II. volební období. | 8. zasedání. |
I. posl. Hakena a soudruhů min. spravedlnosti o konfiskaci
časopisu "Rudé Právo" a "Večerník
Rudého Práva",
II. posl. Horpynky a druhů min. vnitra o jeho odpovědi
na interpelaci tisk 2182/V o nezákonných pokynech
k oslavě státního jubilea v Chomutově,
III. posl. dra Schollicha a druhů min. školství
a národní osvěty o počtu žáků
české občanské menšinové
školy v Melči,
IV. posl. Vrtaníka a soudr. vládě, že
se opomenulo přeřaditi město Přerov
do vyšší stupnice činovného,
V. posl. Hakena a soudr. min. národní obrany v záležitosti
otravy 76 vojínů dělostřeleckého
pluku v Nových Zámcích,
VI. posl. Štětky a soudr. min. sociální
péče, že chystaný zákon o ochraně
nájemníků zle zasáhne do života
družstev, přičleněných k Zájmovému
ústředí,
VII. posl. Siegla a druhů min. financí o zdaňování
obchodníků a živnostníků,
VIII. posl. inž. Kalliny a druhů min. vnitra o nedemokratickém
postupu nejdského okresního úřadu
proti hostinskému J. Korbovi v Blatnu,
IX. posl. Haiblicka a soudr. min. vnitra o zákazu májové
demonstrace v Chodově,
X. posl. Wünsche a soudr. vládě o novelisaci
zákona o válečných poškozencích,
XI. posl. Kršiaka, Kopasza a súdr. min. vnútra,
spravedlnosti a zdravotníctva vo veci postrelenia v Štoských
Kúpeľoch tam zamestnaného šoféra
Gejzu Ebergényiho,
XII. posl. dra Holotu a druhov min. železníc o súrnej
úprave penzií býv. zamestnancov uhorských
štátnych dráh a o penzionovaní alebo
poskytnutí odbytného prepusteným zamestnancom,
XIII. posl. dra Holotu a druhov min. zahraničných
vecí o tom, prečo sa už od desať rokov
odkladá penzijná dohoda medzi Československom
a Maďarskom, vyslovená záväzne mierovou
smluvou,
XIV. posl. Wünsche, Schmerdy a soudr. vládě
o neslýchaném protekčním hospodářství
při návrzích na jmenování profesorů
a docentů na německé universitě,
XV. posl. inž. Junga a druhů vládě o
přeřazení města Nového Bohumína
z místní skupiny C do místní skupiny
B podle § 12 platového zákona z r. 1926, č.
103 nebo 104 Sb. z. a n.,
XVI. posl. Knejzlíka a druhů min. spravedlnosti
o liknavém vyřizování trestních
případů u státního zastupitelství
v Košicích,
XVII. posl. dra Uhlíře a druhů min. železnic
o nesrovnalostech, vadách a nedostatcích v železniční
dopravě na českém severovýchodě.
V časopise "Rudé Právo" č.
99 ze dne 26. dubna 1929 byla konfiskována tato místa
v článku "Jmenování správních
orgánů nemocenských pojišťoven
přímo řve fašistickým násilnictvím":
... fašistickým násilnictvím.
V článku "Československý zástupce
hlasuje v Ženevě pro letecké útoky na
obyvatelstvo v zázemí" téhož čísla
toto:
Jak odpovědí pracující masy, vědečtí,
kulturní a jiní veřejní činovníci
v Československu na tento čin československé
vlády?
Musí odpovědět rozhodným bojem proti
všem válečným přípravám
buržoasie, musí odpovědět přípravou
definitivního zúčtování s buržoasií,
neboť to je jediná cesta, která může
lidstvo vyvésti z těchto strašlivých
válečných hrůz, které právě
schválila opět jedna buržoasní "odzbrojovací"
konference.
Na 1. Máje a na demonstracích o 15. výročí
vypuknutí minulé imperialistické světové
války musí pracující masy a všichni,
kdož přejí si znemožnění
válek, postaviti se do řad demonstrace komunistické
strany, neboť to je jediná síla, která
skutečně připravuje boj proti všem imperialistickým
válkám a která povede jej až do konečné
porážky buržoasie.
V článku "Před volbami v Anglii"
toto místo:
Při tom komunisté budou dělnictvo poučovati
o metodách, jichž je nutno použíti, aby
bylo zabráněno válce, nebo co dělati,
kdyby k ní přes všechno naše úsilí
přece jen došlo.
V článku "Ve stínu svatováclavské
slávy" toto místo:
Vidíte, čím jest možno ohroziti československou
republiku? Co jsou proti této konfiskaci všechny ty
válečné konfiskační výnosy
starého Rakouska? Nic, naprosto nic. Jest vidět,
že Československo se také programově
vrací do dob slavného letošního jubilára,
sv. Václava.
V článku "Nenechte se reformisty odvracet od
boje proti zfašisování nemocenských
pojišťoven" tato místa:
Nenechte se reformisty odvracet od boje proti zfašisování
nemocenských pojišťoven!
... odvrátiti dělnictvo od masového boje
proti tomuto fašistickému diktátu.
Jsou to hlasy sociálně-demokratického tisku,
který snaží se uspati rozhořčení
dělnictva tvrzením, že vlastně již
jest vše v pořádku, že sociální
demokracie již zvítězila. Záminkou k
tomu jest sociálně-demokratickým vůdcům
naprosto neurčitý slib původce nynějšího
fašistického diktátu.
... fašistické buržoasie, kteří
o žádnou samosprávu nemocenského pojištění
nestojí, avšak nemůže rozhodně
stačit proletářským masám,
které povedou boj proti diktátu fašistické
buržoasie i jejím neodolatelným panošům
v táboře reformistů a donutí vládu
k okamžitému vypsání voleb do nemocenských
pojišťoven.
V časopise "Rudý Večerník",
číslo 98 bylo konfiskováno v článku:"Jak
sociálně-demokratičtí vůdcové
podlamují dělnický boj" tato dvě
místa:
... ani slova proti celému fašistickému diktátu,
ani slova pro vypsání voleb!
Přes zrádné a zákeřné
čachrování počínajícího
zápasu všichni do boje proti fašistickému
diktátu v nemocenském pojištění,
do boje za vypsání nových voleb!
1. Máje demonstrujte v komunistických řadách
proti fašisaci nemocenských pojišťoven!
V článku "Armáda a civilní obyvatelstvo
v příští válce" téhož
čísla bylo konfiskováno toto místo:
Vojáci imperialismu, u nichž vzadu se nalézal
imperialistickou válkou vzbouřený "týl"
a z předu bataliony dělníků, rolníků
a vojáků, bojujících proti kapitalismu,
pochodovaly po černomořském pobřeží
pod rudými prapory proletářské revoluce."
To bylo před desíti lety. A dnes připomínají
mocné podzemní otřesy všem imperialistickým
generálním štábům, že stále
žijí v epoše proletářské
revoluce.
Poněvadž zbytečnost těchto konfiskací
jest zřejmá, táži se pana ministra:
Co hodlá pan ministr učiniti, aby se podobné
konfiskace neopakovaly?
V Praze dne 26. dubna 1929.
Pan ministr vnitra na interpelaci podepsaných (tisk 1993/VIII)
o nezákonných pokynech k oslavě státního
jubilea v Chomutově dal dne 28. března 1929 odpověď
(tisk 2182/V), která nesouhlasí se skutečností
a kromě toho obsahuje urážlivé hromadné
obvinění německých občanů
tohoto státu.
Jest známo, že pan ministr vnitra dal tuto odpověď
na interpelaci sepsati podle informací, které ministerstvu
vnitra poskytl chomutovský okresní hejtman, vrchní
rada politické správy dr. Theodor Wagner. Tuto odpověď,
odporující skutečnosti a německé
občany bez příčiny podezřívající
a urážející, zavinil tedy nepochybně
především zmíněný úředník,
který porušil své služební povinnosti
tím, že svému nadřízenému
úřadu dal mylné a neúplné informace.
Pan ministr vnitra připouští, že okresní
hejtman dr. Wagner při oslavě loňského
státního jubilea písemně vyzval některé
majitele domů, aby své domy vyzdobili prapory, ba
dokonce dva majitele domů v téže věci
pozval na okresní hejtmanství. Jest úplně
lhostejné, jednal-li takto okresní hejtman z vlastního
popudu nebo na rozkaz nadřízeného úřadu.
Takové způsoby vynutiti si viditelné projevy
vlastenectví, byly obvyklé v bývalém
císařském státě rakouském,
nemělo by se jich však již užívati
v demokratické republice.
Pan ministr vnitra tvrdí dále, že okresní
hejtman vyzval písemně a ústně k ozdobení
domů prapory jen majitelé domů, o nichž
měl za to, že jsou loyálního smýšlení.
Nikoliv jen před zákonem, nýbrž i před
každým státním úřadem
mají si všichni občané tohoto státu
býti rovni a každé jednání má
býti posuzováno přísně nestranně
podle znění zákona. Jest neslýchané,
aby si zástupce úřadu, v tomto případě
okresní hejtman dr. Wagner, soukromě roztřídil
občany některého města podle jejich
smýšlení a že to pak béře
za základ svých úředních jednání.
Nemůžeme se domnívati, že by pan ministr
schvaloval takový postup, i když doznává,
že se po desítiletém trvání republiky
něco takového v Chomutově skutečně
stalo.
Zatím co pan ministr vnitra v těchto pozváních
nemůže spatřovati ani jakýkoli nátlak
na majitele domů ani příkaz, omezující
jejich osobní svobodu, přece postižení
majitelé domů ve formě, jíž jednal
okresní hejtman dr. Wagner, cítili zřetelně
nezákonitý nátlak. Neboť majitelé
domů se dověděli, že okresní
hejtman dr. Wagner chtěl jistého kupce donutiti,
aby ozdobil svůj dům prapory, tím, že
mu jinak může býti odňato povolení
prodávati hrací karty. Tuto skutečnost okresní
hejtman úmyslně ministerstvu vnitra zamlčel.
Proto odpověď na interpelaci odporuje v tomto směru
skutečnosti.
Konečně tvrdí pan ministr vnitra, že
se v Chomutově prováděla "místní,
státu nepřátelská agitace". Takové
neslýchané hromadné obvinění
smí ministr vysloviti jistě jen tehdy, když
má konkrétní důkazy. Ale, je-li tomu
tak, vědí-li úřady, kdo provozuje
tuto státu nepřátelskou agitaci, pak jsou
všichni, především však okresní
hejtman dr. Wagner, povinni všemi zákonitými
prostředky zakročiti proti pachatelům. To
se však do dneška ještě nestalo.
Aby se vysvětlily nesprávnosti a rozpory obsažené
v odpovědi pana ministra vnitra na interpelaci, žádají
podepsaní odpověď na tyto otázky:
1. Vyzval okresní hejtman dr. Wagner majetníky domů,
aby 28. října 1928 své domy ozdobili prapory,
z vlastního popudu nebo mu to nařídil zemský
politický úřad nebo ministerstvo vnitra?
2. Jest pan ministr ochoten zakázati, aby jemu politicky
podřízené politické úřady
při veřejných nebo soukromých slavnostech
příště nevykonávaly nátlaku
na občany tohoto státu?
3. Jest okresní hejtman oprávněn klasifikovati
smýšlení státních občanů
a tuto klasifikaci činiti podkladem úřední
činnosti; jako to učinil okresní hejtman
dr. Wagner v Chomutově?
4. Podle jakých hledisek a jakých faktů zjistil
okresní hejtman dr. Wagner loyální smýšlení
u některých osob?
5. Jest pan ministr ochoten dáti podrobně vyšetřiti
postup okresního hejtmana dr. Wagnera v Chomutově
před 28. říjnem 1928 a jeho výsledek
oznámiti, aby jej veřejnost mohla přezkoušeti?
6. Jest pan ministr ochoten oznámiti, které osoby
provozují v Chomutově státu nepřátelskou
agitaci, jak tvrdí okresní hejtman dr. Wagner, v
čem záleží tato agitace a jak se proti
těmto osobám úředně zakročilo?
V Praze dne 3. května 1929.
V Melči, v okrese Opava-venkov, jest česká
menšinová obecná škola a od školního
roku 1927/28 také česká menšinová
škola občanská. Obec podle posledního
soupisu lidu v roce 1921 má celkem 845 obyvatelů.
Z nich přihlásilo se 730, to jest přes 86%,
k německé národnosti, 97, to jest 11%, k
české národnosti.
Při takovémto národním složení
obyvatelstva v Melči nelze se diviti, že česká
občanská škola má z místa samotného
jen málo dětí. Tak na příklad
ve školním roce 1927/28 do občanské
školy docházely z Melče 2 školou povinné
děti, ve školním roce 1928/29 žádné.
Jestliže přes to zde byla zřízena občanská
škola, musilo by se to státi proto, že Melč
má v celém okolí nejlepší polohu.
Než tomu tak není. Z nejbližší obce
Radkova nedocházelo do české občanské
školy v roce 1927/28 žádné dítě,
v roce 1928/29 tři děti, z Filipovic roku 1928/29
dvě děti.
Dále ležící české obce
Domaradovice, Mikolajice a Lhotka mají jednotřídní
obecné školy a z pedagogického stanoviska nemohou
zajisté ze svých žáků dodati
tolik způsobilých dětí, které
by byly zralé pro občanskou školu a odůvodňovaly
trvání občanské školy v Melči,
ledažeby o docházce do občanské školy
rozhodovalo jen stáří žáků.
Mimo to děti z Domaradovic mají lepší
cestu do Podolí, děti z Mikolajic mnohem kratší
a také lepší cestu ke stanici Životice,
děti ze Lhotky mnohem kratší a lepší
cestu ke stanici Lhotka-Litultovice, a za několik haléřů
mohou dojeti do škol opavských. Než ani v Podolí,
ani v Opavě žáků z jmenovaných
obcí nepřijmou. Náklad za opotřebení
dětských šatů a bot cestou do Melče
jest mnohem větší než nepatrné
jízdné. K tomu dlužno ještě přičísti,
že počasí škodí dětem na
zdraví.
Z tohoto vylíčení jistě dodatečně
vysvítá, že česká občanská
škola v Melči nebyla zřízena z potřeby
vzdělání a není jí také
nezbytně třeba.
Finanční stav státu přikazuje, aby
se těžce vymačkaných daní používalo
co nejúsporněji. Pod tímto titulem bylo také
zavřeno v létech od převratu tisíce
německých školních tříd,
ba i nutné jednotřídní obecné
školy a školní expositury v odlehlých
horských krajinách, a odpíráno zřízení
nezbytně nutných německých škol
a tříd. Domníváme se, že tento
příkaz šetřiti platí i pro české
školy, zvláště také pro menšinové
školy. Naproti tomu musíme konstatovati, že se
zřizují a vydržují menšinové
školy často jen s několika dětmi, ačkoliv
jich v místě není třeba, takže
nelze se zbýti dojmu, že vláda zřizujíc
takovéto zbytečné české menšinové
školy v německém území sleduje
tím jiné účely.
Tento úmysl jest také patrný z účelu
české měšťanské školy
v Melči, připočteme-li k tomu postup při
vyvlastňování velkého pozemkového
majetku Razumovského a víme-li, že nároky
německých uchazečů i obcí byly
odmítnuty, zatím co pozemky byly přikázány
jen českým uchazečům a povolným
Němcům, kteří se zavázali,
že budou své děti posílati do české
školy.
Z tohoto postupu lze velmi jasně poznati, jak menšinové
školy mají loviti duše, což ovšem ministr
školství dr. Hodža kdysi krásnými
slovy co nejostřeji odsoudil. Německého obyvatelstva
z Melče zmocnilo se právem hluboké rozhořčení
a žádá a požaduje se vší rozhodností,
aby česká občanská škola, úplně
zbytečná jak po stránce pedagogické,
tak také kulturní a národohospodářské,
byla co nejdříve zrušena a přeložena
do některé české osady.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
školství a národní osvěty:
1. Jste ochoten uveřejniti seznam všech menšinových
škol i s počtem dětí do nich docházejících
a ihned zrušiti školy s malou docházkou?
2. Jste ochoten přezkoumati zvláštní
školní poměry v Melči, oznámiti
výsledek svědomitě provedeného vyšetřování
a na základě tohoto výsledku naříditi,
aby česká občanská škola byla
ihned přeložena do některé české
obce?
V Praze dne 25. dubna 1929.
Vládním nařízením ze dne 14.
září 1928, č. 163 Sb. z. a n., byly
přeřazeny četné obce do vyšší
stupnice činovného. Město Přerov bylo
při tom opomenuto.
Zástupcové obcí, souvisejících
s Přerovem a tvořících s ním
hospodářský celek, pokládají
tuto věc na neodůvodněnou křivdu,
která byla městu Přerovu a přilehlým
obcím způsobena, poněvadž město
Přerov ocitlo se tak v jedné řadě
s obcemi menšími, jichž význam města
Přerova daleko nedosahuje.
Při posledním přeřazování
měst a obcí do vyšších skupin činovného
byl rozhodujícím a jediným měřítkem
počet obyvatelstva a byla proto do vyšší
třídy činovného přeřazena
shora citovaným vládním nařízením
jen ta místa, která s místy spolu územně
souvisejícími tvoří podklad pro přeřazení
do vyšší skupiny činovného.
Této podmínce město Přerov plně
vyhovuje, poněvadž tvoří s obcemi Předmostím,
Lověšicemi, Dluhonicemi a Kozlovicemi územní
a hospodářský celek, čítající
více než 25.000 obyvatel. Ze všech těchto
obcí koná v Přerově službu velká
řada železničních a jiných zaměstnanců.
Bydlili by přímo v Přerově, kdyby
měli v Přerově byt a jest tedy jedině
bytová tíseň důvodem, proč
při posledním sčítání
lidu a snad ještě nyní město Přerov
jako samostatná politická obec, nedosahuje počtu
obyvatel, potřebného pro zařazení
do skupiny B činovného. Přesahuje však
tento počet daleko, vezme-li se zřetel na obyvatelstvo
našich obcí, z nichž na příklad
Předmostí čítá samo 1178 obyvatel.
Všechny tyto důvody byly uznávány již
rakouskou vládou a proto také byl Přerov
jako důležitý železniční
uzel zařazen do vyšší stupnice činovného
a teprve novým platovým zákonem byl opět
odsunut.
Podepsání se proto táží:
Kdy hodlá vláda přeřaditi město
Přerov a hospodářsky i územně
s ním související obce sousední do
vyšší stupnice činovného podle
7 odst. § 12 platového zákona?
V Praze dne 13. května 1929.
Mezi vojíny dělostřeleckého pluku
v Nových Zámcích vypukla v neděli
odpoledne po požití zkaženého masa hromadná
otrava, jež postihla celkem 76 vojínů. Během
odpoledne musili býti všichni tito postižení
vojíni odvezeni do nemocnice, kde se zjistilo, že
u vojínů jeví se příznaky hromadné
otravy zkaženým masem.
Podepsaní se táží proto pana ministra
národní obrany:
1. Jak hodlá vinníky potrestati?
2. Hodlá-li těchto 76 vojínů ihned
zprostiti vojenské povinnosti?
V Praze dne 14. května 1929.
Podle zpráv denního tisku o jednání
"bytové osmy" má připravovaný
dlouhodobý zákon o ochraně nájemníků
obsahovati ustanovení, která by těžce
zasáhla do života družstev, přičleněných
k Zájmovému ústředí, sdružujícímu
asi 2.000 družstev, představujících
1,000.000 členů.
Jest to zejména publikovaný návrh, aby ochrany
zákona byla zbavena sdružení kapitálově
silná, do kteréžto kategorie mohly by mylně
ovšem býti počítány také
větší a velké družstevní
podniky. Upozorňujeme ministerstvo sociální
péče na tuto závažnou skutečnost,
že družstevní podniky - i větší
- nejsou sdruženími výdělečnými,
ani kapitálově silnými, poněvadž
jmění jich je majetkem velikého do set i
tisíců jdoucího počtu rodinných
členů a sdružení nehromadí zisky,
ale obrací je ve prospěch členstva nebo nutných
investic.
Podepsaní se proto táží:
Má vláda v úmyslu tento plán provésti?
V Praze dne 14. května 1929.
Berní správy zasílají živnostníkům
a obchodníkům vyzvání a hrozejí
v nich citelnými pokutami, jestliže je do 8 dnů
nevyřídí. V těchto vyzváních
se žádá výkaz druhů, množství,
účtů za příslušný
rok odděleně podle data. Rovněž tak
tomu jest se mzdovými záznamy, které se mají
každého měsíce odváděti
berním správám.
Berním správám by přece mohlo stačiti,
kdyby se jim tyto mzdové seznamy odváděly
čtvrtletně a nikoliv měsíčně,
neboť velkou práci spojenou s vyřízením
příkazů pociťuje zvláště
těžce obchod a průmysl, poněvadž
na zdolání takové velké práce
jest potřebí několika dnů. Takovou
velkou práci nelze přece dobře žádati
od obchodníka, jenž postaven do praktického
života počítá s časem, a vykonati
ji jest prostě vyloučeno.
Podepsaní táží se pana ministra, je-li
ochoten vydati berním úřadům vhodný
pokyn, jímž se jim ukládá, aby jednaly
šetrně, ukládají-li lhůty a požadují-li
jako podklad zdanění seznamy a listiny, aby jednotlivé
případy posuzovaly individuálně a
aby vyhovovaly všem důvodným žádostem
o prodloužení lhůty.
V Praze dne 6. května 1929.
Jmenovaný hostinský dopustil se podle názoru
okresního úřadu dne 22. září
1928 kolem 23. hodiny strašlivého zločinu,
neboť strpěl, aby 20 říšsko-německých
hostů zpívalo v jeho místnosti píseň
"Deutschland, Deutschland über alles".
Tento zločin jest prý ještě tím
státu nebezpečnější, že
hosté zpívajíce tuto píseň
stáli při tom v pozoru. Zda při tom měli
také podle předpisu palce na švech kalhot,
nemohlo býti asi zjištěno. Nejdský okresní
úřad spatřuje ve zpívání
této písně demonstrativní odpor k
československému státu, vyvyšování
jiného státu nad zdejší a zranění
vlasteneckých citů obyvatelstva československé
národnosti. Jan Korb, poněvadž nezabránil
zpěvu této písně, byl odsouzen podle
cís. patentu z roku 1854 k pokutě 200 Kč
a při nedobytnosti ke 14dennímu vězení.
Z tohoto postupu nejdského okresního úřadu
možno souditi, že Nejdek leží někde
daleko dole na Balkáně, ba i tam lze sotva předpokládati,
že by ještě dnes užívali takovýchto
metod, připomínajících středověké
poměry. Nemůžeme pochopiti, že v dnešním
osvíceném století za republikánské
vlády lze spatřovati ve zpívání
říšsko-německé státní
hymny říšsko-německými hosty
na území obydleném sudetskými Němci
čin příčící se policejním
předpisům. Německo jest přece stát,
o němž československý ministr věcí
zahraničních dr. Beneš v posledních
létech neustále zdůrazňoval, že
s ním žije Československo v přátelském
poměru. Jen mimochodem zdůrazňuji, že
by říšsko-německému úřadu
nikdy ani nenapadlo zakázati na příklad české
sociálně-demokratické tělocvičné
jednotě zpívati českou státní
hymnu na pochodu lipskými ulicemi. Neslýchaný
postup nejdského okresního úřadu může
však těžce poškoditi náš cizinecký
ruch. Kdo jen poněkud zná poměry a ví,
jaký zisk mají hostinští podél
hranic z cizinců sem přicházejících,
může posouditi nebezpečné následky
postupu nejdského okresního úřadu.
Poněvadž zde jde o dalekosáhlé a zásadní
rozhodnutí, táží se podepsaní:
1. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené
úřady, že jest jejich úkolem v každém
směru podporovati cizinecký ruch a upustiti od všech
rušivých opatření?
2. Jest pan ministr ochoten poučiti podřízené
úřady, že podle zákonných ustanovení
přísluší cizincům samozřejmé
právo zpívati své státní hymny?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi nejdskému
okresnímu úřadu, aby odvolal výnos
ze dne 19. března 1929 a učinil všechna opatření,
aby se příště takovéto přehmaty
podřízených úřadů neopakovaly?
V Praze dne 3. května 1929.