Podepsaní navrhují:
Poslanecká sněmovno
račiž se usnésti na tomto zákoně:
Národní shromáždění
republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Náhrada ušlého
výdělku osobám při provádění
epidemického zákona poškozeným, budiž
dána ve výši 100% denní mzdy toho kterého
nemajetného nemocného, z pokladny státní
(nikoliv nemocným, požívajícím
podpory z pojišťovny).
Návrh na odškodnění
nebo na náhradu ušlého výdělku
možno učiniti nejpozději ve 30 dnech:
a) po uzdravení posledního
nemocného člena postižené rodiny a po
provedení závěrečné desinfekce
v infikovaném bytě.
b) zrušení karantény
osob z nákazy podezřelých.
Návrh buď podán
u příslušného okresního úřadu,
v jehož obvodu opatření se stalo a výplata
náhrady ušlého výdělku nebo odškodnění
budiž vykonána u příslušné
berní správy na poukaz okresního úřadu
a to po uplynutí každého týdne po dobu
trvání karantény.
Epidemickým zákonem
ze dne 14. dubna 1913 čís. 67 ř. z. o zamezení
a potlačení nakažlivých nemocí
přiznána jest osobám nemajetným, drobným
živnostníkům, zemědělcům
a dělnictvu vůbec v případě
postižení jich nebo členů jejich rodin
nakažlivými nemocemi a to záškrtem, spálou,
tyfem střevním, úplavicí, cholerou,
tyfem skvrnitým, neštovicemi a ostatními, v
cit. zákoně uvedenými nemocemi, po dobu,
po kterou jsou jako nemocní isolováni, neb jako
nositelů nemocenských zárodků některé
z uvedených nemocí, podrobeni zvláštnímu,
zdravotně-policejnímu pozorování a
dohledu v karanténě, neb v práci výdělečné
omezení, náhrada ušlého výdělku
ve výši 60% obvyklé denní mzdy obyčejných
dělníků, povinnosti pojišťovací
podrobených.
Totéž platí
při uzavření živnostenských podniků
pro vypuknutí nakažlivé nemoci neb pro obyvatele
infikovaného bytu, který pro potlačení
nákazy bylo nutno vykliditi.
Jestliže postižený
požívá podle pojištění nemocenského
v tomto případě náhrady za ušlý
výdělek, která však nedosahuje uvedených
60% denní mzdy, přináleží postiženému
náhrada pouze v té výši, aby celkem
dosáhla 60% jeho denní mzdy a jestliže náhrada
podle pojištění tuto výši 60% dosahuje
nebo převyšuje, nemá postižený
nároku na náhradu z pokladny státní.
Lhůta pro domáhání se nároku
a náhrady ušlého výdělku za věci
při desinfekci a při provádění
ostatních zdravotně-policejních opatření
poškozené (§ 29), stanovena jest podle §u
33 cit. zákona epidemického dobou 30 dnů
po vykonaném opatření. Později návrh
zaniká. Znění zákona i prakse jeho
nevyhovuje dnešním změněným poměrům
po vydání zákona se vytvářivší,
proto vyžaduje tento zákon navrhované novelisace.
Nevýhody stávajícího zákona
jsou:
1. Výše náhrady
za ušlý výdělek postižených
vyjádřená 60% obvyklé denní
mzdy obyčejných dělníků jest
jednak příliš malá a jednak dlužno
rozeznávati denní výdělek dělníka
obyčejného a dělníka kvalifikovaného.
2. Lhůta 30 dnů
k podání nároku na odškodění
neb náhradu za ušlý výdělek jest
příliš krátkou a nutno ji rozšířiti
na dobu, přesahující trvání
jednotlivých infekčních chorob až do
úplného uzdravení a zrušení isolace
nemocných i karantény osob z nákazy podezřelých.
3. Největším
nedostatkem zákona jest, že postižený
musí předkládati žádost o náhradu
ušlého výdělku zemskému úřadu
(zem. správě politické) prostřednictvím
příslušného okr. úřadu,
aniž by bylo postaráno o výživu a výživu
jeho rodiny, mnohdy dětí, v době nejblíže
příští po vejití v platnost nařízené
karantény. Zde jest třeba, aby postiženému
bylo možno domáhati se a dosíci náhrady
ušlého výdělku ihned po uplynutí
prvého týdne karantény, aby rodina postiženého
netrpěla hladem.
Nákladů zvláštních
opatření toto nevyžaduje a jest možno
úhradu opatřiti v rámci povolených
úvěrů.
Návrh budiž přikázán
výboru zdravotnímu a rozpočtovému.