II. volební období. | 8. zasedání. |
Co se týče státního poplatku z převodu
nemovitostí, podotýká se toto:
§ 58, odst. 2. přídělového zákona
čís. 81/1920 Sb. z. a n. stanoví, že
z přídělu půdy platí nabyvatelé
jen jednu polovinu, po případě jen jednu
čtvrtinu nemovitostního poplatku pravidelného.
Toto ustanovení má na mysli přímo
jen příděl vlastní, neboť o t.
zv. přídělu zkráceném (prováděném
trhovou smlouvou mezi vlastníkem velkostatku a osobami
třetími za součinnosti a vlivu státního
pozemkového úřadu), jehož se interpelace
týká a jejž vytvořila teprve pozdější
praxe, zákon se nezmiňuje. Tímto názorem
se řídila původně i praxe a také
na př. i nejvyšší správní
soud v nálezu Bohuslav F 3272/26 té možnosti,
že by § 58 mohl platiti i při přídělu
zkráceném, ani se nedotkl, neboť uznal, že
při převodu zabraného majetku trhovou smlouvou
§ 58 neplatí.
Když však nejvyšší soud usnesením
uveřejněným ve sbírce Vážného
pod č. 5680/26 rozhodl, že za určitých
okolností je trhová smlouva přídělem
zkráceným, vydalo ministerstvo financí na
podkladě tohoto usnesení výnos ze dne 8.
července 1927 č. 14.497, jímž nařídilo
podřízeným úřadům, aby
uvedenou výhodu přiznávaly i při přídělu
zkráceném v případech, které
nejsou ještě rozhodnuty pravoplatně.
Interpelace ukazujíc na nález nejvyššího
správního soudu č. 11.702/27 Bohuslav A 6672/27,
v němž byl příděl zkrácený
s hlediska osvobození od dávky z přírůstku
hodnoty nemovitostí postaven na roveň přídělu
vlastnímu, vyslovuje názor, že přídělci
(nevlastní), jimž byl nemovitostní poplatek
státní předepsán a kteří
ho ještě nezaplatili, platit jej nemusí - patrně
i když nabyl již moci práva -, což podle
mínění interpelace státní finanční
správa vezme prostě na vědomí, a tedy
patrně jej odepíše, a žádá,
aby byl předepsaný, i pravoplatný, poplatek
na žádost bez průtahu těm přídělcům,
kteří jej zaplatili, vrácen.
Podle toho, co bylo uvedeno, mohla by se tato žádost
týkati ovšem jen rozdílu mezi poplatkem plným
a sníženým.
Ministr financí není však s to, aby i rozdíl
u poplatků, které nabyly již moci práva,
odpisoval a je-li zaplacen, vracel, protože by se to příčilo
zásadám ovládajícím řízení
v oboru státních dávek, když nejde o
zřejmé porušení zákona, nýbrž
o pouhou novou, dokonce blahovolnou interpretaci zákonného
ustanovení, jehož doslovné znění
přímo nutí k výkladu jinému
a jež jako ustanovení výjimečně
má býti vykládáno restriktivně.
Co se tkne pak nálezu č. 11.702/27, nutno poznamenati,
že soudní nález zjednává právo
pro strany jen v určitém, soudem rozhodnutém
případě a že názor v něm
vyslovený nezakládá nárok na použití
v případech jiných, zejména ne v případech
pravoplatných, neboť kdyby tomu mělo býti
jinak, musily by při každé změně
výkladu zákonného ustanovení všechny
dávky býti znovu upravovány a ustanovení
o pravoplatnosti předpisu by nemělo účelu.
Pokud jde o obecní dávku z přírůstku
hodnoty nemovitostí, kterou předpisují a
vybírají jednak přímo některé
obce samy, jednak zemské výběrčí
úřady, ustanovuje § 3 č. 3. pravidel
vydaných vlád. nař. č. 143/1922 Sb.
z. a n., že "od dávky jsou osvobozeny převody
a sněmy nemovitostí uskutečněné
na základě zákona ze dne 16. dubna 1919,
č. 215 Sb. z. a n., (zákona záborového)
a zákonů zákon tento provádějících
a doplňujících."
Prakse sice - jak zjištěno - původně
nepřiznávala na základě tohoto předpisu
osvobození od dávky v případech, kde
šlo o t. zv. zkrácený příděl.
Po vydání shora uvedeného nálezu počala
však prakse přiznávati všeobecně
osvobození takovým převodům.
Co se týče odepsání pravoplatně
předepsané anebo dokonce vrácení již
zaplacené dávky platí obdobně to,
co bylo řečeno shora o státním poplatku
z převodu nemovitostí. Ostatně ministr financí
nemá ani možnosti dáti pokyn k odepsání
nebo vrácení dávky už proto, že
dávka nebyla ani vyměřena, ani vybrána
státní správou finanční, nýbrž
obcemi a zemskými úřady výběrčími,
jimž výhradně ve věci přísluší
rozhodovati.
Konečně se poukazuje k tomu, že podle uvedených
pravidel ukládací řízení bylo
provedeno výhradně se zcizitelem a také na
něm byla dávka vymáhána, takže
tvrzení interpelace, že tisícům drobných
venkovských lidí byla dávka z jejich přídělu
předepsána a na nich vymáhána, nespočívá
na správné informaci. Jestliže někteří
drobní nabyvatelé půdy dávky z přírůstku
hodnoty nemovitostí platili, činili tak na místo
zcizitele podle svého soukromoprávního závazku,
jejž dobrovolně smlouvou na sebe převzali.