II. volební období. | 8. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Živnost mlynářská prohlašuje se
za řemeslnou s obmezeními vytčenými
v § 1, odst. 5. živnostenského řádu
(živnostenského zákona).
(1) Od průkazu způsobilosti pro živnosti řemeslné
jinak předepsaného (§ 14 živnostenského
řádu, § 15 živnostenského zákona)
jest osvobozen, kdo před účinností
tohoto zákona
a) živnost mlynářskou samostatně provozoval
nebo
b) byl nejméně po 5 let v živnosti mlynářské
zaměstnán.
(2) Osobám, uvedeným v odst. 1., lit. b), které
v den účinnosti tohoto zákona ještě
nedokončily pětiletou dobu zaměstnání
tam požadovanou, započítává se
do tohoto pětiletí také doba ztrávená
v zaměstnání po účinnosti tohoto
zákona.
Ustanovení živnostenského řádu
(živnostenského zákona), pokud zákonem
tímto jinak se neustanovuje, zůstávají
v platnosti.
(1) Zákon tento nabývá účinnosti
dnem vyhlášení.
(2) Provésti jej přísluší ministru
průmyslu, obchodu a živností v dohodě
s ministrem školství a národní osvěty.
Prohlášení živnosti mlynářské
za řemeslnou bylo již od mnoha let požadavkem,
o jehož splnění organisace mlynářské
usilovaly. Zejména v době poválečné,
kdy z důvodů zištných a spekulačních
pro svobodnou povahu živnosti mlynářské
počet mlýnů velice vzrostl, poukazovalo se
z kruhů mlynářských na to, že
do živnosti této vnikly namnoze osoby bez jakýchkoliv
teoretických i praktických znalostí mlynářských,
čímž byl poškozen nejen stav mlynářský,
ale i konsumenti.
Aby se příliv takovýchto neodborných
živlů do oboru mlynářského znemožnil
a tím živnost celá nebyla přivedena
k úpadku, uplatnil stav mlynářský
v přítomné době opětně
naléhavě svůj požadavek seřemeslnění
živnosti mlynářské. Požadavek tento
došel příznivé odezvy i v širších
kruzích, neboť jeho uskutečnění
má veliký význam národohospodářský.
Tato osnova zákona, která vyhovuje požadavkům
stavu mlynářského, shoduje se úplně
s ustanovením platných předpisů živnostensko-právních
o zařazení dosud svobodných živností
mezi řemeslné, neboť živnost mlynářská
předpokládá nesporně zručnosti,
kterých se nabývá pouze vyučením
živnosti a delším zaměstnáním
při ní. V živnosti mlynářské,
třebas byla dosud živností svobodnou, pečovalo
se zejména v posledních letech o odborné
vzdělání mlynářského
dorostu jednak v pokračovacích školách
všeobecných, jednak v odborné škole mlynářské
v Břeclavi. K úspěšnému hájení
zájmů stavu mlynářského jsou
na celém území státním vybudovány
odborné organisace mlynářské.
Některé z nich žádaly, aby při
této zákonné úpravě byla již
vyřešena mez mezi podniky továrními
a řemeslnými, leč přání
tomu nebylo lze vyhověti, protože jest v odporu ze
zásadním a všeobecným předpisem
živnostenského řádu (živnostenského
zákona), jehož jest tato osnova pouze doplňkem.
S osnovou projevili jednomyslný souhlas zástupci
veškerých organisací mlynářských
z celého státu na poradě konané dne
27. února 1929, kdež bylo též vysloveno
přání po brzkém jejím uzákonění.
Účinnost zákona dnem vyhlášení
navrhuje se odchylkou od obecné účinnosti
zákonů proto, aby ve vakanční lhůtě
neodpovídaly živnost mlynářskou osoby,
které by po účinnosti zákona živnostenského
oprávnění již nenabyly a aby se tak
již stejně příliš značný
počet podniků mlynářských ještě
nerozmnožil.
Vláda doporučuje, aby tento její návrh
zákona byl přikázán v poslanecké
sněmovně výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností a v senátě
výboru živnostensko-obchodnímu k podání
zprávy ve lhůtě co nejkratší.