Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

V zámku konopišťském je celkem asi 100 sálů pokojů a menších místností. Všechny místnosti jsou opatřeny nábytkem, některé pokoje obsahují několik interierů, některé jsou přímo skladištěm nábytku. Udržování zámku i parku je pasivní každoročně obnosem 300.000 až 400.000 Kč; v roce 1927 byl příjem 151.189,03 Kč a vydání 536.572,8 Kč. Jeví se tedy ztráta obnosem 385.383,05 Kč.

Z inventáře zámku byly zapůjčeny v létech 1922 až 1928 jiným nebo vlastním úřadům různé předměty a nábytek a sice:

Předsednictvu ministerské rady, ministerstvu unifikací, nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu do státního zámku v Topolčiánkách do státního zámku v Průhonicích, dále ústřednímu ředitelství státních lesů a statků, ředitelství státních lesů a statků v Praze, vrchní správě v Hrušovanech, vrchní správě ve Zvoleněvsi.

V prvých případech jednalo se o vybavení místností úřadů a zámků (místností representačních) a bylo by bývalo neekonomické nový nábytek kupovati, když bylo v konopišťském zámku nábytku dostatek a tento ležel ladem.

Při výběru nábytku, zejména pro vybavení místností státního zámku v Průhonicích, který byl s velkostatkem zakoupen bez vnitřního zařízení, bylo postupováno komisionelně s náležitým zřetelem k rázu pokojů, z nichž byl odebrán. Odvezený nábytek nebyl historického rázu, ani zvláštní umělecké ceny a byly odebrány pouze ony kusy, které některé místnosti zámku konopišťského nevkusně přeplňovaly.

V zámku v Průhonicích jedna část podle kupní smlouvy byla ponechána k používání bývalému majiteli a druhá část, celkem jeden sál a asi 22 místností, jest k disposici státu, avšak místnosti tyto jsou prázdné, neboť zámek zakoupen byl úplně bez nábytku a vnitřního zařízení. Z posledně uvedených 22 místností je sál a 6 místností pronajato bývalému majiteli. ze 16 zbývajících místností jest té doby 8 pokojů prázdných bez nábytku, jeden pokoj zařízen je pro úřadovnu, dva pokoje pro hosty z ciziny při návštěvách parku a 5 pokojů pro letní pobyt za nájemné. Uvedených 8 místností v zámku průhonickém opatřeno bylo nábytkem ze státních zámků jiných, hlavně Chlumu a Konopiště, některé věci přikoupeny nové.

Veškeré trvale zapůjčené předměty zámku Konopiště jsou přirozeně inventarizovány, předány a převzaty protokolárně a vedeny v přísné evidenci. Jinak byl nábytek pro nižší vlastní úřady brán z půdy a mansard, kde byl by případně podlehl zkáze.

Tyto předměty nemají ovšem ani historické ani umělecké ceny, jsou bezvýznamný kancelářský nábytek.

Současně s nábytkem byly zapůjčeny pro výzdobu representačních místností úředních a státních zámků též některé koberce a ozdobné předměty.

Porcelán byl zapůjčen do zámku Chlumu při příležitosti návštěvy vyslanců o loňských lovech v Třeboni a byl odtud do zámku Konopiště v bezvadném stavu a plném počtu vrácen.

Dva vycpaní medvědi, o nichž jest v novinářských zprávách zmínka, byli na krátkou dobu zapůjčeni do lovecké exposice Ústředního ředitelství státních lesů a statků letošní hospodářské výstavy, kde přispěli neobyčejně k zdaru exposice, která se těšila pozornosti i pana presidenta republiky, jakož i širšího obecenstva. Samozřejmě byly oba předměty po ukončení výstavy v bezvadném stavu na své místo vráceny. Podobně byla zapůjčena a vystavena celá řada loveckých trofejí i z jiných státních zámků a lesních správ.

Ohledně odvážení vzácných stromů a keřů z parku jde patrně o omyl, poněvadž část konopišťských školek byla pronajata zahradnickému architektu Molnarovi, který samozřejmě měl právo se svými kulturami disponovati a je prodávati.

Nábytek z jiných zámků. Do Konopiště byly přivezeny některé zvlášť cenné kusy nábytku, jakož i větší množství velmi cenného dekoračního porcelánu ze zámku Chlumu, který jest na léto pronajímán. Důvod převezení byl pouze ten, aby tyto cenné předměty nebyly v zámku Chlumu poškozeny.

Inventář. Inventář zámku byl v roce 1919 sestaven orgánem ministerstva zemědělství za spolupůsobení odborového přednosty Dr. Wirtha z ministerstva školství. Inventář ten jest podrobný, každý předmět jest veden v patrnosti a jsou předměty i roztříděny a klasifikovány. V nejbližší době bude pořízen nový úřední soupis inventáře a to s odborným, přesným popisem všech předmětů zámku Konopiště za součinnosti ředitele musea v Košicích.

Z důvodů úplného zabezpečení sbírek konopišťských byla v zámku umístěna četnická stanice. Zvlášť cenné předměty jsou mimo to uloženy způsbem, že není obava před jich poškozením neb zcizením.

Prohlídky. Širší veřejnosti přístupny jsou tyto místnosti:

Zbrojnice, knihovna, Lobkovický sál, Sv. Jirské museum, kaple, věž, v níž byl Václav IV. vězněn.

Při širší prohlídce ukazují se mimo výše uvedené místnosti ještě:

Anglická ložnice, pracovna, parůžkový salon, soukromá jídelna, audienční pokoj, sloupový pokoj, salon Žofiin a t. zv. Vilémovy hostinské pokoje.

Je třeba podotknouti, že podle úředních spisů byly dne 12. ledna 1926 předány v zámku Konopiště různé předměty zástupci advokátní kanceláře Dr. Arnošta Weinfurtera z Prahy, jenž zastupuje paní Žofii Nostitzovou rozenou Hohenbergovou a paní Henrietu Nostitzovou rozenou Chotkovou. Předměty ty byly z Konopiště odvezeny dvěma nábytkovými vozy.

Z výše uvedeného je patrno, že veškeré uvedené změny provedeny z úředního podnětu po zralé úvaze a za přísné kontroly.

Co se týče použití zámku Konopiště k obývání, bylo by možno použíti ho v budoucí době ku přechodnému ubytování buď presidenta republiky, nebo některé z význačných, případně zahraničních politických osobností. Také by nebylo nikterak na závadu, kdyby některých podružných místností, hlavně v doleních částech zámku bylo použito z důvodů sociálních ku krátkému letnímu pobytu státních úředníků za levnou náhradu.

Jest vyloučena možnost, aby některý úředních nebo podřízený úřad volně disponoval s inventářem kteréhokoliv státního zámku, neboť každá sebe menší změna může se státi jedině na písemný rozkaz presidia ministerstva zemědělství a rozkaz takový vydává se pouze po všestranné a zralé úvaze.

Inventář všech státních zámků - tedy i konopiště byl hned po převratu podrobně sepsán a jest veden v stálé a přísné patrnosti. Každé přemístění jest bez průtahu v příslušných úředních inventářích poznamenáno, takže jest naprosto vyloučeno, aby kterýkoliv sebe nepatrnější předmět vypadl z evidence.

V Praze dne 31. srpna 1928.

Četnictvo jest podle ustanovení §u 1 zák. ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 sb. z. a n., vojensky organisovaným sborem strážným, jenž podléhá podle §u 12 téhož zákona vojenským trestním zákonům a soudům a vyjímajíc disciplinární předpisy i vojenskému služebnímu řádu.

Aktivní příslušníci četnictva mohou tudíž býti subjekty vojenských deliktů, které jsou obsaženy v II. díle vojenského trestního zákona a spočívají v porušení vojenských služebních a stavovských povinností.

Důsledně ustanovuje proto také § 9 četnické služební instrukce, že chování četníka musí býti vždy vojenské.

Vytkl-li tedy generální velitel četnictva, který jest podle §u 2 shora citovaného zákona ministerstvu vnitra přidělen k udržení vojenského pořádku a kázně v četnictvu, a který podle ustanovení §u 17 organisačních ustanovení pro četnictvo má pečovati o jednotnost a vojenského ducha v četnictvu, předmětném rozkaze liknavost a pohodlnost ve vystupování, příčící se pojmu vojenskosti, shledanou u některých příslušníků četnictva, a opomíjení platných předpisů, zejména pokud jde o nošení stejnokroje, a nařídil-li podřízeným velitelům, aby měli péči o odstranění shledaných závad, vykonal jen povinnost, která jest mu platnými předpisy uložena.

Při tom se podotýká, že četnickým gážistům jest dovoleno nositi občanský oděv toliko mimo službu. Jakékoli podstaty postrádá proto tvrzení, že rozkaz generálního velitele četnictva byl jen proto vydán, aby jím byla utvořena nová platforma pro chikany a sekatury četníků.

Není proto důvodů, aby byl uvedený rozkaz odvolán, po případě aby bylo učiněno nějaké jiné opatření.

V Praze dne 6. září 1928.

Strážmistr Stanislav Zezula byl dekretem zemského četnického velitelství pro Moravu v Brně, ze dne 10. prosince 1925, čís. 5521 h. r., dnem 31. prosince 1925 zproštěn činné četnické služby, dnem 1. ledna 1926 přeložen do dočasné a dnem 1. ledna 1928 do trvalé výslužby.

Ježto jmenovaný dne 1. ledna 1926 nebyl již v činné službě, nemohl vzhledem k ustanovení § 198 pl. zák. do nových platů býti převeden a nemá nároku na výslužné podle tohoto zákona, poněvadž neodešel za jeho účinnosti do výslužby (§ 153 pl. zák.). Bylo mu proto se zřetelem k ustanovení §u 6 odst. 1 zákona ze dne 4. července 1923 čís. 153 Sb. z. a n. vyměřeno správně při přeložení do trvalé výslužby výslužné z posledně požívaných aktivních požitků podle zákona ze dne 19. března 1920 čís. 186 Sb. z. a n. po případě ze dne 20. prosince 1922 čís. 394 Sb. z. a n.

V Praze dne 6.září 1928.

Podle § 9 zákona ze dne 12. srpna 1921 čís. 329 Sb. z. a n. polovici členů finanční komise volí obecní zastupitelstvo, ostatní pak ustanovuje bezprostřední úřad dohlédací, vyžádav si návrhy volebních skupin a šetře - pokud možno - zásady poměrného zastoupení. Finanční komise má dle toho složením svým pokud možno odpovídati složení obecního zastupitelstva podle zásady poměrného zastoupení. Zásada ta v daném případě porušena nebyla, jak zřejmo z těchto skutečností.

Obecní zastupitelstvo v Medlovicích čítá 12 členů, z nichž 5 náleží volební skupině strany republikánské, po 3 volebním skupinám strany soc.-demokratické a čsl. straně lidové a 1 volební skupině strany domkářské. Při počtu 6 členů finanční komise činí volební číslo 2. Mají tudíž z 6 členů finanční komise podle obdoby předpisů §§ 45 a násl. řádu volení do obcí připadnouti 3 členové straně republ. po 1 členu straně soc. demokratické a lidové. Se zřetelem k tomu, že posléze zmíněné dvě strany mají stejný zbytek (1) a stejný počet členů zastupitelstva (3), bylo rozhodnuto losem, které z obou stran má připadnouti 6tý člen. Losem připadl čsl. straně lidové.

Jestliže obecní zastupitelstvo zvolilo do finanční komise po jednom členu ze strany republikánské, soc. demokratické a lidové a vyšší dohlédací úřad jmenoval 2 členy ze strany republikánské a 1 člena ze strany lidové, odpovídal postup ten zásadě poměrného zastoupení. K sdružení volebních skupin strany sociálně-demokratické a domkářské nemohl zemský výbor při jmenování členů finanční komise přihlížeti již proto, že sdružení to nebylo před jmenováním u něho uplatněno.

Není proto důvodu, aby učiněno bylo z podnětu této interpelace nějaké opatření.

V Praze dne 12 září 1928.

Tělocvičná a sportovní slavnost, kterou spolek "Federace proletářské tělovýchovy" hodlal v prvých dnech července t. r. uspořádati v Praze pod názvem "II. Spartakiada", nebyla policejním ředitelstvím v Praze a v dalším instančním postupu zemskou politickou správou v Praze povolena z důvodů v interpelaci uvedených. Zamítavé stanovisko úřadů bylo okolnostmi případu odůvodněno, o čemž svědčí nejen projevy denního tisku, nýbrž i známé události, jež se později přihodily.

Vláda nemá tudíž příčiny, aby učinila nějaké opatření.

V Praze dne 15. října 1928.

Ministerstvo vnitra přezkoumalo zevrubně rozhodnutí zemské správy politické v Praze ze dne 28. března 1927. čís. 119.115 - 8/B-1025, jímž byl potvrzen výměr okresní správy politické ve Varnsdorfě ze dne 1. března 1927, čís. 19/12-A a bylo odepřeno povolení k vylepování plakátů, zvoucích na veřejnou schůzi, nemohlo však podle výsledku šetření vyhověti odvolání okresního vedení německé národně socialistické strany dělnické ve Varnsdorfě. Věta "Das Sudetendeutsche Gebiet - den Sudetendeutschen" připouští sice různý výklad, ministerstvo vnitra nemohlo však spatřovati nesprávnost v tom, že okresní správa politická vzhledem k místním poměrům přikládala používání této věty v dané souvislosti tendenci jednání pobuřujícího proti jednotnosti státu.

V Praze dne 12. září 1928.

Vojenská správa přiznávala odškodné za ztracený civilní oblek i těm válečným zajatcům, kteří se prokázaně vrátili ze zajetí po 30. červnu 1923, pokud o to požádali a ovšem vyhovovali ostatním předepsaným podmínkám.

I nyní jest vojenská správa ochotna v mezích po ruce jsoucích finančních prostředků přiznávati stejné dobrodiní i ostatním v úvahu přicházejícím osobám, přihlásí-li se předepsanou přihláškou o občanský oblek a prokáží, že se vrátili ze zajetí po 30. červnu 1923.

V Praze dne 6. září 1928.

1. Výnos pražského ředitelství pošt a telegrafů, uveřejněný v Úředním listě ze 16. prosince 1927, č. 42, kterým se zajišťuje Čsl. Červenému kříži podpora poštovní správy, byl prozkoumán a shledán správným, neboť pokyny jeho poštovním úřadům, aby Čsl. Červenému kříži získávaly členy mezi poštovními zaměstnanci a byly nápomocny při likvidaci členských příspěvků, neobsahují nic závadného. Charakter Čsl. Červeného kříže jakožto instituce s jedinečně charitativním posláním, pomáhající trpícím spoluobčanům bez rozdílu národnosti, vyznání a stavu, plně ospravedlňuje a odůvodňuje, aby poštovní správa podporovala akci na získání nových členů a pečovala o kontrolu příspěvků, sebraných od členů z řad poštovních zaměstnanců.

2. Nebylo zjištěno, že by příslušné instrukce poštovního ředitelství byly poštovními úřady v praxi nesprávně prováděny a že by výzvy přednostů poštovních úřadů k poštovním zaměstnancům za přistoupení k Čsl. Červenému kříži někde nabyly povahy nepřístojného nucení; nestalo se to ani u poštovního úřadu 1 v Ústí nad Labem, jehož přednosta také nežádal na poštovních zaměstnancích udání důvodů písemně neb ústně, proč nehodlá ten který přistoupiti za člena. Není proto důvodu přednostům poštovních úřadů v tom směru něco vytýkati nebo je o správném postupu znovu poučovati.

Srážení příspěvků pro Čsl. Červený kříž úřadem poštovními ředitelstvími nařízeno nebylo a také pokud zjištěno, se tento způsob vybírání příspěvků neprovádí. Sbírání těchto příspěvků od jeho členů - poštovních zaměstnanců - dobrovolným sběratelem nekoliduje pak se zákazem sbírek a subskripcí ve státních úřadech, neboť kdežto sbírky a subskripce, jichž tento zákaz se týká vždy slouží více nebo méně zájmům pouze specielním jednostranným, kterým státní správa ve své objektivnosti napomáhati nemůže, jest Čsl. Červený kříž všeobecně prospěšnou a veřejným zájmům sloužící institucí, takže sbírky příspěvků pro něho naznačeným způsobem ve státních úřadech konané zmíněným zákazem nemohou býti dotčeny.

V Praze dne 11. září 1928.

Nynější způsob hlášení pobytu nevyhovuje potřebám dnešní doby a ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisaci správy připravuje již novou úpravu příslušných předpisů.

V Praze dne 4 září 1928.

Státní zastupitelství v Liberci zabavilo č. 10. v Liberci vydávaného periodického tiskopisu "Deutsche Volkswacht" z 3. března 1928 pro místa v interpelaci uvedená po případě naznačená, ježto v obsahu jich shledávalo skutkovou povahu přečinů podle §§ 14 č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky, 16, č. 1. cit. zák. a čl. IV. zák. č. 8/1863.

Nálezem krajského jako tiskového soudu v Liberci z 3. března 1928 byla tato konfiskace potvrzena, čímž soud uznal, že státní zastupitelství postupovalo podle zákona, ježto proti nálezu nebylo užito opravných prostředků, nebylo rozhodnutí soudu vyšší instancí přezkoumáno.

Zabavení nelze proto pokládati za neodůvodněné.

Za tohoto stavu věcí nemám ovšem zákonného podkladu pro jakékoliv zakročení.

V Praze dne 24. srpna 1928.

Státní zastupitelství v Liberci zabavilo čís. 7 v Liberci vycházejícího periodického tiskopisu "Deutsche Volkswacht" z 11. února 1928 pro místa v interpelací uvedená, po případě naznačená, podle § 14 č. 1., 2., 3 zákona na ochranu republiky, majíc za to, že závadná místa zakládají svým obsahem skutkovou povahu přečinu podle zmíněných zákonných míst.

Toto zabavení bylo soudně potvrzeno a tím uznáno, že státní zastupitelství, shledávajíc v obsahu zabavených míst trestné činy podle citovaných zákonných ustanovení, postupovalo správně. Bylo věcí těch, kdož se zabavením cítili postiženi, aby užitím opravných prostředků proti tomuto soudnímu nálezu umožnili jeho přezkoumání. Tvrdí-li páni interpelanti, že závadná místa byla v jiných časopisech bez závady propuštěna, vytýkají tím jedině nestejnoměrnost tiskové přehlídky u různých tiskových úřadů. Přezkoumání různého postupu není možno bez udání časopisů v nichž místa měla býti propuštěna.

Nelze proto tvrditi, že státní zastupitelství, zakročivši v daném případě zabavením jednalo nezákonně a nelze mi tudíž za vylíčeného stavu věcí něco na podkladě zákona opatřiti.

V Praze dne 24. srpna 1928.

Státní zastupitelství v Opavě zabavilo č. 2. periodického v Opavě vycházejícího tiskopisu "Volk und Gemeinde" z 1. března 1928 pro místo v interpelaci uvedené, ve kterém vidělo skutkovou povahu přečinu podle § 14, č. 1 zákona na ochranu republiky a navrhlo u zemského jako tiskového soudu v Opavě potvrzení tohoto zabavení. Soud vyhověl nálezem z 5. března 1928 tomuto návrhu státního zastupitelství a zabavení potvrdil, uznav tak názor státního zastupitelství správným. Proti nálezu řádně doručenému nebylo v zákonné lhůtě užito opravných prostředků a nabyl tento nález tedy právní moci, ježto soudní rozhodnutí nelze měniti jinak, než pořadem instancí soudních.

Nemám proto zákonného podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 25. srpna 1928.

Státní zastupitelství v Opavě nařídilo zabavení čís. 18. periodického v Opavě vycházejícího tiskopisu "Neue Zeit" z 3. března 1928 mimo jiné též pro místo v interpelací uvedené, v jehož obsahu shledávalo skutkovou povahu § 16, č. 1. zákona na ochranu republiky.

Toto zabavení bylo zemským soudem v Opavě potvrzeno, čímž přisvědčeno názoru státního zastupitelství, že zabavené místo zakládá svým obsahem skutkovou povahu uvedeného trestného činu.

Kritisují-li páni interpelanti odůvodnění tohoto nálezu, tu nelze kritikou touto dále se zabývati, neb oprávněné osoby měly možnost proti nálezu užíti zákonných opravných prostředků proti tomuto soudnímu nálezu. Toto se však nestalo a tím odpadla možnost dalšího přezkoumání, a případné změny soudního nálezu.

Nemám proto za uvedeného stavu věci zákonného podkladu k nějakému opatření.

V Praze dne 25. srpna 1928.