II. volební období. | 8. zasedání. |
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
1. Pojištěncům, kteří získali
příspěvkovou dobu podle zákona ze
dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z roku
1907 ve znění upraveném cís. nař.
ze dne 2. června 1914 čís. 138 ř.
z. a zákonem ze dne 5. února 1920 čís.
89 Sb. z. a n., jakož i podle zákona ze dne 21. prosince
1921 čís. 484 Sb. z. a n. zvyšují se
důchody příslušející podle
zákona ze dne 21. února 1929 čís.
26 Sb. z. a n. (§§ 17 až 38) tím, že
se celá nepojištěná služební
doba těchto pojištěnců považuje
bez ohledu na provedený zákup podle § 31 zákona
ze dne 16. prosince 1906 čís. 1 ř. z. z roku
1907, podle §u 31 zákona ze dne 5. února 1920,
čís. 9 Sb. z. a n. a podle § 61 zákona
ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n.,
za příspěvkovou dobu získanou ve třídě
služného, v níž byl pojištěnec
zařazen před účinností zákona
ze dne 21. února 1929 čís. 26 Sb. z. a n.
Nepojištěná služební doba pojištěnců,
kteří vstoupí po prvé do pensijního
pojištění po účinnosti uvedeného
zákona, započte se jako příspěvková
doba ve třídě, do níž byl pojištěnec
zařazen po 1. lednu 1929.
2. Za započitatelnou dobu služební počítá
se též vojenská služba za československé
mobilisace, doba zákonné presenční
služby nebo dvanáctinedělního vojenského
výcviku a dále služba vojenská ve smyslu
§ 176 zákona ze dne 21. února 1929 čís.
26 Sb. z. a n. pokud nebyla již započítána
podle ustanovení §§ 13 a 176 uvedeného
zákona.
3. Služba vojenská započítaná
podle § 176 zákona z dne 21. února 1929 čís.
26 Sb. z. a n. počítá se také jako
doba příspěvková.
4. U důchodců je pro započítání
rozhodnou třída služného, v níž
byli zařazeni v posledním měsíci před
nastoupením pojistného případu. Za
příspěvkové měsíce takto
započtené zvyšuje se invalidní (starobní)
důchod o částky uvedené v §u
177 odst. 1 zákona ze dne 21. února 1929, čís.
26 Sb. z. a n.
5. Zvýšení důchodů odpovídající
tomuto započtení nepojištěné
doby (státní příspěvek) hradí
Všeobecnému pensijnímu ústavu stát.
Způsob vyúčtování starobního
příspěvku upraví na návrh Všeobecného
pensijního ústavu ministr sociální
péče v dohodě s ministrem financí.
6. Zvýšení ostatních dávek odpovídajících
tomuto započtení nepojištěné
služební doby nese Všeobecný pensijní
ústav ze svého.
7. Cizí státní příslušníci
mají nárok na státní příspěvek
podle odst. 1 až 5 jen tehdy, je-li v jejich zemích
rovněž provedeno pensijní pojištění
a je-li tam poskytován státním občanům
československým státní příspěvek
k jejich důchodům.
8. Nárok na započtení nepojištěné
služební doby pro vyměření dávek
jest uplatniti u Všeobecného pensijního ústavu
do 18ti měsíců po vyhlášení
tohoto zákona; žádost jest doložiti potřebnými
průkazy nepojištěné doby, jež blíže
určí Všeobecný pensijní ústav.
9. Ustanovení předchozích odstavců
platí obdobně pro náhradní ústavy
a pro pozůstalé po pojištěncích
a důchodcích.
Tento zákon nabývá účinnosti
1. ledna 1929.
Ministru sociální péče se ukládá,
aby tento zákon provedl, dohodna se se zúčastněnými
ministry.
Ministerská komise pro reformu pensijního pojištění
soukromých zaměstnanců předala dne
16. března 1928 panu ministru sociální péče
výsledek 41/2leté své
činnosti. Jádro návrhu zákona o pensijním
pojištění tvořilo dohodu zúčastněných
zájemců a mezi jednomyslně přijatými
návrhy nalézáme také § 194 elaborátu,
který vyřešil důmyslným způsobem
započítání nepojištěné
služební doby pomocí státního
příspěvku. Ministerská komise řídila
se při tom jedině správným výkladem
a poslání pensijního pojištění,
které má poskytnouti důchody a dávky
opřené a celou dobu zaměstnání.
Značný počet pojištěnců
postrádá tuto nezbytnost proto, poněvadž
původní zákon vešel v účinnost
1. ledna 1909, takže služební doba před
tímto termínem není do pojištění
zachycena. Ve větší míře jeví
se naznačený nedostatek v praxi zákona, ježto
do 1. července 1920, v kterýžto den vešla
v účinnost první novela v republice, byla
veliká část soukromých zaměstnanců
jednak podmínkami §u 1 zákona a četnou
judikaturou, jednak také vinou zaměstnavatelů
z pojištění vyloučena. Proto ministerská
komise stála před otázkou, jakým způsobem
má se tato křivda odčiniti.
Vládní návrh zákona o pensijním
pojištění tisk čís. 1706 z roku
1928 vynechal citované ustanovení §u 194 elaborátu
ministerské komise, aniž by tuto okolnost náležitě
odůvodnil. Četné zásahy poslanců,
kteří se věci ujali, přiměly
sociálně politický výbor i rozpočtový
výbor poslanecké sněmovny k jednání
o státním příspěvku, načež
byly zástupci ministerstva sociální péče
předloženy námitky i rozpočty, o nichž
v několika schůzích provedena rozprava. Nejhlavnější
argument proti státnímu příspěvku
vyzněl v obavě, že by obdobné respektování
nepojištěné služební doby žádali
také dělnici, kteří podléhají
sociálnímu pojištění a že
by stát byl zatížen více jak 4 miliardami
Kč.
Je známo, že podle platných zákonů
ze dne 10. června 1925 čís. 148 Sb. z. a
n. a pojištění osob samostatně hospodařících
pro případ invalidity a stáří
a ze dne 9. října 1924 čís. 221 Sb.
z. a n. ve znění zákona ze dne 8. listopadu
1928 čís. 184 Sb. z. a n. a sociálním
pojištění dělníků přispívá
stát k zákonným důchodům příspěvky,
které obnášejí ročně u
důchodu invalidního a starobního Kč
500.-, u důchodu vdovského a vdoveckého Kč
250.-, u důchodu jednostranně osiřelého
dítěte Kč 100.- a u důchodu oboustranně
osiřelého dítěte Kč 200.-.
Je samozřejmé, že byl požadován
státní příspěvek i pro pensijní
pojištění soukromozaměstnanecké,
ovšem s jinou funkcí. Nebylo třeba pevně
ohraničených, stále plynoucích státních
příspěvků k důchodům,
ježto konstrukce nového pensijního zákona,
která; ukládá značná břemena
ve formě zvýšení měsíčních
příspěvků jak zaměstnavatelům,
tak i zaměstnancům umožňuje resultující
vyšší důchody a proto mělo se užít
státního příspěvku k započítání
nepojištěné služební doby. Stát
má možnost zaceliti sociální nemoc hořeji
již líčenou a to za peníz, který
úhrnně je nižší než to, co
relativně vyplácí stát na jiné
druhy důchodů. Důvodová zpráva
k zákonu čís. 221 z roku 1924 potvrzuje tento
fakt, neboť úhrn státních příspěvků
bude obnášeti po 5ti letech 6,664.000.- Kč
a po 50ti letech už 508.529.000.- Kč. Podle elaborátu
odborníků k novele sociálního pojištění
je navrhován přechod do systému zákupu
nepojištěné doby a konečný efekt:
menší zatížení státu, jež
se ovšem projeví později. Odkaz na toto tak
zvané nebezpečí není tudíž
rozhodující.
Nositel pojištění nemůže bez risika
zabezpečení budoucí existence ze svého
hraditi toto břemeno, neboť použil pro nový
finanční systém všech zdrojů,
jež byly mu k disposici a vyšel dokonce vstříc
i této partii pensijního pojištění
tím, že zvýšení ostatních
dávek - výbavné, odbytné, pohřebné
-, které odpovídá započtení
nepojištěné služební doby, hradí
ze svého. Pokud jedná se o obdobu výhod pro
pojištěnce u náhradních ústavů,
jedná se vzhledem k menšímu počtu přímo
interesovaných o nepatrné zatížení.
Poslanecká sněmovna neuzavřela tuto kapitolu
a projevila ochotu o věci dále jednati. Náš
návrh je příležitostní, aby se
zákonodárné sbory znova rozhodly, zda a v
jaké formě míní nahraditi soukromým
zaměstnancům, jich nepojištěnou dobu.
Z našich četných dokladů, s nimiž
jsme prokazovali oprávněnost požadavků,
připomínáme zatím další
a sice onen, který se týká starší
generace pojištěnecké. Podle tabulky čís.
21 důvodové zprávy k číslu
tisku 1706 zjištěno podle stavu z roku 1925 9.578
mužů pojištěnců ve stáří
mezi 56. a 70. rokem a sice takto:
v zemědělství | 2.379 | |
v průmyslu | 5.086 | |
v obchodě a dopravě | 1.265 | |
v ostatním zaměstnání | 848 | |
celkem | 9.578 |
Žen pojištěnců ve stáří
mezi 51 a 65 let zjištěno podle tabulky čís.
22 celkem 530 a sice:
v zemědělství | 21 | |
v průmyslu | 174 | |
v obchodě a dopravě | 180 | |
v ostatním zaměstnání | 155 | |
celkem | 530 |
Jedná se tudíž o více jak 10.000 přestárlých
osob, které právem očekávají
náležité zhodnocení své bývalé
pracovní činnosti, aby mohly v tomto vysokém
stáří odejíti s určitým
zabezpečením na zasloužilý od!očinek.
Avšak nejen tato spravedlnost, dosud neuznaná, volá
po řešení, také mladší generace
žádá své právo nejen ve formě
započítání, nepojištěné
doby služební, nýbrž také proto,
aby nastupovala na místa starších.
Vedle staropojištěnců jsou to však starodůchodci
kteří nejživěji pociťují
slabinu nového zákona vynecháním ustanovení
o státním příspěvku a proto
senát přijal jednomyslně resoluci, podle
které doporučuje vládě, aby znova
uvažovala o vhodných opatřeních, která
by aspoň u starších pojištěnců
umožnila zvýšení důchodů
částečným započtením
služebních let před vstupem do pojištění.
Dlužno ovšem zdůrazniti že námi předložený
návrh má také napravit velké škody,
jež vznikly zaměstnancům na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, ježto pensijní pojištění
na území těchto částí
republiky vešlo v platnost až 1. ledna 1922. Konečně
znova připomínáme, že do materielní
části elaborátu, která je dnes obsažena
v zákoně, náleží nesporně
státní příspěvek a bez něho
je pak valorisace důchodů naprosto nedostatečná,
neboť podstatný počet dnešních
důchodců nemá svůj osud zlepšen.
Náš návrh opírá se v podstatě
o tendenci §u 194 elaborátu ministerské komise,
žádá však, aby byla plně uznána
nepojištěná, služební doba kdekoliv
a jakkoliv ztrávená, žádá dále
a uznání veškeré vojanské služby
tak jak se usnesla sněmovna při projednávání
zákona čís. 89 z raku 1920, tisk 2305 z roku
1920 a roku 1921 při projednávání
státního rozpočtu. Pokud zákup nepojištěné
doby provedený na účet pojištěnců
je kombinován s naším návrhem, znamená
plus, neboť dlužno uvážiti, že pojištěnci,
kteří zakupovali nepojištěnou dobu,
činili tak za mimořádně obtížných
hospodářských okolností a nezaplatili
pouhou premii, nýbrž veškeré vyplývající
úroky i úroky z úroků.
Očekáváme, že poslanecká sněmovna
i senát neodepřou souhlasu tomuto návrhu
a sice také proto, poněvadž obdobná
zákonodárství v jiných státech
provedla určitou reparaci nepojištěné
služební doby tak ku př. poslední rakouská
novela ze dne 12. července roku 1928. Českoslovenští
soukromí zaměstnanci s pochopitelným protestem
přijali zprávu o zamítnutí všech
návrhů, které jsme při projednávání
zákona ze dne 21. února 1929 čís.
26 Sb. z. a n. ve věci státního příspěvku
předložili. Otázka, proč stát
nechce poskytnouti potřebný peníz k pojištění
soukromých zaměstnanců, proměnila
se okolnostmi také na požadavek morálního
uznání práce, kterou soukromý zaměstnanec
v celém výrobním a distribučním
procesu hospodářství státu věnuje.
Soukromý zaměstnanec má veliké pochopení
pro finanční nosnost státu, vychází
však z toho správného předpokladu, že
národní a světové hospodářství,
život národa i národů, jest jen tehdy
zdravý, je-li náležitě pamatováno
na ty, kteří positivně tvoří
a blahobyt všeobecný zvyšují. Soukromý
zaměstnanec velmi bedlivě sleduje účinky
sociálních břemen zejména také
ve státech, s nimiž republika obchodně-politicky
konkuruje. Jako je republika rakouská a republika německá,
v níž ku př. bylo vydáno v roce 1925
na sociální pojištění 183,000.000.-
M, v roce 1926 248 milionů M a v roce 1927 276,000.000.-
M.
Podle § 41 ústavního zákona konstatujeme,
že náklad na započítání
nepojištěné služební doby poroste
z počátečního obnosu 16,000.000.-
Kč do nejvyšší výše 70,000.000.-
Kč po 20ti letech, po kteréžto době
bude vydání prudce klesati. Celkové zatížení
státu bude obnášeti kol 2 miliard Kč,
jež možno účelným finančním
plánem uhraditi z přebytků státního
hospodářství.
Po stránce formální navrhujeme, aby tento
návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému
a výboru rozpočtovému k nejrychlejšímu
projednání.