslněkrát a ještě také dokážeme.

Naše armáda však není a nesmí býti instrumentem imperialistické politiky. (Výkřiky německých senátorů.) Ona v dnešních nejistých mezinárodních poměrech má jediný úkol (Výkřiky. Hluk.) býti silnou a připravenou obhájiti naší mladou svobodu náš stát (Výkřiky: Buržoasií!) takovými obětmi na životech a majetku vykoupený. Tato naše armáda má povinnost obhájiti náš stát (Výkřiky německých senátorů.), proti vnějšímu nepříteli, ať by se vyskytl na kterékoli straně naší strategicky nešťastně položené hranice.

Ostatně linie naši zahraniční politiky, sledující jedině mír a zabezpečení našeho svobodného státu, neukládá naší armádě jiného úkolu. Mír a hospodářské povznesení občanstva tohoto státu je a zůstane jedinou devisou naší zahraniční politiky. Byli bychom však zaslepenými škůdci své republiky, kdybychom v době kdy kolem sebe vidíme bujeti nepřátelství proti sobě a kdy kolem nás uplatňuje se systém celých ozbrojených národů chtěli odstraniti armádu a vydati tak těžce vydobytou samostatnost v plen naším číhajícím nepřátelům.

Strana, jejímž jménem zde mluvím, na svém posledním valném sjezdu, konaném v prosinci 1924. vypracovala podrobný vojenský program Prohlásila, že základní zásada systému, ke kterému spěje, jest obrana země národem ve zbrani. Precizovala jasně, jakým způsobem chce s tomuto cíli postupně dospěti. Zdůraznila nutnost zavedení všeobecné vojenské předvýchovy mládeže a v důsledku toho zkrácení presenční vojenské služby postupně až na dobu 9 měsíců. Stará se také o existenční zabezpečení důstojníků a rotmistrů, aby v nich obrana našeho státu nalezla věrné a spolehlivé kádry.

Již v r. 1924 jsme prohlásili, že 14měsíční vojenská presenční služba podle branného zákona musí vejíti letošního roku v platnost. Jsme přesvědčení, že touto zkrácenou služební dobou brannost republiky neutrpí, budou-li současně provedeny náležité reformy, jak o ně usiluje pan ministr národní obrany.

Branná pohotovost ukládá občanstvu a poplatnictvu tohoto státu ohromné oběti a břemena. Jsme ochotní je povolovati a přinášeti, žádáme však, aby armádní správa byla si vědoma těžké odpovědnosti, kterou má před národem a státem. Bude-li si vždy této odpovědnosti vědoma a bude-li proniknuta smyslem pro pořádek a disciplinu, tryskající z přesvědčení, že slouží životním zájmům tohoto státu, pak nebude moci dojíti k podobným případům, jaký se stal minulého pátku. Za těžké obětí, které obyvatelstvo, přináší branné moci republiky, má jistě právo žádati, aby svěřenými životy synů našeho národa a státu nebylo hazardováno a aby v důsledku nešťastné páteční události učiněna byla energicky všecka opatření, aby se podobný případ vícekráte nemoh1 opakovati. (Souhlas.)

Předseda: K slovu je přihlášen pan sen. Toužil.

Sen. Toužil: Slavný senáte! Události z 5. března aneb událost z 5. března odhalila prapodivný pořádek Československé republiky. Událost z 5. března je také příčinou, že provádíme dnešní rozpravu. Ale, pánové, já pokládám za povinnost, abych než přejdu k předmětu o nějž se jedná řekl toto:

Zvykem téměř každé vlády kulturního státu, stane-li se nějaká událost v tomto státě, která vyvolá rozrušení veškerého občanstva, která je příčinou těžkého zranění a několika mrtvol, je veřejnost o příčinách té hrozné události informovati. (Sen. Roháček: Jen ne v Rusku! V Rusku to nedělají!) Pane kolego, promiňte, řeknu-li, že teď nesedíme v Rusku. (Hlas: To není kulturní národ?) teď sedíme v Československu a nemluvím a pořádku v Rusku, nýbrž mluvíme o nepořádku v Československu.

Vážení přátelé! Taková událost má býti a je příčinou, nebo měla by býti příčinou, aby předseda vlády anebo resortní ministr vedle informování celé veřejnosti informovali také zákonodárný sbor. Pánové žel, že pan ministr resortní, ministr národní obrany bude informovati zákonodárný sbor tehdy, když je přímo vyheverován naléhavou interpelací. (Tak jest!) Pánové, to nepokládám za správné, naopak to neslouží ke cti správě ministerstva národní obrany. Vážení přátelé, nejenom že ministerstvo nepodalo zprávu, naopak vláda pomocí svých orgánů starala se o to, aby celá tato záležitost byla utlumena. (Hlas: Fuj!) Pánové, byl jsem svědkem toho, že když někteří lidé, do těchto otázek zasvěcení, chtěli mluviti, nedovolilo se. (Sen Šturc: Brachiální násilí!) Bylo-li o tom psáno, byla provedena konfiskace. Pánové, konkrétně: My jsme pokládali za povinnost, když pan kolega mluvil tak nenávistně o straně komunistické, že když ne vláda, když ne ministerstvo národní obrany, že se postaráme o to my jako komunisté. (Sen. Hrubý: Jako vlastenci!) abychom veřejnost sami informovali. (Hlas: Po vašem způsobu!) Po našem způsobu. (Smích.) Po vašem ne!

Pánové, podali jsme žádost na policejní ředitelství, a dožadovali jsme se povolení k projevu, k veřejnému projevu, a policejní ředitelství nám poslalo zákaz s tímto odůvodněním: >Poněvadž konáním jeho byla by ohrožena veřejná bezpečnost a veřejné blaho, nemůžeme konání táboru povoliti. (Hlas: Zcela správně! - Jiný hlas: A granáty neohrožují? - Hluk.)

Přátelé, dívejte se na věc, jak sami uznáváte, to je vaší věcí, ale vození tak nebezpečných třaskavých látek na vozíku, na kterém snad může voziti sedlák hnůj na pole, na takovém vozíku voziti tento materiál, to neohrožuje blaho, to neohrožuje bezpečí celé veřejnosti? A věděl ministr národní obrany, jakýmže způsobem se tyto třaskaviny dopravují? Věděl-li, stává se spoluvinným za ten hrozný čin, který se 5. března stal. Nevěděl-li, pak prostě nekoná ty povinností, jaké by ministr národní obrany konati měl. (Hlas: Přece snad nebude voziti takový materiál, nesmysly mluvíte!) Pánové, já jsem měl náhodou příležitost podívati se na místo, které bylo tímto neštěstím postiženo. Pánové, kdybyste byli viděli tu spoušť. (Hlas: Vždyť jsme tam snad také byli!) Snad. Kdybyste viděli mrtvoly, přikryté špinavou pytlovinou, tak byste řekli to je nepořádek. A teď tady pan řečník přede mnou mluví: >Umřeli ve službách vlasti.< Ubožáci, pytlovinou přikrytí! (Hlas: V Rusku je ani nepřikrývají! - Hluk.) Já bych chtěl k tomu ještě několik slov, pánové, kde bychom ještě jinde měli hledati příčiny. Na jednu věc upozornilo >Právo Lidu<. Věc, která je alespoň pro naše věci velice zajímavá a proto se o ní zmíním. >Právo Lidu< psalo, že již za ministra Udržala byl veden spor mezi odborníky o zavedení granátů >systém Janeček< a bylo prý uváděno, že >systém Janeček<, bomby a granáty, mají velice jemný mechanismus, který dovoluje snadný výbuch. Tomu varování, pánové, které se stalo již za ministra Udržala, nebyla věnována vůbec žádná pozornost. A ještě dnes veřejnost ani my nevíme, byly-li tam vezeny bomby >systém Janeček< číslo 21 nebo co tam bylo vezeno. To je věcí, o které ví snad jen několik málo lidí. (Hlas: Kdož ví, zdali to není vojenské tajemství!)

Je také pozoruhodné, že ničivá síla působila od místa explose směrem k Petrskému náměstí i obráceně, na Revoluční náměstí. Dále pak účinek explose do výše neodpovídá explosi ručních granátů. Tato explose do výše - poněvadž vojíni byli vyhozeni, jak mně tam bylo sděleno, až do druhého poschodí. (Hlas: Tys tam ale nebyl!) Jsem rád, že jsem tam v tu dobu nebyl jistě. (Projevy rozhořčení. - Výkřiky: To je smutné, že na to děláte žerty! Popravíte lidi a ještě se jim pošklebovati!) Pánové, posunutí vazby zdiva ve škole, která je nejméně sto kroků vzdálena od místa, kde výbuch se stal, pak rozbití oken v sousedních ulicích také neodpovídá síle ručních granátů. Z dojmů, který vyvolala taková ohromná detonace, která tluče na tolik stran, lze souditi, že nebyly vezeny jen nějaké obyčejné granáty, nýbrž že to byly nepochybně miny, dělové granáty nebo letecké bomby, které explodují v tu stranu podle odborníků, na kterou je obrácena špička náboje.

Snad pan ministr národní obrany nám po této stránce dá také patřičné a náležité vysvětlení. (Hlas: Jen jestli bude odborné!)

Teď bych měl otázku. Je možno vůbec tak nebezpečnou věc voziti v poledne po Praze? Nebo nemáme žádné předpisy o dopravě výbušných látek? (Hlas [německy]: O, ano jsou předpisy! Od roku 1905 jsou ty předpisy!) Tvrdí se, že granáty byly vezeny do kasáren. K čemu třeba ostrých granátů do kasáren? (Sen. dr. Heller [německy]: Proti vnitřnímu nepříteli!) Jaké jsou důvody pro takovéto opatření? Není snad velkým požadavkem, řeknu-li, že kasárny měli by býti vůbec z velkých měst odstraněny, a to i tam, kde nehrozí takové nebezpečí jako se událo v poslední době.