Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1929.

II. volební období.8. zasedání.


Překlad.

2166.

Návrh

poslanců inž. Junga, Geyera, Simma, dra Koberga a druhů,

jímž se mění zákony o služebních poměrech úředníků a zaměstnanců ustanovených při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Zákon

ze dne .....................................,

jímž se mění zákony o služebních poměrech úředníků a zaměstnanců ustanovených při obcích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Článek I.

Zákon ze dne 29. května 1908, č. 35 z. z. pro Čechy ve znění zákona ze dne 23. července 1919, č. 443 Sb. z. a n. se mění a doplňuje v následujících paragrafech takto:

§ 12.

Porušil-li úředník povinnosti uložené mu jmenovací listinou nebo služební instrukcí, potrestá se pořádkovým nebo disciplinárním trestem.

Pořádkové tresty jsou:

a) výstraha,

b) peněžitá pokuta; tato nesmí v jednotlivém případě přesahovati částku 100 Kč a může býti uložena jen po písemní pohrůžce.

Disciplinární tresty jsou:

a) důtka,

b) vyloučení z postupu do vyšších platů,

c) zmenšení služného,

d) přeložení do výslužby se zmenšeným výslužným a

e) propuštění.

Výstrahu uděluje obecní starosta v případech, kdy služební povinnosti byly nepatrně porušeny.

Ostatní disciplinární tresty mohou býti úředníkům uloženy jen provede-li se disciplinární řízení, předepsané v následujících paragrafech.

Úředníka lze ze služby propustiti bez předchozího disciplinárního nálezu jen tehdy, stal-li se úředník podle §u 4, č. 1 tohoto zákona neschopným dosíci úřadu.

§ 13.

Pokud tento zákon nic jiného nestanoví, provádí se disciplinární řízení obdobně podle předpisů §§ 87 - 155 zákona ze dne 25. ledna 1914, č. 15 ř. z.

Povinností zemských úřadů jest vydati v mezích tohoto zákona obšírné prováděcí předpisy, upravující disciplinární řízení.

§ 14.

K provedení disciplinárního řízení zřizují se tyto disciplinární komise:

a) disciplinární komise I. stolice u obecního zastupitelstva,

b) disciplinární komise II. stolice u zemských úřadů v Praze, Brně a Opavě.

§ 15.

Disciplinární komise I. stolice zřídí se u všech obcí, které zaměstnávají úředníky podle zákona č. 443/1919 Sb. z. a n.

Příslušnost disciplinární komise II. stolice řídí se správním obvodem zemských úřadů.

§ 16.

Každá disciplinární komise skládá se ze 6 - 10 členů, kteří ze sebe za předsednictví nejstaršího clena volí většinou hlasů předsedu a jeho zástupce při rovnosti hlasů rozhoduje los.

Je-li členem disciplinární komise osoba znalá práv, přísluší jí předsednictví v komisi.

Členy disciplinární komise I. stolice jmenuje na dobu tří let president zemského úřadu a to polovici z členů obecního zastupitelstva a polovici z obecních úředníků z této obce. Za každého člena jmenuje se náhradník.

Kdyby počet úředníků obce byl menší než počet členů a náhradníků, kteří mají býti jmenováni z úředníků, jmenují se členy disciplinární komise úředníci nejbližší větší obce zaměstnávající úředníky.

Členy disciplinární komise II. stolice jmenuje president zemského úřadu na dobu tří let z úředníků znalých práva a z úředníků odborných.

§ 17.

Disciplinární komise tvoří vždy jediný senát a může se usnášeti, je-li přítomna aspoň polovice jejích členů.

Komise usnáší se prostou většinou hlasů, při čemž předseda nebo předsedající zástupce hlasuje naposled. Při rovnosti hlasů rozhoduje mínění, ke kterému se připojil předseda nebo předsedající zástupce.

§ 18.

Disciplinární komise I. stolice rozhoduje o uložení pořádkového trestu peněžní pokuty, jakož i disciplinárního trestu důtky.

Je-li však disciplinární přestupek takový, že jeho následkem jest vyloučení z postupu do vyšších platů, zmenšení služného, přeložení do výslužby se zmenšeným výslužným nebo propuštění ze služby, disciplinární komise podá obecnímu zastupitelstvu návrh, o němž se tento sbor usnáší.

Disciplinární komise II. stolice rozhoduje s konečnou platností o stížnostech proti nálezům disciplinární komise I. stolice podle odst. 1; v případech odst. 2 podává svůj návrh zemskému úřadu, jenž o této žádosti rozhoduje s konečnou platností.

Příjmy služební, výslužné a jiné zaopatřovací platy.

§ 19.

I. Obecnímu zastupitelstvu přísluší ustanoviti v mezích následujících ustanovení, jaké služební příjmy mají míti úředníci při obci ustanovení.

II. 1. Základní služné definitivně ustanoveného konceptního úředníka činí ročně aspoň tolik, aby se rovnalo služnému stupně b) 6. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

Vedoucí (1) konceptní úředník s nejméně 5letou konceptní praxí po ukončení právnických studií má nárok na základní plat, jenž se rovná platu stupně c) 6. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

II. 2. Ustanovení o konceptních úřednících platí též o úřednících technických, zvěrolékařských a jiných, kteří podle podmínek konkursu při svém ustanovení prokázali, že vykonali studia na vysoké škole a podrobili se s prospěchem všem předepsaným státním zkouškám.

II. 3. Základní služné definitivně ustanoveného účetního nebo pokladního úředníka činí ročně aspoň tolik, aby se rovnalo platu stupně b) 7. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

Může-li se takový úředník vykázati předběžnou aspoň 5letou praxí v oboru účetním nebo pokladním, má nárok na základní služné, rovnající se služnému stupně c) 7. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

Základní služné trvale ustanoveného úředníka pro službu manipulační činí ročně aspoň tolik, aby se rovnalo služnému stupně a) 7. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

II. 4. Jsou-li u obce ustanoveni jiní odborní úředníci, od nichž nebyla žádána vyšší kvalifikace než od úředníků manipulačních podle §u 3, III tohoto zákona, platí o jejich základním služném ustanovení platná pro úředníky manipulační.

II. 5. Jsou-li u obce ustanoveni jiní odborní úředníci (stavební, lesní a hospodářští úředníci) s vyšší kvalifikací a zkouškami (vyšší školy lesnické, státní průmyslové a hospodářské školy a pod.), buď jim vyměřeno základní služné aspoň tak, aby se rovnalo ročnímu služnému stupně b) 7. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

Může-li se takový úředník vykázati aspoň 5letou předběžnou praxí ve svém oboru, má nárok na základní služné, rovnající se aspoň služnému stupně c) 7. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků.

III. Úředníci, kteří konali úřední službu nepřetržitě, mají nárok na pravidelné automatické zvyšování svého služného v trienálkách, činících vždy 12.5% základního služného a to tak dlouho, až se služné zvýší o 100% proti základnímu služnému. Trienálky se počítají, není-li nic výhodnějšího s úředníkem zvlášť ujednáno, od nastoupení do služby.

IV. Definitivní úředník má nárok na příbytečné, jež se vyměřuje v obcích majících do 5.000 obyvatelů 20%, v obcích od 5.000 do 10.0000 obyvatelů 25% a ve větších obcích 30% z celkového ročního služného úředníkova.

Přijme-li úředník od obce naturální byt, budiž jeho hodnota zjištěna podle místních poměrů a peníz takto vypočítaný srážen z příbytečného.

V. Změna v počtu obyvatel má na příjmy úředníka již ustanoveného a na jeho služební poměry vliv jen tehdy, znamená-li změnu k jeho dobru. Počet obyvatelstva se posuzuje podle výsledku všeobecného úředního sčítání lidu.

§ 29.

Vdovský plat se vyměřuje podle služebních požitků, započitatelných pro vyměření výslužného manželova tak, že činí dvě třetiny výslužného, které dostával zemřelý manžel nebo na které byl by měl nárok, kdyby v době své smrti byl býval přeložen na odpočinek; ale vdovský plat činí nejméně 40% a nejvýše 50% pensijní základny.

§ 42.

V obcích, které podle posledního úředního sčítání lidu mají méně než 10.000 obyvatelů, přísluší obecnímu zastupitelstvu usnášeti se o tom, mají-li býti vůbec zřízena úřednická místa a jaká a vydávati bližší předpisy o ustanovení úředníků a o jejich služebních požitcích a právních nárocích.

Služné však musí býti nejméně takové, aby se jeho roční výše rovnala služnému stupně b) 7. platové stupnice nynější platové soustavy státních úředníků a v menších obcích aspoň stupni a) 7. platové stupnice této platové soustavy.

Vykáže-li úředník podle konkursních podmínek vyšší kvalifikaci než podle §u 3, III tohoto zákona, budiž mu základní služné určeno podle kvalifikace ve smyslu ustanovení §u 19, II tohoto zákona. V ostatním platí i pro úředníky v obcích, majících méně než 10.000 obyvatelů, všechna ustanovení tohoto zákona.

Pro úředníky ustanovené dříve, než tento zákon nabyl účinnosti, platí obdobně to, co stanoveno jest v §u 41 tohoto zákona.

Článek II.

§ 1 zákona ze dne 15. dubna 1920. č. 312 Sb. z. a n. se ruší.

Článek III.

§ 1.

§ 11 zákona ze dne 17. prosince 1919. č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 zní takto:

I. Obecnímu zastupitelstvu přísluší ustanoviti, jaké služební příjmy mají míti zřízenci při obci trvale ustanovení a plně zaměstnaní.

II. Neustanoví-li obecní zastupitelstev služného vyššího, dlužno služné ustanoviti aspoň tou částkou, která přísluší státnímu zřízenci se stejnou služební dobou v III. platové stupnici podle ustanovení §u 27 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.

III. Definitivní zřízenec má nárok na naturální byt nebo na příbytečné, jež činí 20% jeho celkového služného.

Dá-li obec zřízenci naturální byt, budiž jeho hodnota odhadnuta podle místních poměrů a peníz takto zjištěný srážen z příbytečného.

IV. Dostává-li zřízenec od obce některé požitky pravidelně v naturáliích, jako užívání polí, trávu, palivo, svítivo a pod., určí obecní zastupitelstvo jejich peněžní hodnotu a započítá tuto částku do celkového zřízencova ročního služného. Určení naturální hodnoty podrobeno je schválení nadřízeného okresního úřadu.

V. Všem zřízencům budiž každého roku poskytnuta dovolená na zotavenou podle služebních let po dobu 10 dnů až 3 neděl.

VI. Zřízenci přísluší jeden den klidu v týdnu. Vyžaduje-li toho služba, může býti zřízenec povolán do služby také v den klidu nebo mimo pracovní hodiny, za což mu přísluší zvláštní odměna, jejíž výši stanoví obecní rada tak, aby činila nejméně tolik, kolik připadá z požitků zřízence na normální pracovní hodiny.

VII. Zřízencův plat vyplácí se měsíčně předem.

§ 2.

§ 16 zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n. z r. 1920 zní takto:

Vdovská pense vyměřuje se podle služebních požitků za počitatelných pro výslužné manžela tak, aby činila dvě třetiny výslužného, které dostával zemřelý manžel, nebo na které byl by měl nárok, kdyby v době své smrti byl býval přeložen do výslužby; vdovský plat však má činiti nejméně 40% a nejvýše 50% pensijní základny.

Článek IV.

Pokud požitky obecního úředníka nebo obecního zřízence nepřesahují nejnižších požitků, vyplývajících z čl. I nebo čl. II, nelze užíti zásady §u 3 zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., nebo §u 19 zákona ze dne 22. prosince 1922. č. 394 Sb. z. a n., nebo odst. 1 §u 212 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n.

Článek V.

Zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provedením jeho se pověřuje ministr vnitra.

Odůvodnění.

Nynější návrh naprosto nevyhovuje všem oprávněným požadavkům samosprávných úředníků a zřízenců. K jistým požadavkům se nyní nepřihlíželo proto, poněvadž v zájmu snadnějšího parlamentního projednání mají býti změněna jen ona důležitá ustanovení zákona, která nezbytně vyžadují zákonodárného opatření.

K čl. I.

Zákon č. 443/1919 Sb. z. a n. vkládá provádění disciplinární moci nad obecními úředníky do rukou obecního zastupitelstva. Zkušenost ukázala, že tento zákon vydává obecního úředníka bez ochrany všanc nenávisti a nepřízni členů obecního zastupitelstva. Případy, kdy úředník, který se znelíbil nynější většině obecního zastupitelstva, má býti ze svého úřadu propuštěn pod záminkou disciplinárního přečinu, jsou velmi četné. Disciplinární řízení se provádí bez jakékoli záruky nestrannosti a beze všeho zřetele na přirozená práva obviněného. Ustanovení o zatímním zbavení služby a zastavení platu se užívá k tomu, aby se úředník jaksi vyhladověl a aby se mu znemožnilo hájiti svá práva v disciplinárním řízení, často po léta se protahujícím.

Daleko lepší ochrany po této stránce se dostalo obecním zřízencům, pro které nejen že nařízení ze dne 14. srpna 1920, č. 483 Sb. z. a n., převzalo předpisy služební pragmatiky o disciplinárním řízení, nýbrž o jejichž služebních přečinech rozhodují disciplinární komise jmenované presidentem zemského úřadu, které jsou rovnoprávně složeny a tak zaručují zřízenci přiměřenou ochranu.

Článek I. tohoto návrh u mění tedy disciplinární předpisy a to tak, že se př. způsobuje oněm předpisům, které byly vydány pro obecní zřízence výše zmíněným vládním nařízením.

Pokud jde o služební požitky obecních úředníků, jest nyní úplná právní nejistota o výměře požitků příslušejících obecnímu úředníku. Taková právní nejistota není trvale možná, aby těžce nepoškodila zájmů služby.

Zákonem č. 443/1919 Sb. z. a n. byla vybudována platová soustava, která obsahuje čisté stupňování trienálkami, ale byla uváděna v určitou souvislost s tehdejší soustavou hodnostních tříd státních úředníků. Totiž základní plat, na kterém byla vybudována trienálková soustava, byl vzat ze soustavy hodnostních tříd státních úředníků. Nyní však zákon č. 103/1926 Sb. z. a n. opustil soustavu hodnostních tříd jako platovou soustavu ve státní službě a na její místo vstoupila platová soustava naprosto jiného druhu. Při tom však zákonodárce opominul obnoviti podle nové platové soustavy státních úředníků spojení s platovou soustavou zákona o obecních úřednících, které bylo přetrženo zrušením soustavy hodnostních tříd.

Nynější návrh zásadně nemění nic ve výstavbě platové soustavy, jakou vytvořil zákon o obecních úřednících, pouze obnovuje spojitost této platové soustavy s nynější platovou soustavou státních úředníků.

Tato tendence shoduje se úplně s někdejším úmyslem zákonodárce, jenž slovy "dosavadní soustavy hodnostních tříd" usiloval o to, aby obecní úředníci byli automaticky účastni případného zlepšení platů státních úředníků. Tento úmysl byl nejen vysloven v prováděcích předpisech k zákonu o obecních úřednících, nýbrž uznal jej i nejvyšší správní soud v četných rozhodnutích (n. p. Bohuslav 1315, 2170, 2220).

Nové základní platy, uvedené v návrhu, odpovídají přibližně podle převodních ustanovení §§ 166 a násl. zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. hodnostním třídám a platovým stupnicím dosavadní soustavy hodnostních tříd, které § 19 zákona č. 443/1919 Sb. z. a n. ustanovil jako základní služné.

Nové ustanovení o vdovském platu bylo vzato ze zákona ze dne 17. prosince 1919, č. 2 Sb. z. a n., z r. 1920. Dosavadní ustanovení zákona o obecních úřednících nebylo spravedlivé zvláště pro obecní úředníky s větším počtem služebních let a s vyšším platem a neposkytovalo vdovského platu, s nímž bylo lze za nynějších poměrů vystačiti.

K čl. II.

Zákonem č. 312/1920 Sb. z. a n., byly obecním úředníkům přiznány drahotní a nákupní přídavky ve stejné výši jako státním úředníkům, ale jejich nárok byl omezen tím, aby nebyl překročen úhrn požitků státního úředníka stejné služební doby a rovnocenné kategorie.

Toto ustanovení jest nyní zastaralé. Jednak státní úředníci podle nynější platové soustavy nedostávají vůbec drahotních nebo nákupních přídavků nebo jiných výhod, poskytovaných pro znehodnocení peněz pod jakýmkoli jménem, takže časová hranice, kterou § 312 ustanovil pro přiznávání drahotního přídavku, již uplynula. Jednak v nynější platové soustavě státních úředníků zmizel časový postup v dosavadní formě. Omezuje se již jen na postup ve stupních služného v platové stupnici, kdežto do vyšší platové stupnice lze postoupiti jen povýšením. Proto nelze dnes již mluviti o obvyklé kariéře úředníka, která by mohla býti měřítkem pro srovnání obecního úředníka se státním úředníkem stejné služební doby a rovnocenné kategorie.

Tohoto zákona tedy nelze dnes užívati a může býti jen tak dlouho ponechán v platnosti, dokud se zákonodárství neodhodlá, aby požitky obecních úředníků byly podle obdoby požitků státních úředníků stabilisovány přiměřeně ke drahotním poměrům, jak to ustanovuje tento návrh ve čl. I.

K čl. III.

Úprava požitků, kterou zákon ze dne 17. prosince 1919, č. 16 Sb. z. a n., z r. 1920 ve svém §u 11 poskytuje obecním zřízencům, není v žádném poměru k dnešním cenovým poměrům. Zde jest velmi naléhavě zapotřebí, aby zasáhlo zákonodárství.

Zákon č. 310/1920 Sb. z. a n., nevztahuje se na obecní zřízence. Zákon č. 289/1921 Sb. z. a n., jenž chtěl základní myšlenky zákona č. 312/1920 Sb. z. a n. užíti i pro požitky obecních zřízenců, byl zrušen již zákonem č. 478/1921 Sb. z. a n., než mohl vejíti v platnost.

Proti zlepšení požitků obecních zřízenců se stále namítalo, že se tím zvláště malým obcím uloží břemena, jichž nemohou unésti a že tito zřízenci mají často i jiný vedlejší výdělek a konají jiné služby. Při tom se přehlíží, že zákon č. 16/1920 podle svého §u 3 platí jen pro takové zřízence, kteří jsou u nějaké obce zaměstnáni plně a trvale, takže jejich služba jest jejich stálým a výlučným zaměstnáním, které musejí vykonávati po celou svou pracovní dobu, platnou pro svůj služební obor, a že služební požitky z této služby jsou převážnou částí všech jejich příjmů.

Je-li takový zaměstnanec u obce plně zaměstnán, může za to činiti nárok na odměnu, která by mu zajišťovala existenci, i kdyby snad měl ještě nějaký jiný příjem.

Jako takový nejmenší příjem není plat zřízence ve státní službě jistě příliš vysoký.

K čl. IV.

§ 212, odst. 1 zákona č. 103/1926 Sb. z. a n. opakuje zásadu vytýčenou již v §u 3 zákona č. 495/1921 Sb. z. a n. a §u 19 zákona č. 394/1922 Sb. z. a n., že služební požitky a právní nároky samosprávného zaměstnance nesmějí převyšovati míry služebních požitků a právních nároků státního úředníka stejné služební doby, stejné nebo rovnocenné kategorie a se stejnými rodinnými poměry.

Při nynějším smýšlení jistě nelze míti za to, že by se zákonodárství chtělo odchýliti od této zásady. S druhé strany nechtěl se zákonodárce také dotknouti soustavy zákona o obecních úřednících a zákona o obecních zřízencích tam, kde úředníkům nebo zřízencům poskytuje nějaké výhody. I § 214 zákona č. 104/1926 Sb. z. a n. nedotýká se zákona o obecních úřednících a zákona o obecních zřízencích. Také zákony čís. 495/1921 a 493/1922 Sb. z. a n. dotkly se výslovně jen výhod, převyšujících míru požitků a právních nároků úředníků, které se zakládají na služebních řádech nebo usneseních samosprávných svazků, nikoli však těch výhod, které se zakládají na zákoně.

Upravuje-li nyní zákonodárce přijetím tohoto návrhu znovu služební požitky úředníků a zřízenců, musí požitky vyplývající z takové úpravy vyjmouti i ze zásady §u 212, odst. 1.

V Praze dne 19. března 1929.

Inž. Jung, Geyer, Simm, dr. Koberg,

Knirsch, Weber, Szentiványi, Füssy, dr. Holota, Nitsch, dr. Keibl, dr. Schollich, dr. Lehnert, inž. Kallina, Wenzel, dr. Wollschack, Schneider, Siegel, Matzner, Horpynka, Koczor, dr. Korláth.










Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP