Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poněvadž zadržování těchto částek nelze ničím odůvodniti, táží se podepsaní, je-li pan ministr ochoten naříditi okresním politickým úřadům, aby tyto peníze co nejdříve vyplatily?

V Praze dne 15. ledna 1929.

Podepsaní se tedy táží:

1. Jest pan ministr ochoten naříditi ihned přísné vyšetření nešvarů, které se zahnízdily u karlovarského berního úřadu a oznámiti, co bylo učiněno, aby obyvatelstvo bylo příště chráněno před takovýmito přehmaty?

2. Jest pan ministr ochoten vydati vhodná nařízení, aby obyvatelstvu bylo zajištěno ochotné udělování informací také karlovarským berním úřadem?

V Praze dne 10. Ledna 1929.

Dále různí železniční činitelé úplně neodůvodněně již několikráte žádali, aby dělnické a žákovské legitimace v území s více než 20% německého obyvatelstva byly vyplněny jen česky. Majetníci takovýchto jízdních průkazů nemají častokráte k tomu potřebné znalosti češtiny, takže přímo ani nemohou tuto žádost splniti. Domnívá-li se železniční správa, že bez českého překladu nemůže vystačiti s německy vyplněnými legitimacemi ani v německém jazykovém území, jest její věcí, aby svými činiteli dala připojiti překlad. Na každý způsob neměl by však komercialisovaný dopravní podnik, který má přece především sloužiti obecenstvu, trpěti takovéhoto ztěžování provozu svými zaměstnanci.

Poněvadž dosavadní rozklady proti takovýmto přehmatům českých železničních zaměstnanců neměly výsledku, táží se podepsaní pana ministra železnic:

Jak zamýšlíte zabrániti, aby ustanovení železničního dopravního řádu nebyla takto svévolně vykládána ke škodě německých státních občanů a často aby se jich úplně nedbalo?

Jste ochoten zjednati německému jazyku v železniční dopravě náležitou platnost?

V Praze dne 4. února 1929.

"Němečtí sedláci! Můžete voliti lidi, kteří při dvou státních rozpočtech hlasovali pro české vojenské požadavky, při tom pro nové opatření tanků a zbraní pro válku ve vzduchu a plynovou zbraní, které jsou v Německu vůbec zakázány. Svaz zemědělců odhlasoval pro český výzbrojní fond 11 miliard Kč, z nichž ministr války může ročně vydati 350 milionů Kč a nemusí se tázati parlamentu o dovolení nebo dokonce mu oznámiti nač? Můžete voliti ty, kdož hlasují pro české branné zákony, kdož nad kontingent nováčků dávají cvičiti členy náhradní zálohy a posilují českou brannou moc? Kdož hlasovali pro francouzskou vojenskou missi v Praze, která podle českofrancouzské vojenské dohody má bdíti, aby duch a výcvik českého vojska byly ve francouzském smyslu?

Pro to všechno hlasoval "Svaz zemědělců", ačkoliv český zpravodaj letos i loni výslovně pravil, že nepřítel, proti němuž se takto zbrojí, jest v Německu.

A to mají býti selští zástupci, kteří vám sedlákům lákají z kapes těžce sebrané vaše peníze, aby je obětovali českému militarismu".

Jest přece neslýchané, že státní zastupitelství mohlo zabaviti toto zjišťování skutečnosti.

Poněvadž toto zabavení jest úplně jednostranným nakládáním, směřujícím proti oposiční straně, táží se podepsaní, co hodlá pan ministr učiniti, aby příště zamezil takovéto jednostranné nakládání?

V Praze dne 18. ledna 1929

Tento postup správce okresní politické správy jest nedovoleným naléháním a dosud nebývalým nátlakem. Tyto příkazy a opatření, které omezují osobní svobodu jednotlivců, nemůže vrchní rada dr Wagner odůvodniti ani zákonem ani nařízením. Dr Wagner tudíž nejen překročil obor své působnosti, nýbrž porušil také platné zákony.

Podepsaní ptají se tudíž pana ministra vnitra:

1. Jak pan ministr vnitra zamýšlí odkázati do zákonných mezí správce okresní správy politické v Chomutově?

2. Jak pan ministr vnitra zamýšlí volati k odpovědnosti správce okresní politické správy v Chomutově za jeho nezákonný postup?

V Praze dne 26. října 1928.

Zemský úřad dovolává se při tom nařízení ministra vnitra ze dne 26. února 1917, číslo 79, ř. z. o úpravě nošení stejnokrojů a odznaků.

Nejvyšší správní soud však nálezem ze dne 17. prosince 1926, číslo 6187 (Bohuslav, Sbírka, ročník VIII-1926, část II, č. 6162, stránka 1662) prohlásil svrchu uvedené nařízení ministra vnitra, obšírně to odůvodniv, za úplně neplatné již ve chvíli, kdy bylo vydáno. Tedy každé rozhodnutí zemského úřadu, které se uvedeného nařízení dovolává nebo se o ně opírá, jest neplatné a musí tedy býti bráno v odpor. Z toho však vznikají průtahy a vyřízení takových věcí se zdražuje, čemuž bylo lze zabániti, kdyby se bylo ministerstvo vnitra hned v roce 1926 odhodlalo, toto neplatné nařízení zrušiti.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra, je-li ochoten ihned zrušiti nařízení ministra vnitra ze dne 26. února 1917, číslo 79 ř. z. o úpravě nošení stejnokrojů a odznaků a vyrozuměti o tom všechny zemské úřady, dále jako neplatné zrušiti všechny výnosy a rozhodnutí zemských úřadů, které byly vydány podle tohoto nařízení?

V Praze dne 24. ledna 1929.

Okresní úřady tímto postupem napodobují postup ministerstva vnitra a zemských úřadů při právě provedeném jmenování zemských zástupců do nově zřízených zemských správ. Takovéto jmenování členů zemských zastupitelstev veškerá veřejnost právem odsoudila, poněvadž ústřední úřady zneužily při tom moci dané jim zákonem, aby stojíce ve službách nynější vládní většiny opravily volební výsledek ve prospěch vládních stran a opatřily v zemských zastupitelstvech také většinu oněm stranám, jimž tato většina podle volebního výsledku nepřísluší.

Právě tak nezákonitý jest také postup okresních úřadů při jmenování do správních výborů nemocenské pojišťovny. Nikomu nic není do politické příslušnosti některé osoby, tedy ani úředníku tohoto státu. Postup okresních úřadů lze tedy pokládati jen za nezákonité omezování nepatrné politické svobody státních občanů. Postup okresních úřadů skrývá v sobě však také nebezpečí, že bude omezena schopnost nemocenských pojišťoven k práci, a že tyto ústavy budou poškozeny.

Podepsaní táží se tedy pana ministra vnitra:

1. Kdo nařídil okresním úřadům, aby oznamovaly při jmenováních do správních výborů nemocenských pojišťoven politickou příslušnost navržených?

2. Jest pan ministr vnitra ochoten ihned naříditi zemským a okresním úřadům, aby zastavily tento nezákonitý postup okresních úřadů?

V Praze dne 4. února 1929.

Smrt této žačky zavinily školní úřady, poněvadž mlčky trpí přímo neslýchané školní poměry v Milešicích a nečiní nic, aby byly napraveny.

Obec Milešice skládá se z několika roztroušených osad jakou Auhäuser, Kuhern, Windschnur, Spern a Putín. Mateřská škola jest v Krejčovicích. Od r. 1914 jest v Milešicích školní expositura, která však nemá vlastní školní budovy. Škola jest střídavě umístěna v nevhodných jizbách. Nyní dochází do školy 58 dětí, které sedí v jizbě, jež jest 5 1/2 m dlouhá, 5 m široká a 2.3 m vysoká. V této místnosti, která patří panu Štěpánu Roblovi z Windschnuru, jest kromě toho krb a pec, které také zabírají ještě dosti místa. V této místnosti sedí 19 žáků prvního ročníku ve 2 lavicích, kdežto ostatní žáci jsou rozděleni na 4 lavice.

Když žák z posledního školního roku má přijíti k tabuli, musí jíti přes 5 lavic a s první lavice seskočiti. Žáci z prvního školního roku, chtějí-li přijíti k učitelovu stolu, musejí lézti pod lavicemi a vylézti mezi nohami stolu.

Že za takových poměrů žáci onemocní, že všichni trpí krátkozrakostí a zkřivením páteře, jest samozřejmé. Vyučování nemá naprosto ceny, práce učitele jest vůbec nemožná. Děti z jednotlivých osad zůstávají přes poledne bez teplého jídla ve škole a po 6hodinné pracovní době vycházejí ve 4 hodiny odpoledne hladovy a unaveny na dlouhou a těžkou chůzi k domovu.

Anna Kiewegová stala se nyní obětí těchto hanebných školních poměrů. Státní školní správa klidně přihlíží, jak 58 německých dětí trpí těmito hanebnými školními poměry, zatím co pro 2-10 českých žáků staví v německém jazykovém území nádherné školní paláce.

Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:

1. Jest pan ministr ochoten ihned naříditi vyšetřování a pohnati k odpovědnosti státní školní úřady a školní dozorce, kteří dosud trpěli vylíčené školní poměry v Milešicích?

2. Jest pan ministr ochoten obecní zastupitelstvo, v němž mají většinu živly škole nepřátelské zákonitými prostředky donutiti, aby ihned vystavělo přiměřenou školní budovu?

V Praze dne 4. února 1929.

V obci Perečíně jsou dvě občanské školy, jedna česká a jedna ruská. Obyvatelstvo obce jest většinou ruské a to v počtu 80% všeho obyvatelstva.

Ministerstvo školství a národní osvěty zahájilo stavbu nové budovy ruské občanské školy v Perečíně pod podmínkou, že obec Perečín poskytne také prostředky ke stavbě. Obecní zastupitelstvo usneslo se poskytnouti ke stavbě ruské občanské školy stavební místo, mimo to ruční práci a přípřeže za 22.000 Kč, ale pod podmínkou, že tato škola zůstane vždy ruskou, a že její učitelé a ředitel budou jmenováni z Rusínů rodilých na Podkarpatské Rusi.

Nová budova školy byla do podzimu 1928 skoro hotova. K velkému úžasu ruského obyvatelstva a rodičů ruských žáků školní oddělení zemského úřadu v Užhorodě jmenovalo od září 1928 českého ředitele a jednoho českého učitele, kteří neznají ruského jazyka.

Ruské obyvatelstvo obce Perečína protestovalo proti jmenování českých učitelských sil na ruskou občanskou školu jak u zemského úřadu, tak i u pana ministra školství a národní osvěty, ale dosud marně.

Se zřetelem na to, že věci školní na Podkarpatské Rusi jsou autonomními věcmi, se zřetelem na to, že mírová smlouva a ústavní listina Československé republiky přikazují, že úředníci a učitelé na Podkarpatské Rusi musejí býti jmenováni z osob rodilých na ruském samosprávném území, dále se zřetelem na to, že jmenování českých učitelů na ruské školy porušuje ruský národní ráz ruských škol a působní nespokojenost mezi ruským obyvatelstvem, které žádá, aby ruské děti byly vyučovány a vychovávány svými ruskými učiteli v ruském duchu a ruským jazykem, táži se pana ministra:

Je-li ochoten změniti nařízení školního oddělení zemského úřadu v Užhodrodě a jmenovati na státní rukou občanskou školu v Perečíně ředitele a učitele karpatoruského původu?

V Praze dne 22. ledna 1929.

Okresní cestáři domáhají se již dlouhou dobu úpravy svých služebních a platových poměrů podle poměrů cestářů státních, dosud však marně. Interpelanti stejně jako okresní cestáři jsou si toho vědomi, že ani poměry státních cestářů nejsou uspokojivé a že i tu je potřeba nápravy v četných směrech. Avšak poměry okresních cestářů jsou mnohem horší, často takové, že jsou těžkou obžalobou našich správních a veřejných poměrů.

Pracovní doba je v četných případech neupravena vůbec; okruh povinností okresních cestářů je velmi různý a často neohraničený; platové poměry při stejné práci jsou rozličně a možno říci, že čím je více práce, tím méně je platu, jak to vyplynulo z rozličné finanční způsobilosti jednotlivých okresů. Zákon o okresních cestářích je zastaralý, nevyhovující a každá dosavadní snaha po snesitelné úpravě těchto poměrů narážela na překážku, že daňová základna v jednotlivých okresech byla nestejná a veřejná správa v jednotlivých zemích republiky byla různá.

Tyto překážky jsou odstraněny. Veřejná správa je organisována jednotně a diference ve finanční síle jednotlivých okresů vyrovnávají zemské vyrovnávací fondy. Lze tedy dnes zcela dobře přikročiti k jednotné úpravě služebních a platových poměrů okresních cestářů.

Podepsaní se proto táží:

1. Je vláda ochotna předložiti k ústavnímu projednání návrh zákona o úpravě služebních a platových poměrů okresních cestářů podle předpisů, platných pro cestáře státní?

2. Je vláda ochotna postarati se, aby zemské úřady do té doby, než se tak stane a než zákonem tato věc bude upravena, schvalovaly bez námitky usnesení okresních zastupitelstev o úpravě poměrů cestářů okresních podle předpisů platných pro cestáře státní a aby poskytly těmto okresům potřebné prostředky z vyrovnávacího fondu?

V Praze dne 30. ledna 1929.

Naša interpelácia, podaná dňa 11. októbra 1928 a uverejnená pod čís. tisku 1863/XXII. posl. snemovne bola založená na mylných informáciach, lebo sme sa presvedčili, že Emil Hanes, zatýmny okresný náčelník v Rimavskej Sobote, prejav tam vytýkaný neučinil, rešp. neučinil ho tak, jako nám bolo sdelené a jako sme ho my v našej interpelácii jako skutkovú podstatu predniesli. Omyl, ktorý sa stal bona fide, zakladá sa na tom, že naši informátori neporozumeli dobře reči prednesenej v jazyku slovenskom. Keďže sme sa v tejto skutočnosti presvedčili, sme mítení, aby zmienenú našu interpeláciu odvolali, rešp. aby sme ju, jako nasleduje, opravili.

Prejav, učinený v označenej době shorauvedeným zatýmnym okresným náčelníkom a jeho vystupovanie boly prez to tak nemiestné a tak veľmi zaostrené proti maďarskej národnej menšine, že z toho dôvodu musíme znova interpelovať, a to teraz už na základe dobře známeho skutkového stavu.

Dľa nášho názoru totiž vláda, ktorá svou prvou povinnosťou urobila utvorenie národnej rovnoprávnosti a národnostného mieru v jednom svojom prejave v Národnom shromaždení, nemôže ztrpieť, aby administrativný úradník či aktivným či passivným chovaním před verejnosťou stavial sa proti povinnosti vlády, ktorú prevzala na seba v Národnom shromaždení. A to činí zatýmny okresný náčelník, ktorý svojím zdánlive dodonistickým, v pravde, však nepriateľské city verejne obsahujúcim projavom a výizvou obracia sa na Slovákov, aby si vydobyli hospodárskej nezávislosti, čo vraj bohužiaľ! - môže sa stať len na úkor Maďarov.

A činí to vtedy, keď jako predseda ztrpí, aby při úradných jubilejných slávnostiach za jeho predsednictva konaných oficielný rečník osočoval v maďarskom meste historickú minulosť a veľkýich mužov Maďarstva, čím svoluje k tomu, aby jubilejným sviatkom bola uvedená na zmar i možnosť nastolenia národostného mieru.

Zatýmny okresný náčelník, ktorý sa takého niečoho doúpšťa, nehodí sa ku vedeniu správy okresnej, lebo svojím vlastným netaktným prejavom a jednáním oživuje národnostní nenávisť. Takéhoto zatýmneho poverenca nelzä definitivným okresným náčelníkom menovať a každým pádom třeba ho z okresu, kde už po druhý raz zahatil oživotvorenie národnostného mieru, preložiť do takého okresu, kde by sa mu nenaskytla príležitosť zabraňovať mieru národnostnému.

Či viete, pane minister vnútra o tom, že zatýmny náčelník okresu rimavsko-sobotského Emil Hanes jednoho dňa, ktorý predcházal dňu 28. októbru 1928, na jubilejnej slávnosti v Rimavskej Sobote jako predseda učinil prejav, že vraj "Slováci musia sa snažiť vydobiť si hmotnej nezávislosti, čo bohužiaľ môže se stať len na úkor Maďarov".

Či viete, pane minister vnútra, o tom, že menovaný zatýmny okresný náčelník na oficielnej okresnej jubilejnej slávnosti, konanej pod jeho predsedníctvom, bezo slova odporu a bez toho, že by oficielného rečníka čo len raz bol napomenul, připustil, aby oficielný rečník povedal reč nepravdivú, odporujúcu historickej skutočnosti a osočujúcu historickú minulosť a slávnych mužov Maďarstva?

Či vláda, rešp. minister vnútra pokladá za srovnateľným s vládnym prejavom, v ktorom sa vyslovila nutnosť utvorenia národnostného mieru, - to aby okresný náčelník, poverený zatýmne úkolmi okresného náčelníka mohol učiniť taký netaktný prejav, akým je prejav práve citovaný? Či pokladá za srovnateľné to, aby tento zatýmny okresný náčelník jako predseda v dôsledku svoej predsedníckej právomoci nezabránil predneseniu nenávistnej, šovinistickej reči práve v mieste, ktoré je podľa posledného sčítania ľudu zo 79% maďarské, rešp. aby nechal ju odznieť bez akejkoľvek predsednickej opravnej alebo odsudzujúcej poznámky?

Či nepokladáte, pane minister vnútra za vhodné zaviesť proti onomu zatýmnemu okresnému náčelníkovi disciplinárné pokračovanie a učiniť opatrenie, aby menovaný pre svoje chovanie, ktorým činí národnostný mier nemožným, bol na iné miesto preložený?

V Prahe dne 5. februára 1929.