II. volební období. | 7. zasedání. |
Národní shromáždění republiky
Československé projevuje souhlas s obchodní
úmluvou mezi republikou Československou a Francií,
sjednanou v Paříži dne 2. července 1928.
Hlavním důvodem k přezkoumáni smluvního
stavu mezi oběma státy byl vývin jak ve věcech
obchodně-smluvních, tak i v celně-tarifních,
z něhož vyplynuly různé zásadní
změny od doby, kdy sjednána byla stávající
úmluva československo-francouzská ze dne
17. srpna 1923, s dodatkem z 18. srpna 1924.
Československo sice setrvalo při původní
své zásadě všeobecných nejvyšších
výhod po stránce smluvní a zavedlo jen málo
nepatrných změn po stránce celně-tarifní;
naproti tomu však přiměly poměry Francii
ku dalekosáhlým změnám v obou těchto
bodech:
Podle výkladu, daného zákonu z 29. července
1919, jímž zavedeny byly t. zv. střední
sazby celní mezi generálním a minimálním
tarifem, neposkytovala Francie ve svých poválečných
obchodních smlouvách nejvyšších
výhod všeobecně, nýbrž omezila
poskytnutí svých minimálních sazeb,
nebo uvedených sazeb intermedierních na určitý
počet výrobků, které druhou stranu
smluvní zvláště zajímaly, kdežto
zbytek dovozu podroben byl sazbám generálním;
tímto postupem vznikly na újmu států
s novými smlouvami diskriminace nejen mezi jimi samými,
ale i vůči výrobkům států
s předválečnými smlouvami, jež
sice byly vesměs r. 1916 vypovězeny, ale mlčky
dále až po dnes jsou prodlužovány.
Po válce uzavřely na tomto podkladě smlouvu
s Francií - podle časového pořadu
- tyto státy:
Československo, Finsko, Estonsko, Polsko, Španělsko,
Guatemala, Rakousko, Turecko, Řecko, Lotyšsko, Německo
(Modi vivendi a prozatímní dohody), Maďarsko,
Bulharsko a Haiti; vedle toho sjednala Francie dodatkové
dohody, úpravy a modi vivendi s Kanadou, Norvéžskem,
Portugalskem, Italií a Belgií, na původním
podkladě příslušných hlavních
smluv staršího data.
Francie používala - s výjimkou výše
uvedených dodatků - v poválečných
smlouvách soustavy omezených nejvyšších
výhod až do sjednání obchodní
dohody s Německem ze 17. srpna 1927.
Též po stránce celní úpravy doznala
obchodní politika francouzská v době poválečné
řady změn: došlo zejména r. 1926, v
důsledku poklesu franku, v poměrně krátké
lhůtě ku dvojímu zvýšení
celních sazeb, po každé o 30%.
Francie, jež poskytovala sazby svých tarifů,
aniž by je však byla vázala, pomýšlela
od r. 1923 na vyhotovení nového celního sazebníku,
a to nejen po stránce názvoslovné a roztřiďovací,
ale i co do sazeb samých; tato nad jiné obtížná
práce nepostupovala však tak rychle, aby mohla utvořiti
zavčas, t. j. k 10. lednu 1925 podklad k jednání
pro obchodní smlouvu s Německem.
K vlastní obchodní dohodě mezi Francií
a Německem došlo, jak uvedeno, teprve dne 17. srpna
1927; tento akt značí obrat francouzské politiky
obchodní ve dvou směrech:
Obě smluvní strany přislibují si vzájemně
zacházení podle všeobecné doložky
o nejvyšších výhodách s tím,
že Německo je poskytne de jure, kdežto Francie
je zajistí de facto, vyhražujíc si vyhotovení
seznamu (t. zv. negativního) výrobků, které
nejsou závažnými vývozními produkty
německými a nebudou ve Francii požívati
nejvyšších výhod; podle usnesení
francouzského ministerstva obchodu z dubna 1928 požívají
však veškeré německé výrobky,
až do vyhotovení zmíněného seznamu,
nejvyšších výhod;
současně vázaly obě strany - tedy
také Francie - smluvně celou řadu celních
sazeb.
V době několika měsíců sjednala
Francie další obchodní smlouvu - doplňkem
ke stávajícím smlouvám - s těmito
sousedními státy: s Belgií úmluvou
z 23. února 1928, s Italií dohodou ze 3. března
1928 a se Švýcarskem dohodami z 21. ledna a z 11.
března 1928.
Celní sazby těmito celními smlouvami stanovené
uzákoněny byly dekretem z 30. srpna 1927 a t. zv.
"additivem" k celnímu sazebníku uvedeným
v platnost dne 15. dubna 1928, čímž de facto
utvořen byl nový celní tarif francouzský.
Smlouva s Československem byla uzavřena 2. července
1928.
O slevách celně tarifních, kterých
jsme přes to v nové úmluvě získali,
jakož i o ostatních změnách a doplňcích
našeho dosavadního smluvního poměru
s Francií pojednává zevrubně důvodová
zpráva k vládnímu návrhu č.
1891, na kterou zde odkazuji. V celním sazebníku
na str. 144 a 145 u položky č 604 je nutno provést
tuto korekturu: místo cla 60 frc. na harmoniky má
býti správně 294.-.
Zahraniční výbor projednal tento vládní
návrh dne 15. února 1929 a doporučuje shora
uvedené usnesení.
Naše obchodní styky s Francií byly dosud upraveny
obchodní smlouvou ze dne 17. srpna 1923 a dodatkovou smlouvou
z 18. srpna 1924. Tyto úmluvy zajišťovaly nám
minimální tarif a případně
sazby středního tarifu toliko pro určitý
počet výrobků, kdežto ostatní
naše zboží podléhalo tarifu generálnímu.
Francie neposkytovala totiž ve svých smlouvách
poválečných nejvyšších výhod
a v důsledku toho bylo Československo ve velké
nevýhodě oproti těm státům,
se kterými měla Francie obchodní smlouvy
z doby předválečné, poněvadž
ty byly sjednány na podkladě zásady nejvyšších
výhod.
Naproti tomu náš stát, který ve své
obchodní politice sledoval vždy zásadu nejvyšších
výhod, přiznal ji též Francii. Z toho
vyplývající nesrovnalost byla podnětem
k tomu, aby náš obchodně-smluvní poměr
s Francií byl revidován a aby byl upraven na zásadě
vzájemných nejvyšších výhod.
Příležitost k tomu naskytla se v době,
kdy Francie provedla novou úpravu svého celního
tarifu se zvýšenými sazbami a přikročila
ku poskytování nejvyšších výhod
de facto, jak se stalo zejména v obchodní smlouvě
s Německem.
Situaci dosavadních obchodních styků s Francií
možno posouditi z následujících dat
o dovozu a vývozu:
1924 | |||
1925 | |||
1926 | |||
1927 | |||
1928 |
Z toho jest zřejmo, že bilance našeho obchodu
s Francií byla dosud pasivní a pasivum to stále
vzrůstalo. Při porovnání k našemu
celkovému dovozu a vývozu byla Francii v r. 1927
při dovozu na místě 9. se 437% a ve vývozu
na místě 17, s 12%.
Předmětem našeho vývozu do Francie bylo
hlavně zboží skleněné a porculánové,
zboží jablonecké, hospodářské
stroje, výrobky textilní, zejména látky
vlněné a do francouzských osad hlavně
látky bavlněné a fezy.
Předmětem dovozu z Francie bylo hlavně víno,
lihové nápoje, hedvábné látky,
automobily, parfumerie essence, vlna a j. V tomto dovozu převládala
vlna, která představovala v r. 1927 asi 42% celkového
dovozu čili asi 328 mil. Kč, kterážto
položka důležité suroviny podává
především objasnění k otázce
passivity našeho zahraničního obchodu s Francií.
Nová obchodní úmluva byla uzavřena
dne 2. července 1928 v Paříži a má
vstoupiti v platnost po provedené ratifikaci dnem, na němž
se obě vlády dohodnou. Jest uzavřena na dobu
neurčitou s tím, že po 1. dubnu 1929 může
každá strana ji vypověděti na dobu 3
měsíců.
Nová smlouva přináší četné
a podstatné změny a z nich možno zejména
vyzvednouti tyto:
1. Československo získává pro svůj
dovoz sazby minimálního tarifu a zásadu nejvyšších
výhod, vyjma zboží uvedeného v seznamu
B, u kterého není vývozního zájmu
a který vyhotovila československá vláda.
2. U zboží uvedeného v seznamu C obsahujícím
význačné předměty našeho
vývozu, byly poskytnuty Československu zvláštní
sazby minimálního tarifu. Naproti tomu Československo
přiznalo Francii vedle nejvyšších výhod
zvláštní snížené sazby u
zboží uvedeného v seznamu A.
3. Smluvní cla jsou uvedena na obou stranách v pevných
sazbách a sice na straně Československé
s obvyklou valutovou klausulí a na straně francouzské
s uvedením určitého poměru indexu
velkoobchodních cen, takže na rozdíl od dosavadního
stavu nejsou možny žádné jednostranné
změny.
4. Vyclívání dle ceny zboží na
straně francouzské, které se dosud provádělo
na podkladě tamních cen, bude se příště
počítati na podkladě cen, fakturovaných
československými vývozci.
Dále obsahuje smlouva ustanovení, že výhody
přímé dopravy našemu zboží
jsou přiznávány též při
dopravě po moři ze 16 přístavů.
Ochranu původu přiznala Francie našemu chmeli
a plzeňskému pivu a Československo zase francouzskému
sýru Roquefort. V textu smlouvy jest nutno opraviti na
str. 144 a 145 u pol. 604. harmoniky tiskovou chybu a na místo
60 frc. uvésti správně 294 frc.
Výbor živnostenský pojednal o této obchodní
smlouvě na své schůzi dne 26. února
1929, konstatoval, že smlouva ta obsahuje velmi důležitá
opatření pro stupňování vzájemného
obchodu a proto usnesl se na tom, doporučiti ji poslanecké
sněmovně ku schválení.