II. volební období. | 8. zasedání. |
Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
§ 2 zákona číslo 114/1920 Sb. z. a n.
se mění a doplňuje takto:
K odstavci třetímu připojuje se tato věta:
Rozsah území vyňatého dle nařízení
ministerstva vnitra a obchodu ze dne 27. prosince 1893 číslo
194 ř. z. dle úpravy ministerského nařízení
ze dne 12. července 1906. číslo 166 ř.
z. se tímto zákonem nemění.
Ministru vnitra se ukládá, aby tento zákon
provedl, dohodna se se súčastněnými
ministry.
Zákonem daným ze dne 26. prosince 1893 číslo
193 ř. z. upraveny byly koncesované živnosti
stavební, při čemž - nehledě
k živnosti mistrů kamenických, tesařských
a studnařských - rozlišil zákon mezi
živností mistrů stavitelských nyní
obecně stavitelů zvaných, a mistrů
zednických. Rozsah oprávnění mistra
stavitelského vytčen jest ustanovením §u
2, uvedeného zákona, rozsah živnosti mistra
zednického §em 3, uvedeného zákona při
čemž rozlišuje se mezi tak zvanými místy
vyňatými a nevyňatými. V místech
vyňatých smí zednický mistr samostatně
prováděti práce, do jeho oboru spadající,
toliko na takových stavbách, které nevyžadují
součinnosti rozličných stavebních
živností. Přihlížíme-li
k rozlišení rozsahu obou živností jeví
se rozdělení míst na vyňatá
a nevyňatá účelným pouze v
tom směru, že práce stavební součinnosti
rozličných stavebních živností
vyžadující, měla býti vyhražena
živností mistrů stavitelských pouze
v obvodech zvlášť významných, kde
zákonodárce již předem předpokládal
většinou stavby důležitější,
namnoze stavby uvedené v §u 3, odstavec 1, uvedeného
zákona, takže jevilo se vynětí těchto
obvodů účelným.
Nařízením ministerstva vnitra a obchodu ze
dne 27. prosince 1893 číslo 194 ř. z. dle
úpravy ministerského nařízení
ze dne 12. července 1906 číslo 166 ř.
z. uveden byl ve skutek zákon ze dne 26. prosince 1893
číslo 193 ř. z. a za vyňatá
místa prohlášeno veškeré území
královského hlavního města Prahy v
rozsahu zákonem ze dne 16. dubna 1901 číslo
57 ř. z. rozšířené a městská
území Smíchova, Karlína a Královských
Vinohradů s bývalou osadou Volšany. Podle tohoto
právního stavu až do vydání zákona
ze dne 6. února 1920, kterým sousední obce
a osady slučují se s Prahou, byly ve smyslu §u
3, zákona o koncesovaných živnostech stavebních
zedničtí mistři oprávněni prováděti
veškeré práce stavební bez omezení
ve všech venkovských obcích v §u 1, zákona
ze dne 6. února 1920 číslo 114 Sb. z. a n.
uvedených. Tedy zejména v Bohnicích, Hloubětíně,
Kobylisích, Proseku, Střížkově,
Troji, Vysočanech, Hlubočepích, Jinonicích
atd. § 2, zákona ze dne 6. února 1920 ustanovil,
že pro celý obvod hlavního města Prahy,
vytčený v §u 1, platí všechny zákony
a ustanovení, platné pro hlavní město
Prahu, pokud tímto zákonem jinak není stanoveno.
Přihlížíme-li k účelu
zákonného ustanovení o místech vyňatých
jest zřejmo, že rozšířením
ustanovení o místech vyňatých na celý
obvod Velké Prahy překročen byl účel
tohoto zákonného ustanovení, neboť v
obcím mimo vlastní území vnitřní,
jehož rozsah jest vytčen ministerským nařízením
ze dne 27. prosince 1893 a 12. července 1906, lze nepochybně
svěřiti provádění samostatných
staveb také mistru zednickému, neboť v obcích
těchto běží většinou o normální
domy obytné, namnoze malé domy rodinné, jichž
provádění jest dole ustanovení zákona
o koncesovaných živnostech vlastním oborem
činností mistra zednického.
Pro dosažení účelu zákonného
ustanovení o místech vyňatých, postačí
proto úplně, bude-li za místo vyňaté
pokládáno území označené
v uvedených ministerských nařízeních
čehož dociluje navržený zákon tím,
že jako výminku z obecného znění
§u 2, odst, 1, uvádí rozsah území
vyňatého, tak jako již zákon ze dne
6. února 1920 omezil také účinnost
čeledního řádu pouze na dosavadní
obvod.
Provedení zákona přísluší
ministru vnitra v dohodě s ostatními súčastněnými
ministry.
Zákon tento nevyžaduje se strany státu žádných
nákladů. Navrhuje se, aby návrh zákona
odevzdán byl výboru iniciativnímu a ústavně-právnímu.