Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Hornictvo v republice Československé a jejich rodiny prožívají od roku 1922 důsledky racionalisace v báňském průmyslu. Koncem roku 1919, kdy bylo naše uhlí na zahraničním trhu hledaným a dobře placeným palivem, počali zaměstnavatelé rozvinovati velkorysý plán na zvýšení výroby. Zvyšovali počet zaměstnanců, zaváděli do báňského průmyslu technické vymoženosti a hlavně v hnědouhelném revíru severočeském zvyšovali výrobu povrchovým dolováním rýpadly.

Zaměstnavatelé se domnívali, že odbyt zvýšené výroby uhlí jest na trvale zajištěn. Ukázalo se však již počátkem roku 1922, že předpoklady zaměstnavatelů nebyly správné, poněvadž v tomto roce jevil se nejen pokles vývozu uhlí do ciziny, ale také tuzemská spotřeba uhlí vývojem elektrisace, využitím vodních sil, zaváděním úsporného topení a stoupající spotřebou tekutých paliv rapidně klesala.

Každý sebe menší pokles odbytu uhlí, ať již na trhu zahraničním nebo tuzemském znamenal při stoupající výrobě zhoršení existenčních poměrů zaměstnanců. Důsledky nadvýroby projevovaly se v omezování počtu pracovních směn a propouštění hornictva. Úřední statistika o počtu zaměstnaných horníků při dolování kamenného a hnědého uhlí od roku 1919 do roku 1928 jest toho výmluvným dokladem. Technické zařízení, které má sloužiti ku prospěchu veškerého občanstva tohoto státu, stává se v rukách několika jednotlivců nebezpečnou zbraní proti manuelním pracovníkům a vážně ohrožuje existenci zaměstnanců menších podniků.

Důsledky uhelné nadvýroby správy dolů ještě uměle zvyšují systematickým poškozováním horníků, zvláště horníků režijních. Poškozování provádí se tím způsobem, že ve dnech, kdy se na dolech netěží, objednají se na směnu někteří horníci k naplnění všech, v jámě se na lézajících prázdných vozíků. Druhý den jsou potom všechny stanice v jámě přeplněny plnými vozíky a proto také není divu, když se při takovém chvatu přihodí neštěstí. Pranic nezáleží zaměstnavatelům na lidských životech, nezáleží jim na bídě hornických rodin, jen když jejich zisky stoupají.

V dnešní době, kdy máme nadvýrobu uhlí, kdy hornici pracují na některých hnědouhelných dolech pouze 4 - 5 směn týdně, drancuje se přímo naše přírodní bohatství komorovým dolováním, ač je povolaným činitelům známo, že lze tímto způsobem dolování získati pouze 30% uhlí. Přes to že jsme již několikráte na tyto poměry v báňském průmyslu upozorňovaly, nebyla dosud náprava učiněna.

Katastrofální poměry hornictva byly zavedením pevných zemědělských cel ještě zhoršeny. Marně jsme upozorňovali při projednáváni zemědělských cel, že zavedení jich vyvolá zdražení potravin a bude příčinou mzdových sporů a hospodářských otřesů v našem státě. Našeho varovného hlasu nebylo však dbáno a se strany vlády bylo klidně přihlíženo k dalšímu zhoršení existenčních poměrů dělnictva neodůvodněným zdražením cukru a nadměrným dovozem polského a německého uhlí do naší republiky.

Dovoz kamenného uhlí:

V důsledku nadměrného dovozu polského a německého uhlí pracovali horníci v Karvínské části ostravského revíru pouze 3 směny v týdnu. Každá tuna kamenného uhlí dovezeného k nám přes stanovený kontingent 720.000 tun ročně, znamená ztrátu jedné pracovní směny.

Zdražování nejdůležitějších životních potřeb a stoupající zisky zaměstnavatelů v době, kdy hornictvo v důsledku drahoty a omezeného zaměstnání prožívá se svými rodinami nezměrnou bídu, vyvolalo v jubilejním roce celou řadu mzdových sporů a stávek v báňském průmyslu. V měsíci únoru 1928 zahájena byla třítýdenní stávka 30.000 horníků v hnědouhelném revíru severočeském, v říjnu 1928 zahájena stávka v kamenouhelném revíru kladensko-slánském, kde vstupují horníci do čtvrtého týdne stávky. Stávce 42.000 horníků v kamenouhelném revíru ostravsko-karvínském bylo v poslední chvíli zabráněno přijetím zprostředkujícího návrhu ministerstva veřejných prací.

Do jaké míry byly požadavky hornictva oprávněny a zamítavé stanovisko zaměstnavatelů odůvodněno, lze seznati z úřední výrobní statistiky hornické za rok 1927. Tato úřední statistika dokazuje, že to s těmi zisky vypadá trochu jinak, než jak tvrdí zaměstnavatelé.

Výroba uhlí v revíru ostravsko-karvínském:

V revíru ostravsko-karvínském bylo v roce 1927 zaměstnáno 39.628 dělníků a 1640 dozorců. Výroba zužitkovatelného uhlí činila 10,279.588 t. Počítáme-li že 1 t uhlí byla prodána jen za průměrnou cenu Kč 122, jak samotní zaměstnavatelé přiznali, činí celková hodnota uhlí s veřejnými dávkami a daněmi Kč 1.257,216.846. Naproti tomu bylo vydání:

Odpočítáme-li celkové vydání od příjmu za uhlí, zbývá nevykázaná částka Kč 395,140.105. K této nevykázané částce nutno připočítati ještě hrubý zisk z koksoven, který činí asi 100,000.000 Kč.

Výroba koksu:

Při výrobě koksu bylo v roce 1927 zaměstnáno 3.698 dělníků. Výroba koksu činila 2,423.081 t. Počítáme-li, že jedna tuna koksu byla prodávána za průměrnou cenu Kč 166.-, jeví se celková hodnota vyrobeného koksu Kč 401,877.673.

Při výrobě koksu byly získány ještě vedlejší výrobky:

Při výrobě koksu bylo spotřebováno tuzemského kamenného uhlí 3,102.244 t v ceně Kč 381.502.849.-.

Na mzdách a pojištění zaměstnanců vyplaceno Kč 53,000.000. Jeví se tedy nevykázaná částka přes 100,000.000 Kč.

Výroba uhlí v revíru kladensko-rakovnickém:

V revíru kladenském bylo v roce 1927 zaměstnáno 9.347 horníků a 427 dozorců. Výroba zužitkovatelného uhlí činila 1,970.864 t. Průměrná prodejní cena činila Kč 115 za 1 t. Celková hodnota vytěženého uhlí s veřejnými dávkami a daněmi činila Kč 227,631.867.-. Naproti tomu bylo vydání:

Odpočítáme-li celkové vydání od příjmu za uhlí, zbývá nevykázaná částka Kč 40,946.465.-.

Výroba uhlí v hnědouhelném revíru severočeském:

V revíru severočeském bylo v roce 1927 zaměstnáno 30.382 horníků a 1489 dozorců. Výroba zužitkovatelného uhlí činila 15,189.904 t. Průměrná prodejní cena Kč 64.- za 1 t. Celková hodnota vytěženého uhlí s veřejnými dávkami a daněmi činila Kč 976,187.197. Naproti tomu bylo vydání:

Odpočítáme-li celkové vydání od příjmů za uhlí, zbývá nevykázaná částka 324.981.745.- Kč.

Statistika výroby hornické za rok 1927 dokazuje, že předložení hornických požadavků o zvýšení mezd bylo nejen drahotou, ale také vysokými zisky zaměstnavatelů odůvodněno.

V kamenouhelném revíru ostravsko-karvínském, kde bylo v roce 1927 největší omezování počtu pracovních směn (průměrný počet pracovních směn činil 240 ročně), zbývá zaměstnavatelům po zaplacení veškerého vydání s dolováním uhlí a výrobou koksu spojeného částka Kč 495,140.105.

V kamenouhelném revíru kladensko-rakovnickém zbývá zaměstnavatelům po zaplacení veškerého vydání s dolováním uhlí v roce 1927 spojeného částka Kč 40,946.465.

V hnědouhelném revíru severočeském zbývá zaměstnavatelům po zaplacení veškerého vydání s dolováním uhlí v roce 1927 spojeného, částka Kč 324,981.745.

Bylo by záhodno, aby v uhelném průmyslu, který jest hospodářskou tepnou našeho státu, byla provedena revise těžařských zisků a podle výsledku revise upraveny mzdy horníků a ceny uhlí.

Těžaři a meziobchod uhlím vydělávají miliony, a horníci, kteří hluboko pod zemí pracují, nedostávají za svoji namáhavou a nebezpečnou práci ani tolik, kolik na uhájení nejskromnější existenční úrovně nezbytně potřebují.

Podepsaní se proto táží:

1. Jest vláda ochotna přičiniti se o likvidaci hornické stávky v kamenouhelném revíru kladensko-slánském tím způsobem, aby oprávněnému požadavku horníků bylo vyhověno?

2. Jest vláda ochotna naříditi provedení revise těžařských zisků?

3. Jest vláda ochotna přičiniti se o snížení cen životních potřeb?

4. Jest vláda ochotna naříditi báňskému hejtmanství, aby plnění vozíků ve dnech, kdy se na dolech netěží, bylo zakázáno?

5. Jest vláda ochotna působiti k tomu, aby dovoz kamenného uhlí do ČSR. byl snížen a stanovený kontingent nebyl překročován?