Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Vládny návrh zákona č. 1685 o doplnení a pozmenení niektorých ustanovení zákonov o súdnom pokračovaní (řízení) vo veciach občianskych a exekučných ústavno-právny výbor prijal s nasledovnými zmenami:

1. Článok II. a IV. bod 1. pozmenený bol tak, že samosudcu neurčuje president, lež je "určený v ročním rozvrhu práce", ktorý navrhuje president a schvaľuje ho sborový súd II. stolice vopred na rok.

2. Tí samé články v odstavcoch o kompetencii samosudcu sú škrtnuté a nahradené zvýšením kompetencie okr. súdov vo sporoch o majetkových právach do 10.000 Kč.

3. Odstavec 6. čl. III. bol škrtnutý a ponechaný doterajší stav vo veciach nepatrných (bagatelných).

4. Odstavec 3. čl. VIII. bol škrtnutý dôsledkom toho, že kompetencia samosudcu nebola zvýšená pri sborových súdoch z 20.000 Kč na 50.000 Kč.

Ústavno-právny výbor navrhuje slávnej snemovni N. S. prijať vládny návrh so zmenami ústavno-právnym výborom navrhovanými.

Ministerstvo spravedlnosti nemôže byť zodpovedné za to, že je málo systemisovaných miest sudcovských a že ani tieto miesta nie sú obsadené. V dôsledku platového zákona č. 103/26 prevedená systemisácia voči predošlej systemisácie vykazuje tieto čísla:

Obvod Praha 1157 (1089) sudcov a 78 (76) št. zástupcov, obvod Brno 554 (524) sudcov a 46 (46) št. zástupcov, obvod Bratislava 313 (298) sudcov a 32 (31) št. zástupcov, obvod Košice 265 (240) sudcov a 28 (27) št. zástupcov, spolu teda je 2289 sudcovských miest voči 2151 predošlej systemisácii, čili v celej republike máme o 138 systemisovaných sudcov viac, ako predošle, a o 4 štátnych zástupcov viac, ako predtým, tak, že nová systemisácia zvýšila počet sudcov a štátnych zástupcov o 142. Táto systemisácia stačila v roku 1925, a ministerstvo spravedlnosti uznáva potrebu rozmnoženia sudcovských miest následkom prekotne vzrastajúcej agendy, menovite vo veľkých strediskách hospodárskych a priemyslových.

Skutočný stav voči systemisovaným miestam je tento: v obvode Prahy z 1235 miest je obsadeno 1099, v obvode Brna zo 600 miest je neobsadeno 53, v obvode Bratislavy z 345 miest je zaplneno 309, v obvode Košíc z 293 miest je nezaplneno 58, tak, že z celkového počtu systemisovaných miest 2473 je skutočne obsadeno len 2190, následkom čoho viac ako jedna devätina miest je prázdnych (vyše 11%).

Tento vládny návrh je skutočne opatrenie z krajnej núdzi a práve preto ani nie je najlepší. Dľa návrhu je nedostatok sudcov a štátnych zástupcov v počte 292, ktorý počet však vzrastie ešte viac než 300 sudcami a štátnymi zástupcami tohoto roku odídením do výslužby, tak, že z 2473 systemisovaných miest pri obvyklom malom prílive dorastu asi ¹/₅ nebude obsadená.

Nedostatok sudcov je už až kritický, tak, že treba sa obávať nepriaznivého vývoja nášho súdnictva, menovite na Slovensku.

Ačpráve treba uznať, že ministerstvo spravedlnosti usiluje sa obsadiť všetky systemisované miesta, a to tak, že prípravná sudcovská služba a tým i možnosť výkonu sudcovskej zkúšky bola naďalej zkrátená do konca júna 1929 na dva roky, - že navrhuje rozmnoženie počtu systemisovaných sudcovských čakateľov na 640 z dosavádnych 373, poznamenávajúc, že predošlý stav sudcovských čakateľov zo 758 bol snížený na 373 v systemisačnej komisii bez vedomia ministerstva spravedlnosti asi v predpoklade normálnych pomerov a aby sudcovskí čakatelia po zkúške nemuseli na menovanie tak dlho čakať, že počet služobných miest kancelárskeho personálu považuje za nedostatočný k pomerom, ktoré boly spôsobené snížením počtu čakateľov a úradovaním vo dvojom jazyku u menšinových súdov a preto žiada zvýšenie kancelárskych síl o 348, a to pre obvod Bratislavy o 52 a pre obvod Košíc o 42 viac, - predsa predložený návrh o doplnení a pozmenení niektorých ustanovení zákonov o súdnom pokračovaní vo veciach občianskych a exekučných nie je radikálnym zásahom.

Ale i parlament často zabunul, že v mnohých zákonoch on zabremenil naše súdnictvo, dávajúc mu do oboru pôsobnosti i také veci, ktoré mohly byť vybavené inými orgánmi, na pr. overovanie, protestácia, daňové záležitosti, závodové rady atd., bez toho, aby za tieto zvláštne práce sudcovia boli odmenení. V tom má pravdu dôvodová zpráva, že: "Netkví příčiny nedostatku soudců jen v nedostatečném jejich materielním zaopatření", čím vláda sama uznáva, že náprava platov pre sudcov a štátnych zástupcov prísť musí. V senáte už boly podané v tomto ohľade dva návrhy a konečne senát soskupil sa okolo návrhu p. senátora dr. Baxu, ktorý ako-tak vyhovuje i požiadavkám nášho súdnictva.

Ministerstvo spravedlnosti samo sa teší týmto návrhom keď píše: "Podarí-li sa uskutočniť návrhy na novú úpravu platov sudcovských, niekoľkými stranami podané, ministerstvo spravedlnosti uvíta to radostne, lebo tým umožní sa mu nielen rýchle doplniť systemisovaný stav sudcov a čakateľov sudcovských, ale i zvýšiť ich úroveň, možnosť prísnejšieho výberu a tým, že služba sudcovská bude finančne lákavejšia, prestane chronicky terajší odchod z tejto služby resignáciou a prechodom do iných povolaní právnických."

Tým, že do 31. decembra 1931 je terminovaná kompetencia okr. súdov, daná je možnosť vláde, aby podľa výsledkov do tohoto termínu predložila definitívny návrh zákona, má-li zostať kompetencia okr. súdov vo sporoch majetkových do 5000 Kč a či do 10.000 Kč.

Mám za to, že táto kompetencia okr. súdov nebude snížená, lebo záujem stránok, ako i odbremenenie sborových súdov a najvyššieho súdu to vyžaduje.

Dľa štatistiky z r. 1926 bolo u sborových súdov I. stolice nových sporov majetkových na celom území Československej republiky 57.885, z pomedzi ktorých bolo prez hodnotu 5000 Kč počtom 45.522, t. j. u sborových súdov kompetencia sa sníži asi o 32%. U okr. súdov v celom štáte majetkových sporov do 5000 Kč bolo 452.566 a týmto návrhom sa zvýši tento počet o 12.363, totiž asi o 3%, čo značí na jeden okr. súd asi o 38 nových sporov viac, lebo máme 422 okr. súdov. Percentuelne v Čechách kompetencia okr. súdov sa zvýši o 3.7, na Morave o 2.8, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi o 2.2%.

Tento návrh bude mať vliv i na roztriedenie advokátov, z pomedzi ktorých mnohí odídu z dosavádnych svojich centrí do sídla okr. súdov.

Sudcovia nám umierajú prepracovaním pri úradných výkonoch, čomu sa dá predísť jedine rozmnožením a zvýšením počtu sudcov. Preto je nutno obsadiť aspoň všetky systemizované miesta a poneváč sa o ne nikto neuchádza, je treba zlepšiť dosavádne materiálne postavenie sudcov a štátnych zástupcov, aby aspoň to bolo dostatočnou pohnútkou k vydržaniu dosavádnych a k získaniu nových síl. Jestli štát bude primerane honorovať sudcov a štátnych zástupcov, kandidáti súdnictva nepohrnú sa do súkromných podnikov a na voľné dráhy života, dosavádni sudcovia nebudú premýšľať o výstupe zo štátnej služby, ba zo súkromných podnikov a volných dráh hneď by sa prihlásil potrebný počet kvalifikovaných síl k zaplneniu aspoň systemizovaných miest.

Tomuto kroku však stojí v ceste platový zákon č. 103/1926, ktorý nerobí rozdiel medzi výkonmi súdnictva a výkonmi iných odvetví štátnej správy. Tento zákon berie v úvahu iba kvalifikáciu vysokoškolskú a nie význam výkonu pre štát a občianstvo. Hoci je ďaleko u mňa úmysel vyvišovať jednu časť úradníctva tej samej kategórie nad druhou časťou tohože úradníctva, predsa pri posudzovaní významu výkonov každý súdny človek musí uznať, že je istý rozdiel medzi významom sudcovského výkonu a medzi významom berného, profesorského, účtovníckeho, úradníckeho atd. výkonu vysokoškolským vzdelaním. Súdnictvo je hlavným základom štátu, je prameňom právnej istoty, dôvery v štátnu moc, od neho závisí bezpečnosť majetku, cti, života jednotlivých občanov, ale i štátu, kým ostatné povolania vysokoškolského vzdelania už nemajú tak veľkého dosahu. Tento sudcovský stav i dľa dôvodovej zprávy nie je dostatočne zaopatrený materiálne a preto musí nastať alebo majetková závislosť sudcov alebo útek zo sudcovských služieb. Ku cti nášho súdnictva ešte nenastal u nás prípad prvý, avšak alternatíva druhá už je tu.

Platový zákon nivelisuje súdnictvo a štátne zastupiteľstvo na úroveň ostatných vysokoškolských úradníkov, ba ešte i medzi sudcami a štátnymi zástupcami tej samej kategórie prevádza túto novelisáciu. Kým platné predpisy pred platovým zákonom hodnotily sudcovskú funkciu podľa vedomosti, spôsobilosti, schopnosti a výkonnosti hodnostnými triedami bez ohľadu na to, či tú funkciu vykonáva sudca pri okr. súde, pri sborovom súde I. alebo II. stolice, zatiaľ platový zákon toto hodnotenie prevádza šablonovite dľa stolíc a dľa toho určuje pre nich stupnice funkčného služného, a to bez ohľadu na vedomosť, spôsobilosť, schopnosť a individualitu sudcovu. Takto tí sudcovia, ktorí zostali pri nižších stoliciach, boli ukrivdení nielen na požitkoch tým, že boli prevedení do nižších stupníc funkčného slúžneho, ale boli i zo svojich hodnostných tried degradovaní do tried nižších. Ešte horšie obišli tí sudcovia, ktorí mali tak zv. "slovenskú výhodu", lebo platový zákon nepočítal s tým, že tento nový systém môže mať platnosť len pre budúcnosť a že nemá práva zrušiť nadobudnuté práva sudcov.

Iba vtedy, keď prejdeme na systém anglický, ktorý v tom pozostáva, že sudca je majetkove dobre situovaný, že najlepší sudcovia sú pri súdoch prvej stolice, aby bolo čím menej odvolaní k vyšším súdom, že sudca pri prvej stolici stále postupuje a nebaží za sborovým súdom, bude mať naša republika dosť sudcov.

Preto treba sudcov a štátnych zástupcov vyňať z platového zákona č. 103/1926, treba im dať osobitný status a primeraný plat.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Zrušuje se ustanovení čl. VIII., č. 2, zákona ze dne 1. srpna 1895, č. 110 ř. zák., kterým se uvádí zákon o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma).

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 111 ř. z., o vykonávání soudní moci a o příslušnosti řádných soudů ve věcech občanských (jurisdikční norma) se mění takto:

1. Poslední odstavec §u 7 upravený novelou na úlevu soudům ze dne 1. června 1914, č. 118 ř. z., zní:

"Vyřizovati věci řízení nesporného, čítaje k nim věci amortisační, věci knih pozemkových a věci firemní, vyřizovati návrhy na vydání platebních příkazů v řízení rozkazním a platebních a zajišťovacích příkazů v řízení směnečném, jakož i vyřizovati věci exekuční náleží u sborových soudů první stolice členu sborového soudu, určenému v ročním rozvrhu práce, jako samosoudci."

2. Ustanovení § 49, č. 1 upravené zákony z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n. a ze dne 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n. zní takto:

1. rozepře o majetkové nároky, čítaje v to i spory vzniklé v řízení rozkazním a směnečném, není-li hodnota sporného předmětu vyšší než 10.000 Kč, pokud bez ohledu na hodnotu předmětu nenáleží do příslušnosti sborového soudu první stolice.

3. První odstavec §u 100, upravený zák. č. 161/1921 Sb. z. a n., zní:

"Žaloby proti příslušníkům československého státu o rozvod, rozluku nebo prohlášení manželství za neplatné a jiné žaloby o nároky nikoli ryze majetkové z poměru mezi manžely anebo mezi rodiči a dětmi mohou býti v tuzemsku podány, není-li tu pro ně ani obecný ani zvláštní soud, u obecného soudu žalobcova a, není-li ho, u soudu, v jehož obvodu je obec, ve které mají obě strany nebo některá z nich právo domovské."

4. § 105 zní: "Pozůstalosti projednává okresní soud."

5. Zrušuje se poslední věta §u 106 a celý § 110.

6. § 106 doplňuje se tímto ustanovením:

"Není-li tu žádného z těchto předpokladů, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest obec, ve které měl zůstavitel domovské právo."

7. § 107 zní: "Nemovitou pozůstalost cizince, která jest na území, na kterém platí tento zákon, přísluší projednati okresnímu soudu, v jehož obvodu jest nemovitost nebo větší část nemovité pozůstalosti."

8. Druhá věta §u 109 zní: "Zříditi poručníka nebo opatrovníka československému státnímu příslušníku, který nemá v tuzemsku obecného soudu ve věcech sporných, jest příslušný okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec poručencova nebo opatrovancova."

9. První odstavec §u 114 zní: "Povoliti dobrovolný rozvod jest příslušný okresní soud, u kterého má manžel svůj obecný soud; není-li v tuzemsku takový soud, pak okresní soud, v jehož obvodu má obecný soud manželka, a není-li ani toho, okresní soud, v jehož obvodu jest domovská obec manželů."

Zákon ze dne 1. srpna 1895, č. 113 ř. z., o soudním řízení v občanských právních rozepřích (civilní řád soudní) se mění takto:

1. První odstavec §u 179 zní: "Strany mohou až do konce ústního jednání přednésti nová, ku předmětu jednání se vztahující skutková tvrzení a průvodní prostředky. Soud však může na návrh nebo z úřední moci přednesení prohlásiti za nemístné, když nové údaje a důkazy nebyly dříve uvedeny, ač o nich strana patrně věděla, a když jejich připuštěním by vyřízení rozepře bylo značně zdrženo. To platí zejména, když strana nevyhověla vyzvání, aby se osobně dostavila (§ 183, odst. 1., č. 1), a soudu nebylo proto možno hned při prvním ústním jednání zjistiti skutková tvrzení obou stran."

2. První odstavec §u 279 zní: "Vadí-li provedení důkazu překážka neurčitého trvání, je-li pochybno, zdali vůbec bude možno provésti důkaz, o nějž jde, nebo má-li býti pro"veden důkaz v cizině, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci v průvodním usnesení nebo kdykoli později lhůtu, po jejíž marném vypršení bude v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden."

3. Druhý odstavec §u 332 zní: "Jestliže by záloha nebyla složena včas, lze od obeslání svědka upustiti a v řízení pokračovati, nepřihlížejíc k tomu, že důkaz nebyl proveden (§ 279),"

4. První věta prvního odstavce §u 335 zní: "Když se soud marně pokusil svědka vyslechnouti a jest obava, že by opakováním pokusu byla rozepře protahována, ustanoví rozhodující soud na návrh nebo z úřední moci lhůtu ku provedení důkazu; prošla-li lhůta marně, budiž v řízení pokračováno, nepřihlížejíc k tomu, že nebyl svědek vyslechnut."

5. Třetí odstavec §u 440 zní: "Jsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech druhu, uvedeného v §u 245, č. 1, nebo vůbec, jde-li o přednesení značného rozsahu při prvním roku nebo při prvním ústním jednání stranám naříditi, aby skutkový podklad sporu i nabízené důkazy uvedly v přípravných spisech a ustanoviti jim k tomu lhůtu, zpravidla nepřesahující dva týdny. Nejsou-li strany zastoupeny advokáty, může soud ve sporech takových ku přípravě ústního jednání slyšeti strany a sepsati o tom protokol."

Zák. čl. I/1911, civilní řád soudní, mění se takto:

"1. § 1, č. 1 ve znění upraveném zákonem z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n. a z 8. června 1923, č. 123 Sb. z. a n. zní:

1. spory o práva majetková, jejichž hodnota nepřevyšuje částku 10.000 Kč, pokud bez ohledu na hodnotu předmětu nenáležejí do příslušnosti sborového soudu první stolice."

2. K §u 596 připojuje se tento další odstavec:

"Po uplynutí lhůty, ustanovené ku podání odporu má platební příkaz, jemuž nebylo odporováno, stejnou účinnost jako pravoplatný rozsudek a jest proti němu přípustna. obnova sporu podle všeobecných pravidel."

3. Druhý odstavec §u 605 se zrušuje.

(1) Spory o příslušnost mezi řádnými a mimořádnými soudy a soudy rozhodčími (rozhodci) rozhoduje sborový soud druhé stolice, v jehož obvodu mají sídlo, anebo nejvyšší soud, jde-li o spor mezi soudy (rozhodci) v obvodech různých sborových soudů druhé stolice. Rozhodl-li již v tom kterém případě sborový soud druhé stolice k rozhodnutí sporu o příslušnost povolaný anebo nejvyšší soud o otázce příslušnosti, jest jejich rozhodnutí závazné. Ustanovení čl. XXIV zák. č. 112 ai 1895 ř. z. a §u 24 zákona o soudech živnostenských z 27. listopadu 1896, č. 218 ř. z. jsou nedotčena.

(2) Neuplynula-li promlčecí lhůta ve příčině nároku uplatňovaného ve věci, ve které spor o příslušnost vznikl, dříve než byla podána žaloba u soudu, který byl pak uznán příslušným, nepromlčí se nárok dříve, nežli za 30 dnů ode dne, kdy byl oprávněný o rozhodnutí sporu o příslušnost vyrozuměn.

Soudní exekucí jsou vykonatelna pravoplatná rozhodnutí a opatření státních úřadů správních, jimiž se ukládá peněžité plnění. nebo vydání movitých věcí, a to i když není soudní exekuce zvláštním zákonným předpisem připuštěna.

Zák. čl. LX/1881., exekuční zákon, mění se takto:

1. Poslední odstavec §u 2 zní: "Pokud není ustanoveno v zákoně jinak, povoluje vůbec exekuci okresní soud, kterému náleží exekuci vykonati (exekuční soud)."

2. První odstavec §u 6, ve znění upraveném §em 34, zák. čl. LIV/1912, zní:

"Povolení exekuce lze navrhnouti písemně nebo ústně do protokolu. Písemný návrh buď podán v tolika stejnopisech, aby jeden stejnopis mohl býti ponechán při soudních spisech a aby každému dlužníku mohl býti s povolením exekuce jeden stejnopis návrhu doručen. Pro vyrozumění vymáhajícího věřitele a při exekucích na pohledávky i pro vyrozumění poddlužníka jest připojiti rubriku. Není-li exekuční titul založen ve spisech povolujícího soudu, buď k návrhu na povolení exekuce připojen v prvopise."

(1) Ustanovení čl. I. až III. neplatí na Slovensku a Podkarpatské Rusi, ustanovení čl. IV. a VII. pak neplatí na ostatním státním území.

(2) Ustanovení čl. II., č. 2, a čl. IV., č. 1, pozbudou účinnosti dnem 31. prosince 1931.

(1) Tento zákon nabude účinnosti patnáctého dne po dni, kterého bude vyhlášen.

(2) Provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými ministry.