II. volební období. | 7. zasedání. |
Od r. 1850 až do r. 1868,
kdy položen byl základní kámen až
přes rok 1881, kdy Národní divadlo české
utrpělo první katastrofu požárem, nesla
se horoucí touha celého českého národa
k tomu, míti důstojný stánek pro Národní
divadlo.
Toto bylo tedy výslednicí
nadšené a obětavé práce celého
národa a. stalo se tak jeho politickým representantem.
Stejně však znamenalo
svrchovaný ústav umění a kultury.
Z toho důvodu bylo, zvláště po převratu,
pomýšleno na pevnější úpravu
poměrů v Národním divadle, kteréžto
hlasy vycházely v této době hlavně
z kruhů poslaneckých, ale bez výsledku.
Konečně poměry
upravily se tak, že nynější vláda,
majíc na paměti, co Národní divadlo
vykonalo pro národ v minulosti, zvláště
před převratem, stejně jako pro rozvoj naší
kultury a samostatnost samu, a chtějíc vyjádřiti,
že Národní divadlo jest nejen dílem,
ale i representantem celého národa, jeho státní
svébytnosti a kultury, rozhodla se převzíti
je ve správu státní.
K tomuto kroku rozhodla se vláda
tím spíše, že pociťuje morální
zodpovědnost za plnění velkých úkolů
Národního divadla po stránce ideové,
umělecké i politické.
Vedle těchto věcí
vedly vládu k tomuto kroku i zřetele administrativní.
Okolnosti, za nichž naše Národní divadlo
vzniklo a se vyvíjelo, získaly mu sice velkou popularitu
a daly mu uměleckou výbojnost, jež mocně
působila na nejjemnější cítění
národní, ale neposkytly mu potřebného
klidu a bezpečné organisace, které je třeba
k uměleckému pokroku a k založení umělecké
tradice.
Střídající
se různé správy Národního divadla,
jež konečně přešly na Zemský
správní výbor, nemohly vytvořiti solidní
základny pro cíle výše uvedené,
což bylo tím bolestněji pociťováno
zvláště po převratu, kdy bylo poukazováno
na obnovu našeho státního života, která
postavila i Národní divadlo před nové
a velké úkoly.
Aby tedy mohla býti vnesena
do uměleckého tvoření i do hospodářské
správy Národního divadla pevná stabilisace,
klid a možnost nejnadějnějšího
rozvoje, přistupuje vláda k postátnění,
aby tak byla opatřena páteř, o kterou by
se mohl opírati ústav s tak mimořádným
celonárodním významem.
Výše uvedené
důvody vedly dnešní vládu k tomu, že
předložila osnovu zákona o Národním
divadle v Praze, kterou výbor kulturní doporučuje
poslanecké sněmovně i s 3 resolucemi ke schválení.
Podle vládního návrhu
tisk č. 2035 přejímá stát správu
a provozování Národního divadla v
Praze, při čemž nese i veškeré
s tím spojené náklady, pokud nejsou uhraženy
vlastními jeho příjmy. K Národnímu
divadlu patří i divadlo stavovské, dále
malírna, skladiště dekorací a konečně
nová dekorační truhlárna, jakož
i veškerý fundus instructus, který jest rovněž
státem přejímán. Otázek majetkoprávních
se vládní návrh nedotýká, poněvadž
řešení jejich, které bude vzhledem k
neúplnosti, zvláštní
formě a obsahu knihovního zápisu, obtížným
právnickým problémem, vyžadovalo by
značného průtahu, ač není pro
věc rozhodným.
Jedním z hlavních
důvodů sestátnění Národního
divadla jest ta okolnost, že divadlo musí býti
v prvé řadě věnováno kulturnímu
a uměleckému poslání a zbaveno pokud
možno veškerých hmotných starostí,
které bývaly doposud příčinou,
že po umělecké stránce nemohlo dosáhnouti
oněch vysokých met, jak si bylo na první
národní scénu přáti.
Státní rozpočet
nesmí býti proto k Národnímu divadlu
skoupým a musí jeho nároky a potřeby
honorovati, byť tyto byly sebe vyššími.
Je to v zájmu kultury národa. Sestátněním
bude Národní divadlo dále zbaveno všech
politických vlivů, kterýžto moment nelze
také přehlížeti.
Veškerým zaměstnancům,
kteří vstupují oproti státu v poměr,
kterýž doposud zaujímali oproti zemskému
výboru, musí sestátněné Národní
divadlo poskytnouti bezpečný existenční
základ a bude je honorovati tak, aby zabráněno
bylo častému u nás zjevu, totiž útěku
nejlepších našich
divadelních sil do ciziny k divadlům národů
velkých a bohatých.
Pensijní fond Národního
divadla musí býti zrevidován a náležitě
doplněn, aby umělci, kteří na podiu
Národního divadla, v kulturní službě
svému národu sestárli, neživořili,
naopak, aby o jejich stáří bylo náležitě
postaráno. Tím přejímá stát
i řešení důležitého problému
sociálního, který dotýče se
více než 800 osob, které dnes ve službách
Národního divadla stojí, kromě velké
řady pensistů.
Jak z důvodové zprávy
vládního návrhu patrno, vyžadovalo
Národní divadlo v roce
1927 v potřebě | 21,697.573 Kč, |
ve vlastní úhradě | 10,707.836 Kč, |
takže skončilo schodkem | 10,989.737 Kč. |
Stejný přibližně
schodek byl i v roce 1926 a 1928 a rovněž i pro rok
1929 nebude tomu jinak.
Touto asi cifrou, jejíž
zvýšení však vzhledem ku velikému
národnímu a kulturnímu významu našeho
Národního divadla jest velmi pravděpodobné,
bude příští státní rozpočet
zatížen.
Rozpočtový výbor
přijal vládní návrh tento beze změn
a doporučuje jeho schválení poslanecké
sněmovně Národního shromáždění.
Rovněž schváleny
veškeré resoluce přijaté výborem
kulturním.
Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Stát přejímá
správu a provazování Národního
divadla v Praze.
K tomuto účelu přísluší
státu právo užívati budov a jiných
věcí sloužících v den účinnosti
tohoto zákona k účelům Národního
divadla v Praze, čítajíc v to i budovu Stavovského
divadla.
Náklady na správu
a provozování Národního divadla v
Praze pokud nejsou uhrazeny vlastními jeho příjmy,
jakož i náklady na jeho udržování
nese stát na svůj vrub, nemá však povinnost
platiti náhradu za užívání budov
a věcí, uvedených v § 2.
(1) Ve služebním poměru
zaměstnanců Národního divadla v Praze
vstupuje stát na místo země České.
(2) Na stát přecházejí
též povinnosti a práva, vyplývající
zemskému správnímu výboru v Praze
pokud se týče jeho kompetentnímu nástupci
podle Pensijního řádu pro zaměstnance
českého zemského a Národního
divadla v Praze, schváleného usnesením vlády
ze dne 23. prosince 1924.
V jiných právních
poměrech,.vztahujících se k Národnímu
divadlu v Praze a trvajících v den účinnosti
tohoto zákona, ale s výjimkou poměrů
věcně právních, vstupuje stát
na místo země České, pokud účinnost
těchto poměrů se projevuje i za účinnosti
tohoto zákona.
Podrobnosti organisace správy
a provozování Národního divadla v
Praze, zejména také pravomoc jednotlivých
orgánů a zásady pro hospodaření
tohoto ústavu stanoví ministr školství
a národní osvěty v dohodě se zúčastněnými
ministry.
(1) Zákon tento nabývá
účinnosti dnem 1. ledna 1930. Již před
tímto dnem lze provésti podle tohoto zákona
opatření přechodná a opatření,
jež zákon ke včasnému provedení
předpokládá již v době předchozí.
(2) Zákon tento provede
ministr školství a národní osvěty
v dohodě se zúčastněnými ministry.
Vládě se ukládá,
aby pro příště, počínajíc
rozpočtem pro r. 1930 zařadila do státního
rozpočtu vyšší položku na podporu
stálých divadel, sledujících umělecké
cíle.
Vláde sa nakladá,
aby sa snažila zo štátnych prostriedkov zvýšiť
subvenciu pre Slovenské národné divadlo
v Bratislave.
Vláda se vyzývá,
aby co nejdříve předložila osnovu divadelního
zákona odpovídající jeho dnešním
moderním poměrům, aby byla zrušena dávka
za úřední úkony z povolení
divadelních představení a kolkovné
sníženo, a posléze, aby českému
ochotnictvu byly poskytnuty tytéž výhody na
drahách, jako mají spolky pěvecké,
turistické a tělovýchovné.