II. volební období. | 7. zasedání. |
Koncem února 1929 prošla tiskem zpráva,
že sanace hornického pojištění
má býti provedena podle návrhu ministerstva
veřejných prací z roku 1927.
Tato zpráva vyvolala mezi
horníky pravé zděšení. Zvláště
rozrušila hornické pensisty, vdovy a sirotky po hornicích,
jimž mají býti nedostatečné důchody
návrhem ministerstva veřejných prací
ještě o jednu třetinu sníženy.
Nejen že mají býti zákonné důchody
o jednu třetinu sníženy, ale také zákonné
nároky aktivních horníků, vyplývající
z členské doby u bratrských pokladen, mají
býti o jednu třetinu sníženy. Bezpodmínečné
poskytování vdovských důchodů
má býti zachováno pouze pro dosavadní
členy placením zvláštního příplatku.
Na sanaci hornického pojištění,
které podle návrhu ministerstva veřejných
prací má býti zrušeno a vřazeno
do sociálního pojištění, má
přispěti stát částkou 64,000.000
Kč ročně, konsumenti zvláštní
nezdanitelnou přirážkou k cenám uhlí,
která má vynésti 34,000.000 Kč ročně,
majitelé dolů částkou 49,000.000 Kč
ročně, která má však každoročně
klesati, a horníci snížením zákonných
nároků mají přispěti na sanaci
hornického pojištěni částkou
převyšující jednu miliardu Kč.
Již v roce 1927 upozornili
jsme vládu na katastrofální důsledky,
které by se určitě projevily, kdyby sanace
hornického pojištění měla se
řešiti na účet těch nejubožejších,
na účet hornických pensistů, vdov
a sirotků.
Nebude snad nikoho, kdo by chtěl
tvrditi, že lze ještě o jednu třetinu
snížiti nedostatečný denní důchod
9.16 Kč, který dnes hornický pensista dostává
za 30letou nebezpečnou a namáhavou práci
v dolech. Zrovna tak nebude snad nikoho, kdo by chtěl tvrditi,
že lze ještě o jednu třetinu snížiti
denní vdovský důchod 4.58 Kč, který
dostává vdova po horníku, jenž 30 roků
v dole pracoval. Rovněž tak nebude jistě nikoho,
kdo by si přál, aby byl ještě o jednu
třetinu snížen
denní sirotčí důchod 2.29 Kč,
který se vyplácí sirotku po horníku,
jenž 30 let v dole pracoval.
Předpokládáme,
že neutěšeného finančního
stavu Ústřední bratrské pokladny a
bídy hornických pensistů, vdov a sirotků
po hornících nesmí býti zneužíváno
různými vlivy ve prospěch majitelů
dolů. Že milionové zisky majitelů dolů
mají býti návrhem ministerstva veřejných
prací ještě zvýšeny, dokazuje přehled
příjmů a vydání Ústřední
bratrské pokladny za měsíc srpen 1928, doložený
propočítáním podle návrhu ministerstva
veřejných prací z roku 1927.
Ústřední
bratrská pokladna v Praze má 133.547 členů
a členů udržujících si čekatelství
4.159, celkem 137.706 členů.
Podle zákona ze dne 11.
července 1922, č. 242 Sb. z. a n., platí
zaměstnavatelé do bratrské pokladny zvýšený
příspěvek 54 Kč měsíčně
za každého zaměstnance a horníci platí
33 Kč měsíčně, což činí
celkem 87 Kč měsíčně.
Podle tohoto rozvrhu zaplatí zaměstnavatelé ročně | 86,538.45 | |
horníci zaplatí ročně | 52,884.612 | |
a členové udržující si čekatelství zaplatí ročně | 149.724 | |
celkový příjem Ústřední bratrské pokladny ročně | 139,572.792 |
Naproti tomu je invalidních a starobních důchodců | 43.325 |
vdov | 30.417 |
sirotků | 12.774 |
celkem důchodců | 86.516 |
jichž zákonné
nároky činí 160,964.778.24 Kč ročně.
Již podle tohoto provisorního propočítaní
jeví se Ústřední bratrská pokladna
pasivn&ialute; částkou 21,541.710.24 Kč ročně
mimo správní výlohy. Připočítáme-li
k této částce správní výlohy
a závazky Ústřední bratrské
pokladny, jeví se pasivita 30,000.000 Kč ročně.
Podle návrhu ministerstva
veřejných prací z roku 1927, který
vřazuje hornické pojištění do
všeobecného sociálního pojištění,
bylo by zařazení zaměstnanců do příspěvkových
tříd provedeno takto:
Aa | 1.462 | zaměstnanců, | 197.662.40 | |||||||
Ab | 3.239 | 606.340.80 | ||||||||
B | 18.698 | " | 4,958.709.60 | |||||||
C | 22.605 | " | 7,758.036.--- | |||||||
D | 87.543 | " | 38,238.782.40 | |||||||
Celkem | 133.547 | zaměstnanců by zaplatilo ročně | 51,759.531.20 |
společně se zaměstnavateli.
Z této částky zaplatili by zaměstnavatelé
pouze 25,879.765.60 Kč ročně, tedy o 60,658.690.40
Kč ročně méně než platějí
dnes a horníci by zaplatili 25,879.765.60 Kč ročně,
čili o 27,004.846.40 Kč ročně méně
než dosud platějí. Sanace hornického
pojištění
provedená takto znamenala by snížení
zákonných nároků o jednu třetinu
a současně také snížení
příspěvkové kvoty o 87,663.536.80
Kč ročně.
Takto sanace hornického
pojištění provedena býti nemůže
a nesmí: Nikdy nepřipustíme, by na bídě
hornických pensistů, vdov a sirotků vydělávali
majitelé dolů 60,658.690.40 Kč ročně.
Toto řešení odporuje zásadám
demokratického státu jak s hlediska sociálního,
tak také s hlediska právního.
Připomínáme,
že již v říjnu 1920 předložili
jsme návrh tisk č. 22, aby z výnosu daně
z uhlí odvádělo se 5% Ústřednímu
fondu bratrských pokladen na zvýšení
hornických důchodů. Počítáme-li,
že výnos daně z uhlí v roce 192 činil
1.510,141.000 Kč ročně, tedy vidíme,
že těchto námi navrhovaných pět
procent činilo 75,507.050 Kč ročně.
Kdyby se byla tato částka
počínaje rokem 1921 Ústřední
bratrské pokladně odváděla, měla
by dnes Ústřední bratrská pokladna
reservní fond asi 800,000.000 Kč. Tímto způsobem
mohlo býti provedeno zhodnocení předválečného
jmění bratrských pokladen.
V dnešní době,
kdy majitelé dolů vydělávají
stamiliony, jak jsme dokázali interpelací tisk 1846
ze dne 23. října 1928, kdy státní
pokladna má příjem na dani z uhlí
200,000.000 Kč ročně, kdy upraveny byly kongruou
pense kněží, kdy upraveny byly pensijní
požitky státních
a veřejných zaměstnanců, kdy zvýšeny
byly o desetitisíce pense generálů, kdy upraveny
byly pensijní požitky soukromých zaměstnanců,
nelze přece snižovati nedostatečné důchody
hornických pensistů, vdov a sirotků po hornících.
Má-li býti sanace hornického
pojištění spravedlivě provedena, pak
musí zůstati zákon ze dne 11. července
1922, č. 242 Sb. z. a n., až na nutné změny
a doplňky v podstatě nezměněn. To
znamená, že zaměstnavatelé musí
i nadále přispívati zvýšeným
příspěvkem 54 Kč a horníci
33 Kč měsíčně
a mimo to musí stát přispívati ještě
určitou částkou nejen na úhradu poskytovaných
důchodů, ale také na vybudování
reservního fondu.
V tom případě
doplnil by se pouze § 82 zákona ze dne 11. července
1922, č. 242 Sb. z. a n., takto:
"Na úhradu invalidních
a starobních, vdovských a sirotčích
důchodů poskytuje stát Ústřední
bratrské pokladně příspěvek
v té výši, jako poskytuje důchodcům
sociální pojišťovny podle § 123 zákona
ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n.,
a to:
500 Kč na každý
invalidní a starobní důchod ročně,
250 Kč na každý
vdovský důchod ročně,
100 Kč na každý
sirotčí důchod ročně,
200 Kč na každý
sirotčí důchod oboustranného sirotka
ročně.
Mimo státní příspěvek
na úhradu napadlých důchodů poskytuje
stát Ústřední bratrské pokladně
příspěvek 30,000.000 Kč na vybudování
reservního fondu."
Příjem Ústřední
bratrské pokladny podle tohoto rozvrhu by činil:
Příspěvek zaměstnavatelů ročně | 86,538.456 | |
příspěvek horníků ročně | 52,884.612 | |
příspěvek členů udržujících si čekatelství ročně | 149.724 | |
státní příspěvek na úhradu důchodů ročně | 30,744.150 | |
státní příspěvek reservnímu fondu ročně | 30,000.000 | |
Celkový příjem by činil ročně | 200,316.942 | |
Odpočítáme-li od příjmu roční potřebu | 170,000.000 | |
zbývá ve prospěch reservního fondu ročně | 30,316.942 |
Takto bylo by možno zachovati
dosavadní důchody a samostatnost hornického
pojištění jako v Německu a v mnoha jiných
státech.
Podepsaní se proto táží:
1. Jest vláda ochotna provésti
sanaci Hornického pojištění tím
způsobem, že poskytne z výnosu uhelné
daně "Ústřední bratrské
pokladně" na úhradu důchodů státní
příspěvek v téže výši,
jako se poskytuje důchodcům sociální
pojišťovny podle § 123 zákona ze dne 9.
října 1924, č. 221 Sb. z. a n., a mimo to
ještě příspěvek 30,000.000 Kč
ročně na vybudování reservního
fondu Ústřední bratrské pokladny?
2. Jest vláda ochotna s
ohledem na obrovské risiko hornického povolání
zachovati samostatnost hornického pojištění
- jako učinila republika Německá?