Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

§ 97 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

1. Odst. 1. bude zníti:

Nárok na pomoc v nemoci (§ 95, I.) počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla nemocenské pojišťovně hlášena.

2. Odst. 3., věta druhá, se mění a zní takto:

Nárok na dávky rodinného pojištění trvá, pokud pojištěnec má nárok na pomoc v nemoci.

3. Odst. 4. a odst. 5. se mění a doplňují a budou zníti:

(4) Osoba, která přestala vykonávati práce nebo služby povinně pojištěné - mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných - pokud je bez výdělku nebo nepožívá důchodu podle tohoto zákona anebo důchodu uvedeného v § 126 a zdržuje se v území republiky Československé, má nárok na dávky, uvedené v § 95, nastal-li pojistný případ ve lhůtě, rovnající se době, po kterou osoba tato naposledy nepřetržitě vykonávala práce nebo služby povinně pojištěné, avšak nejvýše ve lhůtě 6 týdnů (ochranná lhůta).

(5) Počne-li však osoba nezaměstnaná v této lhůtě vykonávati znovu práce nebo služby povinně pojištěné, staví se běh ochranné lhůty dobou výkonu jich. Ochranná lhůta, získaná novým zaměstnáním, připočítává se k nevyčerpanému zbytku dřívější ochranné lhůty až do nejvyšší výměry 6 týdnů ode dne, kdy pojištěnec přestal vykonávati naposledy práce nebo služby povinně pojištěné.

4. Za odst. 5. vsune se nový odstavec tohoto znění:

(6) K poskytování dávek je povinnou nemocenská pojišťovna, ke které osoba nárok uplatňující naposledy náležela.

5. V § 99 nahrazuje se citace "§ 12, odst. 4" citací "§ 12, odst. 5".

§ 100 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Je-li neschopnost ku práci přivoděna zaviněnou účastí ve rvačce, nebo prokáže-li se jako bezprostřední následek opilství, nevyplácí se nemocenské. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

§ 101 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje takto:

(2) Pojištěncům, kteří v případě onemocnění mají vůči zaměstnavateli nárok alespoň po dobu tří měsíců na vyplácení plné mzdy nebo na bezplatné naturální opatření (strava nebo byt a stravu), nenáleží po dobu těchto požitků nemocenské buď vůbec nebo z části; v tomto případě jest stanoviti přiměřeně nižší pojistné podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna.

§ 102 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje takto:

Na tyto následky je nemocného předem upozorniti. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

V § 104 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. vypouští se ustanovení označené písm. a) a označení ustanovení písm. b) a c) mění se na a) a b), při čemž písm. b) zní takto:

b) těhotným a šestinedělkám je poskytovati dávky podle § 95, II., č. 2. a 3. jen tenkráte, byly-li za posledních dvanáct měsíců před porodem aspoň 6 měsíců buď povinně pojištěny nebo pokračovaly-li dobrovolně v pojištění podle § 250.

§ 105, odst. 1. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

1. Písm. h) se mění a zní:

h) děti pojištěnců, jejichž zdravotní stav toho nezbytně vyžaduje, mohou býti umístěny v ozdravovnách, zotavovnách neb jiných zařízeních.

2. Dosavadní písm. h) se mění v písm. i) a bude zníti:

i) pojišťovna poskytne pomocné prostředky proti znetvoření a zmrzačení nebo při nich.

3. Za odst. 1. vsunuje se nový odst. 2. tohoto znění:

(2) stanovami. může býti určeno, že veškeré nebo některé v odst. 1. uvedené zvýšené dávky jest poskytovati jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynutí určit doby pojištění (čekací doba).

4. Dosavadní odstavec 2. se mění v odstavec třetí a citace "písm. g) a h)" se mění v citaci "písm. g) až i)".

§ 106 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. zní takto:

Ústřední sociální pojišťovna je povinna poskytovati:

a) důchod invalidní a starobní;

b) důchod vdovský a vdovecký;

c) důchod sirotčí;

d) výbavné;

e) odbytné.

§ 107 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) K nabytí nároku na dávky uvedené v 106 je potřebí, aby

a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky;

b) u dávek vyjmenovaných v bodech a) až d) a u odbytného v případě § 121, odst. 2. uplynula dále doba čekací. Čekací doba čítá 150 týdnů příspěvkových (§ 108), nastal-li pojistný případ do 31. prosince 1928, 100 příspěvkových týdnů, nastal-li pojistný případ po 31. prosinci 1928.

(2) Z příspěvkových týdnů musí spadati alespoň 13 týdnů do povinného pojištění. Vykazuje-li pojištěnec vedle týdnů povinného pojištění též příspěvkové týdny pojištění dobrovolného, počítají se vždy dva týdny dobrovolného pojištění za týden povinného pojištění. Ustanovení toto nevztahuje se na dobrovolné pojištění dělníků zaměstnaných pracemi sezonními, pokračujících dobrovolně v pojištění mimo sezonu, jakož i na dobrovolné pojištění osob mladistvých do dokončení 16. roku jejich věku.

§ 108 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Odst. 1. na konci doplňuje se slovy: "při čemž je přihlížeti k ustanovení § 7, odst. 2."

2. Za odst. 1. vsunuje se nový odst. 2. tohoto znění:

(2) Příspěvkovým týdnům uvedeným v odst. 1, je klásti na roveň příspěvkové týdny získané převody podle §§ 240 až 242.

3. Dosavadní odst. 2. se mění v odst. 3.

Za § 108 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. vkládá se nový § 108 a) tohoto znění:

Za příspěvkovou dobu započítáno podle § 108 jest považovati také dobu zákonné presenční služby a dvanáctinedělního vojenského výcviku osob, které již dříve byly pojištěny podle tohoto zákona, anebo které vstoupí do tohoto pojištění do 12 měsíců po návratu z presenční služby nebo dvanáctinedělního vojenského výcviku (§ 253).

V § 109 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. připojuje se jako odst. 3. ustanovení tohoto znění:

(3) Je-li invalidita důsledkem nemoci, odpočívá nárok na invalidní důchod, pokud má pojištěnec nárok na nemocenské.

§ 110 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Odst. 1. se doplňuje touto větou:

Je-li invalidita důsledkem nemoci, počíná požitek invalidního důchodu po uplynutí doby, po kterou měl pojištěnec nárok na nemocenské.

2. Odst. 2. se mění a zní takto:

(2) Požitek invalidního důchodu končí smrtí důchodcovou, nebo nejsou-li již splněny předpoklady uvedené v § 109, odst. 2.

§ 111 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Důchod invalidní skládá se z částky základní a z částek zvyšovacích.

(2) Základní částka činí ročně 550 Kč.

(3) Částky zvyšovací vyměřují se z pojistného zaplaceného za dubu od 1. července 1926 do 31. prosince 1928 jednou pětinou a za dobu od 1. ledna 1929 těmito pevnými sazbami v jednotlivých třídách za každý týden, za nějž zaplaceno bylo pojistné:

V § 112, odst. 1., větě druhé zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. nahrazují se slova "jedné třetiny" slovem "poloviny".

Nadpis nad paragrafem 113 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 113 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě, které by v případě úmrtí důchodcova mělo nárok na důchod sirotčí (118), pokud důchodce o ně pečuje, o vychovávací příplatek, který za každé dítě činí ¹/₁₀ důchodu vyměřeného podle § 111.

§ 114 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Za odst. 2. vsunou se nová ustanovení jako odst. 3. a 4. tohoto znění:

(3) Nárok na vdovský důchod má také vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhla nebo dosáhne 65. roku věku.

(4) Nárok na vdovský důchod má dále vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, pokud pečuje o 2 nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu (§ 118).

2. Dosavadní odst. 3. mění se v odst. 5.

§ 116 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje na konci slovy:

"bez zvýšení podle §§ 113 a 120 a)."

§ 117, odst. 2. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) končí, zemřel-li důchodce nebo vstoupí-li opětně do manželství nebo nejsou-li již splněny podmínky § 114.

§ 118 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje dalším odstavcem tohoto znění:

(3) Zanechal-li pojištěnec nevlastní děti mladší 17 let, které byly výživou převážně na něho odkázány, mají nárok na důchod sirotčí, jestliže nepožívají sirotčího důchodu po svých vlastních rodičích a není-li nejvyšší přípustná výše důchodů sirotčích (§ 120) vyčerpána již dětmi uvedenými v odst. 1. a 2.

Za § 120 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se vsunou jako §§ 120 a) a 120 b) tato ustanovení:

Důchod invalidní, starobní (bez zvýšení podle § 113), jakož i důchod vdovský (vdovecký) může se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale bezmocný tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Ustanovení to platí obdobně pro oboustranně osiřelé sirotky, kteří dovršili 14. rok svého věku, při čemž ovšem zůstává v platnosti omezení podle § 120, odst. 2.

(1) Nárok na výbavné má pojištěnka, uzavře-li sňatek po dokonání čekací doby (§ 107); nárok tento musí býti uplatněn do dvou let po uzavření sňatku, jinak zaniká.

(2) Výbavné se určí podle třídy, v níž byla pojištěnka zařazena v době uzavření sňatku nebo naposled před touto dobou a činí

(3) Provdá-li se pojištěnka vdova, které již jednou bylo výbavné vyplaceno, má nárok opět na výbavné jen, byla-li před tímto novým sňatkem aspoň po dobu pěti let podle tohoto zákona znovu pojištěna. Jinak při opětovném sňatku není nároku na výbavu, bylo-li již jednou vyplaceno.

§ 121 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, nežli uplynula doba čekací (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařazen v době úmrtí, a činí:

(2) Zemře-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemře-li důchodce a není-li nároku na výplatu důchodu vdovského (vdoveckého), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši ročního důchodu, jehož zemřelý požíval, nebo na nějž měl nárok, nejméně však ve výši uvedené v odst. 1. Napadne-li důchod vdovský (vdovecký) v době dvou let ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), zaúčtuje se vyplacené odbytné na důchod.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se manžel, nejsou-li zde okolnosti uvedené v § 115, odst. 1., písm. a) a b), děti (§ 118), rodiče nebo sourozenci zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a tito před sourozenci.

(4) Rodiče a sourozenci mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li na pojištěnce (důchodce) výživou převážně odkázáni.

§ 122 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

Nárok na odbytné musí býti uplatněn do dvou roků po smrti pojištěncově, jinak zaniká.

§ 125 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se zrušuje.

§ 126, odst. 1. zákona č. 221/1924 Sb. z. a r. se mění a zní takto:

(1) Důchody podle tohoto zákona krátí se, pokud důchodce oprávněný k požitku důchodu požívá obdobného důchodu podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) dělníku, o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, neb o pojištění u báňských a bratrských pokladen, a to o částku, o kterou by úhrn ročních důchodů převyšoval průměr ročního výdělku pojištěncova v posledních 100 příspěvkových týdnech, nebo případně v kratší době před vznikem pojistného případu.

§ 129 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Nároky z pojištění invalidního a starobního zůstávají zachovány po dobu 18 měsíců ode dne, kdy pojištěnec vystoupil ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, anebo kdy skončilo dobrovolné pokračování v pojištění, ve výši v té době dosažené, nenastala-li zde povinnost k vydání převodní částky podle §§ 240 až 242.

(2) Do doby, po kterou zůstávají zachovány nároky podle odst. 1., nepočítá se doba, po kterou:

a) pojištěnec požíval nemocenského,

b) pojištěnec požíval invalidního nebo starobního důchodu,

c) výplata důchodu invalidního odpočívala,

d) pojištěnec byl podroben léčebné péči podle § 154.

(3) Nárok na důchod vdovský zůstává zachován po dobu, po kterou vdova nepožívala vdovského důchodu, poněvadž ještě nebyly splněny podmínky § 114, zemřel-li pojištěný manžel v době stanovené v odst. 1.

§ 130 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Nároky z pojištění invalidního a starobního mohou býti přes lhůtu stanovenou v § 129 zachovány bez jakéhokoliv časového omezení ve výši dosažené v době, kdy pojištěnec vystoupil ze zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost nebo kdy skončilo dobrovolné pokračování v pojištění, placením uznávacího poplatku Kč 10.- ročně předem, uplynula-li již čekací doba (§ 107).

(2) První uznávací poplatek jest splatný dne následujícího po uplynutí lhůty uvedené v § 129.

(3) Takto zachované nároky zanikají, zůstane-li pojištěnec se zaplacením uznávacího poplatku déle než 3 měsíce po jeho splatnosti v prodlení, aneb došlo-li k převodu podle §§ 240 až 242.

V § 142 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se připojuje odstavec (3) tohoto znění:

(3) Smlouvy v předchozích odstavcích uvedené nechť obsahují ustanovení a rozhodování sporů, vzniklých z těchto smluv.

V § 143 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se připojuje odstavec (2) tohoto znění:

(2) Za tím účelem může nemocenská pojišťovna ustanoviti svého úředního lékaře, jemuž přísluší řízení lékařské služby v obvodu pojišťovny. Služební smlouvu tohoto lékaře schvaluje Ústřední sociální pojišťovna.

V § 144 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. nahrazují se slova: "příplatek k nemocenskému, jejž" slovy: "přiměřenou peněžitou částku, již".

§ 147 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

Ústřední sociální pojišťovna může kdykoliv vzíti nemocné do vlastního léčení. Učiní-li tak, přecházejí na ni povinnosti a práva, jež má nemocenská pojišťovna podle zákona vůči pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům (§ 96). Nemocenská pojišťovna je však povinna nahraditi jí, co v takovém případě ušetřila na nemocenském.

V § 158 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění odst. 1. takto:

(1) Týdenní pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí:

Týdenní pojistné jest v zásadě nedělitelné na dny. Podrobnosti k provedení této zásady a nutných výjimek ustanoví vláda nařízením po slyšení Ústřední sociální pojišťovny.

§ 159 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní:

(1) Výši pojistného pro nemocenské pojištění stanoví Ústřední sociální pojišťovna. Toto pojistné nemá zpravidla přesahovati za den 4.3% střední denní mzdy (§ 12).

(2) Ukáže-li se, že ani pojistné 4.8% střední denní mzdy nestačí k úhradě povinných dávek (§ 95), může ústřední sociální pojišťovna se svolením ministerstva sociální péče jednotlivým nemocenským pojišťovnám povoliti výjimečně a na přechodnou dobu zvýšení nad 4.8% střední denní mzdy.

(3) Sazby pojistného v jednotlivých třídách se zaokrouhlují nahoru na dvouhaléře.

§ 160 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění takto:

(1) Pojistné jest platiti za dobu, po kterou pojištěnec vykonává práce nebo služby povinně pojištěné, a to za 7 dní za jedno týdenní pracovní období.

(2) Pojistné jest platiti také za dobu, po kterou pojištěnec

a) nebyl odhlášen (§ 17), ačkoliv byl přerušen poměr, zakládající pojistnou povinnost;

b) má nárok na mzdu, i když nevykonává prací nebo služeb povinně pojištěných nebo ze zaměstnání vystoupil.

(3) V případech odst, 2., písm. a) a b) není pojistné platiti, nastal-li v osobě pojištěncově pojistný případ, nebo byl-li pojištěnec přihlášen k pojištění jiným zaměstnavatelem.

(4) Ustanovení odst. 2., písm. b) nevztahuje se na případy, v nichž přísluší mzda podle § 1154 b) obč. zákona, případně podle § 6 zákona ze dne 13. července 1922, č. 244 Sb. z. a n., podle § 8 zákona ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., o obchodních pomocnících, nebo podle § 12 zákona ze dne 13. ledna 1914, č. 9 ř. z. o právních poměrech zaměstnanců na velkých statcích.

Za § 160 zákona č. 221/1924 vsune se jako § 160 a) nové ustanovení tohoto znění:

Má-li některá nemocenská pojišťovna za to, že pojištěnec přihlášený u jiné nemocenské pojišťovny má býti přihlášen správně u ní, může žádati politický úřad I. stolice, aby rozhodl o pojistné příslušnosti tohoto pojištěnce (§ 239). Bylo-li rozhodnuto v její prospěch, má pak vůči zaměstnavateli nárok na pojistné teprve od počátku toho příspěvkového období, ve kterém bylo vydáno pravoplatné rozhodnutí. Nepříslušná pojišťovna je však povinna nahraditi příslušné pojišťovně pojistné nemocenského pojištění, zaplacené za osoby u ní nesprávně přihlášené po srážce peněžitých dávek těm osobám poskytnutých.

§ 161, odst. 3. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje na konci touto větou:

Nedobytné pojistné se odepíše ve stejném poměru, v jakém pro oba druhy pojištění bylo vyměřeno.

§ 162, odst. 2. zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. zní takto:

(2) Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích.

§ 163 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a zní takto:

(1) Zaměstnavatel je povinen platiti nemocenské pojišťovně celé pojistné.

(2) Pojistné je splatné prvým dnem po uplynutí příspěvkového období, určeného stanovami. Příspěvkové období nesmí býti kratší 4 týdnů.

§ 175 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se doplňuje novým odst. 2. tohoto znění:

(2) Povoliti a vykonati exekuci jest povolán příslušný exekuční soud.

§ 180 zákona č. 221/1924 Sb. z. a n. se mění a doplňuje takto:

1. Odst. 2., písm. d) zní:

d) v tuzemských peněžních ústavech, ručí-li stát, země, okresy neb obce za veškeré jejich závazky, neb alespoň za vklady sociálně-pojišťovacích ústavů;

2. Odst. 3. se doplňuje větou:

Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

3. Odst. 4. se doplňuje takto:

Pokud by cedulový ústav československý z důvodů měnových přikročil ke správě veřejných peněz se zúročením jich, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.

4. Odstavec 5. zní:

Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež vyžadují schválení ministra sociální péče v dohodě s ministrem financí po slyšení cedulového ústavu československého. Do směrnic jest pojmouti zásadu, že každoročně bude sděláván hospodářský plán. Do schůzí výboru a představenstva ústřední sociální pojišťovny, kde se jedná o směrnicích, hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích nebo o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, jest přizvati dva zástupce cedulového ústavu, kteří mají v nich hlas poradní.