II. volební období. | 7. zasedání. |
Značnou pozornost veřejnosti vzbudila opatření
vládní, jimiž zakazuje se dovoz dobytka z Polska
do Čsl. republiky z důvodů veterinárních.
Chrání-li vláda vlastní živočišnou
produkci před nebezpečím nákazy, zavlečené
dovozem, nelze dojista proti tomu ničeho namítati,
naopak tuto snahu třeba jen schvalovati. Ani s hlediska
mezinárodní obchodní politiky nelze proti
tomu ničeho míti a proto obchodní smlouvy
ochranu takovou právem jako samozřejmou připouštějí.
Avšak zákazy československé vlády
vůči Polsku jsou tak četné a vztahují
se na tak veliký počet okresů původu
dováženého dobytka, že nutně vyvolávají
domněnku, že touto cestou má býti dosaženo
zcela jiného cíle než pouhé ochrany
před nemocemi dobytčími, že spíše
jde o znemožnění dovozu dobytka v zájmu
zdejších pěstitelů.
Takovýto postup vlády nebyl by korektní vůči
druhé smluvní straně, musil by škoditi
zájmům republiky a byl by svévolí,
odsouzeníhodnou tím spíše, ježto
by musila býti kvalifikována jako zneužití
pravomoci vládní. Soudí-li vláda,
že dovoz dobytka do Čsl. republiky je třeba
v nějakém směru řešiti, je povinna
učiniti tak způsobem, předepsaným
v ústavě, přímo a jasně.
Podepsaní se proto táží:
1. Zná pan ministerský předseda tyto poměry?
2. Je ochoten předložiti sněmovně přesný
výkaz zákazů o dovozu dobytka z ciziny s
podrobným odůvodněním jich, a vyvrátiti
dojem, jakoby opatření veterinárních
bylo zneužíváno vládou jako prostředku
obchodní politiky?