| II. volební období. | 7. zasedání. |
V časopisu "Rovnost", č. 254, ze dne 13.
září t. r. byla konfiskována tato
místa:
V článku: "Obrovská demonstrace brněnského
proletariátu": ... zdůrazňujících
nutnost svolání celostátního sjezdu
závodních výborů a rad a proklamování
generální stávky, propukalo při řečích
našich referentů v bouřlivý odpor proti
loupežnickému útoku cukrovarníků,
proti nestydaté zdražovací politice agrárníků
a stoupenců vládních stran vůbec.
Stejně rozhořčeně protestovalo i proti
bezohlednosti dnešní vlády, která v
době, kdy sama provokuje pracující třídu
svým hanebným návrhem na zhoršení
sociálního pojištění, dává
tichý souhlas k všestranným loupežnickým
útokům na konsumentstvo. Z chování
dělnictva včerejšího dne bylo vidět
velmi zřetelně, že má již po krk
stálého sebe zapírání, stálého
mluvení o boji hlasovacími lístky a že
si přeje skutečných a rozhodných činů,
v první řadě okamžité proklamování
generální stávky, která je jedinou
účinnou zbraní k odražení útoků
velkoprůmyslníků a buržoasie proti pracující
třídě a k zatlačení této
nepřátelské třídy do defensivy.
Prvý průvod městem. Protestní tábor
lidu na Náměstí svobody byl skončen
asi ve 12 hodin. Pouze s jedné tribuny bylo mluveno ještě
dále. Část demonstrujícího
dělnictva se pak seskupila za zpěvu revolučních
písní okolo rudé standarty, na níž
bylo česky a německy napsáno: "Ať
žije jednotná fronta!" Rozhořčení
zástupu projevovalo se nepřetržitě ojedinělými
výkřiky odporu proti vykořisťovatelské
vládě, lupičským cukrobaronům
a sborovým voláním pro vládu dělníků
a rolníků a proti všem opatřením
stupňované hospodářské a politické
reakce. Tu znenáhla dali se demonstranti na pochod Brnem
luxusních velkoobchodů a manifestovali mohutně
svou organisovanou sílu. Když vyšli z Masarykovy
ulice na Wilsonovo náměstí, zastavili se
ještě na chvíli před definitivním
rozchodem. Poslanec soudr. Juran improvisoval si ihned tribunu
z vozíku, který zde náhodou stál,
a promluvil pohotově asi k 800 posluchačů.
V jeho řeči vystoupila znovu a ostře cesta,
kterou dělnická třída musí
nyní přijati za vlastní a ke které
se přihlásila tak spontánně středeční
protestní stávkou: cesta pevné jednotné
fronty celé dělnické třídy
proti postupu kapitalistických vykořisťovatelů
a reakční měšťácké
vlády. Parlament "demokratické" republiky
dokázal v cukerní otázce opět v jasném
osvětlení svou naprostou neschopnost zvrátiti
cokoliv na neodůvodněných a protilidových
rozhodnutích velkovýrobních klik a zajistiti
největší části obyvatelstva i
nejprimitivnější hospodářskou
spravedlnost. Proto pracující lid nemůže
spoléhati dále na takový parlament a musí
s největším uspíšením postaviti
proti operetnímu sněmu měšťáckých
frázistů skutečný dělnický
sněm závodních výborů a rad.
Neučiní-li tak dělnická třída
a neprojeví-li dostatek odhodlání k boji
pod vlivem zrádcování reformistických
vůdců, zůstane tento dělnický
projev opět marným, jako mnoho předešlých.
V boji nutno pokračovati především v
závodech - až ku generální stávce.
Projev posl. soudr. Jurana byl přijat s obecným
souhlasem. Demonstrující dělnictvo rozcházelo
se pak na všechny strany zpět do dílen a závodů
s novou důvěrou ve svou sílu. Tak také
asi 100 dělníků a mládeže šlo
Palackého třídou klidně za svou prací
směrem k Cejlu. Opakujeme: klidně a spořádaně,
nerušíce nikterak dopravy. Avšak okolnost, že
šli kolem starého policejního ředitelství,
přecpaného četnictvem a strážníky,
kteří zde byli zalarmováni pro "všechen
případ", stala se jim osudnou.
Neslýchaná provokace policajtů. Policajti
čsl. "demokracie", kteří jsou zvláště
cvičeni a stále povzbuzováni k tomu, aby
štvali jak divokou zvěř vše, co má
jen trochu společného s dělnictvem, nemohli
si přece nechat ujít tak skvělou příležitost.
A tak povolili svým nakomandovaným pudům
a vrhli se bez nejmenší příčiny
na hrstku demonstrantů, jdoucích klidně z
táboru lidu. Vrhli se na ni o to prudčeji, oč
méně bylo třeba úsilí k rozptýlení
těch několika klidně se rozcházejících
dělníků. Nejdříve se zmocnili
standarty, kterou uchopil a rozlomil strážník
Kyzlink, a pak se vrhli na klidně jdoucí dělníky,
kteří se nalézali poblíže. Při
tom bylo zbito surově pendreky několik osob a několik
zatčeno.
V téže době pochodoval Masarykovou ulici na
Wilsonovo náměstí za zpěvu dělnických
písní a hromadných výkřiků
druhý průvod, v jehož čele neseny byly
vedle rudého praporu dvě standarty s hesly. Bylo
to dělnictvo, odcházející od poslední
tribuny na severní části náměstí.
Poněvadž nebylo po cestě provokováno
policií, prošlo v klidu až na Wilsonovo náměstí,
kde byl dán povel k rozchodu. Právě když
se tento druhý průvod rozcházel, pochodovala
rychlým tempem proti němu četa opendrekované
policie. Soudruzi, bydlící ve směru Nové
ulice a Cejlu, šli v menších skupinách
klidně po chodníku na levé straně
Palackého ulice směrem ku starému policejnímu
ředitelství. Poněvadž vpředu
šli ještě soudruzi s praporem a standartami,
vrhla se tato četa policie k nim a zatlačila všechny,
kdož šli po chodníku, na Křenovou ulici.
Jako na americké prérii. Na rohu u staveniště
Zemské hypoteční banky odehrávaly
se zatím divoké scény. Policie počínala
si jako smyslů zbavená. Policista na koni podnikl
útok na jednu neznámou nám ženu a chytil
ji za ruku tak surovým chvatem, že ubohá žena
křičela dlouhou chvíli bolestí. Jiný
jízdní policista rozejel se nejprudším
cvalem za mladým hochem, takže to za pravého
poledne v nejživější části
města vypadalo jako na americké prérii. Poněvadž
bylo asi pět osob zatčeno, intervenovali poslanci
soudr. Juran a dr. Viktor Stern na policejním ředitelství.
Zatčení demonstranti byli na jejich intervenci po
zjištění opět propuštěni.
Taková je u nás demokracie v jubilejním roce
republiky. Bezbranní dělníci, odcházející
klidně z proti drahotního projevu, dělníci,
kteří tuto republiku pomáhali svojí
prací budovat, jsou za to, že se odvažují
jíti společně po ulici, napadeni krajně
surově policajty, kteří patrně vzrůstající
drahotu životních potřeb ve svých domácnostech
vůbec necítí. Jejich brutalita však
dělnictvu nikdy nezabrání, aby si vybojovalo,
třeba těmi nejbojovnějšími prostředky
právo na takový život, jaký si vzhledem
k své práci plně zasluhují.
Ve právě "Militaristé v práci"
toto místo: Pozor, českoslovenští proletáři!
V cizině jiní ubozí otroci kapitalismu vám
závidí mzdy, jež jsou z nejhorších
na celém světě! A protože vám
vaši proletářští bratři
závidí hladové mzdy, vytáhnou domácí
a zahraniční imperialisté všechnu možnou
armaturu od tanků po otravné plyny a vyvolají
jatka a smrt milionů, vyšší než za
světové války! Tu demagogii! Ale dělníci
a pracující rolníci nepodlehnou takovému
stupidní mu dělání válečné
nálady. Nedovolí vám, páni "vojáci"
Udržalové, imperialistické války a když
ji přesto prosadíte, tím hůře
pro vás.
V čísle 225. časopisu "Rovnost"
bylo konfiskováno toto místo v článku:
"Jak si sociálně-demokratičtí
vůdcové před stavují boj proti zdražování":
... ale neúprosným, odhodlaným bojem v jednotné
proletářské frontě, jak k němu
vybízí komunistická strana, zarazí
dělnictvo vládě a buržoasii chuť
k zdražování, docílí snížení
cen a zlepšení svého postavení. Dělnictvo
nechť se rozhodne, kterou cestou, zda cestou reformistů
s jejich heslem "neodpírejte zlu", nebo cestou
komunistů, volající je k rozhodnému
boji proti buržoasii půjde!
V článku: "Usnesení brněnského
dělnictva na společném projevu", toto
místo: ... Proto žádáme, aby boj proti
drahotě, proti zhoršení a za zlepšení
soc. pojištění, pro zvýšení
mezd a proti válečnému nebezpečí
byl veden mimo parlament se vším důrazem a
do všech důsledků. Žádáme
rozhodné připravování všeobecné
protestní generální stávky, jakožto
nejbližší etapy k stupňování
boje. Zavazujeme se, že v závodech přikročíme
k přípravám ke svolání celo
státního sjezdu závodních výborů
a rad a žádáme veškeré dělnictvo,
aby všude pro prosazení tohoto sjezdu působilo.
Prohlašujeme, že si ani toho nejmenšího
neslibujeme od případného vstupu socialistických
stran do vlády, naopak vidíme v tomto úmyslu
zradu proletářského boje. Jako všechny
dřívější koaliční
vlády, tak také taková nová vláda
neznamená nic jiného, než pokračování
v kapitalistické, vykořisťovací politice.
Nikoliv mír s buržoasií, nýbrž
jen nejostřejší boj proti ní přivede
nás ku předu. Žádná kapitalistická
vláda, nýbrž jedině vláda dělníků
a rolníků může vládnouti v zájmu
pracujících.
Vzhůru do společného boje na obranu životní
existence pracujícího lidu!
Vzhůru do boje na obranu dělnických práv!
Ať žije jednotná fronta pracujících!
Ať žije vláda dělníků a
rolníků.
Ve článku: "Reformisté štvou proti
jednotnému postupu dělnictva" toto místo:
Zmařte masovými projevy parlamentní čachrování
o sociální pojištění! Odpovězte
na šílenou lichvu bojem za vyšší
mzdy! Zamezte spontánním odporem persekuci dělnického
hnutí a rušení základních dělnických
práv!
V čísle 259, ze dne 18. září
t. r. časopisu "Rovnosti" bylo konfiskováno
toto místo v článku: "Dělnictvo
brněnských továren pro další
společný boj!": ... a nechť je provedena
generální stávka. Pověřujeme
náš závodní výbor, aby akci za
svolání celostátního sjezdu závodních
výborů přijal za svou a přispěl
k jejímu uskutečnění.
V článku "Vytrvejte v započatém
boji" téhož čísla byla zkonfiskována
tato místa: My všichni máme ještě
v dobré paměti, kdo to byl, kdož pomáhal
vytvářet reakční zákony u nás.
Nezapomněli jsme ještě, kdo se namáhal,
aby měšť. strany a jejich vlády měly
dostatek "zákonných" zbraní proti
dělnické třídě a jejímu
hnutí. Nezapomněli jsme také, kdo přicházel
mezi nás, aby nás různými nacionalistickými
hesly uchlácholoval a odvracel nás od rozhodných
třídních bojů a zabraňoval,
abychom jednou pro vždy učinili konec měšťáckému
panství.
A nyní vidíme, že celá ta republika,
kterou nám líčili jako něco absolutně
spravedlivého, stojícího nad stranami, není
ničím jiným než loutkou v rukou kartelových
magnátů, která musí dělat to,
co si přejí pánové ze Živnobanky,
z cukrovarnického kartelu a všech ostatních
kapitalistických organisací.
Nezbývá tedy nic jiného, aby si dělnictvo
uvědomilo, že není jiné cesty k záchraně,
než cesta třídní, že není
jiné cesty k nápravě poměrů,
než společný boj všeho pracujícího
lidu proti buržoasii agrární i průmyslové
a proti všem, kdož jim pomáhají udržovati
ten to nespravedlivý pořádek.
Táži se pana ministra, je-li mu tato konfiskační
praxe známa a zda jí chce učiniti přítrž?