Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V červnu t. r. podal klub komunistických poslanců v poslanecké sněmovně tento návrh:

"Návrh, aby se ministři vnitra a sociální péče dostavili do schůze poslanecké sněmovny, v níž bude tento návrh usnesen a podali zprávu o tom, jaká opatření chtějí učiniti k zamezení stále se opakujících katastrof na novostavbách v Praze a v jiných městech.

Včerejší katastrofa na novostavbě budovy Hospodářského svazu Čsl. přádelen bavlny v Revoluční třídě, které padly, pokud je dosud známo za obět dva lidské životy, vrhá strašlivé světlo na poměry za jakých jsou stavební dělníci při mizerných mzdách nuceni na stavbách pracovati. V Praze nemine snad týdne, aby někde na novostavbě nedošlo k nějakému neštěstí. Od zahájení letošní stavební sezony událo se za krátkou dobu jen na pražských stavbách tolik případů zabiti úrazů, že i nezasvěceným je zřejmo, že tu rozhodně nejde o nějakou nešťastnou náhodu. Uvádíme jen z poslední doby zabití dělníka Jana Straňáka na stavbě Veletržního paláce a zranění Jana Medka tamtéž, těžký úraz Karla Zajíčka ve Střešovicích, Bohumila Šimáka na Slovanském ostrově, smrt dělníka Jana Haise v Dejvicích, zabití dělníků Frant. Šulce a Frant. Zemana a zranění několika dělníků v Havířské ulici.

Odpovědni za toto systematické ničení dělnických životů na stavbách jsou podnikatelé a za nimi stojící banky i vláda se svými orgány. Vydřidušský racionalisační systém podnikatelů staveb vydává dělníky neustálému nebezpečí života. Konkurenční boj stavebních podnikatelů a jejich ohromné zisky vykupují stavební dělníci vlastní krví a bídou do neštěstí uvržených dělnických rodin.

Vláda a její orgány přihlížejí nečinně k šlendriánu podnikatelů, kteří ze ziskuchtivých důvodů zanedbávají nejprimitivnější bezpečnostní opatření a mlčky je ve zločinném vraždění dělníků podporují. Vládní orgány, které při mzdových hnutích dovedou obsaditi policií každou sebe menší stavbu a uvésti celý bezpečnostní aparát do chodu na obranu vydřidušských zisků podnikatelů, policie, která nejsurovějším a provokativním způsobem zakročuje proti stavebnímu dělnictvu v jeho mzdových zápasech: tyto všechny odpovědné státní orgány po řadě katastrof nečiní ničeho pro bezpečnost a na ochranu holého života stavebních dělníků.

Vláda vyhazuje ohromné sumy na rozmnožení četnického a policejního aparátu, policajtské šavle a četnické helmy, na mobilisaci četnictva a policie při veřejných projevech dělnictva, ale nehne ani prstem na náležité vybudování orgánů, jichž povinností je dbáti bezpečnosti na stavbách. Ministr vnitra osnuje plán na potlačení revolučního dělnického hnutí, ministr sociální péče má plnou hlavu starostí se zhoršením sociálního pojištění a pod jejich patronací za jejich přímé zodpovědnosti jsou zatím dělníci, pracující na stavbách soustavně zabíjeni.

Navrhujeme proto: (Následuje výzva, aby se ministři vnitra a sociální péče dostavili do schůze sněmovny a podali zprávu o tom, jaká opatření chtějí učiniti k zamezení stále se opakujících katastrof na novostavbách v Praze a jinde.)."

O tomto návrhu bylo ve sněmovně hlasováno. Sněmovní většina jej zamítla, ukázavši, že jí na životech dělníků naprosto nezáleží, ale ani ministr vnitra Černý, ani ministr sociální péče dr. Šrámek neuznali za nutné učiniti ve sněmovně prohlášení o katastrofách na stavbách a vládních opatřeních.

Skutečně také nebylo se strany vlády a úředních činitelů učiněno ničeho na ochranu zdraví a životů stavebního dělnictva.

Ale od té doby neminulo týdne, aby nedocházelo k novým těžkým úrazům na pražských stavbách.

Vláda projevila sice velikou pozornost k mzdovému hnutí stavebního dělnictva a jeho jarní stávce. Mobilisovala celý policejní aparát, obsadila stavby, verbovala stávkokaze, ochraňovala jich policejním mužstvem. Proti stávkujícím postupovala násilnicky. Vláda, krátce řečeno, postavila se vší svou mocí za vydřidušské, se zdravím i životy dělníků hazardující podnikatelské firmy.

Vláda volila tytéž metody proti stavebnímu dělnictvu, jichž používá právě nyní na Kladensku proti stávkujícím horníkům. Celý policejní aparát je mobilisován k tomu, aby pomáhal uhelným společnostem v provádění racionalisace, zvýšeného vykořisťování a ujařmování horníků.

Zatím, co na Kladensku tisíce policistů a četníků chrání vykořisťovatele, páchají násilnosti proti horníkům, bojujícím proti racionalisaci a o větší skývu chleba, odvádějí stávkující horníky a jejich ženy spoutané do žalářů, projevily se v Praze katastrofálně následky kapitalistické racionalisace, podnikatelské spekulace, vyděračství a hazardování se životy dělníků zřícením se železobetonové novostavby na Poříčí.

Dne 9. října t. r. o 3. hod. odpol. zhroutila se v konstrukci téměř dohotovená železobetonová, šestipatrová novostavba obchodního domu firmy Jaksch na Poříčí. Stavbu prováděla firma Pražák a Moravec. Celá budova náhle se zřítila a propadla se do základů, takže v několika vteřinách zbyla z ní hromada ssutin, pod nimiž zůstali pochováni téměř všichni zaměstnanci na stavbě v počtu několika desítek osob.

Do této doby nelze vůbec počet zahynuvších osob zjistiti, poněvadž se pravděpodobně jedná též o chodce na chodníku. O rozsahu katastrofy bude si možno učiniti celkový obraz tehdy, až bude rumiště odklizeno, což vyžádá několikadenní námahu. Ale již dnes je možno tvrditi bez přehánění, že tato katastrofa způsobila tak ohromné ztráty na životech, že podobné není pamětníka.

Příčiny katastrofy možno v hlavních rysech stanoviti již před skončením úředního vyšetřování, jež beztak podle dosavadních zkušeností vyhne se konstatování pravých příčin, aby byla zastřena vyděračnost podnikatelů a netečnost státních dohlédacích orgánů v případech, kde se jedná o zájmy a životy dělníků.

Tvrdíme, že hlavními příčinami stálých neštěstí na stavbách jsou ony, jež zaviňují katastrofální následky i v jiných oborech: dolech, na železnicích i v závodech. Jsou to v prvé řadě racionalisační metody, jež mají zaručiti podnikatelům rychlé, enormní zisky na účet zdraví a životů zaměstnanců. Počet zaměstnanců je zmenšován na minimum; mzdy nízké, neodpovídající drahotním poměrům; za těžkých existenčních podmínek nuceni jsou dělníci a zaměstnanci k duševně i tělesně vyčerpávajícím výkonům, k práci přes pracovní dobu i v noci; podnikatelé zaměstnávají lacinější, nekvalifikované síly při odpovědných úkolech; konečně užívají méněcenného materiálu, jímž ztěžují dělnictvu práci a výdělek a ohrožují bezpečnost životů i staveb.

Racionalisačních metod, zvýšeného vykořisťování dělnictva, využili zejména v posledních letech plnou měrou podnikatelé staveb. Krátce terminovaný a několikrát prodlužovaný zákon o stavebním ruchu zvyšuje tempo stavební bez ohledu na jistotu staveb a bezpečnost zaměstnanců. Ziskulačnost podnikatelů uplatňuje se plnou měrou.

Vláda a dohlédací úřady naprosto pomíjejí povinnou péči. Snad jsou i nedostatečně vybudovány, neboť vláda má hlavní zřetel k vybudování donucovacího státního aparátu namířeného proti pracujícímu lidu: ohromný a vyzbrojený aparát policie, četnictva, aparát správních i soudních orgánů.

Právě v tyto dny stávky kladenských horníků vyjádřil se vedoucí úředník báňského revírního úřadu ve Slaném, že podnikatelé musí míti tolik moci a autority, aby mohli donutiti dělníky i k takovým pracem, které mají v zápětí smrt. Tomuto úředníku vyklouzl z úst celý racionalisační program, celý třídní názor na dělníky, jako otroky podnikatelů, jež pod tlakem donucovacího státního aparátu jsou bezohledně hnáni ztratiti zdraví i život pro zisky podnikatelů. Důsledkem tohoto zločinného, vykořisťovatelského, otrockého, třídního programu a systému buržoasie i její vlády je strašná katastrofa na Poříčí v Praze.

Ptáme se vlády:

Je si vláda vědoma, že katastrofy na stavbách tvoří již celý systém, za nějž je v prvé řadě odpovědna ona sama, stojíc ve službách kapitalistické racionalisace a vykořisťování dělnictva podnikateli, i násilně potlačujíc hnutí dělníků, směřující k zabezpečení jejich existence, životů a zdraví?

Je si vláda vědoma, že svou stavební a bytovou politikou je spoluvinna na stavebních neštěstích?

Cítí vláda odpovědnost za nedostatečný úřední dozor na stavbách?

Cítí se vláda spoluvinnou, cynicky odmítajíc všechny stížnosti a volání po nápravě, jež byly učiněny v parlamentě i tiskem?

Hodlá vláda okamžitě naříditi revisi všech staveb, zostřiti dozor a ochranná opatření zaměstnanců?

Hodlá vláda vyšetřiti všecka dosavadní stavební neštěstí, zejména katastrofu na Poříčí a bezohledně potrestati vinníky?

Hodlá vláda poskytnouti okamžitou pomoc pozůstalým rodinám a zaručiti jim, jakož i zmrzačeným dělníkům postačující doživotní rentu?