Předseda: Donát

Místopředsedové: dr Brabec, Klofáč, Niessner, dr Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: Pastyřík, Reyzl.

135 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda dr Švehla; ministři: Bechyně, dr Dolanský, inž. Dvořáček, dr Engliš, dr Hodža, dr Kallay, Mlčoch, dr Nosek, dr Srdínko, Stříbrný, Šrámek, dr Winter a dr Viškovský.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že na základě lékařského vysvědčení se omlouvá za včerejší a další schůze pan sen. Polach.

Do dnešní schůze dostavil se pan sen. dr Medinger, který vykoná předepsaný slib.

Žádám pana zapisovatele sen. Reyzla, aby přečetl příslušnou formuli, a pana sen. dr Medingera, aby vykonal slib podáním ruky a slovem >slibuji<.

Zapisovatel sen. Reyzl (čte): Ich gelobe der Čechoslovakischen Republik treu zu sein und die Gesetze zu beobachten sowie mein Mandat nach bestem Wissen und Gewissen auszuüben.

Sen. dr Medinger (podávaje předsedovi ruku): Ich gelobe!

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 6. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona, jímž se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a ustanovení tento zákon doplňujících prodlužuje a současně některé jeho předpisy rozšiřují na obor soudnictví vojenského (tisk 1).

Výboru imunitnímu:

Žádost okresního soudu ve Vlašimi za svolení k trestnímu stíhání sen. Adamovského pro přestupek podle § 312 tr. z. (č. 12.870).

Žádost zemského soudu v Opavě za svolení k trestnímu stíhání sen. dr Brunara pro přečiny podle § 14, č. 1. a 5. a podle § 17, č. 1. odst. 2. zákona na ochranu republiky (č. 12.945).

Žádost krajského soudu v Liberci za svolení k dalšímu stíhání sen. Hampla v trestní věci pro přečin podle §§ 8 a 24 tisk. zák., dotyčně k výkonu uloženého trestu (č. 12.954).

Žádost krajského soudu v Mostě za svolení k trestnímu stíhání sen. Schuberta pro přečin podle § 14, č. 1. a 5. zákona ze dne 19. března 1923, čís. 50 Sb. z. a n. (č. 11).

Žádost krajského soudu v Čes. Budějovicích za svolení k trestnímu stíhání sen. Niessnera pro přečin urážky na cti spáchaný tiskem a pro přestupek zanedbání povinné péče podle § 6 zák. ze dne 30. května 1924, čís. 124 Sb. z. a n. (č. 20).

Žádost vrchního státního zastupitelství v Košicích s žádostí soudní stolice v Hustu za souhlas k stíhání sen. Bodnara pro přečin podle § 14, č. 5. zákona č. 50/1923 Sb. z. a n. (č. 21).

Sděluji, že se jednotlivé kluby ustavily takto:

1. Klub senátorů republikánské strany zemědělského a malorolnického lidu:

Předsedou zvolen sen. dr Šrobár Vávro, I. místopředsedou sen. Donát Václav, II. místopředsedou sen. Sáblík Karel, III. místopředsedou sen. Vraný Josef, jednatelem sen. Hybš František.

2. Klub senátorů československé strany komunistické:

Předsedou zvolen sen. dr Houser Václav, I. místopředsedou sen. Skalák Josef, II. místopředsedou sen. Sehnalová Růžena, jednatelem sen. Chlumecký Václav.

3. Klub senátorů československé strany lidové:

Předsedou zvolen sen. dr Reyl František, I. místopředsedou sen. Valoušek František, II. místopředsedou sen. Šabata František, pokladníkem sen. dr Karas Josef, zapisovatelem a jednatelem sen. dr Procházka Adolf.

4. Klub senátorů československé sociálně-demokratické strany dělnické:

Předsedou zvolen sen. dr Soukup František, místopředsedou sen. Habrman Gustav, jednatelem sen. Jaroš Rudolf, pokladníkem sen. Ecksteinová Božena a dalšími členy předsednictva sen. Havlena Jáchym, sen. Filipínský Jan, sen. Zimák František.

5. Klub senátorů československé strany socialistické:

Předsedou zvolen sen. Klofáč Václav, I. místopředsedou sen. dr Klouda Antonín, II. místopředsedou sen. dr Krouský Otakar, jednatelem sen. Pánek Rudolf, pokladníkem sen. Klečák Josef.

6. Klub senátorů slovenské strany ludové (Hlinkova):

Předsedou zvolen sen. dr Kovalik Ján, I. místopředsedou sen. dr Krčméry Karel, II. místopředsedou sen. ing. Klimko Julius, jednatelem sen. Volko Gabriel.

7. Klub senátorů: Bund der Landwirte und der Deutschen Gewerbepartei, der Deutschen der Slovakei und der ungarischen Nationalen:

Předsedou zvolen sen. Zuleger Theodor, I. místopředsedou sen. Luksch Josef, II. místopředsedou sen. Richter János, III. místopředsedou sen. Tschapek Hana, jednatel sen. Spies Erdmann.

8. Klub senátorů: Deutsche sozialdemokratische Arbeiterpartei:

Předsedou zvolen sen. dr Heller Karl, místopředsedou sen. Niessner Wilhelm, jednatelem sen. Jarolim Anton, náhradníkem jednatele sen. Reyzl Josef.

9. Klub senátorů strany národně-demokratické:

Předsedou zvolen sen. dr Brabec Jaroslav, místopředsedou sen. dr Němec Bohumil, jednatelem sen. dr Fáček Vladimír.

10. Klub senátorů živnostensko-obchodnické strany středostavovské:

Předsedou zvolen sen. Thoř Josef, místopředsedou sen. Pastyřík Josef, jednatelem sen. Sláma Julius, pokladníkem sen. Kotrba Jan.

11. Klub senátorů: Deutsche Nationalpartei:

Předsedou zvolen sen. dr Brunar Heinrich, jednatelem sen. Hartl Hans.

12 Klub senátorů: Deutschenationalsozialistische Arbeiterpartei:

Předsedou zvolen sen. Fahrner Adam, místopředsedou sen. Jesser Franz, jednatelem a pokladníkem sen. Teschner Ernst.

13. Klub senátorů: Deutsche christlichsoziale Volkspartei:

Předsedou zvolen sen. Böhr Josef, místopředsedou sen. dr Ledebur-Wicheln Eugen, jednatelem sen. dr Hilgenreiner Karl.

Výbory se ustavily:

Imunitní: předsedou sen. dr Krouský Otakar, I. místopředsedou sen. Hrubý Emanuel, zapisovatelem sen. Dundr Vojtěch.

Sociálně-politický: předsedou sen. Jaroš Rudolf, I. místopředsedou sen. dr Mazanec Gustav, II. místopředsedou sen. Roháček Šimon, I. zapisovatelem sen. Ecksteinová-Hniličková Božena, II. zapisovatelem sen. dr Havelka Otakar.

Ústavně-právní: předsedou sen. dr Hruban Mořic, I. místopředsedou sen. dr Veselý František, II. místopředsedou sen. dr Soukup František, zapisovatelem sen. dr Klouda Antonín.

Přikročuji k projednávání denního pořadu:

1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu projednán byl vládní návrh zákona, jímž se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a ustanovení tento zákon doplňujících prodlužuje a současně některé jeho předpisy rozšiřují na obor soudnictví vojenského. Tisk 1.

Poněvadž jedná se o osnovu zákona, který má vejíti v platnost 1. lednem 1926, je nutno věc tuto projednati co nejrychleji, aby i sněmovna poslanecká mohla do zmíněného termínu věc projednati.

Navrhuji tudíž, aby věc tato projednána byla ve smyslu §u 55 jedn. řádu jednáním zkráceným.

Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Bod další:

2. Zpráva ústavně-právního výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1), jímž se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a ustanovení tento zákon doplňujících prodlužuje a současně některé jeho předpisy rozšiřují na obor soudnictví vojenského. Tisk 6.

Navrhuji, aby věc byla projednána v celkové době jedné hodiny se stanovením řečnické lhůty 10 minut.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodajem je pan sen. dr Veselý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Podle trestního řádu z roku 1873 měly o zločinech a přečinech rozhodovati soudy trestní v kolegiu 4 soudců a vrchní soudy v podobných věcech v kolegiu 5 soudců. Válkou byly ovšem poměry soudcovské velmi znesnadněny, soudců ubylo, zejména po převratu bylo nevyhnutelně nutno, aby soudci z Čech a Moravy byli dosazeni na Slovensko na místa uprázdněná a nově zřízená, a tím nastala nouze o soudce. Kromě toho vzrostla značně číslice trestních skutků, které zejména proti majetku byly páchány. Ne snad proto, že by počet zločinů byl vzrostl, tedy že by zločinnost, náchylnost k zločinnosti byla vzrostla, nýbrž hlavně proto, že hodnota peněz značně poklesla a že předmět, který dříve neměl ceny přes 5 zl. jehož odcizení bylo považováno za přestupek, podle nové hodnoty peněz měl několikanásobnou cenu, a proto čin, který by se posužoval jako přestupek, později byl posuzován jako zločin.

Abych doložil tyto skutečnosti, dovolím si uvésti několik čísel. V r. 1913 bylo všech přelíčení pro zločin v zemích naší Československé republiky 12.460 v roce 1919 vzrostl tento počet na 20.541. V r. 1920 bylo zločinů jíž 30.261 a v r. 1921, kdy tato nesnáz dostoupila vrcholu, bylo trestních přelíčení pro zločiny 46.771, tedy více než třikrát, téměř čtyřikrát tolik, jako v roce 1913. Personál soudcovský ovšem nevzrostl, naopak se zmenšil a útrapami válečným si jakož i nouzí o potraviny jistě také utrpěl, a nebylo možno, aby normálně zmohl tak ohromný přírůstek práce. Proto již v r. 1919 a 1920 byl hledán způsob, jak by se soudcům ulevilo a zejména tato tíseň u výkonu trestního soudnictví byla zmenšena. Sáhlo se nejprve k tomu, že počet soudců v senátech byl zmenšen ze 4 na 3 u první stolice a z 5 na 3 u druhé stolice u vrchních soudů, a potom že bylo povoleno, aby některé zločiny do určité sazby vyřizovali samosoudcové, nikoliv tedy kolegium soudců čtyř nebo tří. Ale ani tento prostředek nestačil, aby soudy mohly zmoci ten ohromný příval práce, který nastal v r. 1920 a 1921. Proto bylo sáhnuto k novému opatření, a to k tomu, že bylo dovoleno, aby státní zástupce, tedy veřejný žalobce při obžalobě navrhl, aby případy, které jinak podlé hodnoty předmětu odcizeného by patřily před porotu, byly odsuzovány senátem čtyřčlenným a případy, které by patřily před senát tříčlenný, aby byly přidělovány okresnímu soudu a tam aby po případě byly vyřízeny samosoudcem. Teprve toto opatření způsobilo úlevu soudům a osvědčilo se. Takovým způsobem bylo přiděleno okresním soudům v roce 1923 - 14.569 trestních případů, v r. 1924 - 15.041, ale u okresních soudů nezpůsobil tento přesun žádného nebezpečného přetížení, poněvadž okresních soudů je několik set, a tento počet trestních věcí se tedy rozdělil přiměřeně mezí okresní soudy a nezpůsobil jim nesnází. Zajímavo je, že u sborových soudů téměř jednu polovinu všech případů trestních vyřizují nyní samosoudcové, tedy nikoliv senáty tříčlenné, nýbrž soudce jediný. Ovšem tato náchylnost k trestnosti, tento počet trestných věcí, které u nás soudům sborovým jsou přikázány, se potěšitelně zmenšuje, nastává u nás úleva v trestním soudnictví, která se jeví v těchto číslech: v r. 1922 bylo trestních případů, které patřily před sborové soudy, ještě 35.391, v r. 1923 již jen 28.440 a v r. 1924 opětně se jeví pokles na 27.283. Tedy je potěšitelno, že počet trestních skutků u nás stále klesá. Přes to ale i počet 27.283 trestních případů je povážlivý, nestačily by naše soudy, aby vyřídily tyto případy způsoben takovým, jaký byl předepsán před rokem 1919, a je nutno i nyní ještě, aby úlevy byly poskytnuty. Všechny dosavadní úlevy, o kterých jsem mluvil, byly termínovány, byly povolovány vždy jen na určitou lhůtu, která končí 31. prosincem 1925, tedy koncem letošního roku. Není možno žádati, aby soudy ihned přešly k normální praksi, jaká byla před rokem 1919, a je nutno, aby tyto úlevy byly prodlouženy na delší dobu. Ministerstvo spravedlnosti žádá, aby prodloužení se stalo na dobu 3 let, protože myslí, že do té doby bude definitivní znění trestního řádu tak upraveno, že trestním řádem budou náležité úlevy zavedeny a učiněna opatření, aby soud zmohl agendu, která jim nastává.

Rovněž také dorost soudcovský a otázka dorostu vyžaduje toho, aby tyto úlevy ještě na další dobu byly prodlouženy. Dovoluji si uvésti, že v Čechách je systemizovaných míst soudcovských čekatelů, tedy právních praktikantů auskultantů 387, z těchto míst je však obsazeno pouze 86, takže nedostává se přes 300 čekatelů, kterých by ovšem naše soudy k doplnění úbytku potřebovaly.

Na Moravě je systemizovaných míst soudcovských čekatelů 177, ale obsazeno je 72, takže se tu jeví nedostatek 105 čekatelů.

Na Slovensku je systemizovaných míst 194, ale obsazeno jen 55. Tu se jeví nedostatek soudcovského dorostu nejvážněji a nejvíce.

Ale i pokud jde o místa systemizovaných soudců, je potřebí veliké a značné opatrnosti, poněvadž se i tu jeví nedostatek. V Čechách nikoliv tak naléhavě, v Čechách jsou obsazena všecka soudcovská místa, ale nastane ihned nedostatek soudců, jakmile dojde k pensionování přesloužilců, což lze očekávati po úpravě požitkového systému.

Na Moravě nedostává se do plné systemizace 25 soudců a na Slovensku a Podkarpatské Rusi 115 soudců. To jsou nedostatky velmi závažné, které vyžadují opatrnosti a úlev pro soudce.

Dovolil bych uvésti ještě dvě poznámky. Návrhy, které jsou zůstaveny veřejnému žalobci, že může navrhnouti, aby případ, který by patřil před porotu, byl vyřízen sborovým soudem a případ, který má býti vyřízen sborovým soudem, samosoudcem, po případě okresním soudem jako přestupek, mají velkou váhu a je jistě tato pravomoc velmi důležitá. Záleží na tom, aby vykonávána byla velmi opatrně, přesně a svědomitě, a doporučují, aby justiční správa kontrolovala vykonávání tohoto práva veřejnými žalobci, aby nedošlo k nesrovnalostem a aby případy, které patří před porotu, nebyly kvalifikovány jako přestupek a odsuzovány pouze okresním soudem.

Druhou poznámkou dovolil bych si upozorniti na to, že samosoudcům, na které je přenášeno rozhodování o zločinech, jest ukládána velmi značná odpovědnost a vyžaduje se velmi závažné posuzování právnické i osobní, a že tedy za tuto činnost by soudcové měli dojiti i uznání, a to takového, aby byli postaveni na roveň předsedům senátu, a to nejen v kvalifikaci aby byla uznána tato jejich větší odpovědnost a důležitější a namáhavější práce, ale aby i při rozdělování remunerací tito samosoudci došlí uznání a odměny za tuto svou námahu, těžkou odpovědnost a velkou práci.

Vzhledem k těmto skutečnostem, které jsem si dovolil vyložiti, navrhuje ústavně-právní výbor, aby senát schválil vládní návrh zákona, jímž se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921 čís. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a ustanovení tento zákon doplňujících prodlužuje a současně některé jeho předpisy rozšiřují na obor soudnictví vojenského. (Souhlas.)

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)

Nejsou. Budeme tudíž hlasovati.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v tisku čís. 1, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve znění vyznačeném v tisku čís. 1 ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Navrhuji, aby byla opravena tisková chyba v čl. I. řádka 4. a to: >prodlužuje se do 31. března 1929< nikoliv >prosince 1928<, poněvadž to má souhlasiti s § 2.

Předseda: Kdo souhlasí s naznačenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla právě přijata ve čtení prvém, s opravou, uvedenou panem zpravodajem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.

K slovu se přihlásil pan ministerský předseda. Uděluji mu slovo.

Ministerský předseda dr Švehla: Slavná sněmovno! Dne 15. listopadu vykonal náš lid svou občanskou povinnost u volebních uren a zvolil zákonodárné sbory republiky v tom sestavení, v jakém se dnes scházíme k zahájení nové činností parlamentární.

Svobodnou volbou, provedenou na širokém základě všeobecného rovného práva hlasovacího a při soustavě poměrného zastoupení, vyslovil lid svou vůli, dal nám svou důvěru a poctil nás nejvyšším vyznamenáním, jakého se může občanu dostati. Náš demokratický řád volební umožnil občanstvu svobodný výraz politického přesvědčení a vyslovení požadavků, snah a tužeb, a my jsme povinni tohoto výsledku dbáti.

Volební akt sám o sobě byl úctyhodným výkonem a vydal svědectví o značné politické, kulturní a mravní vyspělosti občanstva. Přes 13 milionů hlasovacích lístků bylo odevzdáno v naší republice během několika hodin do uren, a to v naprostém klidu, bez poruch ostatního života v úplném pořádku. (Sen Toužil: 13 milionů?)

Ministerský předseda dr Švehla: Já jistě nejsem povinen, abych učil matematice, (Veselost), ale řekl bych přece svému kol. Toužilovi, že 6 a 7 je 13. A poněvadž se volily dvě sněmovny a u jedné 7 milionů a v druhé 6 milionů, je to 13 milionů volebních lístků, které byly odevzdány do uren. (Potlesk.)

Přes 90% všeho občanstva našeho státu šlo k volbám. Co to znamená? Že všechny hlasy o tom, jako by voleb mělo býti užito k demonstraci, nedbal lid tam venku v širokých masách, naopak, že šel k těm urnám v ohromném, přes 90% všeho obyvatelstva obnášejícím, počtu.

Tak vidíme, že občanstvo nehlasovalo, nebo nešlo použíti hlasovacích lístků k demonstracím, ono šlo k urnám nejen aby svými lístky dalo poukaz k práci, ono šlo k volbě, aby žádalo positivní kladnou práci ve sněmovně ať poslanecké, ať senátorské. Po této stránce byly vykonané volby skutečně svědectvím reálného smýšlení všeho našeho občanstva bez rozdílu, a můžeme říci, že byly vítězstvím stabilizující klidné práce v našem státě. (Tak jest! Výborně!)

Všechny volební projevy, jichž bylo snad přes 30, bez rozdílu stran a směrů nepsaly, že chtějí volbami provésti planou nějakou demonstraci, naopak všude bylo mluveno o nejaktuálnějších otázkách denního života a potřebách lidu, a všichni kandidáti, co jich bylo, v jednom se shodovali, že slibovali tomuto lidu práci v jeho prospěch. (Výborně! - Potlesk. - Výkřiky a odpor u senátorů stran oposičních.) A po této stránce je velmi zajímavé a pokládám to za potřebné konstatovati: Ani jedna strana. (Výkřiky - sen. Toužil: Lid říká, že má být poslancem Tausig a vy jste ho zavřeli!)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky sen. Sochora: Zavřete tu boudu, nejsme zde nic platní. Natrávili a nevyžírali jste se dosti republiky.)

Předseda: Volám pana sen. Sochora k pořádku. (Výkřiky - Sen. Sochor: Zloději sedí v auťákách! - Sen. Toužil: Voleného poslance zavřeli v demokratické republice!)

Předseda: Volám pana sen. Sochora podruhé k pořádku.

Ministerský předseda dr Švehla (pokračuje): Chtěl jsem jen charakterizovat. (Hluk. Předseda zvoní. Sen. Toužil: To jest demagogie, jestliže se mluví o vůli lidu a poslanci se zavírají! To jest demagogie, kterou dělá předseda vlády.)

Předseda: Prosím, aby pan řečník pokračoval.

Ministerský předseda dr Švehla (pokračuje): Prvním úkolem. (Výkřiky sen. Toužila.)

Předseda (zvoní): Pan sen. Toužil nemá slova a volám ho k pořádku.

Ministerský předseda dr Švehla (pokračuje): Prvním úkolem všech stran, jimž jde o práci, přirozeně je vytvořiti ve sněmovně podmínky, aby methoda parlamentarismu stala se účinnou a Národní shromáždění v celku svém mohlo tvořiti kladnou práci. Demokracie nemá a nezná zděděných autorit politických. Jedinou autoritou politické demokracie je majorita. (Hluk.) Bylo tedy naším prvním úkolem, abychom vytvořili takovou nějakou majoritu schopnou práce, a tu je především vzíti zřetel. (Sen Toužil: Dnešní majorita může býti zítra minoritou!) Zase bude ta včerejší minorita majoritou, dřívější minorita bude vládnout a já prohlašuji, že budu první, který tu zítřejší majoritu pozdraví a dám jí poslušnost. (Výborně! Potlesk.)

Je pochopitelno, že my všichni jak tu stojíme, jsme sem nepřišli z privilegia, my všichni tu stojíme na jednom základě rovného, tajného, hlasovacího práva (Výborně!) a žádný z nás, prosím, nevstoupil sem bez tohoto signa důvěry lidu, nýbrž všichni na stejné a jednotné platformě. (Souhlas.)

Tedy je potřebí se podívat na strukturu. Do tohoto parlamentu k nám přišlo 14-16 stran. Je velmi zajímavé, že ani jedna z těchto stran nemá sama většiny, aby mohla diktovat těm druhým své názory. Z těch 16 stran jsou jen dvě, které mají něco málo přes 10%, z ostatních 14 stran nemá ani jediná 10%. Co z toho plyne pro nás, je, že struktura našeho parlamentarismu vylučuje a priori diktát jedné strany, jedné frakce, jedné skupiny. Pří každém takovém pokusu, kdyby jedna ze stran chtěla diktovat tuto svojí vůli, ať jakýmkoliv způsobem, narazí na nezdolný odpor 90% těch ostatních, poněvadž žádná strana, jak jsem řekl, nerepresentuje víc než 10%. Tento fakt, tuto okolnost nutno míti stále na mysli při našem rozvrstvení parlamentarismu. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Ministerský předseda dr Švehla (pokračuje): Důsledky tyto jeví se při každém pokusu o parlamentární součinnost, ať již se týká tato součinnost skupiny vládní, nebo skupiny oposiční, v tomto směru není rozdílu. (Výkřiky sen. dr Witta.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. Pane sen. dr Witte, prosím o klid!

Ministerský předseda dr Švehla (pokračuje): Touto okolností lze si také vysvětliti ony obtíže, nebo těžkosti, které často bývají u nás ve veřejností přetřásány při tvoření se majority, poněvadž zde nejde jen o matematický součet hlasů, kterým se dosáhne majorita absolutní, zde běží i o ideový soulad, kterého lze těžko docíliti mezi 6 skupinami, kterých je potřebí, aby tvořily v souhrnu svém majoritu. Pravím, že tyto obtíže nejsou jen pro majoritu, to platí pro nás všechny a je potřebí, abychom měli na mysli stále tuto okolnost, ať již jsme v oposičním bloku, nebo v majoritě. V demokracii dnes oposice mění se zítra ve stranu vládní. Je tedy potřebí touto okolností vysvětliti mnohé obtíže, které nejsou jen vlastní majoritě. Já bych si přál, aby to pánové na oposiční straně zkusili, poněvadž teprve pak, kdyby bylo nutno mezi skupinami různými vytvořiti jednotný pracovní program, seznalo by se, jak obtížno je od negace přejíti k positivní práci v parlamentě. (Výborně!) Vycházejíce z těchto zásad a šetříce jich, utvořili jsme většinu ze stran, jimž leží na srdci osud a blaho tohoto státu. (Výborně! - Potlesk.) Vláda pokládá za svou první povinnost a svůj hlavní a prvý úkol udržeti pracovní kontinuitu s dílem vlád předchozích, a proto si především připomeňme úkoly, které byly vytýčeny vládami předešlými a jak dalece byly vykonány. Můžeme s uspokojením říci, že většina úkolů, které si vytkly dřívější vlády, byla již alespoň ve velkých rysech splněna, a že vlády i obě sněmovny vykonaly za obětavé podpory všech vrstev občanstva dílo výstavby našeho státu v plné míře. Věru, nebyla to práce snadná. Sedmiletý vzrůst naší republiky, provázený pracným tvořením tradice vládní, zákonodárné i správní, zapadl nám do doby vzrušené, nejisté, sociálně i hospodářsky rozvrácené, po ohromné světové válce, jaké dějiny lidské dosud neznali. Pracovali jsme na dvou úkolech současně. Na jedné straně odčinili jsme strašlivý rozvrat poválečný, zatím co na druhé straně kladli jsme základy k novému svému státu.