Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Deset let vlády československé buržoasie v Podkarpatsku, jehož chudé rolnické a dělnické obyvatelstvo všech národů bylo imperialistickou mírovou smlouvou oloupeno o právo sebeurčení, je nepřetržitým řetězem násilných činů, které na něm páše kapitalistický koloniální režim a buržoasní hrůzovláda.

Tento násilnický režim vykořisťování a útlaku v nejvýchodnější části Československa nezadá v ničem hrůzovládě rumunské buržoasie v Besarabii a polské buržoasii ve východní Haliči a používá stále otevřeněji method, obvyklých v zemích otevřeného bílého teroru a fašismu, jako je Italie, Maďarsko, Bulharsko a j.

Hospodářsky se projevuje režim československé buržoasie v Podkarpatsku nejhrubším koloniálním vykořisťováním chudého obyvatelstva, jehož velikou část tvoří rolnictvo. Půda zůstala ze značné části v rukou původních velkostatkářských majitelů a, pokud byla provedena pozemková reforma, bylo jí použito zejména k usazování přistěhovalých kolonistů a ke korupci. Domorodí malorolníci živoří na kouskách vesměs špatné neplodné půdy a bezzemci jsou vykořisťováni naturálním pachtovním systémem. Pastviny, jichž před válkou volně užívali, jsou zalesňovány a malorolníkům násilím, obvykle ozbrojenou mocí, odnímány, takže se nezřídka stává, že při tom dochází ke krveprolití. Chudému zemědělskému obyvatelstvu se zakazuje přístup do lesů, jež jsou lesními úřady a vládními korupčníky nejnešetrnějším způsobem pustošeny. Nesnesitelné daňové břemeno olupuje chudé rolníky o poslední zbytky majetku.

Průmysl je odbouráván, dělníci vyhazováni na ulice, osmihodinová doba pracovní soustavně porušována, ochranné zákonodárství dělnické naprosto zanedbáváno, sociální pojištění takřka neznámé.

K hospodářskému vykořisťování se pojí neslýchaný nacionální a politický útlak. Země, jejíž násilné připojení k Československu bylo v imperialistické mírové smlouvě zastíráno autonomií v rámci Československa, byla i po stránce politické proměněna v hotovou kolonii, kde poslední zbytky samosprávy byly od prvopočátku nejbezohledněji šlapány a konečně úplně suspendovány zákonem o reformě veřejné správy. Četník, berní exekutor a korumpovaný byrokrat vtloukají do hlav chudého rolnického a dělnického obyvatelstva názorné poučení o tom, co znamená měšťácká demokracie. Střílení do chudého lidu při odnímání pastvin, při násilných berních exekucích, při stávkách a veřejných schůzích je v Podkarpatsku na denním pořádku. Celá řada četnickými puškami zavražděných obyvatel Podkarpatska, mezi nimiž jsou ženy i malé děti, sta zmrzačených - to jsou plody desetileté hrůzovlády československé buržoasie na Podkarpatsku. Agrární strana, strana ministerského předsedy, má v rukou celý státní aparát v Podkarpatsku a bohatství země používá ke korupci a k ještě většímu zotročení jejího obyvatelstva.

Provádějíc tento režim koloniálního vykořisťování a krvavého násilí, snaží se zároveň československá buržoasie ve službách žandarma západního imperialismu vytvořiti z Podkarpatska nástupiště válečného tažení proti Sovětskému svazu.

Na jaře letošního roku předložili komunističtí poslanci v poslanecké sněmovně úžasný materiál o bídě malých rolníků a o hladomoru v Podkarpatsku, materiál, který za krátkou dobu shromáždila zvláštní vyšetřovací komise, kterou jsme na Podkarpatsko vyslali.

Dne 13. září t. r. odhalil poslanec dr. Gáti a 17. září poslanec Chlouba v poslanecké sněmovně úžasný akt bílého teroru, jehož se dopustily vládní orgány v Chustě-Boroňavě na Podkarpatsku. Vláda na tato obvinění vůbec neodpověděla a pokusila se pouze seslabiti jeho závažnost vylhanou provokativní zprávou, kterou rozeslala ČTK dennímu tisku. Vládní většina v poslanecké sněmovně měla dokonce odvahu zamítnouti náš návrh; aby vláda podala o tomto případu vysvětlení. Ve vyšetřování událostí v Chustě-Boroňavě jsme zatím v dalších dnech pokračovali a dnes předkládáme tento souhrnný materiál, který ostře osvětluje režim hrůzovlády československé buržoasie v Podkarpatsku.

Obec Chust-Boroňava leží několik km od Chustu a podléhá dozoru policejního komisariátu v Chustu. Obyvatelstvo Chust-Boroňavy tvoří chudé rolnictvo a dělnictvo, které hlasovalo při obecních volbách z 80% komunisticky. Obec jest tedy komunistickou baštou, kterou se marně snaží agrární strana a ostatní vládní strany za pomoci policie a státních orgánů rozvrátiti.

V čele chustské policie stojí hluchý a úplně nezpůsobilý vrchní komisař Tieftrunk a známý opilec a korupčník komisař Slováček. Tito úředníci a jejich aparát jsou všeho schopni. Přes malé platy mají oba jak Tieftrunk, tak i Slováček a několik detektivů luxusní osobní auta, jichž používají jako autodrožek, čímž dělají nekalou soutěž koncesovaným autodrožkám.

Tito pánové vyslali 8. t. m. do Chustu-Boroňavy 18 strážníků a detektivů, civilně oděných, ozbrojených boxery, gumovými obušky a spletenými dráty, aby bez trestního oznámení a bez zavedení trestního řízení krvavě zbili exponované členy strany komunistické. Policejní zřízenci přijeli do Boroňavy autem večer o půl 9. hodině. Měli seznam svých obětí v rukou, sehnali je na ulici, spoutali a pendreky a boxery bili je a členy jejich rodin - také jednu ženu a 3 děti. Pak je zavedli na konec vesnice, kde je vysvlékli a spleteným drátem bili do krvava. Konečně, aniž koho zatkli, zahnali své oběti zpět do jejich domovů a o půl 11. hodině v noci zakončili tuto trestnou expedici.

Seznam zbitých lidí je následující: Michal Babec, Jurina Babec, Petro Dohanič, Petro Bányász, Jura Katrinec, Jura Jurek, Vasil Koroľ, Havrila Koroľ, Ivan Koroľ, Alexa Timko, Ivan Kočár, Vasil Baradáč, Vasil Hoják, Vasil Krasňanik, Terezia Holaková, Mikula Mackaňuk, Ivan Kučerjavý, Peter Lemko, Ivan Lemko, Ivan Micena Lemko, František Darilo, Michal Možárovič, Mitro Fedorca, Ivan Babec, Jura Vasil Babec, Michal Jura Deak, Mitro Fedorca, Ivan Jakab, Ivan Dubovič, Vasil Metro Ďakon, Petro Ugľay, Vasil Dubovič, Ivan Vasil Dvanko a Juro Metro Dubovič.

Dne 10. září t. r. jel jsem s poslancem Chloubou, s lékařem a fotografem do Chustu-Boroňavy, kde jsme podrobně a objektivně vyšetřili celou událost, dali vyhotoviti lékařská vysvědčení a nejkřiklavější případy vyfotografovati. Z mnoha otiskuji zde 3 fotografie.

Z protokolů, které jsem osobně napsal, uvedu krátce některá fakta:

Mitro Fedorca, 20letý, odvedený k vojsku, seděl kolem 9. hodiny u Anny Lemkové, když vrazili do světnice dva strážníci v civilu, začali ho bít, děvčeti vyhrožovali, že ji zabijí, Fedorcu spoutali do želez, podvedli na konec vsi, kde již byli schytáni a spoutáni jiní lidé. Strážník Chmára tam na něho křičel: "Ty, komunisto, my ti dáme komunistickou stranu, pověsíme vás všechny na trám, naučíme vás jísti zem. Hleďte nyní všichni, jak vás po řadě zbijeme podle rumunského vzoru." Na to jej uchopilo 4 - 5 strážníků za hlavu, ruce a nohy, položili jej obličejem na zem, stáhli s něho kalhoty a bili na nahé tělo holí, pletenou z drátu; konečně sňali pouta a hnali jej domů. Podle lékařského vysvědčení má na pravém stehně a na zadní straně těla dohromady 35 průměrně 7 cm dlouhých živě červených dvojitých pruhů. Mezi těmito přesně rovnoběžnými pruhy jest kůže z části žlutě zabarvena, z části pokryta ranami se hojícími a ranami otevřenými. Na pravém rameni má opuchlé zkrvaveniny rozměrů 4 X 2 cm a jednu 7 X 5 cm. Diagnosa 35 kontus na stehně a na střední části těla bylo způsobeno předmětem dlouhým, ohebným, z drátu točeným. Kontuse na pravém rameni jsou měkké kontuse, jež pocházejí z násilného použití tvrdého předmětu.

Michala Balace trýznili za podobných okolností tímtéž způsobem. Dle lékařského vysvědčení má na pravé straně krku defekt kůže ve velikosti koruny, na horní pravé paži zranění 8 cm dlouhé a 1 a ¹/₂ cm široké. Na levém předloktí na straně vnější ránu v kůži velikosti koruny. Kůže na pravé paži jest červená a opuchlá. Též na levém rameni jest kůže opuchlá. Na levém rameni jest ještě jedna kožní rána velikosti pětikoruny. Na obou stranách zad kožní rány 8 cm široké a 2 cm dlouhé. Obě tváře jsou plny odřenin. Jsou červené a opuchlé. Na pravém stehně jest ještě červená opuchlina velikosti dlaně. Na levé straně lebky je zranění 2 - 3 cm široké a 5 cm dlouhé. Diagnosa: Zranění pocházejí od tvrdého předmětu a hojení jich potrvá 15 - 20 dnů.

Jura Katrinič, jenž jest odveden k vojsku, byl chycen na ulici, opatrně poután, pak zbit na zádech gumovými obušky a boxery. Strážníci na něho křičeli: "Uvidíte, komunisti, kdo je zde pánem bohem. My vás naučíme podle rumunského vzoru." I jeho přiřadili k druhým a bili jej pleteným drátem. Dle lékařského vysvědčení má na levém rameni podlitiny a opuchliny, na obou tvářích kožní rány, 8 - 10 cm dlouhé a 2 - 3 cm široké; na pravé horní paži podlitinu a opuchlinu, na levé holeni podlitinu a opuchlinu velikosti dětské dlaně, totéž pak na krku. Diagnosa: Zbit tvrdými předměty, doba hojení 15 - 20 dní.

Havrila Koroľ má dle lékařského vysvědčení na obou tvářích zranění 3 - 10 cm dlouhá a 2 cm široká a opuchliny, na střední části těla pak rovnoběžné podlitiny 3 - 6 cm dlouhé. Hojení potrvá 12 až 15 dnů.

Tělo Vasila Koroľa jest plno ran, jejichž hojení potrvá dle lékařského vysvědčení 12 - 15 dní.

Jurika Jura bili tři strážníci, kteří jej spoutali, zavedli do domu Babecova, kde v jeho přítomnosti zbili Michaela Babeca, jeho ženu a jeho malé děti. Pak jej odvedli s Babecem před kostel, poručili jim posaditi se na lavici, bili je ze zadu a nutili je a jiných 7 obětí, aby při každé ráně vykřikovali "práci čest". Mezitím tato bestiální, zbabělá policejní individua křičela: "Vyhladíme všechny komunisty i jejich děti". Jurik viděl i to, že jeden ze strážníků měl v ruce seznam. Na konci vsi bylo 15 obětí, jež musily přihlížeti tomu, jak povalují lidi na zem, stahují s nich oděvy a bijí je pleteným drátem. Podle lékařského vysvědčení má na střední zadní části těla 18 pruhů dvojitých, průměrně 5 cm dlouhých, na zádech a na ramenech podlitiny a hojení potrvá 8 dnů.

Nelze krátce vypověděti všechny zápisnice a všechna lékařská vysvědčení, vzpomenu však ještě nejbrutálnějšího případu: Michael Babec, 30letý, ženatý, otec 3 dítek, člen výboru města Chustu, večeřel v kruhu své rodiny v sobotu večer, když do jeho světnice vrazili strážníci. Když se jej vyptali na jméno a on jim je pověděl, vykřikl jeden strážník: "Sakra, práci čest". A počal jej bíti. Babec se proti tomu ohražovat a řekl ukrajinsky: "Pane, já som ne afrikánský děki (divoký) čolovik, ale československý hraždanin." Na to jej spoutali a počali bíti. Zbili též vstoupivšího Timko. Žena Babecova vzkřikla a volala, aby jej nebili. Na to pustili se do ženy, jež kojila své jednoroční děcko Katalinu, a počali též ji bíti boxerem; jak to lékařské vysvědčení dokládá. Při tom řval jeden strážník: "Ty, kurvo, ty jsi také komunista, děti máš také komunisty, já vás všecky vyřežu, také děti."

Jeden černovlasý strážník, nízké postavy, počal kojence rdousiti a jen zoufalost matky dodala Babecové síly, aby se s děckem zachránila, jinak by byli zardousili i kojence i jednoletou holčičku.

Babece, jejž 90% lidu chtělo voliti starostou, venku neustále bili a křičeli: "Ty chceš být starostou? My tě teď učiníme starostou." U kostela pak křičeli: "Mlč, nekřič, hned ti uřízneme hlavu, jako herinku." Jeden strážník jej podával druhému, všichni jej políčkovali, kopali a vzpomínali jeho matky špinavými jmény. I jej bili na "rumunský způsob" na konci vsi pleteným drátem.

Když jsem se soudruhem Chloubou dne 11. t. m. přijel do Boroňavy v průvodu lékaře a fotografa, předstoupil před nás starý šedivý Ukrajinec Vasil Holyak, vedoucí malou 12letou dívčinu Terezu a vyprávěl, že děvče spalo venku na lavici, když do dvora vrazili strážníci, hledající jeho syna, jenž nebyl doma. Rozzuření strážníci myslili, že syn jeho spí na lavici, a bili 12leté děvčátko přes nohy a stehna. Když se na jeho křik a pláč stařec probudil a počal křičeti, strážníci se rozutekli.

S poslancem Chloubou jsme vyslechli na místě svědky, mezi nimiž úplné indiferenty, kteří nejsou příslušníky strany komunistické. Zjistili jsme, že v Chustě-Boroňavě nebyl již několik měsíců pořádán tábor lidu ani strany komunistické, ani jiné strany. Vůbec již dlouho tam nebyl žádný politický projev. Zjistili jsme, že večer 8. t. m. začal úplně klidně. Lidé doma večeřeli, nebo šli k holiči, na ulici nebyly vůbec ani žádné hloučky. Zjistili jsme, že policejní expedice jela autobusem do Chustu-Boroňavy a asi 500 m od vsi vystoupila z autobusu a tiše pěšky se plížila ke vsi, tak že žádný člověk nevěděl o její přítomnosti. Obyvatelstvo bylo úplně překvapeno. Zjistili jsme, že příslušníci jiných stran zůstali doma a ani během řádění policie, ani později se nehnuli z bytů. Konečně jsme zjistili, že 10 t. m., jakmile jsme opustili ves, přišel jeden detektiv a jeden strážník do obce, zavolali příslušníky druhých stran asi v počtu 30 do krčmy a tam jim nakazovali, že mají druhý den přijíti do Chustu jako deputace a jakmile se tam dostaví vrchní rada Vohlídal, aby si stěžovali na komunisty a uvedli, že všechny škody a výtržnosti; které za poslední tři léta se staly, způsobili komunisté.

Na policejním komisariátě v Chustě; kamž jsme se dostavili a žádali o vysvětlení, byli v rozpacích. Vrchní komisař Tieftrunk a komisař Slováček ničeho nezapírali, jen se vyhýbali odpovědnosti a svalovali vinu jeden na druhého. Rozhodně však popírali, že dali rozkaz k bití lidu. Tieftrunk doslovně řekl, že expedice měla dělati v Boroňavě pořádek. Slováček mi řekl v přítomnosti 5 - 6 policejních zaměstnanců, že strážníci, bývalí legionáři, jsou tak rozhořčeni proti protistátním stranám, že jim již žádný nemůže poroučeti a není prý divu, když bili lidi. Na moji žádost, aby mi ukázal, má-li nějaké trestní oznámení proti zbitým lidem z doby před trestní expedicí, nemohl ani Tieftrunk, ani Slováček ničeho takového předložiti. Ukázali jen všeobecné oznámení o neznámých pachatelích, nazývaných komunisty.

Zjistil jsem, že ani u soudu, ani u státního zastupitelství nebylo zavedeno žádné trestní řízení. Zjistil jsem konečně, že 8 t. m. nebyl nikdo v Boroňavě zatčen. To jasně dokazuje, že v případě boroňavském nešlo o "legální" řízení, nýbrž o neodpovědný a vyložený bílý teror chustské policie.

Zjistili jsme, že v policejní expedici poznali boroňavští lidé tyto osoby: Jana Hyszema a Michaela Szera, detektivy, a strážníky Josefa Dorogiho, Michaela Chmaru, Hyncáka, Valce, Klinderu, Soukupa, Pence, Hokesa a Pástora.

Chust-boroňavská událost jest bezesporně vyložený akt bílého teroru. Charakteristické je, jak se v takovémto případě chovali vyšší úřady Podkarpatska. Policejní ředitel, vrchní rada Vohlídal, když dostal zprávy, že tuto záležitost vyšetřujeme, přijel hned druhý den do Chustu. Navštívil jsem jej tam, upozornil jsem jej, že mám veliký průkazní materiál a že oněch 20 lidí, kteří jej čekají, jsou objednáni od chustské policie. Protestoval jsem proti tomu, že deputace daleko větší části obyvatelstva, opravdu poškozeného, byla policií vyhozena a žádal jsem o přísné zakročení.

Vrchní rada Vohlídal dal 14. září redaktorovi "Uj Közlöny" interwiev, ve kterém udává, že v posledních letech přišlo od vznešenějších občanů boroňavských oznámení, ve kterém si stěžovali na komunisty. Stížnosti přišly hlavně od strany "agrární" a strany "Kurťakovy". Je prý známo, že chustská policie zatkla letos 6člennou lupičskou bandu, která obyvatelstvo ohrožovala a útočila puškami a ručními granáty. Chustský sborový soud odsoudil tuto bandu dohromady na 25 let. Uvádí dále, že do chustského komisariátu dostavila se před několika dny deputace z "vážených" občanů v Boroňavě, kteří si stěžovali, že v obci jsou tak hrozné poměry, že klidní občané se musí vystěhovati z obce, jinak že prý ani život není jistý. Dne 8. září poslal policejní komisariát silný oddíl pod vedením jednoho policejního inspektora do Boroňavy. Policie byla v občanských oděvech, aby tato expedice nebyla nápadná. Strážníci v občanských oděvech prý přišli do vsi, část obyvatelstva házela prý na ně kameny a ohrožovala je tak, že byli nuceni se brániti obušky. Byl-li někdo při této události raněn, nebylo možno zjistiti. Útočníci prý utekli do polí, odkudž bylo najednou slyšeti křik o pomoc v době, když policie byla na silnici a ve vnitřní části vsi. Přirozeně, že druhá část obyvatelstva Boroňavě napadla útočníky a zbila je až do krve. Policejní oddíl pospíchal tam, odkudž křik pocházel, poněvadž však byla tma, nenašli již nikoho. Později slyšeli prý křik z jiného směru, takže se jim nepodařilo žádného zatknouti; jakmile se vše uklidnilo, odešel policejní oddíl ze vsi a vrátil se do Chustu. O tom, že někdo byl zraněn prý neví, poněvadž se žádný zraněný k policii nedostavil a nepodal žádného oznámení. Ani při vyšetřování v obci prý se nepodařilo zjistiti, byl-li někdo raněn. Konečně poznamenal pan Vohlídal, že přijal v Chustě dne 10. září 20člennou deputaci, která mu předala seznam dřívějších škod a žádala, aby policie chránila obec proti teroru.

To je prohlášení nejvyššího policejního úřadu na Podkarpatsku a podobné zprávy uveřejnila také ČTK.

Konstatujeme, že toto prohlášení, stejně jako úřední zpráva ČTK, neodpovídá pravdě. Víme o tom, že od 15. září provedlo se v Chustě a Boroňavě nové vyšetřování a ponecháme si důkazy až po skončení vyšetřování. Prozatím jen zjišťujeme toto:

1. Policejní řiditel Vohlídal mluvil zas všeobecně o komunistech, ale žádný konkrétní zločin nebo přečin nemohl uvésti.

2. Trváme na tom - a bude-li potřeba dokážeme to i u soudu -, že obyvatelstvo bylo v Chustu-Boroňavě přepadeno policejním oddílem; na ulici v tu dobu byli dohromady asi 3 lidi a kamením nebylo vůbec házeno. Nejlépe to dokazuje fakt, že z 18 policistů nebyl žádný raněn.

3. Jak vyloženě prohlášení lže, dokazuje nejlépe následující protiklad v prohlášení vrchního rady Vohlídala: Jedna část prohlášení tvrdí, že "vážené" obyvatelstvo Chustu-Boroňavě (dohromady 20 osob) si stěžuje proti teroru komunistů a prohlašuje, že se musí vystěhovati z obce, kde ani jejich život není jist. Druhá část prohlášení praví, že malý houf vesnické buržoasie napadl komunisty a bil je až do krve. Že je to vyložená lež, dosvědčují lékařská vysvědčení a fotografie. Zbití lidé mají paralelní rány na zadní části těla a naše fotografie dokazují, že lidé byli spletenými dráty stejným způsobem a stejnými prostředky biti. Kdyby bylo bývalo došlo ke rvačce mezi obyvatelstvem, vypadaly by ty rány jinak. Všeobecně je neuvěřitelno, že příslušníci jiných stran čekali na policejní expedici v zahradách.

4. Prohlášení vůbec nevysvětluje, co dělal vlastně policejní oddíl ve vsi. Nesmyslné je tvrzení, že policejní oddíl zůstal na ulici, vyslechl výkřiky o pomoc, žádného nezatkl, žádné oznámení neučinil a když se vše ve vsi uklidnilo, že se vrátil do Chustu.

5. Cynické jsou výmluvy na lupiče. Zatkla-li před časem chustská policie nějaké lupiče, kteří byli na léta odsouzení do vězení, jsou tito lupiči nyní ve vězení a nebylo třeba, aby policie podnikla výpravu proti nim do Boroňavy. Ostatně konstatuji, že lupiči, o nichž mluví policejní zpráva, jsou sice z okresu chustského, nikoli však z Boroňavy.

6. Neodpovídá pravdě, že pan Vohlídal 14. září nevěděl o žádném zranění, poněvadž jsem mu to sám oznamoval a řekl mu, že mám fotografie.

7. Konečně, jak jsem uvedl, již 10. září protestoval jsem proti t. zv. deputaci, kterou policie pro sebe sháněla. Pan Vohlídal věděl o podvodu s tou deputací. Konkrétní materiál o nepravdivosti úředního prohlášení předložím po odpovědi vlády. Nyní ještě uvádím nová fakta, dosvědčující, jací lidé stojí v čele policejního komisariátu v Chustě, a nové události, k nimž došlo v minulých dnech.

Policejní komisař Slováček šel v neděli dne 16. t. m. večer do krčmy Rakasové flámovat. Tam se pral se šoférem Alexandrem Szerem, zfackoval ho a na to Szer praštil jím o zem. Rvačka trvala dosti dlouho a konečně jiní šoféři jí udělali konec.

Po tomto slavném činu odjel komisař Slováček, "ochránce bezpečnosti a klidu", ve vlastním autu do kavárny "Koruna" a jeho automobil čekal venku. Poněvadž však luxusní auto komisaře konkuruje autodrožkám, někdo auto najal a auto odjelo. Na to se zase vrátil do kavárny a křičel tam, že teď šoféra zabije. Slováček se bavil dále v kavárně a kdy pokladní kavárny Nagyová Elsa viděla, že se auto vrátilo, šla dolů a upozornila šoféra, že jej komisař chce zabíti. Na to šofér s autem ujel. Jakmile se Slováček dověděl, že Elsa Nagyová upozornila šoféra, skočil k ní a dal jí několik políčků. Pokladní chtěla utéci, běžela do kuchyně, ale komisař šel za ní a křičel: "Ty smradlavá komunistko, já seřežu všechny komunisty." Při tom vytáhl nůž a chtěl bodnouti Nagyovou Elsu, kterou v poslední chvíli zachránil kapitán 35. pluku Stůj, jenž s velikou námahou nůž Slováčkovi odňal.

Slováček však nebyl ještě spokojen s tím, co už provedl, šel ještě do pokoje služky Ilony Duhániče, která spala. Mezitím chtěla služebnou vzbuditi druhá služebná a když vešla do pokoje, komisař začal křičeti: "Proč za mnou slídíte, vy smradlavá kurvo?" Služebná Helena utekla do baru, Slováček skočil za ní a bil ji. Dle lékařského vysvědčení má tato služebná na čele 7 cm dlouhé a 4 cm široké zranění a na boku 6 cm dlouhou a 8 cm širokou skvrnu. Na velký pokřik dostavil se majitel hotelu Ludvík Mandel a energicky žádal Slováčka, aby byl klidný a neobtěžoval personál. Komisař Slováček chtěl udeřiti židlí majitele, kterého opět zachránil kapitán Stůj. Ráno v 8 hodin odešel Slováček z kavárny a řekl číšníkovi: "Teď jdu do obecního domu a tam poučím Alexandra Barabáše, komunistického starostu." V obecním domě setkal se s notářem a obecními strážníky a křičel: "Kde je ten svinský Barabáš?" Chtěl Barabáše bíti, když však viděl odpor přítomných, neodvážil se toho. Připomínáme ještě, že tentýž komisař před několika týdny zfackoval veřejně v Mukačevu jednoho šoféra a loni jednoho českého úředníka tak, že mu praskl bubínek. Mimo to se dopustil tento opilec, podle soudních spisů, jsoucích u trestního soudu v Chustě, násilí na jedné dívce z Chustu. Tyto podrobnosti ze života Slováčkova uvádíme proto, abychom ukázali, jaké kreatury representují bílý teror československé buržoasie v Podkarpatské Rusi.

Případ chustsko-boroňavský není případem ojedinělým, nýbrž článkem celého systému bílého teroru, kterým zotročuje československá vláda Podkarpatsko. Podobných method používá vláda na Slovensku a čím dále tím zřejměji se snaží uplatňovati tyto methody i v jiných částech republiky. Boj proti bílému teroru v Podkarpatsku je bojem všeho proletariátu v Československu. Proti bílému teroru v Podkarpatsku se vzepře dělnictvo a všechny pracující vrstvy v celém státě a vybuduje organisovanou sebeobranu. Prohlašujeme otevřeně, že odrazíme každý pokus o bílý teror nejen v Podkarpatsku, ale kdekoliv jinde v Československu s největší ostrostí, že všemi prostředky budeme bojovat za sebeurčení Podkarpatska a že nestrpíme, aby se Podkarpatsko stalo nástupištěm československé armády a armád západních imperialistů proti SSSR.

Vlády se tážeme, zná-li případ chustsko-boroňavský, jaké zaujímá k němu stanovisko a co v této věci učiní?