Mimořádnými prostředky je stát povinen přispěti k odvrácení bytové tísně. Budeme působiti k tomu, aby stát vynaložil všestrannou podporu na posílení družstevního podnikání. Aby byla provedena reforma živnostenské inspekce a hlavně aby byla rozmnožena na dělnické zástupce. Na Slovensku, kde se odbourávají závody, není upravena otázka výpovědi a odbytného. Je nutno přikročiti k sanaci hornických, bratrských pokladen, aniž by tím zatíženi byli horníci, nebo sníženy jejich beztak nízké požitky pensijní. Do sociálního pojištění nechť jsou zařazeni také ti pracující, kteří nemají vůbec trvalého zaměstnání, jako domácí tkalci, nejsoucí ani zaměstnanci některé firmy, ani živnostníky, dále drvoštěpové v panských lesích na Českomoravské vysočině. Je nutno rozřešiti otázku pensí pro zestárlé bývalé horníky v Báňské Šťávnici.

Mnohem obsáhlejší, než dosud, musí býti zákonná ochrana žen. Považujeme za nutný zákon o ochraně dívčí mládeže před vykořisťováním a proti prostituci, o ochraně matek a kojenců, zajištění dobrovolnosti těhotenství, zákon o ochraně pomocnic v domácnosti. Při opatřeních k řešení otázky bytové dlužno bráti zřetel též na potřeby žen, výdělečně činných mimo domov. Celé rodinné právo vyžaduje nové úpravy, odpovídající změněným sociálním poměrům. Jsou nutna dále vážná opatření proti alkoholismu, tuberkulose a sociálnímu zlu pohlavních nemocí. Dalekosáhlého doplnění vyžaduje ochrana pracující mládeže, hlavně učňů.

Budeme úsilovně působiti k tomu, aby byly splněny všechny sliby dané státním zaměstnancům. Budeme žádati zrušení prosincových zákonů, splnění definitivní úpravy požitků státních zaměstnanců, upravit požitků staropensistů, zastavení restrikčního zákona, jehož se zneužívá proti existenčně nejslabším, politicky nepohodlným, k národní persekuci, k vynucování celibátu státních zaměstnankyň. Chceme, aby také poměry samosprávných zřízenců byly upraveny.

Samy strany koalice přiznávají neudržitelnost dnešní soustavy daňové. My, komunističtí senátoři, budeme v parlamentě působiti k tomu, aby změna daňových zákonů stala se rychle a aby nebyla pouze zdánlivou. I vládní socialisté jsou svým programem vázáni zasaditi se o takovou zrněnu dosavadních zákonů daňových, aby daně byly uvaleny na největší boháče kapitalisty, velkostatkáře. Jenom v tom případě bude moci býti uleveno dělníkům a pracujícím rolníkům. Základem státních příjmů nemají býti daně nepřímé, působící drahotu. Mimořádně nutno je rychle zrušiti daň z obratu, zejména na potraviny. Vzhledem k dnešním drahotním poměrům je nutno daněprosté existenční minimum při dani z příjmů určiti hranici 16.000 Kč ročního přijmu a míti při jeho stanovení zřetel na početnost rodiny. Okamžitě budiž vydáno vládní nařízení, že berní správy nesmějí žádati na továrnících, aby dělníkům strhovali 5% mzdy na zaplacení daní, dodatečně vyměřených za léta 1919 až 1923. Protestujeme proti tomu, aby na základě zákona ze dne 8. října 1924, č. 235 Sb. z. a n., byly odepisovány daně pouze kapitalistům, kdežto u dělníků přes řádně odůvodněné žádosti jsou daně exekučně bezohledně vymáhány. Poněvadž nevěříme dnešnímu třídně zaujatému byrokratickému státnímu aparátu, žádáme, aby ukládání a vybírání daní bylo kontrolováno orgány dělnické třídy buď továrních výborů, anebo odborových organisací. Jenom v souvislosti s kontrolou výroby je pomocí těchto dělnických orgánů možno předejíti tomu, aby velcí kapitalisté při odvádění daní nepodváděli.

Velkou péči věnují komunističtí senátoři potřebám pracujících rolníků. My se nepovažujeme jen za zástupce průmyslových dělníků, nýbrž také všech pracujících, velkokapitalismem vyssávaných a kapitalistickou vládou potlačovaných rolníků. Budeme je chrániti proti nespravedlivým daním, proti bankovnímu kapitálu, který je vrhá do zadluženosti a postupně ničí těžkými podmínkami úvěru. Chceme, aby byl odčiněn podvod, jenž na drobných a středních rolnících byl spáchán při provádění pozemkové reformy. Od placení daní nechť jest z malých rolníků osvobozen každý, kdo nemá více půdy, než 1 ha na jednoho člena rodiny. Ke kontrole spravedlivého ukládání daní rolníkům buďtež z řad pracujících rolníků zřízeny kontrolní daňové komise. Nutno provésti revizi přídělového řízení v provádění pozemkové reformy, zejména revisí přidělených zbytkových statků. Aby kontrola v této věcí mohla býti prováděna nejširší veřejností, žádáme uveřejnění seznamu osob, kterým se zbytkových statků dostalo. Malým vesnickým lidem, kterým při provádění pozemkové reformy dostalo se za vysokou cenu malých kousků půdy, buďtež prominuty nedoplatky, případně vráceno to, co zaplatili. Občanské sbory zástupců vesnického obyvatelstva nechť kontrolují veškerou přídělovou a parcelační činnost pozemkového úřadu. Je nutným zákon o nucených pachtech. Každý statkář, jenž vlastní půdu od 50 do 100 ha, nechť je jím zavázán 10%, vlastník 100 a 150 ha 20%, vlastník 150 až 300 ha 30% své půdy přenechati za mírné nájemné malým zemědělcům. (Výborně!) Budiž zřízena přísná kontrola pracujícího občanstva a parlamentu nad hospodařením dřívím z lesů, které jsou v záboru. Kontrola tato nechť má za účel zameziti kapitalistickou lichvu tímto dřívím, která jednak znemožňuje stavební ruch a na druhé straně pak chudým lidem znemožňuje opatřiti si dříví palivové. K prospěchu chudých vesničanů je vyříditi otázku pastvin a užívání lesů. Je nutno umožniti poskytování levného a dlouhodobého úvěru drobným rolníkům. To, co se u nás vydává za >pozemkovou reformu<, ukázalo se v praksi jen podvodem, spáchaným na drobných a středních rolnících. (Výborně! - Potlesk u stoupenců řečníkových.) V rukách agrární strany stala se pozemková reforma prostředkem k posílení stranického vlivu této strany, dále prostředkem k tomu, aby usazování českých kolonistů na zbytkových statcích v obvodech německých, maďarských, slováckých a podkarpatoruských byla provozována politika nacionálního výboje a upevňována vláda české nacionální buržoasie. Budeme usilovati o to, aby v Československu byla provedena skutečná pozemková reforma na podobných zásadách, jako byla provedena ve Svazu sovětských socialistických republik. (Výborně! - Potlesk.)

V otázce národnostní považujeme my komunisté za svou povinnost také zde, odrážeti všechnu nespokojenost, kterou národnostní menšiny cítí v této zemi. Každá národnost má právo sama volně rozhodovati o svém sebeurčení až do odluky prostřednictvím svých zastupitelských sborů, volených pracujícími masami. Volby na Slovensku a v Podkarpatské Rusi byly plebiscitem, který dokazuje před celým světem, že obyvatelstvo těchto obvodů živelně odmítá dnešní pražský buržoasní česko-nacionální centralismus. (Výborně!) Kdežto vláda a strany koalice hned po volbách odpověděly proto toto hlasování slovenského lidu a lidu v Podkarpatské Rusi persekucí, my komunisté s důrazem prohlašujeme, že jak pracující lid v Podkarpatské Rusi, tak také lid slovenský má právo jednati o svém osudu na vlastních sněmech. (Výborně! - Potlesk.) Podkarpatská Rus má dokonce vlastní sněm zaručený ústavním zákonem. Budeme potírati nacionální pokračující politiku pražské měšťácké vlády. Víme, že požadavek autonomie je měšťáckou myšlenkou, znamenající dohodu buržoasie národa vládnoucího a potlačeného. Ale jako požadavek částečný budeme podporovati i požadavek autonomie a vůbec každou formu, jaké obyvatelstvo Slovenska a Podkarpatské Rusi po dobrovolném svém vlastním usnesení bude chtíti státně žíti. Také Němci v Československu mají právo vysloviti se o svém poměru ke státu, a to nemůže jim být upíráno někým, kdo sám se dovolává tohoto práva sebeurčení. To jsou teda naše základní hlediska na řešení otázky národnosti.

Není možným žádné trvalé spolužití národů, než na podkladě dobrovolnosti, jak prakticky ukazuje rozřešení národnostní otázky v SSSR. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Houser (pokračuje): Právě, že buržoasní režim u nás za řadu let neučinil ani jediný krok k rozřešení této otázky.

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. dr Houser (pokračuje): Ale my komunisté součastně prohlašujeme, že už teď, kdy národnostní otázka ve svých velkých rysech není ještě rozřešena, budeme také na půdě parlamentní bojovati proti každému konkrétnímu činu vlády, který bude namířen proti národním menšinám, a budeme podporovati každé opatření, způsobilé přispěti ke zmírnění národnostního útisku. Zavírání maďarských, polských a německých škol, hromadná propouštění německých, maďarských, slovenských, polských státních zaměstnanců, zneužívání restrikčního zákona k účelům nacionální persekuce, zneužívání pozemkové reformy, provádění české kolonizace v německých, slovenských, podkarpatoruských, maďarských odborech, odbourávání průmyslu na Slovensku a Podkarpatské Rusi, soustavná kolonizace těchto obvodů pomocí české byrokracie, otázka státní příslušnosti několika set tisíc lidí na Slovensku, Podkarpatské Rusi a polském Těšínsku desítiletí žijících, počešťovací politika na Hlučínsku, řádění nevolených správních komisi v polských obcích na Těšínsku, kde za více než 6 let české vlády v řadě obcí ještě nebyly provedeny volby, podřízení domácího obyvatelstva na Slovensku a Podkarpatské Rusi soudům, byrokratům, policejním velitelům z ruské kontrarevoluční emigrace, to jsou jenom příklady konkrétních otázek, kterým budeme věnovati v parlamentě soustavnou pozornost.

Volby, ve kterých vládní strany koalice zůstaly v menšině (Výborně! - Potlesk u stoupenců řečníkových.) byly odpovědí na politiku persekuce a reakce. Protestujeme co nejdůrazněji proti porušení zákona, jež bylo spácháno z důvodu koaliční politiky a Mičurově mstivosti na pravoplatně zvoleném poslanci soudr. Tausikovi. (Výborně! - Potlesk u stoupenců řečníkových.) Žádáme, aby posl. Tausik byl propuštěn z vězení, porušení zákona, způsobené rozsudkem nejvyššího soudu, vyneseným v den po Tausikově zvolení, aby bylo odčiněno a do žaláře aby byli zavřeni korupčníci vládního tábora. (Hlas: Krečmer!) Žádáme všeobecnou amnestii pro všechny, kdož byli odsouzeni v souvislosti s politickou činností. Budeme státi na stráži proti zamýšlenému dalšímu obmezení obecní a okresní samosprávy. Předložíme sněmovně podrobný vypracovaný návrh zákona o odluce církve od státu. Československo je dnes státem ve vysoké míře militaristickým.

Státní rozpočet má velmi mnoho neproduktivních položek, z nichž vedle položky na zúrokování státního dluhu výdaj na armádu je největší. Žádáme podstatné zmenšení těchto výdajů, přechod k miliční branné soustavě, rozsahu opravdu nezbytně jen nutného. Stát vydržuje nepřiměřeně velkou armádu, poněvadž provozuje zahraniční politiku nepřátelskou sousedním zemím, Německu, Rakousku, Uhrám a současně politiku úplné závislosti na kapitalistických velkostátech západu. My jsme pro politiku nezávislou od kapitalistických velkostátů, pro politiku přátelství a hospodářské dohody se sousedy. Jsme samozřejmě pro nejužší politické a hospodářské spojení se SSSR., s jedinou zemí, jež se osvobodila ode všech imperialistických vlivů a svrhla doma vládu buržoasie. Všechna zahraniční politika československá měla by po našem přesvědčení býti orientována tímto směrem. Bezvýhradné zavedení normálních diplomatických styků, uznání sovětského Ruska de jure může býti pouze předehrou, prvním krokem k tomu, abychom následující pak řadou smluv došli k hospodářskému svazu se SSSR. Jsme rozhodnými odpůrci dosavadní zahraniční politiky československé vlády, která napřed úplně se odevzdala do služeb Francie, nyní zase chce sloužiti Anglii a jejím tendencím isolovati Rusko. Naopak jsme co nejdůrazněji pro politické i hospodářské sblížení se sovětovým Ruskem. Jsme přesvědčeni, že dojde k organisaci států střední Evropy, a to k organisaci osvobozené od jakýchkoliv plánů nebo závazků imperialistických a že tato neimperialistická organisace střední Evropy bude prvním krokem k utvoření proletářského, sovětového svazu spojených států evropských. (Potlesk.) Jen v tomto rámci jest natrvalo a vážně možné také rozřešení národní otázky českého a slovenského obyvatelstva. Na poli zahraniční politiky Československa budeme podporovati vše, co vede k cíli pravě naznačenému. Budeme proti všemu, co ve svých důsledcích vede k rozněcování mezinárodních intrik imperialistických států a kapitalistických klik v každém z nich. Známe dobře politický význam toho, že dr Beneš právě hlasoval v Lize národů proti Turecku pro Anglii v otázce mosulské. Ministr československé republiky zradil v Lize národů sebeurčovací právo tureckého obyvatelstva, bojujícího proti imperialistické velmoci za svoji existenci. Včera uznávala koaliční vláda za svého pána Francii, dnes se nabízí do vasalských služeb Chamberlainovi.

Dosud se otevřeně stavěl proti uznání Ruska de jure jen pan dr Kramář. Kdo je v tomto ohledu dr Kramář? Je v prvé řadě výrazem české bankokracie, zejména Živnostenské banky. On je v tomto směru své činnosti za druhé nástrojem ruské kontrarevoluční, monarchistické, caristické emigrace. Že tomu skutečně tak je, dokázal telegram zaslaný dru Kramářovi z Paříže Kartašovem, ruským monarchistickým bělogvardějcem, předsedou ruského nacionálního komitétu v Paříži, jenž byl otištěn dne 7. prosince ve večerních >Národních Listech<. Ale dr Kramář daleko není jediný z našich oficielních činovníků, kteří pořád počítají ještě s císařským Ruskem.

Mám opis smlouvy trhové, kterou pražská obec uzavřela ohledně koupě pozemku u ruského kostela. Smlouva tato je podepsána koaličním starostou drem Baxou a je datována 27. listopadu 1925. Cituji z ní jen dvě věty: >Mezi JUDrem Vratislavem Černým, advokátem v Praze, jako soudně ustanoveným opatrovníkem císařské ruské vlády, jako podávající se strany jedné (Hluk. - Výkřiky.) a obcí hlavního města Prahy, jako kupující se strany druhé, byla uzavřena tato smlouva. Článek IV. této smlouvy - cituji - zní takto: >Obec pražská přejímá závazek< - prosím, 27. listopadu 1925 - >že v budoucnosti, bude-li si toho císařská ruská vláda přáti (Veselost a potlesk stoupenců řečníkových), postoupí jí císařské ruské vládě! - jiný vhodný pozemek.< (Hluk. - Výkřiky u senátorů komunistických.) Co znamená tato smlouva? Hlavní město Československa oficielně ještě v prosinci 1925 uznává carskou vládu, uznává ji i do budoucnosti, uznává ji společně s československými soudy. Obchoduje s ní, kupuje od ní pozemek, který je ve skutečnosti vlastnictvím ruského státu (Potlesk u stoupenců řečníkových), tedy dnešního SSSR. Kupuje při tom tento pozemek od kontrarevolučního zloděje, kavalírsky za jednu třetinu skutečné ceny. Toto jednání koaličního starosty města Prahy, toto stanovisko československých soudů samozřejmě se neděje bez vědomí koaličních stran a vlády. Takovou zahraniční politiku, která na jedné straně dochází výrazu v neuznání de jure, na druhé straně zabrání pozemku, tedy území SSSR., spoludělati samozřejmě my nebudeme. Litujeme, že v debatě o vládním prohlášení není možno hlasovati o návrzích, jinak bychom poskytli stranám příležitost, aby zaujaly stanovisko k resoluci tohoto krátkého znění: >Sněmovna zavazuje vládu, aby co nejrychleji ustavila normální diplomatické styky s SSSR.< (Hlučný potlesk komunistických senátorů.)

Přicházím ke konci a shrnuji: Máme před sebou vládu, která v podstatě je touž, jaká vládla před volbami, s tím rozdílem, že je to nyní vyložená vláda menšiny. Je to vláda menšiny, je to vláda českých kapitalistů, zase krytá spoluúčastí sociálních demokratů a českých socialistů v koalici, třebaže sociálnědemokratická opora měšťácké vlády vyšla z voleb značně oslabena. Je to vláda kapitalistické konsolidace a kapitalistického budování Československa. Vláda, která má cílem vybudovati kapitalistický stát na účet pracujících, přirozeně nemůže dáti dělníkům ničeho kladného. Jen cestou vážného boje mohou býti na ní vydobyty i nejmenší dílčí ústupky. K tomuto boji vyzýváme ze senátní tribuny do jedné fronty všechno dělnictvo země. (Výborně! - Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Jsem pověřen úkolem, abych jménem klubu živnostensko-obchodnické strany středostavovské promluvil několik slov k vládnímu prohlášení. Slyšeli jsme zde již několik přednesených programů a také ke každému zaujala naše strana své stanovisko, ovšem za jiných předpokladů než dnes. Poslední volby rozhodly v náš prospěch, čímž naše poselstvo v Národním shromáždění bylo na tolik zvětšeno, že v zájmu státu cítili jsme povinnost přizpůsobiti se novým poměrům vstoupením do vládní většiny.

Tento vstup je odůvodněn jednak povahou našeho stavu, který je národně založen, a také tím, že naše dřívější oposice nebyla povahy protistátní (Sen. Šturc: To jest naše také taková!), nýbrž proti vedení státu, což jsme velmi často v obou sněmovnách prohlásili a co ostatně bylo každému známo.

Svým vstupem do vládní většiny chceme změniti dosavadní směr politiky vládní a ujištěni, že bude uzpůsobena všeobecným zájmům a potřebám lidu, tedy i živnostnictva, jsme tak učinili. Nemohli jsme souhlasiti s politikou, v níž zájmy stran mnohdy i jednotlivců, stavěly se nad zájmy všeobecné, takovou politiku nemohli bychom budoucně připustiti a postavili bychom se krajně proti eventuelnímu pokračování takového jednání.

Bohužel již volba předsedy senátu děla se ještě s ohledem na tuto politiku a nebyla příjemným začátkem našeho sněmování. Senát musí si býti pamětliv předešlého období. Má-li se do budoucna vynutiti náležitý a potřebný respekt odpovídající této komoře, pak musí změniti také svou předešlou taktiku. Nesmí býti pouhým přisluhovačem, hlasovacím strojem, který se nařídí podle toho, jak jej bude kdo potřebovati prostou komorou pensistů, nýbrž rovnocennou sněmovnou, která svou taktikou k tomu musí dojíti, a respekt si vynutiti. Senát si musí býti vědom svého poslání, své důstojnosti a podle toho říditi své jednání. Tu podružnou úlohu, kterou za posledního období hrál, dál hráti nemůže, nemá-li pozbýti své důležitosti, vážnosti a úcty ve veřejnosti. Je nutno toto připomenouti předem, aby se, jak předsednictvo, tak celý senát podle toho zařídil.

Jak jsem již uvedl, živnostensko-obchodnická strana středostavovská vstoupila do vládní většiny za určitých předpokladů, z nichž velká část byla vzata do programu, a předpokládáme ovšem, že budou také splněny. Budeme se o uskutečnění jich starati.

Je to zejména požadavek zmenšení počtu ministerstev, z nichž ministerstvo pro zásobování je na prvém místě. Je již dávno dokázáno, že existence tohoto ministerstva byla udržována uměle, a co jest udržováno umělým způsobem, nedá se dlouho udržeti. Že život tohoto ministerstva byl ještě tentokráte prodloužen, má politické pozadí, které tkví jednak v mocenském postavení stran, kterého tu bylo ještě využito; má tím býti činěna jistá nesnáz, která by však mohla míti i nepříjemné následky. Bylo nám sice zaručeno, že nynější správce ministerstva má provésti již likvidaci, ale my připomínáme, že v této otázce jsme velice citliví a nespokojíme se pouhým ujištěním. I když nový správce tohoto úřadu je dobrou zárukou, že sám se vynasnaží, aby likvidace provedena byla, přece připomínám, že na tom pevně trváme, aby se tak stalo co nejdříve a jistě. (Tak jest!) Ale nejenom toto ministerstvo musí býti zrušeno, ale počet ministerstev musí splynutím býti zmenšen vůbec, aby nastala po této stránce ve státním rozpočtu úspora.

My také budeme pracovati o zjednodušení státní administrativy. S tímto návrhem, jako součástí svého programu, přišla jíž předešlá vláda, ale nestalo se dosud v té věci nic a přece zjednodušením státní administrativy ulehčí se nejen státnímu rozpočtu, ale celé naší veřejnosti vůbec. Předně vyřizování státní agendy půjde rychleji kupředu, ustane to nekonečné cestování spisů z kanceláře do kanceláře, od úředníka k úředníku, obecenstvo se v dohledné době dočká vyřízení svých záležitostí (Souhlas), ale hlavně nastane značná úspora finanční s vyřizováním spisů, zmenšením počtu zbytečných zaměstnanců. Celkem vzato, zjednodušením státní administrativy nastane ulehčení všeobecné.

Další náš požadavek jest, aby konečně daňová reforma byla uskutečněna. Rok od roku se tato důležitá otázka oddaluje, ačkoliv je tak potřebná a nutná a poplatnictvo již netrpělivě ji očekává. Ovšem připomínáme, že tato reforma musí odpovídati demokratickým zásadám, aby každému občanu bylo měřeno poměrně stejně. Nestačí a neuspokojí nás pouhé zjednodušení administrativní, nýbrž jde o sejmutí velkých břemen s beder slabých, aby nebyli na svých existencích ohroženi.

Bude rovněž nutna oprava daně z obratu, která musí býti postupně odbourávána. Pro nejbližší dobu je nutno tuto daň paušalizovati, aby odpadly nepříjemné a drahé revise. Úspora na těchto revisích připadne k dobru státu a poplatnictvo bude ušetřeno různých chikan se strany těchto orgánů, které často vykonávaly své povinnosti způsobem poplatníky urážejícím.

Dále bude nutna změna ofertního zřízení pro státní a jiné dodávky. Mnoho živnostníků vyhýbá se ofertám a bojí se oferovati prostě proto, že státní úřady se neřídí předpisy o kvalitě zboží, nýbrž pouze cenou bez ohledu na jakost, ale také proto, že živnostnictvo má s podáním oferty značné výlohy, nalepí řadu kolků a na místě objednávky dostanou od finančního ředitelství platební rozkaz jednak na doplatek kolkovného a pak pokutu za nedostatečné kolkování.

Ovšem na zaplacení dodávek může čekat hodně dlouho. Není však požadavek finančního ředitelství v tomto směru vždy správným, žádá-li na př. zvýšení kolkovného za arch, který podle zákona tak vysoko kolkován býti nemusí. Znám takový případ, že finanční ředitelství žádalo kolkování archu, k čemuž nebylo ani vůbec oprávněno. Tím oferentu nadělají starosti s odvoláním, což opětně vyžaduje oboustranného nákladu. Když mu již práci nezadají, pak ať ho aspoň netrestají pokutou.

Máme celou řadu jiných neméně důležitých požadavků, které zde uváděti nebudu, ale máme je v patrnosti a budeme pro jejich získání pracovati.

Je zcela přirozeno, že vstoupením do vládní většiny převzali jsme také řadu povinností. Naše požadavky chceme uplatňovati v harmonii celku. Požadavky naše budou spravedlivé, budou souhlasné s hospodářstvím státu, pro nějž chceme a budeme, pokud je v našich silách, svědomitě a poctivě pracovati. Zájem stavu srovnáme se zájmy státu, budeme pracovati k jeho konsolidaci, poněvadž jsme si vědomi, že jen spořádané poměry zaručují všem občanům, tedy i živnostníkům, spořádaný a klidný život. Žádáme, aby naše spravedlivé požadavky nalezly porozumění a doznaly opory. (Potlesk)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Brunar.

Sen. dr Brunar (německy): Dámy a pánové! Nemírovými smlouvami z roku 1919 bylo více než 40 milionů lidí v Evropě podvedeno o své právo sebeurčení. Mezi nimi my, skoro 4 miliony Němců, kteří jsme do českého státu násilně byli vtěsnáni a kteří od té doby nejbrutálnějším způsobem jsme ohrožováni a znásilňováni ve svých existenčních podmínkách. Pokud nám a ostatním potlačovaným národům bude protiprávně upíráno právo na svobodné hlasování lidu o státoprávním osudě, nemůže nastati klid a mír.

Jakožto zvolení zástupcové německé strany národní prohlašujeme tudíž při sestoupení nově zvoleného parlamentu, že neochvějně a v plném rozsahu trváme na státoprávním prohlášení, které dr Moric Vetter-Lilie podal dne 9. června 1920 jménem stran, sdružených v německém parlamentárním svazu, totiž svazu zemědělců, německé strany národní, německé strany křesťansko-sociální a německé demokratické strany svobody.

Zavrhujeme tudíž báchorku o ryze českém státě, o československé národnosti a o československém jazyce jako věci, která je se skutečností v patrném rozporu. Neuznáme Čechy nikdy za pány, nebudeme se cítiti nikdy otroky v tomto státě. Bezpráví nemůže se nikdy státi právem ani tisíciletým výkonem, pokud ho postižení sami neuznali na základě svobodného rozhodnutí, a prohlašujeme tudíž slavnostně, že nikdy neustaneme požadovati sebeurčení svého národa, že to považujeme jakožto nejvyšší zásadu všech svých opatření a svého poměru k tomuto státu, že však přítomný stav považujeme za nás nedůstojný a se zásadami moderního vývoje neslučitelný. To jakožto odkaz zanechati těm, kdož přijdou po nás, považujeme za svojí nejsvětější povinnost. (Potlesk a souhlas stoupenců.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Törköly.

Sen. dr Törköly (maďarsky): Dámy a pánovia! V mene zákonodarcov maďarskej národnej strany v dobe, kedy poslanci Maďarov v Československu majú podruhé príležitosť dostaviť sa ku zahájeniu Národného shromaždenia, činím tento prejav:

Vtelenie miliónov Maďarov do národného štátu Československého bolo jednou časťou veľkej tragedie nášho národa. Veľmoci Europy nakreslili nový obraz Europy s poukazom na právo sebaurčovacie, avšak fakticky ťažkým porušením práva sebaurčovacieho.