Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Úprava našeho hospodářského poměru s Polskem datuje se z dubna 1925; v ní byly vyřešeny v rámcové části smlouvy otázky povahy všeobecné a ve zvláštní části přiznaly si obě strany pro řadu specielních artiklů celní výhody. Podle svého smluvního systému dalo nám tehdy Polsko celní slevy vyjádřené v procentech.

Brzy po sjednání smlouvy Polsko z obavy před zvýšeným importem a zhoršením bilance zahraničního obchodu a chtějíc zameziti pokles měny, sáhlo jednak k reglementování dovozu, jednak k zvýšení cel. V dodatkových protokolech sjednaných dne 2. července 1925 a 21. dubna 1926 nalezeno bylo východisko z takto vzniklé situace a sjednána znovu jakás takás rovnováha vzájemných koncesí.

Obavy polské splnily se velmi brzy. Derouta polského zlotého jest ještě v živé paměti. Na jaře roku 1925 byl na výši švýcarského franku a o rok později klesl asi o polovici.

Od jara 1927 možno pozorovati významný přesun v bilanci polského zahraničního obchodu. Roku 1926 byla bilance zahraničního obchodu aktivní částkou 410 milionů zlotých. Aktivní byly také prvé tři měsíce roku 1927, avšak počínaje dubnem skončily všechny další měsíce roku 1927 pro Polsko pasivem, které dosáhlo koncem roku výše 221 milionů zlotých.

Roku letošního situace se začala vytvářeti ještě nepříznivěji. Měsíční pasivum, které v prosinci činilo 35 mil. zlotých, vyrostlo v lednu na 55 mil., v únoru na 72 a v březnu dokonce na 164 miliony, takže činilo za tři měsíce roku 1928 o 69 milionů více, než za cely rok předcházející.

Tento stav vyvolal v Polsku přirozeně velké znepokojení a přiměl vládu k tak zvané valorisaci cel, t. j. ke zvýšení dosavadních cel o 30, resp. o 72%.

Československá vláda měla plné pochopení pro těžkou situaci svého souseda, již z toho důvodu, že jest i naším zájmem, aby se v Polsku již nikdy nevrátily časy inflace, zákazů dovozu zboží, vývozu valuty a pod.; jinými slovy: přejeme si, aby naše sousedství bylo zdravé a silné, nezeslabené hospodářskými otřesy. V daném případě tím více, že jde o stát, s nímž nás pojí národní přátelství.

Obtížnost situace a jejího řešení vynikne tím více, jestliže si uvědomíme, že již smluvní stav, jak jsme jej měli před provedením valorisace, nebyl pro nás příznivý. Bilance zahraničního obchodu s Polskem vykazuje co rok pro nás ztrátové saldo. Rok 1927 končil pro nás pasivem 360 mil. Kč.

Za této situace zdálo se přímo nemožností najíti východisko pro obě strany přijatelné. Celé jednotlivé obory naší výroby zařízeny byly na polský odbyt, který však hrozil ztrátou.

Za těchto těžkých auspicií zahájeno bylo v březnu 1928 jednání, v němž bylo snahou naší delegace obnoviti rovnováhu smlouvy, která byla porušena valorisací.

Bylo-li v této skoro beznadějné situaci nalezeno přece řešení, lze to vyložiti jen opravdově cítěným a stále se utužujícím československo-polským přátelstvím a vzájemným pochopením.

Pro největší část bývalých smluvních položek byl sjednán status quo. Jak důvodová zpráva uvádí, nebylo pro některé zboží, jako u tvrdých kůží a některých našich speciálních strojů, dosaženo výše bývalého smluvního cla. Je nutno v těchto případech vyčkati, jak se bude vyvíjeti obchod při zvýšeném cle a dle takto získané zkušenosti zaříditi další postup. Ukáže-li budoucnost nemožnost exportu, bude nutno přikročiti k novým jednáním a sjednati pro postižené kruhy nápravu. Toto zhoršení bylo však do jisté míry kompensováno tím, že pro jednotlivé, také důležité obory, byl dřívější předvalorisační stav zlepšen. Platí to o vinných hroznech, plzeňském pivu, aluminiových tancích pro pivovary, papírové lepence, pergamenovém papíru, polohedvábných látkách na deštníky a slunečníky, vlněných kobercích a j.

Kromě toho prosazen byl status quo ante, t. j. zrušení valorisační přirážky u celé řady našich vývozních artiklů, které v dřívějších našich smlouvách s Polskem nebyly upraveny.

Hlavní úspěch dlužno spatřovati ve stabilisaci poměrů, docílené tím, že Polsko opustilo konečně systém percentuelních slev, při němž základní clo bylo labilní, a přiznalo nám cla po dobu trvání smlouvy nezměnitelná.

Současně jsme si ve zvláštní administrativní smlouvě zabezpečili přiměřené dovozní možnosti.

Obě tyto skutečnosti, obapolná fixace cel na jedné straně a smluvně zajištěná možnost dovozu na druhé straně, opravňují k naději, že naše hospodářské styky s Polskem půjdou dále cestou klidného rozvoje, jak si toho obě strany ze srdce přejí.

Zahraniční výbor usnesl se ve své schůzi konané dne 13. září 1928 doporučiti poslanecké sněmovně ke schválení následující schvalovací usnesení:

Národní shromáždění republiky Československé schvaluje IV. Dodatkový protokol k obchodní úmluvě mezi republikou Československou a republikou Polskou ze dne 23. dubna 1925, sjednaný dne 26. června 1928 ve Varšavě a uvedený v prozatímní platnost vládní vyhláškou ze dne 13. července 1928, č. 123 Sb. z. a n.

Úprava obchodních styků s Polskem spočívá na obchodní smlouvě uzavřené dne 23. dubna 1925 a od té doby byly sjednány 4 dodatkové protokoly k této smlouvě. Všechny tyto dodatkové úmluvy byly sjednávány z důvodů zvláštních opatření Polska, kterými byla zvyšována cla způsobem, vykonávajícím určitý vliv na vývoj obchodně-politických poměrů našeho státu s Polskem.

Prvé zvýšení cel provedlo Polsko dne 19. května 1925 a na to následoval I. dodatkový protokol ze 3. července 1925, který obnovil u celních sazeb celkem předešlý stav až na některé výjimky. Druhé zvýšení bylo vyhlášeno v Polsku 30. října 1925 s platností od 1. ledna 1926 a na to byl uzavřen II. dodatkový protokol z 22. dubna 1926, který přinesl pro Československo konsolidaci některých polských smluvních cel.

III. dodatkový protokol z 9. února 1928 týká se zproštění Československa závazku smluvního cla u umělého hedvábí. Na to provedlo Polsko další zvýšení cel tak zv. valorisací, která znamenala u některých položek zvýšení o 72% a u některých jen o 30% oproti dřívějšímu stavu.

Československá vláda zahájila ještě před vstoupením nových Sazeb v platnost jednání s Polskem o zjednání určité nápravy a uplatnění našich vývozních zájmů. Jednání to vedlo k uzavření IV. dodatkového protokolu dne 26. čelena 1928, kterážto dodatková úmluva jest právě předmětem tohoto vládního návrhu. Pokud se týče obsahu této dohody, jest nutno konstatovati, že Polsko u celé řadu položek vyhovělo našemu požadavku po zrušení valorisace, jako zejména u výrobků zemědělských, u sladu, částečně též u chmele a piva, takže u většiny položek byl sjednán předešlý stav. Naproti tomu však u celé řady výrobků, zejména z oboru průmyslu, nepodařilo se docíliti zrušení valorisace. Jsou to některé položky, které představují velikou hodnotu v našem exportu, jako na př. kůže, obuv, textilní výrobky, některé stroje, ocel, tužky a j. U těchto důležitých předmětů bude nutno sledovati vývoj našeho vývozu, do jaké míry novou úpravou celní bude snad ohrožován, a dle toho bude nutno zaříditi náš další postup.

Dodatková úmluva přináší našemu státu některé výhody v tom směru, že u některých položek, které dosud nebyly upraveny ve smlouvě, jsme si zajistili celní stav, platný před valorisací, a u některých položek jsme docílili také zlepšení oproti dřívějšímu stavu.

Další zlepšení spočívá v tom, že Polsko v této smlouvě stabilisovalo svá smluvní cla na určitou pevnou sazbu a skupina těchto položek jest zahrnuta v listině A. V listině B jsou zahrnuty položky, u kterých Polko přiznalo toliko procentické slevy na svých celních sazbách. V listině C jsou obsažena smluvní cla československá, která jsme přiznali Polsku.

Obě smluvní strany se zavázaly zvláštní notou nezaváděti nových zákazů dovozu, při čemž si Polsko vyhradilo pouze obilí a mouku, které má na dočasných zákazech.

Pro posouzení dosavadního vzájemného obchodu jest nutno především uvésti, že náš obchod s Polskem jest dosud pasivní. Hodnota vývozu z Polska k nám dosahuje 1 miliardy Kč a z toho připadá na zemědělské výrobky dle statistiky r. 1927 asi 407 milionů Kč, na uhlí 108, na naftu 152, na textilie 125 a na kovy 108 milionů Kč. Náš export do Polska pozůstává převážně z výrobků průmyslových, dosahoval r. 1927 hodnoty asi 660 milionů Kč a z toho připadá na textilie asi 159, na kovy a stroje 94, na kůže 67, na papír 31, na chmel 17, na slad 9, na sýry 2, na jablka 2 a hrozny 1.3 milionů Kč.

Vedle této obchodní úmluvy byla též sjednána a podepsána administrativní úmluva o povolovacím řízení, ve které Polsko, pokud ještě neuvolnilo dovoz, přiznalo pro náš export přiměřené kontingenty.

Živnostenský výbor pojednal o tomto IV. dodatkovém protokolu ve své schůzi dne 24. října t. r. a uznávaje, že tato obchodní úmluva přispěje ku dalšímu rozvoji vzájemného obchodu s Polskem, usnesl se na tom, doporučiti ji poslanecké sněmovně ke schválení.