II. volební období. | 8. zasedání. |
I. min. vnitra a min. školství a nár. osvěty
na interp. posl. Práška, Knejzlíka, Sladkého
a druhů o nepřípustném jednání
římsko-kat. faráře Hubáčka
v Sedlci na dráze Wilsonově (tisk 1548/XII),
II. vlády na interp. posl. Mikuláše, dr. Klapky,
Práška, Zeminové a druhů ve věci
lesní reformy (tisk 1993/XXVII),
III. min. vnitra na interp. posl. dr. Gátiho a soudr. o
policejním poučování poslanců
podkarpatských, že národ ukrajinský
neexistuje (tisk 2048/XIII),
IV. vlády na interp. posl. dr. Frankeho, Sladkého,
Davida a druhů o konečné úpravě
vkladů našich státních příslušníků
u peněžních ústavů v polské
části Těšínska a u Těšínské
spořitelny (tisk 1993/XXVIII),
V. vlády na interp. posl. Čermáka a soudr.
o persekuci dvou železničních zaměstnanců
(tisk 163/XX),
VI. vlády na interp. posl. Koudelky, Kříže,
inž. Nečase, Bečko a soudr. o pomalém
tempu akce zaknihování drobného přídělu
v pozemkové reformě (tisk 1970/XIV) a na interp.
posl. Koudelky a soudr. v téže věci (tisk 1993/XVII),
VII. min. soc. péče na interp. posl. Bechyně,
dr Wintra, Tayerle a soudr. o stanovisku vlády Československé
republiky k pokusu, aby byla změněna mezinárodní
konvence o osmihodinové době pracovní (tisk
2133/VII),
VIII. vlády na interp. posl. Netolického, Slavíčka,
Mikuláše, Práška a druhů ve věci
zákona o pojištění osob samostatně
hospodařících (tisk 1317/XVIII),
IX. min. financí na interp. posl. inž. Junga, Geyera
a druhů o přiznání výchovného
vysloužilým dělnicím tabákových
továren (tisk 2122/XII),
X. min. pošt a telegrafů na interp. posl. inž.
Kalliny a druhů (tisk 1122/XX) o úžasném
jednání poštmistra Františka Serbouska
ve Žluticích, za jehož správy bylo zrušeno
poštovní tajemství a na interp. týchž
poslanců (tisk 1205/I) o poštmistru Františku
Serbouskovi ve Žluticích a o stálém
porušování listovního tajemství
u tohoto úřadu,
XI. min. soc. péče na interp. posl. Schäfera
a soudr. o vrácení podpor vyplacených válečným
poškozencům (tisk 1890/XVIII),
XII. min. soc. péče na interp. posl. Krebse a druhů,
aby se použilo ustanovení zákona o ochraně
domácího trhu práce (tisk 1964/XXVII),
XIII. min. soc. péče na interp. posl. inž.
Jumga, Simma a druhů o státní podpoře
dělníkům východočeského
lnářského průmyslu, zvláště
v kraji broumovsko-adršpašském (tisk 2043/V),
XIV. min. soc. péče na interp. posl. Simma a druhů,
aby byl podán návrh zákona o zřízení
smírčích výborů (tisk 1652/II),
XV. min. soc. péče na interp. posl. Krebse a druhů
o ratifikaci mezistátní úmluvy o likvidaci
Všeobecného pensijního ústavu pro zaměstnance
ve Vídní (tisk 1713/XVIII),
XVI. min. financí a min. vnitra na interp. posl. inž.
Junga, Simma, Krebse a druhů o katastrofální
nouzi obcí a okresů (tisk 1890/I),
XVII. min. vnitra na interp. posl. Horpyriky a druhů o
úpravě nošení stejnokrojů a odznaků
(tisk 1993/IX),
XVIII. min. obchodu na interp. posl. dra Schollicha a druhů
o propůjčení koncese hostinské a výčepnické
v Jakubčovicích české menšině
(tisk 2048/X),
XIX. min. železnic na interp. posl. inž. Junga, dr Wollschacka
a druhů o stavbě dráhy z Rýmařova
do Hrabišína a o zřízení! spojovací
dráhy z Vojnovic do Litultovic nebo Jakartovic (dráha
údolí Moravice) (tisk 1970/I),
XX. vlády na interp. posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky, Pechmanové a druhů o vládním
nařízení ze dne 16. července 1926,
čís. 1415 Sb. z. a n. (tisk 604/VIII),
XXI. vlády na interp. posl. inž. Nečase, dr
Dérera, Bečko a soudr. o vybudování
vysoké školy technické na Slovensku (tisk 2025/XVI),
XXII. min. veřejných prací na interp. posl.
Bergmanna a druhů o stanovení definitivního
nájemného ve státních domech čís.
2 a 4 ve Zborovské ulici v Brně (tisk 1964/V),
XXIII. min. spravedlnosti na interp. posl. Riedla, Langra, Bergmanna,
Knejzlíka, Sladkého a druhů o jmenování
v kancelářské službě u vrchního
soudu v Brně (tisk 2161/XVII),
XXIV. min. vnitra na interp. posl. Brodeckého a soudr.,
že se četnickým gážistům
odpírají stěhovací výlohy,
když se jedná o přeložení t. zv.
"zaviněné" (tisk 2025/XII),
XXV. min. financí na interp. posl. Knejzlíka, Mikuláše
a druhů o pronásledování Antonína
Hýbla v Jedlí finančními úřady
(tisk 2111/X),
XXVI. min. zemědělství na interp. posl. Knejzlíka
a druhů o odškodňování pasekářů
za škody způsobené zvěří
na velkostatku Seilerna (tisk 2111/IV),
XXVII. vlády na interp. posl. Bergmanna, Sladkého,
Davida a druhů o poskytnutí zahraničního
přídavku státním a železničním
zaměstnancům na Těšínsku (tisk
1964/IX),
XXVIII. min. železnic na interp. posl. Buřívala,
Procházky a druhů o normální tříměsíční
uhelné zásobě ve výtopnách
čsl. státních drah (tisk 2161/IX),
Chování sedlckého faráře k
porodní pomocnici Anně malé jako k jinověrkyni
vůbec není v rozporu se státními kultovými
předpisy.
Ostatně nezakazoval tento duchovní správce
jmenované vstup do ř. k. kostel, nýbrž
ji pouze požádal, aby přinesla dítko
vždy do sakristie, jak to v Sedlci je zvykem, a nechodila
pouze k oltáři a ke křtitelnici.
Tvrzení, jakoby v této věci byla u zemské
správy politické podána nějaká
stížnost nebo dokonce více stížností,
které zůstaly bez odpovědi, a jakoby zmíněný
farář přemlouval rodiče, aby si tuto
porodní pomocnici nebrali, nezakládá se,
jak šetřením bylo zjištěno, na
pravdě.
Z podnětu této interpelace není proto důvodu
pro nějaké opatření ministerstva vnitra
nebo školství a národní osvěty,
jejichž působnosti se věc dotýká.
V Praze dne 27. dubna 1929.
Pozemková reforma na půdě lesní, kterou
má býti docíleno nové účelné
úpravy lesní držby, jest té důležitosti,
že lze k ní přistoupiti jen po velmi bedlivých
přípravách. Veřejný zájem
jest u reformy lesní dotčen vynikající
měrou a důležitým předpokladem
pro nové uspořádání jest také
nová zákonná úprava lesního
hospodaření.
Bezprostřední přípravou k provedení
reformy pozemkové na půdě lesní jest
vyřešení zákonných nároků
vlastníkových dle §u 11 zákona záborového
a §u 20 zákona přídělového.
Postup Státního pozemkového úřadu
při řešení těchto nároků
vlastníků zabraného majetku pozemkového
jest v plné shodě s příslušnými
zákonnými ustanoveními. Pro příděl
převzatých lesů jsou směrodatny předpisy
zákona přídělového, kterými
se řídí Státní pozemkový
úřad. Dle těchto předpisů jest
nabyvatelem lesů v první řadě stát,
dále obce a jiné veřejné svazy, po
případě, pro veliké jednotky lesní,
několik takových uchazečů společně.
Jednotlivci přicházejí v úvahu toliko
výjimečně za předpokladu posledního
odstavce §u 10 zákona přídělového.
Interpelace zmiňuje se o získání některých
lesů obcemi koupěmi z volné ruky. V těchto
případech šlo vesměs o tak zv. zkrácené
řízení přídělové,
když Státní pozemkový úřad
zavázal vlastníka, aby odprodal určitou výměru
lesa za ceny přídělové osobě,
označené Státním pozemkovým
řadem. I tento postup odpovídá předpisům
zákonů o reformě pozemkové a nabyvatelé
požívají veškerých výhod
přídělců.
Pokud interpelace připomíná program lesní
reformy na rok 1929 uveřejněný ve dnech novoročních,
poznamenává se, že i tento program v souhlase
s tím, co shora řečeno, jmenuje jako nabyvatele
lesů v prvé řadě stát, pak
země a obce a pouze ke konci uvádí, že
Státní pozemkový úřad není
zásadně proti snaze uvésti v život jako
nabyvatele lesů vhodné nové útvary
lesohospodářské. Zdůrazňuje
se však zároveň, že při tvoření
takových dosud nevyzkoušených útvarů
nutno postupovati s největší opatrnosti. Státní
pozemkový úřad neutvořil dosud podobných
útvarů ani družstev po příděl
lesů a také dosud o takovém přídělu
nerozhodoval.
Podle vylíčeného stavu věci nemá
vláda důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 6. května 1929.
Během veřejného shromáždění
v interpelaci zmíněného byl sice řečník
poslanec dr Gáti intervenujícím úřadníkem
prostřednictvím předsedy schůze napomenut,
že použil pro Podkarpatskou Rus ústavně
nepřípustného názvu Podkarpatská
Ukrajina, schůze však z tohoto důvodu rozpuštěna
nebyla, nýbrž stalo se tak až po chvíli
proto, že řečník přes napomenutí
intervenujícího úředníka opětovně
vybízel shromážděné k nezákonným
činům.
Nelze proto postupu intervenujícího úředníka
nic vytýkati a neshledávám důvodu
k opatření, jet v interpelaci je žádáno.
V Praze dne 30. dubna 1929.
Obtížnost poměrů v těšínském
peněžnictví plynoucí z toho, že
při rozdělení Těšínska
peněžní vklady části obyvatelstva
z území dnešního Československého
Těšínska zůstaly na polském území,
byla vládou velmi pečlivě uvážena
již před vydáním vládního
nařízení ze dne 24. května 1928, č.
77 Sb. z. a n., kterým byla otázka pohledávek
u všech peněžních ústavů
v Polském Těšínsku s výjimkou
vkladů u Těšínské spořitelny
upravena konečně.
Zmíněné poměry byly právě
hlavní pohnutkou, že vláda přes to,
že otázka pohledávek u peněžních
ústavů v Polském Těšínsku
byla již zásadně rozřešena smlouvou
s Polskem o otázkách právních a finančních
ze dne 23. dubna 1925, č. 56/1926 Sb. z. a n., přistoupila
dobrovolně k úpravě pro vkladatele výhodnější,
ač to bylo spojeno se značným zatížením
státní pokladny.
Tato úprava jest konečná. Ježto dosahuje
krajní možnosti, nepřipouští změny,
v interpelaci navrhované, tím méně
rozšíření úpravy na vkladatele
bydlící mimo území Československého
Těšínska, na kteréžto území
obmezena jest výslovně úprava měny
podle opatření Stálého výboru
č. 583/1920 Sb. z. a n.
Co do vkladů u Těšínské spořitelny
podotýká se:
Soupis vkladů, provedený na základě
vyhlášky ministra vnitra čís. 33 Sb.
z. a n. z r. 1927, zjistil sice konta vkladatelů československých
u Těšínské spořitelny, nikoli
však spolehlivě také obnosy vkladů těch,
ač i tyto byly předmětem soupisu. Stranám
totiž v převážné většině
případů nejsou známy konečné
zůstatky vkladů. Vzhledem k tomu jest zapotřebí,
aby smíšená komise československo-polská,
zřízená podle závěrečného
protokolu ke smlouvě mezi republikou Československou
a republikou Polskou o otázkách právních
a finančních ze dne 23. dubna 1925, č. 56/26
Sb. z. a n., podle účetních knih spořitelny
zjistila, kolik činí přesně pohledávky
čsl. vkladatelů. Bez tohoto zjištění
nelze přikročiti k ujednání dohody
mezi vládou Československou a Polskou, poněvadž
vklady tvoří největší pasiva
spořitelny. Podle článku 40. zmíněné
smlouvy a závěrečného protokolu k
ní mají čistá aktiva z podstaty Těšínské
spořitelny Československu přikázaná,
tvořiti základ pro vyplacení pohledávek
vkladatelů. Úprava výplaty vkladů
jest tu tedy jiná, nežli úprava u ostatních
peněžních ústavů v Polském
Těšínsku.
Nelze proto toho času rozhodnouti, zda a do jaké
míry by měli býti vkladatelé Těšínské
spořitelny účastní nějakého
nadlepšení vůbec, poněvadž není
ještě jisto, kolik připadne na ně z
majetkové podstaty Těšínské spořitelny.
Pro brzké skoncování likvidace spořitelny
města Těšína byly Polské vládě
navrženy již 2 termíny pro schůzi smíšené
komise Československo-polské ke zpracování
soupisových přihlášek a pro konečné
stanovení aktiv a pasiv, nalézajících
se na území Československém a Polském,
avšak na žádný z těchto termínů
vláda Polská nepřistoupila a posléze
v květnu 1928 oznámila, že sama ustanoví
termín pro ony práce smíšené
komise, což však se dosud nestalo, ač ministerstvo
zahraničních věcí již několikráte
o to žádalo.
V Praze dne 15. dubna 1929.
Strážmistr Vojtěch Vaněk pohraniční
četnické kontrolní stanice v Č. Velenicích
byl pro čin v interpelaci uvedený na oznámení
dopravního úřadu v Č. Velenicích
v srpnu 1928 velitelem četnického oddělení
v Jindř. Hradce potrestán a přeložen
na jinou stanici.
Jiné případy zjištěny nebyly
a rovněž nebylo prokázáno, že by
četníci pohraniční kontrolní
stanice v Č. Velenicích zneužívali při
provádění pohraniční pasové
kontroly své služební moci vůči
cestujícím ženám, je neoprávněně
zadržovali a dopouštěli se vůči
nim nějakých nepřístojností.
Státní správa železniční
provedla pak příslušné služební
důsledky z chování obou zaměstnanců,
o které v interpelaci jde, nemohouc nepřihlížeti
k právoplatnému rozsudku trestního soudu.
Rozhodnutí ředitelství st. drah, týkající
se Arnošta Kulhana, bylo ministerstvem železnic změněno
potud, že zmíněnému zaměstnanci
byl zachován nárok výpovědní
lhůty.
V Praze dne 13. května 1929.
Ve Státním pozemkovém úřadě
byl již projednán návrh na novelisaci zákona,
podle kterého by se zjednodušily knihovní zápisy
při zaknihování přidělených
nemovitostí, pokud jest to podle knihovních zákonů
možno. Bude-li tento návrh projednán ústavně
ve spojení s iniciativním návrhem č.
t. 2141 posl. sněmovny, bude lze dosíci úlev
při vyřizování u soudů. U těchto
neváznou dosud práce se zaknihováním
přídělů, návrhy vyřizují
se běžně jako jiné knihovní návrhy.
Pokud běží o administrativní opatření,
aby Státnímu pozemkovému úřadu
dostalo se potřebného personálu a místností,
učiní vláda v mezích potřeby
žádoucí opatření. Rovněž
bude-li zatížení soudů, vzniklé
zaknihováním přídělů,
vyžadovati zvláštních opatření,
provede je vláda administrativně.
V Praze dne 13. května 1929.
Ministerstvo sociální péče sledovalo
nepřetržitě otázku vztahů Anglie
k Washingtonské konvenci o 8mi hodinné době
pracovní. Proto byly také dány přesné
instrukce československému vládnímu
zástupci ve sprání radě Mezinárodního
úřadu práce pro případ, že
by rozprava o návrhu anglické vlády na revisi
oné úmluvy nezbytně vyžadovala, aby
bylo také precisováno stanovisko vlády československé.
Poněvadž v rozpravě byla vyhraněna stanoviska
vlád, jež mají plnoprávné členy
ve správní radě Mezinárodního
úřadu práce, takže bylo vidno, jak vyzní
usnesení správní rady o zmíněném
návrhu anglické vlády, nepovažoval československý
vládní zástupce, jenž jest pouze ťmembre
adjointŤ, tedy nikoliv plnoprávný člen
správní rady Mezinárodního úřadu
práce, za účelné, aby žádal
o slovo, zejména když ani všichni plnoprávní
členové vládní skupiny správní
rady nezasáhli do rozpravy.
V Praze dne 6. května 1929.
Poslanecká sněmovna Národního shromáždění
přijala ve schůzi dne 6. března 1929 při
projednávání návrhu zákona
tisk č. 2000/II o starobních podporách resoluci,
již se vláda vybízí, aby se zřetelem
na novelisaci zákona o sociálním pojištění
zaměstnanců předložila návrh
na novelisaci zákona ze dne 10. června 1925, č.
148 Sb. z. a n., o pojištění osob samostatně
hospodařících pro invaliditu a stáří,
a to jednak podle zkušeností nabytých při
provádění dělnického pojištění,
jednak podle výsledků studia této otázky
v jiných státech.
Podle zmíněné resoluce koná ministerstvo
sociální péče potřebná
šetření, aby sjednány byly nutné
předpoklady pro novou úpravu. Toto šetření
pro obtížnost věci vyžádá
si určitého času, načež ministerstvo
sociální péče učiní
příslušné náměty.
V Praze dne 4. května 1929.
Ministerstvo financí vynesením ze 4. dubna t. r.
č. j. 131/856/27 vybídlo ústřední
ředitelství tabákové režie, aby
mu předkládalo k rozhodnutí též
žádosti dělnic pensionovaných po 1.
lednu 1926 o poskytnutí příspěvků
na děti.
Při povolování těchto příspěvků
bude postupováno podle týchž zásad jako
při povolování příspěvků
na děti dělnic v činné službě.
V Praze dne 26. dubna 1929.
V obou zmíněných interpelacích byl
poštovní revident František Serbousek, poštmistr
ve Žluticích, obviněn z celé řady
konkrétních činů, a to většinou
takového rázu, že potvrzení jejich pravdivosti
bylo by znamenalo průkaz, že Serbousek porušoval
listovní tajemství.
O všech obviněních, proti Serbouskovi vznesených,
zavedli jsme ihned bedlivé vyšetřování.
U okresního soudu v Bečově zavedeno zatím
proti Serbouskovi trestní řízení pro
přestupek § 1, zákona ze dne 6. dubna 1870,
č. 42 ř. z. (zákon o ochraně listovního
tajemství), u krajského soudu v Chebu pak trestní
řízení pro zločin dle § 101 tr.
z. (zneužití moci úřední).
První z těchto trestních řízení
skončilo rozsudkem osvobozujícím, druhé
bylo podle § 90 tr. z. zastaveno.
Rovněž naše šetření o obviněních,
proti Serbouskovi vznesených, vedené současně
s oběma trestními řízeními,
prokázalo, že Serbousek se činů, za
vinu mu kladených, nedopustil.
Pro posouzení věci není též bez
významu, že rozsudkem okresního soudu ve Žluticích
z 6. října 1927, č. j. t 185/27 byl Josef
Zavřel pro výrok, kterým 9. června
1927 obvinil Serbouska z krádeže, odsouzen k pokutě
300 Kč, v případě nedobytnosti k trestu
vězení v trvání 8 dnů.
Nemám tudíž důvodu, abych proti poštovnímu
revidentu Františku Serbouskovi, poštmistru ve Žluticích,
nějak zakročoval.
V Praze dne 3. května 1929.
Interpelace žádá, aby se upustilo od vymáhání
neprávem vyplacených důchodů válečných
poškozenců v případech hodných
zřetele, zvláště tenkráte, jestliže
zdaněný příjem poškozencův
v roce 1925 nepřesahoval 13.000 Kč.
Interpelace sama zdůrazňuje, že promíjení
přeběrků má se týkati případů
hodných zvláštního zřetele.
Zjišťuje-li se důvod vzniku přeběrku,
dochází se k poznatku, že převážná
většina přeběrků způsobena
byla nedbalostí stran, která nesplnila povinnosti
stanovené § 31. odst 2. zákona ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona
ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., totiž neohlásila
změn ve svých rodinných a majetkových
poměrech, které mají vliv na přiznání
nebo výměru důchodu. V tom případě
pak ručí strana podle zákona za škodu
státu vzniklou opomenutím ohlašovací
povinnosti.
Je tedy zřejmo, že resoluce přijaté
ve schůzích dne 9. a 30. prosince 1926 sociálně-politickým
a rozpočtovým výborem neměly a vzhledem
na citované ustanovení zákona ani nemohly
míti na mysli všeobecné promíjení
přeběrků vzniklých neoprávněným
vyplácením důchodu do 13.000 Kč zdaněného
příjmu, zejména přeběrků
vzniklých vinou neb opomenutím důchodce,
nýbrž jen promíjení v případech
hodných zvláštního zřetele. A
v tom směru ministerstvo sociální péče
i úřady pro péči o válečné
poškozence resolucí zákonodárných
sborů také skutečně dbají a
odpisují přeběrky bez rozdílu jejich
výše ve všech případech, kdy by
vymáhání přeběrku znamenalo
ohrožení existence poškozencovy a jeho rodiny,
nebo je-li přeběrek nedobytný.
O blahovolném postupu při tom svědčí
skutečnost, že do 31. prosince 1928 bylo odepsáno
přeběrků v úhrnné částce
Kč 12,899.399.-.
V Praze dne 4. května 1929.
Od doby vydání zákona o ochraně domácího
trhu práce ze dne 13. března 1928 č. 39/1928
Sb. z. a n. se poměry na trhu práce v Československé
republice celkem nezměnily.
Proto a jelikož též v okolních státech
nebyly dosud odvolány předpisy vydané o zaměstnávání
cizinců, nevidí ministerstvo sociální
péče důvodů, aby použití
cit. zákona zastavilo.
Domácí hospodářství má
možnost zaměstnávati cizozemské pracovní
síly, jaké v Československé republice
nemohou býti opatřeny, obstarají-li si zaměstnavatelé
úřední povolení k tomu potřebné.
V Praze dne 4. května 1929.
V okrese broumovském zabývá se zpracováním
lnu ve větším rozsahu pouze firma Ostböhmische
Leinenindustrie v Horním Adršpachu. V tomto závodě
byla výroba zastavena ode dne 7. listopadu 1928 až
do dne 11. února 1929, kdy byla částečně
znovu zahájena. Od 26. února 1929 jsou zase všechny
stroje v chodu; dělnictvo, které dříve
bylo bez práce v počtu asi 200 osob, pracuje 36
hodin týdně.
Podle tohoto stavu věci nepříznivá
situace lnářského dělnictva na Broumovsku,
o níž jest v interpelaci zmínka, se zlepšila;
není proto důvodu pro nějaká mimořádná
opatření.
V Praze dne 8. května 1929.
Naše zákonodárství obsahuje četná
opatření, jimiž lze působiti k odklizení
sporů mezi zaměstnanci a zaměstnavateli a
čeliti vzniku stávek a škodám, z nich
pro národní hospodářství vzcházejícím.
Těmto potřebám slouží na př.
v oboru domácké práce smírčí
a rozhodčí soudy podle zákona ze dne 12.
prosince 1919, č. 29 Sb. z. a n. z roku 1920, ve stavebním
odvětví rozhodčí soudy mzdové
podle zákona z 28. března 1928, č. 43 Sb.
z. a n. o stavebním ruchu, v hornictví rozhodčí
soudy podle zákona ze 3. července 1924, č.
170 Sb. z. a n., mimo to podle zákona ze dne 17. června
1883, č. 117 ř. z. o živnostenské inspekci
přísluší živnostenským inspektorům
zprostředkovati mezi zájmy zaměstnavatelů
a zaměstnanců a přispívati k udržení
a zjednání dobrých vztahů mezi nimi
(§ 12). Také nová legislativní opatření
směřují k tomu, aby příslušné
nové instituce zakročovaly k odklízení
sporů mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v
zájmu národního hospodářství,
na příklad pracovní soudy podle návrhu
zákona o pracovních soudech, který se projednává
jako tisk č. 80/II/26 v ústavně právním
výboru senátu Národního shromáždění.
Také v připravované osnově zákona
o hromadných smlouvách pracovních hodlá
ministerstvo sociální péče upraviti
otázku smírčích komisí pro
spory.
V Praze dne 4. května 1929.
Úmluvy k provedení čl. 275 mírové
smlouvy St. Germainské tvoří svou společnou
právní základnou jednotný celek, neboť
toliko stanovením souboru závazků Rakouska
pro všechny obory sociálního pojištění
a jejich splnění vyčerpává
se ustanovení čl. 275 zmíněné
mírové smlouvy. Pokládalo proto ministerstvo
sociální péče za účelné,
aby tento komplex úmluv jako celek předložen
byl k ratifikaci.
Jednání, jež jmenovitě v létech
1924 a 1925 vedlo ke stipulaci nejdůležitějších
úmluv, protáhlo se později nutností
jednati o dodatcích k úmluvám, takže
poslední úmluva podepsána byla teprve dne
30. října 1928.
Pokud jde pak zvláště o soubor úmluv
z oboru pensijního pojištění (úmluva
o Všeobecném pensijním ústavu pro zřízence
ve Vídni, úmluva o náhradních ústavech
pensijního pojištění zřízenců,
úmluva o Městské pojišťovně
vídeňské obce a o Pensijním spolku
zřízenců obchodu a průmyslu ve Vídni),
doporučovalo se sečkati s jejich ratifikací
již z toho důvodu, že se chystala novelisace
zákona o pensijním pojištění
soukromých zaměstnanců ve vyšších
službách, která měla smluvní
úpravu dle čl 275 mírové smlouvy St.
Germainské vtěliti ve vnitrostátní
právní řád.
V té příčině poukazuje se na
ustanovení § 177, odst. 8. zákona ze dne 21.
února 1929, č. 26 Sb. z. a n. o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách.
Hned jak tento zákon byl publikován, odevzdalo ministerstvo
sociální péče veškeren smluvní
materiál ministerstvu zahraničních věcí,
které zahájilo kroky k brzké ratifikaci všech
uvedených úmluv.
Konečně se poznamenává, že z
nástupnických států ratifikovaly úmluvy
k provedení čl 275 St. Germainské mírové
smlouvy - a to rovněž souborně - toliko Italie
a -Rumunsko, státy poměrně méně
na věci zúčastněné.
V Praze dne 2. květně 1929.