Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Průběh neštěstí zaječského jest v podstatě znám. Bylo o něm učiněno též prohlášení ministra železnic v plenu poslanecké sněmovny Národního shromáždění dne 13. září 1928.

Nebude zajisté žádáno, aby bylo v jakémkoli směru předbíháno soudnímu šetření, zejména co do hodnocení případu po stránce subjektivní. Odpověď se proto omezí pouze na jednotlivé otázky, jak jsou v interpelaci položeny.

O bezpečnost provozu železničního jest v prvé řadě postaráno příslušnými předpisy zákonnými, nad jejichž zachováváním bdí ústřední orgánové z povinnosti úřední: Toto minimum zákonem předepsaných opatření bezpečnostních jest daleko předstiženo, a to jak organisací služby dopravní, která zejména po stránce bezpečnostní jest v mezích lidské možnosti řádně upravena, tak i výzbrojí tratí všemi účelnými zařízeními technickými.

Po této stránce v žádném ohledu nestojí československé železnice za kterýmikoliv i nejmoderněji vybavenými a organisovanými železnicemi v cizině.

Zřetelů bezpečnostních jest vždy bedlivě dbáno při všech opatřeních státní správy železniční, tedy i takových, o nichž se mluví v interpelaci jako o reformách či o racionalisaci železničního provozu.

Spojitost, ve kterou s neštěstím zaječickým jsou uváděny funkce ministerstva železnic, týkající se správy podniku ČSD, není dosti jasnou a také ne účel, jehož se hledí dosáhnouti požadavkem, aby ministerstvo železnic přestalo býti výkonným úřadem železničním, kterým ovšem v pravém slova smyslu vůbec není. Nutno však poukázati na to, že vymezení působnosti ministerstev spočívá na platných ustanoveních právních a jest ústavními předpisy vyhraženo zákonu.

Jde snad pouze o nepřesné vyjádření, předkládá-li se v interpelaci, že v Zaječí šlo o vklínění nového elektrického zařízení, ježto zabezpečovací zařízení zaječické bylo již elektromechanické s ústředním stavěním výměn a elektrickým uzávěrem jízdních cest. V době neštěstí byly pak tam vyměňovány pouze dosavadní výhybky čís. 9 a 11 a jen z toho důvodu bylo elektrické zabezpečovací zařízení ve stanovišti čís. 2 na brněnském zhlaví stanice vypnuto. Takové opatření však v železniční službě dopravní není žádným abnormálním případem a také se jím nestal důležitý sice ale přece v podstatě jednoduchý úkol zaměstnanců obsluhujících výměny složitějším nebo obtížnějším. Jednoduchost vlastního úkonu výměnářova jest taková, že se příčí obyčejné lidské vyspělosti a tím spíše přezkoušené zdatnosti železničních zaměstnanců, aby úkol výměnářů obstarávali zvláštní autorisovaní úředníci. Pouze snaha státní správy železniční po nejvýš možné bezpečnosti, jakož i ohled na slabosti lidské vedla k zavedení kontroly zvláštním zaměstnancem s funkcí dozorce výměn. K tomu přistupuje ještě přizpůsobení železniční organisace dopravní v tom směru, že zabezpečení provozu jest mnohostranné, takže zpravidla, jak se snad v interpelaci předpokládá, není železniční bezpečnost provozní závislou pouze snad od jednoho nebo dvou železničních zaměstnanců.

Názor, že klíče od Götzových zámků měly býti v úschově dopravního úředníka, spočívá na mylných předpokladech, poněvadž podle dopravních předpisů byly klíče zcela správně v úschovně u zaměstnance konajícího službu dozorce výměn.

Jest sice správným, že na trati Praha - Bratislava jest větší počet míst, na nichž vzhledem k opravám jest nařízena pomalá jízda avšak tato místa nejsou žádnými poruchami a nepodmiňují také žádných zvláštních a stálých dozorů se stanoviska služby dopravní, zejména ne snad stálý dozor dopravního kontrolora. Příslušného stavebního dozoru pak tato místa nepostrádají.

Není sporu o tom, že jest nutno železniční zaměstnance, kteří horlivě a svědomitě svoji službu vykonávají, proti nespravedlivému obviňování vzíti v ochranu, která ovšem musí býti poskytnuta zaměstnancům všech kategorií a hodností.