II. volební období. | 7. zasedání. |
Českoslovenští státní příslušníci
v republice Rakouské požívali podpor v nezaměstnání
a částečně ve stáří.
Právo to přiznáno bylo t. zv. sedmou novelou
k zákonu o pojištění pro nezaměstnanost,
dle níž poskytuje se nouzová podpora příslušníkům
jiného státu, pokud tento poskytuje nezaměstnaným
tytéž podpory a nenakládá-li s rakouskými
příslušníky hůře než
se svými. K částečnému ohrožení
výhod našich státních příslušníků
došlo v roce 1926, ale právo na podporu přiznáno
konečně oněm československým
státním příslušníkům,
kteří prokázali, že bydlí v Rakousku
od 1. ledna 1923.
Marně byly naše úřady upozorňovány,
aby včas zavedena byla reciprocita co do vyplácení
podpor rakouským příslušníkům
v našem státě a poukazováno bylo na
eventuelní neblahé důsledky.
Od 1 ledna 1929 bylo vyplácení podpor československým
státním příslušníkům
v Rakousku zastaveno. Dle ministerského výnosu jest
zákonná nouzová výpomoc odvislá
od rovnocenné výhody rakouským statním
příslušníkům u nás. Protože
této vzájemnosti s Československem docíleno
nebylo, schází zákonný podklad pro
nouzové podpory československým státním
příslušníkům.
Opatření toto způsobilo mezi československými
občany v republice Rakouské neblahé důsledky.
V různých oborech práce bývá
v Rakousku 25 - 30% dělnictva bez zaměstnání.
Dle sdělení okresní průmyslové
komise ve Vídni byla poskytována podpora 4000 Čechoslovákům.
Ze statistiky českých odborových organisací
nutno počítati jen ve Vídní s 20.000
zaměstnanci československé příslušnosti
vedle značného počtu našich dělníků
v ostatních zemích republiky Rakouské.
V měsíci lednu 1928 z podporovaných nezaměstnaných
Čechoslováků byla asi čtvrtina těch,
kteří po vyčerpání řádné
podpory v nezaměstnání dostávali t.
zv. nouzovou výpomoc. V měsíci lednu 1928
bylo takto jenom ve Vídní podporováno 1200
Čechoslováků. V počtu 1200 jest asi
200 - 300 osob přestárlých, které
analogicky s rakouskými příslušníky
dostávaly od roku 1923 "nouzovou výpomoc"
trvale toliko s tím rozdílem, že se tato nejmenovala
"starobní renta", kterou ve stejné výši
vyplácí Rakousko svým přestárlým
státním příslušníkům
po dovršení 60 let stáří, nýbrž
stále "nouzová výpomoc". Tyto osoby
pozbyly nyní nároku na jakoukoliv výpomoc.
Poněvadž je do práce pro stáří
nikdo nepřijme, jest jejich postavení přímo
zoufalé.
Podpora obnášela měsíčně
50 - 70 šilingů (240 až 340 Kč). Byl to
pravidelně jediný příjem nezaměstnaných
a přestárlých. Zastavením této
podpory uvrženo bylo tisíce našich příslušníků
do bídy a bylo i nebezpečí, že dopraveni
budou do domovských obcí svého státu,
kde mnozí nikdy nebyli. Částečná
a nepravidelná podpora našich zastupitelských
úřadů, která v poslední době
našim příslušníkům je poskytována,
nenahradí ani zdaleka výpomoc, které požívali
až do 31. prosince 1928.
Proto podepsaní se táží:
1.) Co hodlá vláda republiky Československé
podniknouti, aby československým příslušníkům
v Rakousku byla podpora nezaměstnaných a ve stáří
vyplácena ve stejné výši jako do konce
roku 1928?
2) Chce vláda postarati se, aby příslušné
zákony byly upraveny tak, aby zabezpečena byla řádná
podpora nezaměstnaných a ve stáří
československým státním občanům
v republice Rakouské?