Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Poslanecká sněmovno, račiž se usnésti:

Národní shromážděni republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Trestní zákon z 27. května 1852, čís. 117 ř. z., ve znění, upraveném zákonem z 9. dubna 1910, čís. 73 ř. z. a zákon z 25. května 1883, čís. 78 ř. z. se pozměňují takto:

Na místo obnosů, uvedených v § 85 lit. a), 173, 174, 175, 176, 179, 181 až 183, 200 a 203 trest. zákona pro ocenění předmětu trestního činu, nastupují tyto obnosy:

Na místo obnosu 50 zlatých v § 1. zákona ze dne 25. května 1883, čís. 78 ř. z. nastupuje obnos 500 Kč.

Trestní zákon platný pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, článek V. zákona z r. 1878, ve znění upraveném článkem XXXVI zákona z r. 1908, se pozměňuje takto:

na místo obnosů, uvedených v §§ 334, 356, 340, 380, 383 a 421 pro ocenění předmětu trestního činu, nastupují tyto obnosy:

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením jeho pověřuje se ministr spravedlnosti.

Při deliktech majetkových (krádež, zpronevěra, podvod, zlomyslné poškození cizího majetku, maření exekuce), je jednání pachatelovo buď přestupkem nebo zločinem také dle toho, jaká škoda byla činem trestným způsobena, resp. jakou cenu má předmět, jenž byl předmětem trestního činu majetkového. Všeobecně se stávají uvedené činy trestní, až na maření exekuce, zločiny, je-li škoda větší než 200 Kč. Ve velmi četných případech, kdy přistupují ještě jiné kvalifikační vlastnosti pachatele nebo věci, nebo činu, ku př. krádež ve společnosti, na věci uzamčené, zpronevěra v úřadě, jest jednání zločinem, převyšuje-li cena předmětu 50 Kč. Vyšší stupnice trestu nutno použíti, je-li škoda větší než 2.000 Kč. Při maření exekuce čin se stává přečinem, je-li způsobená škoda větší než 100 Kč. Platí tu dosud ustanovení zákona z 9. října 1910, čís. 73 ř. z. (lex Offner). Od té doby se ovšem poměry cenové valně změnily. Vezměme příklad: Dnes stojí 1 prostorový metr palivového dříví štípového první jakosti přes 50 Kč, v době předválečné stál okolo 5 Kč. Před válkou odcizení stejného množství dříví trestalo se jako přestupek, dnes se trestá jako zločin, předpokládáme-li, že odcizení dřeva se dopustili dva jako spoluzloději, což bývá při této krádeži pravidlem. Při tom v lese dříví během války neubylo, ale ovšem zdesateronásobila se nouze. Možno uvésti sta a sta případů jiných. Je pravda, že mnohé věci, které bývají předmětem zlodějských útoků, jsou dnes vzácnější, než byly před válkou. To by do jisté míry odůvodňovalo zvýšenou trestnost pro jejich odnětí, neboť škoda, způsobená pro vzácnost oněch věcí, je také citelnější, ale i tu nutno zachovati míru a nejíti dále, než je třeba a než jest spravedlivo.

Ceny všech předmětů zvýšily se dvojím způsobem: jednak jejich zvýšenou vzácností (je jich méně), jednak však značným znehodnocením peněz, způsobeným inflací papírových peněz a zdržením zahraničního úvěru. Mohla-li by vzácnost předmětů zvýšiti trestnost útoku na ně, není jasno, proč by ostatní příčiny, jež způsobily nominální zvýšení cen, měly odůvodniti různé posuzování činů trestních v roce 1914 a v roce 1928. Je příznačné, že ač zásoby předmětů potřeby přece jenom stále se množí, přece jenom ceny stále stoupají. Z toho vidno, že na zvýšení cen mají vliv jiné okolnosti než vzácnost předmětů potřeby, nebo-li že ten jediný moment, který by možno bylo dnes při různém posuzování trestních činů proti době předválečné respektovati, málo padá na váhu.

Celkem stouply ceny potřeb dle úředních indexů s počátku roku 1928 proti roku 1914 asi 13kráte. Z největší části toto stoupnutí je způsobeno příčinami, jež rozumně nelze pokládati za důvody zločinné kvalifikace a tím zvýšené trestnosti, t. j. znehodnocením peněz, okolností to od vůle pachatelovy naprosto nezávislou. Jakou cenu má dnes koruna proti roku 1914? Co bylo dříve pychem lesním, je dnes krádeží, co bylo tehdy přestupkem, je dnes zločinem, a při tom z ohromné většiny lidé páchají krádeže z bídy. Je nespravedlivé kvalifikovati lidi poválečné hůře, než lidi z roku 1914. Válka podlomila blahobyt a demoralisovala lidstvo. To není důvodem neúprosných represí, nýbrž naopak zanedbané vychování nutno dle samého zákona považovati za okolnost polehčující. Důvody spravedlnosti tedy volají, aby upravena byla hranice cen, jež rozhoduje o zločinné kvalifikaci trestných činů majetkových přiměřeně k dnešním poměrům peněžním, ve srovnání s poměry 1914. To, co se dnes trestá jako zločin, není zločinem, hledíme-li k duchu zákona. Zákonodárci by nikdy nebylo napadlo označiti jako zločin ty nepatrnosti, pro něž dnes lidi jsou vláčeni po soudech. Nezmění-li se hranice kvalifikační, bude poválečná zločinnost v širším i v užším slova smyslu ohromná, avšak v podstatě pouze papírová. O tom také svědčí statistika deliktů majetkových, ministerstvem spravedlnosti loni sdělená. A tento stav znehodnocení peněz a papírové kvalifikace jednání bude trvati ještě dlouho. Citujeme v tom směru mínění našeho nejvyššího soudu, vyjádřené rozhodnutím ze dne 23. října 1920 R V 1 357/20-1: "Dříví, o které jde, bylo prodáno a koupeno ŕ 6 Kc 75 h za 1 metr kubický (rozuměj před válkou). Zjištěno jest, že cena takového dříví dostoupila v březnu 1920 do výše 80 až 90 Kč, všeobecně pak jest známo, že ceny předmětů potřeby od té doby dále stouply a stále stoupají. Největší optimista neodváží se tvrditi, že se kdy vrátí poměry hospodářské, které tu byly v době prodeje dříví (v září 1910), zejména že ceny klesnou třeba jen přibližně na úroveň předválečnou."

Je také známo, že potřebujeme v první řadě, aby se kurs naší koruny ustálil, že stoupnutím její hodnoty na hodnotu koruny předválečné by bylo nežádoucí pro ohromné zatížení státu a že dnešní kurs koruny můžeme považovati již za ustálený.

Válečná lichva je činem se stanoviska ethiky méně zavržitelným než krádež a ostatní delikty majetkové, snad i zavržitelnějším. Takového názoru je asi zákon o válečné lichvě, jenž vylučuje při činech trestných proti tomuto zákonu použití mimořádného práva zmírňovacího a přeměňovacího a dnes také i odklad trestu a podmínečné odsouzení, a přece pro vyšší kvalifikaci trestnou (přečin) je třeba, aby neoprávněný zisk přesahoval 2.000 Kč. Není-liž tu neoprávněný zisk totéž co škoda při ostatních deliktech majetkových, při čemž tu je škoda tím odpornější, že ji způsobuje člověk s plným žaludkem na hladovém. Tu zákon žádá pro kvalifikaci činu jako přečinu 2.000 Kč. Při deliktech majetkových stačí škoda desetkrát menší ku kvalifikaci zločinné. Není-liž tu ohromná nesrovnalost?

Spravedlnost docela elementární, spravedlnost vůči člověku, třebas chybujícímu, přece jenom méně odpovědnému pro ohromný vliv války a nezodpovědnému za okolnosti od jeho vůle nezávislé, žádá, aby byla zvýšena hranice cenová, která rozhoduje o kvalifikaci určitého jednání, má-li býti považováno za přestupek, přečin nebo zločin.

Pětinásobné zvýšení obnosů nutno považovati za minimum, aby vyrovnána byla nespravedlnost, vzniklá poklesem koruny. Zvýšení toto neodpovídá sice nominálním stoupnutí cen všech potřeb, ale je voleno z důvodu opatrnosti nízko, aby vůbec nemohlo býti zvráceno skutečností tak, že by vybočilo z mezí nového zákona Offnerova. I když stoupne naše koruna na vnitřním i vnějším trhu, nedá se očekávati, že by bez devalvace stoupla na 20 centimů švýcarských. Dnes je znehodnocení koruny cca 15násobné proti švýcarskému franku. Menší je na vnitřním trhu. Změna je možná teprve v daleké budoucnosti a do té doby budeme už míti moderní zákon trestní, spočívající na docela jiných základech, ale nutno pro jeho používání uvolniti cestu.

Druhotným účinkem, ale neméně závažným nového vydání zákona Offnerova bude úleva soudů. Že soudy jsou prací přetíženy, je věc známá. Přetížení toto má však ze značné části pramen svůj v tom, že dnes soudy se zabývají věcmi, kterými se nezabývaly před válkou, nebo že se zabývají věcmi předválečnými v daleko větším rozsahu. Zvýší-li se hranice kvalifikační při deliktech majetkových, přesune se příslušnost soudu ve srovnání s poměry nynějšími ve prospěch soudů okresních, nastane návrat z jisté části k dobám předválečným. Je jasné, že z toho vyplyne pro soudy především značná úleva. Delikty majetkové, činí více než 90°% všech zločinů v Čechách a na Moravě dle dat z roku 1918. Krádež sama činila mezi zločiny 82.6%. Zvýší se počet přestupků u soudů okresních, ale zmenší se práce soudů jako celku a v podstatě se nezvětší ani práce u soudů okresních. Tím se ušetří sil soudcovských, dnes tak vzácných, hledaných a přetěžovaných. Jako další účinek bude, že se zvýší rychlost a tudíž i účinnost trestního stíhání, tím pocit bezpečnosti a důvěra v ochranu zákona u obyvatelstva. Nutno si uvědomiti, jaký je postup trestního stíhání dnes a jaký by byl v témže případě v roce 1914. Každý praktický soudce může uvésti ze zkušenosti příklady, kde předmětem zakročení soudního a obšírného vyšetřování jsou věci, na které stačila před válkou otcova rákoska. Stalo se, že asi 10 kluků, mladších i starších 14 let, po prudkém větru vniklo do zahrady, kde si každý z nich nasbíral do čepice a kapes napadaných jablek. Majitel zahrady si ocenil škodu na 100 Kč a poněvadž kluci byli v zahradě společně, byla tu zločinná kvalifikace, která jen pro nedospělost obviněných se seschla u některých na přestupek nedospělých dle § 269 lit. a) tr. z. Poněvadž spoluúčinkovalo i několik výrostků přes 14 let, celá věc byla předmětem předběžného vyhledávání. V podstatě šlo o klukovský kousek, ale 10 školákům byla doručena obsílka k soudu k vlastním rukám, dostavili se k soudu, zanedbali školu a byli vyšetřováni panem soudcem.

Vraťme se však k postupu trestního řízení. V daném případě: Četnictvo učinilo trestní oznámení a soud okresní dle předpisů zavede přípravné vyhledávání proti obviněným, učiniv oznámení státnímu zastupitelství. - To znamená, že vyslechne obviněné a svědky, aby státní zástupce měl nějaký podklad buď ku stíhání obviněných žalobou, anebo k zastavení trestního řízení. Rozhodně musí spis, v němž uloženy výsledky předběžného vyhledávání, pročíst. Nezastaví-li věc nebo nevrátí okresnímu soudu k potrestání pro přestupek, napíše obžalobu, kterou předá sborovému soudu, jenž požádá okresní soud o publikaci žaloby a pak nařídí hlavní přelíčení, jež provede buď jeden soudce jako samosoudce, anebo tříčlenný senát. Dejme tomu, že šlo o ony výrostky starší 14 let, kteří odcizili ve společnosti jablek za 100 Kč. Před válkou by byla cena odcizených jablek 10 Kč. Tehdy, t. j. v roce 1914, by se byl zabýval oněmi výrostky okresní soudce (se školáky by se byl spravil otec), dnes však se zabývají tímže případem tři kvalifikovaní odborníci, t. j. okresní soudce (event. soudce vyšetřující při soudě sborovém), dále státní zástupce a samosoudce sborového soudu, v méně příznivém případě pak mohou se zabývati věcí ještě další dva právníci-odborníci, přijde-li věc před senát. Nemáme po ruce data, která by znázornila, kolik případů, které v roce 1914 byly ještě přestupky, podle reálného ocenění je dnes zločiny; ale možno směle říci, že jde aspoň o polovičku případů. Je nyní jasno, jak enormně se zvýšila potřeba soudců oproti době předválečné, když touže věcí dnes se musí obírati třikrát a někdy i pětkrát více soudců, než v roce 1914. Tehdy od oznámení takového případu do jeho skončení rozsudkem první instance uplynulo 14 dní, dnes uplyne několik měsíců a někdy i roků. K tomu ke všemu v každém výše uvedeném stadiu přistupuje k práci právníkově ještě spousta práce kancelářské a písařské; zkrátka všecko zdražilo, i zloději; a co se při tom při všem proti oněm létům změnilo. Nic, než kurs naší koruny. Za to ale není zodpovědný ani pachatel, ani soudce.

Zkrátka zvýšením kvalifikační hranice při deliktech majetkových nastane i úleva pro soudy. Bude se souditi daleko rychleji a tím také účinněji. Od zahájení trestního řízení až do jeho skončení rozsudkem uplyne dnes doba několika měsíců a protahuje se to i na léta. Obecenstvo, jež po činu očekává trest, oddalováním výroku soudního a trestu, způsobeným přetížením soudců, nabývá dojmu, že vlastně čin trestný se netrestá. Stihne-li konečně pachatele trest, obecenstvo už zapomnělo na čin trestný, klesá víra ve spravedlnost a v autoritu státu. Sám pachatel, jehož soud je do nekonečna oddalován, je utvrzován v domnění, že to, co spáchal, není tak zlé, když se to táhne na tak dlouhé lokte. Není tu výstrahy, aby dále nepáchal činy trestné, není tu trestu, není tu specielní prevence, a tak se stává, že vinník v jednání trestném pokračuje a snad mnohý z nich úmyslně hromadí zločiny v očekávání, že při konečném súčtování už trest nebude valně odchylný od toho, který by mu hrozil pro jeden případ. Je také jasné, že přistupováním nových činů trestných se celé řízení znovu komplikuje a znesnadňuje.

Úlevy se mělo dostati soudům opatřením Stálého výboru Národního shromáždění podle § 54 ústavní listiny ze dne 4. srpna 1920, č. 480 Sb. z. a n. Dle tohoto opatření nastupuje pro delikty majetkové, při nichž škoda způsobená činí více než 2.000 Kč, úleva trestu, jest totiž sazba snížena na těžký žalář od jednoho do pěti let místo od pěti do desíti a v případě, že veřejný žalobce ve spise obžalovacím navrhuje tuto sníženou sazbu, projednává se věc místo před soudy porotními před soudem sborovým. Rovněž zase dále přikáže se věc k rozhodování jednomu soudci sborového soudu jako samosoudci, navrhuje-li veřejný žalobce trest do šesti měsíců, takže rozhoduje jediný soudce místo kolegia tří soudců.

To jest asi praktická podstata citovaného opatření, směřujícího k tomu, aby jednak pro nevýznamné případy nebylo třeba prováděti nákladné řízení porotní a v jiných případech menšího značení; aby nebylo třeba rozhodování tří soudců. Jistě nějaké úlevy opatřením tím bylo dosaženo, avšak úleva tato není přece jen podstatná. Doposud soudy okresní rozhodují o věcech, které dříve před soudy vůbec nepatřily a v jiných případech jsou činní tři soudcové, kde dříve byl činný soudce jeden. Ale je tím dokumentována neudržitelnost dosavadního stavu.

Opatření to má některé vady. Hřeší v určitém bodě proti systému našeho trestního řádu. Náš trestní řád proti rozhodnutí samosoudce u okresního soudu připouští odvolání co do viny; připouští přezkoumání zjištěného faktického stavu věci, vycházeje patrně z předpokladu, že jediná osoba může se snadněji zmýliti než kolegium, což je přirozené, a že by nebylo spravedlivé nedati obviněnému možnost opravy cestou řádnou.

Naproti tomu řízení před samosoudcem soudu sborového se provádí dle předpisů o řízení před soudy sborovými a tyto předpisy platí i pro prostředky opravné, to znamená, že výrok o vině, pokud se zakládá na zjištění skutkové podstaty, je definitivní a přezkoumání je vyloučeno. Avšak v podstatě nemůže býti činěn rozdíl mezi samosoudcem okresního a sborového soudu. Oba se mohou stejně mýliti. Ve věci důležitější je tudíž právo obviněného súženo.

Obviněný může ovšem podati námitky proti tomu, aby byl souzen samosoudcem, také se mu k tomu účelu dostane obhájce ex offo. Avšak obhájce ex offo, jenž má lhůtu k podání námitek tří dní, věci vyřizuje přece jen šablonovité, bez podrobnějšího zkoumání, obviněnému pak, což je jistě kuriosita, běží lhůta od okamžiku, kdy spis obžalovací byl dodán obhájci ex offo, což může míti jediný následek, že lhůtu vždy promešká.

Tato ustanovení citovaného opatření jsou tudíž rázu velice problematického a jsou spíše pro útěchu, bez rozhodujícího významu. Opatření omezuje tu soudce při ukládání trestu maximem 6 měsíců. K tomu nutno poznamenati, že také okresní soudce má možnost použíti tohoto maxima, neboť i sazba na přestupky majetkové je do šesti měsíců. Poněvadž ztráta svobody je přece jenom z trestů a následků odsouzení nejcitlivější, vidno z toho, že ono opatření jisté činy trestní nivelisuje s přestupky.

Proč nepřiznati hned nemožnost udržení dosavadního stavu zvýšením cenových hranic? Jak uvedeno, úleva je částečná, poněvadž ve většině případů přece jenom případ, který zaměstnával dříve jednoho právníka, zaměstnává nyní tři: okresního soudce, státního zástupce a samosoudce soudu sborového. Uvážení také zasluhuje, že vlastně okresní soudce podává větší záruky spravedlnosti než samosoudce soudu sborového, to potud, pokud se přiznává nějaký význam zásadě přímosti a bezprostřednosti řízení trestního. A jest míti za to, že zásada tato významu nepozbyla a nepozbude.

Nemůže nic nahraditi dramatický spád řízení, rozvíjejícího se v přítomnosti obviněného a všech svědků. Je nemožno v protokolech zachytiti všechny nuance svědeckých výpovědí, všechny okolnosti pro posouzení viny a zvláště trestnosti rozhodné. Jen přímo dialogy mezi soudcem a svědky, mezi těmito a obviněným, dodávají vyprávěným faktům reliefnosti. Před samosoudcem soudu sborového se provádí v podstatě proces písemný s osobním sice slyšením obviněného, avšak nanejvýše jednoho svědka. Zásada přímosti a bezprostřednosti je tu zúžena na míru nejmenší. To ovšem není na pro spěch soudnictví. Konečně i to padá na váhu, že dvojím voláním svědků vznikají i státu i stranám zbytečné náklady.

Jsou tedy různé a závažné důvody, aby zvýšena byla hranice kvalifikační při deliktech majetkových, přes to, že čehosi v úlevě soudců i v nápravě nepřiměřenosti trestů oním opatřením bylo dosaženo.

Přesunem příslušnosti pro různé delikty se soudů sborových na soudy okresní, zvýší se práce pouze u soudů okresních v místech sborových soudů. U venkovských soudů, třeba že se rozmnoží počet přestupků, práce přece jenom nepřibude, poněvadž ubudou přípravná vyhledávání, která tím více znechucují práci soudcovu a udržují řádné provádění vyšetřování ve věcech důležitých, čím menšího jsou významu. Přípravné vyhledávání, t. j. slyšení svědků a obviněného ve věcech malého významu a jinak jasných zabere daleko více času soudcova, než hlavní přelíčení i s napsáním rozsudku, při čemž však efekt pracovní je v onom případě se stanoviska soudnictví nesrovnatelně menší.

Soudům okresním bude rozhodně uleveno, nebo aspoň nebude přitíženo, ale rozhodně se znatelně uleví státním zastupitelstvům a soudům sborovým. Zvýšená práce u okresních soudů v sídlech soudů krajských, kdež se přípravná vyhledávání nekonají, bude skvěle kompensována úbytkem práce u státních zastupitelstev a v senátech.

Podepsaní urgovali od roku 1921 každoročně vydání tohoto zákona vládou. Jelikož jejich žádosti nebylo vyhověno, podávají návrh zákona sami, jako návrh iniciativní a navrhují, aby byl přikázán výboru iniciativnímu a ústavně-právnímu. S provedením zákona nebudou spojeny žádné výlohy, není tedy třeba rozpočtu a návrhu na úhradu dle § 41 ústavní listiny.