II. volební období. | 8. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno,
račiž se usnésti:
Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Zákon ze dne 29. května
1908, č. 35 z. z. pro Čechy ve znění
zákona ze dne 23. července 1919, č. 443 Sb.
z. a n. se mění a doplňuje v následujících
paragrafech takto:
Porušil-li úředník
povinnosti uložené mu jmenovací listinou nebo
služební instrukcí, potrestá se pořádkovým
nebo disciplinárním trestem.
Pořádkové
tresty jsou:
a) výstraha,
b) peněžitá
pokuta; tato nesmí v jednotlivém případě
přesahovati částku 100 Kč a může
býti uložena jen po písemní pohrůžce.
Disciplinární tresty jsou:
a) důtka,
b) vyloučení z postupu
do vyšších platů,
c) zmenšení služného,
d) přeložení
do výslužby se zmenšeným výslužným
a
e) propuštění.
Výstrahu uděluje
obecní starosta v případech, kdy služební
povinnosti byly nepatrně porušeny.
Ostatní disciplinární
tresty mohou býti úředníkům
uloženy jen provede-li se disciplinární řízení,
předepsané v následujících
paragrafech.
Úředníka
lze ze služby propustiti bez předchozího disciplinárního
nálezu jen tehdy, stal-li se úředník
podle §u 4, č. 1 tohoto zákona neschopným
dosíci úřadu.
Pokud tento zákon nic jiného
nestanoví, provádí se disciplinární
řízení obdobně podle předpisů
§§ 87 - 155 zákona ze dne 25. ledna 1914, č.
15 ř. z.
Povinností zemských
úřadů jest vydati v mezích tohoto
zákona obšírné prováděcí
předpisy, upravující disciplinární
řízení.
K provedení disciplinárního
řízení zřizují se tyto disciplinární
komise:
a) disciplinární komise I. stolice u obecního
zastupitelstva,
b) disciplinární
komise II. stolice u zemských úřadů
v Praze, Brně a Opavě.
Disciplinární komise I. stolice
zřídí se u všech obcí, které
zaměstnávají úředníky
podle zákona č. 443/1919 Sb. z. a n.
Příslušnost
disciplinární komise II. stolice řídí
se správním obvodem zemských úřadů.
Každá disciplinární
komise skládá se ze 6 - 10 členů,
kteří ze sebe za předsednictví nejstaršího
clena volí většinou hlasů předsedu
a jeho zástupce při rovnosti hlasů rozhoduje
los.
Je-li členem disciplinární
komise osoba znalá práv, přísluší
jí předsednictví v komisi.
Členy disciplinární
komise I. stolice jmenuje na dobu tří let president
zemského úřadu a to polovici z členů
obecního zastupitelstva a polovici z obecních úředníků
z této obce. Za každého člena jmenuje
se náhradník.
Kdyby počet úředníků
obce byl menší než počet členů
a náhradníků, kteří mají
býti jmenováni z úředníků,
jmenují se členy disciplinární komise
úředníci nejbližší větší
obce zaměstnávající úředníky.
Členy disciplinární
komise II. stolice jmenuje president zemského úřadu
na dobu tří let z úředníků
znalých práva a z úředníků
odborných.
Disciplinární komise
tvoří vždy jediný senát a může
se usnášeti, je-li přítomna aspoň
polovice jejích členů.
Komise usnáší
se prostou většinou hlasů, při čemž
předseda nebo předsedající zástupce
hlasuje naposled. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění,
ke kterému se připojil předseda nebo předsedající
zástupce.
Disciplinární komise
I. stolice rozhoduje o uložení pořádkového
trestu peněžní pokuty, jakož i disciplinárního
trestu důtky.
Je-li však disciplinární
přestupek takový, že jeho následkem
jest vyloučení z postupu do vyšších
platů, zmenšení služného, přeložení
do výslužby se zmenšeným výslužným
nebo propuštění ze služby, disciplinární
komise podá obecnímu zastupitelstvu návrh,
o němž se tento sbor usnáší.
Disciplinární komise II. stolice rozhoduje s konečnou
platností o stížnostech proti nálezům
disciplinární komise I. stolice podle odst. 1; v
případech odst. 2 podává svůj
návrh zemskému úřadu, jenž o
této žádosti rozhoduje s konečnou platností.
I. Obecnímu zastupitelstvu
přísluší ustanoviti v mezích
následujících ustanovení, jaké
služební příjmy mají míti
úředníci při obci ustanovení.
II. 1. Základní
služné definitivně ustanoveného konceptního
úředníka činí ročně
aspoň tolik, aby se rovnalo služnému stupně
b) 6. platové stupnice nynější platové
soustavy státních úředníků.
Vedoucí (1) konceptní
úředník s nejméně 5letou konceptní
praxí po ukončení právnických
studií má nárok na základní
plat, jenž se rovná platu stupně c) 6. platové
stupnice nynější platové soustavy státních
úředníků.
II. 2. Ustanovení o konceptních
úřednících platí též
o úřednících technických, zvěrolékařských
a jiných, kteří podle podmínek konkursu
při svém ustanovení prokázali, že
vykonali studia na vysoké škole a podrobili se s prospěchem
všem předepsaným státním zkouškám.
II. 3. Základní
služné definitivně ustanoveného účetního
nebo pokladního úředníka činí
ročně aspoň tolik, aby se rovnalo platu stupně
b) 7. platové stupnice nynější platové
soustavy státních úředníků.
Může-li se takový
úředník vykázati předběžnou
aspoň 5letou praxí v oboru účetním
nebo pokladním, má nárok na základní
služné, rovnající se služnému
stupně c) 7. platové stupnice nynější
platové soustavy státních úředníků.
Základní služné
trvale ustanoveného úředníka pro službu
manipulační činí ročně
aspoň tolik, aby se rovnalo služnému stupně
a) 7. platové stupnice nynější platové
soustavy státních úředníků.
II. 4. Jsou-li u obce ustanoveni
jiní odborní úředníci, od nichž
nebyla žádána vyšší kvalifikace
než od úředníků manipulačních
podle §u 3, III tohoto zákona, platí o jejich
základním služném ustanovení
platná pro úředníky manipulační.
II. 5. Jsou-li u obce ustanoveni
jiní odborní úředníci (stavební,
lesní a hospodářští úředníci)
s vyšší kvalifikací a zkouškami (vyšší
školy lesnické, státní průmyslové
a hospodářské školy a pod.), buď
jim vyměřeno základní služné
aspoň tak, aby se rovnalo ročnímu služnému
stupně b) 7. platové stupnice nynější
platové soustavy státních úředníků.
Může-li se takový
úředník vykázati aspoň 5letou
předběžnou praxí ve svém oboru,
má nárok na základní služné,
rovnající se aspoň služnému stupně
c) 7. platové stupnice nynější platové
soustavy státních úředníků.
III. Úředníci,
kteří konali úřední službu
nepřetržitě, mají nárok na pravidelné
automatické zvyšování svého služného
v trienálkách, činících vždy
12.5% základního služného a to tak dlouho,
až se služné zvýší o 100%
proti základnímu služnému. Trienálky
se počítají, není-li nic výhodnějšího
s úředníkem zvlášť ujednáno,
od nastoupení do
služby.
IV. Definitivní úředník
má nárok na příbytečné,
jež se vyměřuje v obcích majících
do 5.000 obyvatelů 20%, v obcích od 5.000 do 10.0000
obyvatelů 25% a ve větších obcích
30% z celkového ročního služného
úředníkova.
Přijme-li úředník
od obce naturální byt, budiž jeho hodnota zjištěna
podle místních poměrů a peníz
takto vypočítaný srážen z příbytečného.
V. Změna v počtu
obyvatel má na příjmy úředníka
již ustanoveného a na jeho služební poměry
vliv jen tehdy, znamená-li změnu k jeho dobru. Počet
obyvatelstva se posuzuje podle výsledku všeobecného
úředního sčítání
lidu.
Vdovský plat se vyměřuje
podle služebních požitků, započitatelných
pro vyměření výslužného
manželova tak, že činí dvě třetiny
výslužného, které dostával zemřelý
manžel nebo na které byl by měl nárok,
kdyby v době své smrti byl býval přeložen
na odpočinek; ale vdovský plat činí
nejméně 40% a nejvýše 50% pensijní
základny.
V obcích, které
podle posledního úředního sčítání
lidu mají méně než 10.000 obyvatelů,
přísluší obecnímu zastupitelstvu
usnášeti se o tom, mají-li býti vůbec
zřízena úřednická místa
a jaká a vydávati bližší předpisy
o ustanovení úředníků a o jejich
služebních požitcích a právních
nárocích.
Služné však musí
býti nejméně takové, aby se jeho roční
výše rovnala služnému stupně b)
7. platové stupnice nynější platové
soustavy státních úředníků
a v menších obcích aspoň stupni a) 7.
platové stupnice této platové soustavy.
Vykáže-li úředník
podle konkursních podmínek vyšší
kvalifikaci než podle §u 3, III tohoto zákona,
budiž mu základní služné určeno
podle kvalifikace ve smyslu ustanovení §u 19, II tohoto
zákona. V ostatním platí i pro úředníky
v obcích, majících méně než
10.000 obyvatelů, všechna ustanovení tohoto
zákona.
Pro úředníky
ustanovené dříve, než tento zákon
nabyl účinnosti, platí obdobně to,
co stanoveno jest v §u 41 tohoto zákona.
§ 1 zákona ze dne
15. dubna 1920. č. 312 Sb. z. a n. se ruší.
§ 11 zákona ze dne
17. prosince 1919. č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 zní
takto:
I. Obecnímu zastupitelstvu
přísluší ustanoviti, jaké služební
příjmy mají míti zřízenci
při obci trvale ustanovení a plně zaměstnaní.
II. Neustanoví-li obecní
zastupitelstev služného vyššího,
dlužno služné ustanoviti aspoň tou částkou,
která přísluší státnímu
zřízenci se stejnou služební dobou v
III. platové stupnici podle ustanovení §u 27
zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.
III. Definitivní zřízenec
má nárok na naturální byt nebo na
příbytečné, jež činí
20% jeho celkového služného.
Dá-li obec zřízenci
naturální byt, budiž jeho hodnota odhadnuta
podle místních poměrů a peníz
takto zjištěný srážen z příbytečného.
IV. Dostává-li zřízenec
od obce některé požitky pravidelně v
naturáliích, jako užívání
polí, trávu, palivo, svítivo a pod., určí
obecní zastupitelstvo jejich peněžní
hodnotu a započítá tuto částku
do celkového zřízencova ročního
služného. Určení naturální
hodnoty podrobeno je schválení nadřízeného
okresního úřadu.
V. Všem zřízencům
budiž každého roku poskytnuta dovolená
na zotavenou podle služebních let po dobu 10 dnů
až 3 neděl.
VI. Zřízenci přísluší
jeden den klidu v týdnu. Vyžaduje-li toho služba,
může býti zřízenec povolán
do služby také v den klidu nebo mimo pracovní
hodiny, za což mu přísluší zvláštní
odměna, jejíž výši stanoví
obecní rada tak, aby činila nejméně
tolik, kolik připadá z požitků zřízence
na normální pracovní hodiny.
VII. Zřízencův
plat vyplácí se měsíčně
předem.
§ 16 zákona ze dne
17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 zní
takto:
Vdovská pense vyměřuje
se podle služebních požitků za počitatelných
pro výslužné manžela tak, aby činila
dvě třetiny výslužného, které
dostával zemřelý manžel, nebo na které
byl by měl nárok, kdyby v době své
smrti byl býval přeložen do výslužby;
vdovský plat však má činiti nejméně
40% a nejvýše 50% pensijní základny.
Pokud požitky obecního
úředníka nebo obecního zřízence
nepřesahují nejnižších požitků,
vyplývajících z čl. I nebo čl.
II, nelze užíti zásady §u 3 zákona
ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., nebo §u
19 zákona ze dne 22. prosince 1922. č. 394 Sb. z.
a n., nebo odst. 1 §u 212 zákona č. 103/1926
Sb. z. a n.
Zákon nabývá
účinnosti dnem vyhlášení a provedením
jeho se pověřuje ministr vnitra.
Nynější návrh
naprosto nevyhovuje všem oprávněným
požadavkům samosprávných úředníků
a zřízenců. K jistým požadavkům
se nyní nepřihlíželo proto, poněvadž
v zájmu snadnějšího parlamentního
projednání mají býti změněna
jen ona důležitá ustanovení zákona,
která nezbytně vyžadují zákonodárného
opatření.
Zákon č. 443/1919
Sb. z. a n. vkládá provádění
disciplinární moci nad obecními úředníky
do rukou obecního zastupitelstva. Zkušenost ukázala,
že tento zákon vydává obecního
úředníka bez ochrany všanc nenávisti
a nepřízni členů obecního zastupitelstva.
Případy, kdy úředník, který
se znelíbil nynější většině
obecního zastupitelstva, má býti ze svého
úřadu propuštěn pod záminkou
disciplinárního přečinu, jsou velmi
četné. Disciplinární řízení
se provádí bez jakékoli záruky nestrannosti
a beze všeho zřetele
na přirozená práva obviněného.
Ustanovení o zatímním zbavení služby
a zastavení platu se užívá k tomu, aby
se úředník jaksi vyhladověl a aby
se mu znemožnilo hájiti svá práva v
disciplinárním řízení, často
po léta se protahujícím.
Daleko lepší ochrany
po této stránce se dostalo obecním zřízencům,
pro které nejen že nařízení ze
dne 14. srpna 1920, č. 483 Sb. z. a n., převzalo
předpisy služební pragmatiky o disciplinárním
řízení, nýbrž o jejichž
služebních přečinech rozhodují
disciplinární komise
jmenované presidentem zemského úřadu,
které jsou rovnoprávně složeny a tak
zaručují zřízenci přiměřenou
ochranu.
Článek I. tohoto
návrh u mění tedy disciplinární
předpisy a to tak, že se př. způsobuje
oněm předpisům, které byly vydány
pro obecní zřízence výše zmíněným
vládním nařízením.
Pokud jde o služební
požitky obecních úředníků,
jest nyní úplná právní nejistota
o výměře požitků příslušejících
obecnímu úředníku. Taková právní
nejistota není trvale možná, aby těžce
nepoškodila zájmů služby.
Zákonem č. 443/1919
Sb. z. a n. byla vybudována platová soustava, která
obsahuje čisté stupňování trienálkami,
ale byla uváděna v určitou souvislost s tehdejší
soustavou hodnostních tříd státních
úředníků. Totiž základní
plat, na kterém byla vybudována trienálková
soustava, byl vzat ze soustavy hodnostních tříd
státních úředníků. Nyní
však zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. opustil
soustavu hodnostních tříd jako platovou soustavu
ve státní službě a na její místo
vstoupila platová soustava naprosto jiného druhu.
Při tom však
zákonodárce opominul obnoviti podle nové
platové soustavy státních úředníků
spojení s platovou soustavou zákona o obecních
úřednících, které bylo přetrženo
zrušením soustavy hodnostních tříd.
Nynější návrh
zásadně nemění nic ve výstavbě
platové soustavy, jakou vytvořil zákon o
obecních úřednících, pouze
obnovuje spojitost této platové soustavy s nynější
platovou soustavou státních úředníků.
Tato tendence shoduje se úplně
s někdejším úmyslem zákonodárce,
jenž slovy "dosavadní soustavy hodnostních
tříd" usiloval o to, aby obecní úředníci
byli automaticky účastni případného
zlepšení platů státních úředníků.
Tento úmysl byl nejen vysloven v prováděcích
předpisech k zákonu o obecních úřednících,
nýbrž uznal jej i nejvyšší správní
soud v četných rozhodnutích (n. p.
Bohuslav 1315, 2170, 2220).
Nové základní
platy, uvedené v návrhu, odpovídají
přibližně podle převodních ustanovení
§§ 166 a násl. zákona č. 103/1926
Sb. z. a n. hodnostním třídám a platovým
stupnicím dosavadní soustavy hodnostních
tříd, které § 19 zákona č.
443/1919 Sb. z. a n. ustanovil jako základní služné.
Nové ustanovení
o vdovském platu bylo vzato ze zákona ze dne 17.
prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n., z r. 1920. Dosavadní
ustanovení zákona o obecních úřednících
nebylo spravedlivé zvláště pro obecní
úředníky s větším počtem
služebních let a s vyšším platem
a neposkytovalo vdovského platu, s nímž bylo
lze za nynějších poměrů vystačiti.
Zákonem č. 312/1920
Sb. z. a n., byly obecním úředníkům
přiznány drahotní a nákupní
přídavky ve stejné výši jako
státním úředníkům, ale
jejich nárok byl omezen tím, aby nebyl překročen
úhrn požitků státního úředníka
stejné služební doby a rovnocenné kategorie.
Toto ustanovení jest nyní
zastaralé. Jednak státní úředníci
podle nynější platové soustavy nedostávají
vůbec drahotních nebo nákupních přídavků
nebo jiných výhod, poskytovaných pro znehodnocení
peněz pod jakýmkoli jménem, takže časová
hranice, kterou § 312 ustanovil pro přiznávání
drahotního přídavku, již uplynula. Jednak
v nynější platové soustavě
státních úředníků zmizel
časový postup v dosavadní formě. Omezuje
se již jen na postup ve stupních služného
v platové stupnici, kdežto do vyšší
platové stupnice lze postoupiti jen povýšením.
Proto nelze dnes již mluviti o obvyklé kariéře
úředníka, která
by mohla býti měřítkem pro srovnání
obecního úředníka se státním
úředníkem stejné služební
doby a rovnocenné kategorie.
Tohoto zákona tedy nelze
dnes užívati a může býti jen tak
dlouho ponechán v platnosti, dokud se zákonodárství
neodhodlá, aby požitky obecních úředníků
byly podle obdoby požitků státních úředníků
stabilisovány přiměřeně ke
drahotním poměrům, jak to ustanovuje tento
návrh ve čl. I.
Úprava požitků,
kterou zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb.
z. a n., z r. 1920 ve svém §u 11 poskytuje obecním
zřízencům, není v žádném
poměru k dnešním cenovým poměrům.
Zde jest velmi naléhavě zapotřebí,
aby zasáhlo zákonodárství.
Zákon č. 310/1920
Sb. z. a n., nevztahuje se na obecní zřízence.
Zákon č. 289/1921 Sb. z. a n., jenž chtěl
základní myšlenky zákona č. 312/1920
Sb. z. a n. užíti i pro požitky obecních
zřízenců, byl zrušen již zákonem
č. 478/1921 Sb. z. a n., než mohl vejíti v
platnost.
Proti zlepšení požitků
obecních zřízenců se stále
namítalo, že se tím zvláště
malým obcím uloží břemena, jichž
nemohou unésti a že tito zřízenci mají
často i jiný vedlejší výdělek
a konají jiné služby. Při tom se přehlíží,
že zákon č. 16/1920 podle svého §u
3 platí jen pro takové zřízence, kteří
jsou u nějaké obce zaměstnáni plně
a trvale, takže jejich
služba jest jejich stálým a výlučným
zaměstnáním, které musejí vykonávati
po celou svou pracovní dobu, platnou pro svůj služební
obor, a že služební požitky z této
služby jsou převážnou částí
všech jejich příjmů.
Je-li takový zaměstnanec
u obce plně zaměstnán, může za
to činiti nárok na odměnu, která by
mu zajišťovala existenci, i kdyby snad měl ještě
nějaký jiný příjem.
Jako takový nejmenší
příjem není plat zřízence ve
státní službě jistě příliš
vysoký.
§ 212, odst. 1 zákona
č. 103/1926 Sb. z. a n. opakuje zásadu vytýčenou
již v §u 3 zákona č. 495/1921 Sb. z. a
n. a §u 19 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n.,
že služební požitky a právní
nároky samosprávného zaměstnance nesmějí
převyšovati míry služebních požitků
a právních nároků státního
úředníka
stejné služební doby, stejné nebo rovnocenné
kategorie a se stejnými rodinnými poměry.
Při nynějším
smýšlení jistě nelze míti za
to, že by se zákonodárství chtělo
odchýliti od této zásady. S druhé
strany nechtěl se zákonodárce také
dotknouti soustavy zákona o obecních úřednících
a zákona o obecních zřízencích
tam, kde úředníkům nebo zřízencům
poskytuje nějaké výhody. I § 214 zákona
č. 104/1926 Sb. z. a n. nedotýká se zákona
o obecních úřednících a zákona
o obecních zřízencích. Také
zákony čís. 495/1921 a
493/1922 Sb. z. a n. dotkly se výslovně jen výhod,
převyšujících míru požitků
a právních nároků úředníků,
které se zakládají na služebních
řádech nebo usneseních samosprávných
svazků, nikoli však těch výhod, které
se zakládají na zákoně.
Upravuje-li nyní zákonodárce
přijetím tohoto návrhu znovu služební
požitky úředníků a zřízenců,
musí požitky vyplývající z takové
úpravy vyjmouti i ze zásady §u 212, odst. 1.