Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Podepsaní navrhují:

Národní shromáždění republiky Československé, račiž se usnésti na tomto zákoně:

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Civilním a vojenským státním zaměstnancům a dělníkům, čítajíc v to i zaměstnance a dělníky podniků a fondů státem spravovaných, jakož i civilní zaměstnance M. N. O. v činné službě, ve výslužbě a jejich pozůstalými a vojenským invalidům ze stavu mužstva a jejich pozůstalým, učitelům obecných a občanských (měšťanských) škol v činné službě a jejich pozůstalým vyplácejí se od 1. ledna 1929 po dobu mimořádných poměrů mimořádné měsíční drahotní přídavky.

Tyto mimořádné drahotní přídavky činí ročně:

U zaměstnanců a jejich pozůstalých jichž služné, činovné, výchovné, výslužné neb zaopatřovací požitky se všemi přídavky nepřevyšuje částku ročních 20.000 Kč 15% celkového služebního příjmu.

U zaměstnanců a jejich pozůstalých jichž celkový služební příjem (služné, činovné, výchovné, výslužné neb zaopatřovací požitky se všemi přídavky) činí víc než ročních 20.000 Kč a méně než ročních 50.000 Kč 10% a u zaměstnanců ostatních a jich pozůstalých 5% celkového ročního služebního příjmu.

Tento mimořádný drahotní přídavek poskytnou svým zaměstnancům v činné službě, ve výslužbě, a jejich pozůstalým od 1. ledna 1929 po stejnou dobu jako zaměstnancům uvedeným v § 1. tohoto zákona i země, okresy a obce.

Nebude-li pro náklad vzešlý z provádění tohoto zákona úhrady v přebytcích státního hospodářství, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrními operacemi.

Provedením tohoto zákona, jenž nabývá účinnosti 1. ledna 1929, pověřují se všichni ministři.

Nelze již dnes popírati, že platovými zákony nebyla situace státních a veřejnoprávních zaměstnanců zlepšena na tolik, aby příjmy jejich mohly vzhledem k všeobecnému zvýšení cen nejdůležitějších životních potřeb udržovati rovnováhu v domácnostech těchto zaměstnanců.

Podle výkazu státního úřadu statistického byl cenový index maloobchodní v září 1925 bodů 751 a v září 1928 858, stoupl tedy o 107 bodů, což se rovná asi všeobecnému zdražení o 12.7%.

Důvodová zpráva k zákonům platovým popírá, že by daňová únosnost poplatnictva snesla valorisaci platů státních u veřejných zaměstnanců koeficientem cenovým (devateronásobkem), že také nelze je valorisovati koeficientem zvýšení důchodů občanstva (sedminásobkem), nýbrž že za základ valorisace lze vzíti průměrně koeficient valutární (šestinásobek).

Nutno vzíti u nejnižších zaměstnanců za základ koeficient cenový, u středních zaměstnanců koeficient měnový a u nejvyšších kategorií koeficient nižší.

Platový zákon však nepřinesl státním a veřejným zaměstnancům ani takovéto valorisace platů, o čemž svědčí toto srovnání:

Jestliže tedy platovými zákony byly platy zaměstnanců nedostatečně valorisovány a sociální úroveň zaměstnanců byla tím oproti valorisovaným cenám životních potřeb značně stlačena, tím více poklesla v důsledku zvýšení indexu cenového od r. 1926 o 45 bodů a zdražením životních potřeb o 15%.

Nedostatečná systemisace služebních míst a tvrdé její provádění zhoršila ještě značně situaci státních a veřejných zaměstnanců převodem do nových platů tak těžce postižených. Nutno proto těmto zaměstnancům pomoci ihned dříve než dojde k revisi nedostatečné systemisace a k novelisaci platového zákona, jež jedině mohou definitivně zlikvidovati tragický omyl neuspokojivých platových zákonů.

Náklad vzešlý z tohoto zákona lze uhraditi úsporami ve státním rozpočtu a poněvadž se jedná o opatření po dobu mimořádných poměrů eventuelně i úvěrními operacemi.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru sociálně-politickému k projednání a podání zprávy poslanecké sněmovně.