Odpověď vlády na interpelaci klubu československých
národních socialistů, podanou poslanci Bergmannem,
Procházkou, Buřívalem a druhů (tisk
č. 595 v záležitosti nahoře jmenované
slovenské a podkarpatoruské úpravy železničních
zaměstnanců) nemohla klub uspokojiti a v důsledcích
toho dovolujeme si podati novou naléhavou interpelaci,
v níž podrobně uvádíme důvody
nesprávného vyřešení této
při provádění zákona o platové
úpravě čís. 103 Sb. z. a n. ze dne
24. června 1926 a vládního nařízení
ze dne 5. března 1927, č. 15 Sb. z. a n.
Výnosy min. železnic ze dne 26. ledna 1921 č.
54.718 a ze dne 4. srpna 1921 č. 40.064, které vzhledem
k zásadám a konstrukci právních norem,
jež obsahují, tvoří podstatnou část
služební smlouvy, bylo každému zaměstnanci,
jenž zavázal se k 6leté službě
na Slovensku a Podkarpatské Rusi a vyhověl podmínkám
smlouvy, zaručeno 4 nebo 5 platových stupňů.
K těmto zásadám vydalo ministerstvo železnic
řadu doplňujících a vysvětlujících
výnosů, z nichž mnohé smysl původní
smlouvy ruší a nesprávně interpretují.
Tím jsou zaměstnanci, slovenskou (podkarpatoruskou)
úpravu požívající, značně
poškozeni. Stejně také vládní
nařízení čís. 15 ze dne 5.
března 1927 zásady smlouvy ruší.
Proti právní praxi obou slovenských ředitelstev
při vyměřování slovenského
přídavku do vydání nového požitkového
systému, jsou poškozeni zejména:
1. Zaměstnanci po 1. lednu 1921 stabilisovaní (jmenovaní
definitivními), kterým byly ve slovenském
přídavku přiznány pouze jeden, dva
nebo tři platové stupně, ačkoliv podle
ustanovení odstavce A III. 5 citovaného výnosu
ministerstva železnic,. který tvoří
podnět smlouvy mají nárok, aby slovenský
přídavek byl jim při jmenování
definitivními vyměřen znovu ve výši
smlouvou stanovené.
Rozsudkem okresního soudu v Bratislavě ze dne 20.
února 1928 byla správa dráhy zavázána
v jednom konkrétním případě
postupovati podle jasného znění slovenské
úpravy, odst. A III. 5, který určuje, že
slovenský přídavek u zaměstnanců
jmenovaných později definitivními, má
býti vyměřen znovu při stabilisaci
ve výši 4 nebo 5 platových stupňů.
2. Zaměstnanci; kteří byli na Slovensko ustanoveni
po 1. lednu 1921, mají rovněž slovenský
(podkarpatoruský) přídavek nesprávně
vyměřený a jsou platově poškozeni
o jeden, nebo více platových stupňů.
Železniční správa jest podle ustanovení
citovaných výnosů povinna přiznati
jim 4 nebo 5 platových stupňů s fiktivním
počátkem postupových lhůt ve slovenském
pořadí od 1. ledna 1921, bez ohledu, zdáli
službu na Slovensku nastoupili před tímto termínem
nebo po něm, při čemž splatnost a finanční
účinek počíná dnem nástupu
služby na Slovensku. V odst. A. I. 6. slovenské úpravy
jest zaručené, že vedle automatických
postupů v platě základním dějí
se pravidelně postupy také v pořadí
druhém slovenském - všeobecně s fiktivním
počátkem od 1. ledna 1921.
3. Výnosem min. železnic ze dne 4. května 1922,
č. 4224-I3, bylo rozhodnuto, aby pro vyměřování
slovenského přídavku a pro postupy v něm
bylo bráno za základ platové schéma
v době vydání slovenské úpravy
(Úř. v. m. ž. čís. 11 ex 20 nař.
č. 36) a ve prospěch zaměstnanců státu
IIIa a IIIb dovoleno, aby v dřívější
VIII. služební třídě nebylo ve
slovenském přídavku přihlíženo
k platové stupnici 5.508 (Kč 9.636), která
byla zavedena teprve podle výnosu min. železnic ze
dne 13. června 1921 č. 13.652 (Úř.
v. min. žel. čís. 32 ex 1921). To se však
u zaměstnanců později stabilisovaných
neděje a tito jsou ve slovenském přídavku
zařazováni do platové stupnice 9.636 místo
Kč 10.152, ačkoliv výnosy min. železnic
a zejména výnosem ze dne 13. července 1922
čís. 32.925 se přikazuje užíti
výhodnějšího platového schématu
a platovou stupnici Kč 5.508 (9636) překročiti.
4. Celé řadě zaměstnanců jest
železniční správou upírán
nárok na diety z titulu nemožného ubytování
a vedení dvojí domácnosti a mimořádný,
slovenský přídavek (odbouračky), třebaže
jest odůvodněn právně a judikaturou
Nejvyššího správního soudu a Nejvyššího
soudu dodatečně vysvětlen. Zejména
nebyl proveden rozsudek Nejvyššího soudu v záležitosti
mimořádného slovenského přídavku,
vynesený dne 1. února 1926. Při posuzování
nároku poškozených zaměstnanců
neřídí se správa dráhy věcnými
i právními důvody a tyto nároky posuzuje
libovolně a dle volného výkladu.
5. Železničním zaměstnancům,
kteří byli povoláni k vykonávání
presenční vojenské služby, nebo následkem
právního chaosu v otázce státní
příslušnosti byli nuceni žádati
znovu o čsl. státní občanství,
které jinak nepozbyli, není přiznána
slovenská (podkarpatoruská) úprava I., ačkoliv
tuto původně požívali. Uvedená
prakse, kterou jsou poškozeni zejména zaměstnanci
nejnižších kategorii a národnosti slovenské
a rusínské, nemůže býti v souladu
s morálními povinnostmi železničního
resortu, ježto citelně poškozuje nejen zaměstnance,
který vykonal občanskou povinnost oproti tomu, jež
k ní povolán nebyl, nýbrž také
na Slovensku a Podkarpatské Rusi těžce ohrožuje
brannou morálku. Ti zaměstnanci, kteří
z důvodů formálních byli nuceni žádati
znovu o státní občanství, čsl.
státní příslušnost nebo zbyli
a byli přijati do služeb čsl. státních
drah do 31. července 1922 stejně jako ti, kteří
po tomto termínu vrátili se z presenční
vojenské služby a před tím byli ve službách
dráhy, mají právně odůvodněný
nárok, aby jim byla přiznána slovenská
(podkarpatoruská) úprava I.
6. Železničním zaměstnancům,
kteří v soutěži na vlastní žádost
nebo ze služebních důvodů jsou překládáni
do území mimoslovenského, jest nezákonným
nátlakem upírán slovenský přídavek
tím, že jsou proti své vůli nepřímo
donucováni podepsati prohlášení (revers),
jímž zříkají se nároku
na slovenskou úpravu, třebaže vykonávali
službu na Slovensku nepřetržitě 6 i více
let, po kteréžto době se stal slovenský
(podkarpatoruský) přídavek trvalým
a regulérním služebním příjmem.
I po převodu do nových platů, kdy nabyli
pouze jedno platové pořadí, jest nemorální
tento nátlak opět používán, ačkoliv
se tak neděje v ostatních resortech státní
správy, kde zaměstnanci převedení
do nových požitků podle platu dosaženého
ve slovenském přídavku, jsou překládáni
s požitky, jež převodem nebo při systemisaci
nabyli.
Nálezem Nejvyššího správního
soudu ze dne 11. května 1922 č. 6449 bylo rozhodnuto,
že slovenská výhoda nezaniká, když
zaměstnanec jest přeložen na jiné místo
mimo Slovensko. Oproti tomu správa železniční
využívajíc důvod pro přeložení
k nátlaku na druhou smluvní stranu, sociálně
slabší, pozbavuje přeložené zaměstnance
takto pravoplatně nabytého a trvalého nároku
na slovenský přídavek.
7. Zaměstnanci, kteří předčasně
byli ze služebních důvodů pensionováni
a jímž nebyla poskytnuta možnost dosloužiti
předepsanou dobu 6 let, i když k dovršení
slovenského 6letí zbývalo pouze několik
dnů neb hodin, byli rovněž poškozeni o
slovenský přídavek, ačkoliv jejich
přihláška k závazku 6leté služby
na Slovensku byla při příchodu přijata
a uznána. Naproti tomu bylo umožněno dosloužiti
6letí, k němuž zbývalo víc než
6 měsíců insp. Čeňku Zummerovi
u ředitelství čsl. státních
drah v Košicích, přeloženému do
trvalé výslužby řízením
restrikčním, který 6letí dosáhl
teprve po dokončeném 35 služebním roce.
Touto nestejnou a libovolnou praksí jsou hmotně
i morálně dotčeni zejména nejstarší
zaměstnanci, pensionovaní z jiných důvodů
než z invalidity, kteří mají morální
nárok alespoň na alikvotní část
slovenského přídavku k požitkům
zaopatřovacím.
8. Vedle poškození, jež vzniklo protiprávním
prováděním citovaných výnosů
min. železnic do 1. ledna 1926, jsou zaměstnanci na
Slovensku a Podkarpatské Rusi značně zkráceni
též při převodu do nových platů,
podle zásad § 86 vlád. nař. čís.
15 ze dne 5. března 1927 tím, že byli převedeni
do nových platů, které již po převodu
rovnají se požitku, jako kdyby slovenskou úpravu
neměli vůbec přiznanou nebo budou poškozeni,
jakmile dosáhnou příslušné platové
stupnice, do níž byli převedeni nebo jmenováni,
konečných, platových stupňů.
Při převodu objevuje se také důsledek
protizákonné prakse při vyměřování
slovenského přídavku po 1. lednu 1926, při
čemž o počet slovenských stupňů,
protizákonně upíraných, krátí
se rozhodná doba pro převod do nových platů
v časové míře postupových lhůt.
Platový zákon č. 103 Sb. z. a n. ze dne 24.
června i926 měl podle zákonodárců
zlepšiti hmotné poměry státních
zaměstnanců valorisací jejich služebních
příjmů a neobsahuje ustanovení, kterým
slovenská úprava se ruší, byt i textativně
nebyla do zákona pojata. Také pro obor státních
drah nebyla slovenská a podkarpatoruská úprava
zrušena služebním řádem vydaným
na podkladě platového zákona a ani zrušena
býti nemohla; ježto vzhledem k soukromoprávnímu
poměru zaměstnanců státních
drah jest smlouvou, již dlužno posuzovati jen na podkladě
práva soukromého, zvláště když
při jejím sjednání bylo zaručeno,
že budoucí platové zákony a tedy ani
platový zákon č. 103, nemohou býti
slovenskému přídavku na újmu. Slovenský
přídavek v novém požitkovém systému
státních drah musí býti tudíž
ve smyslu smluvních zásad přiznán
tomu všemu, co jinak nový požitkový systém
zaručuje, ve výši dalších 4 nebo
5 platových stupňů s fiktivním počátkem
postupových lhůt ve slovenském pořadí
od 1. ledna 1921. Stejně také podle zásad
smlouvy musí býti postupováno i při
výměře slovenského přídavku
u zaměstnanců provisorních a těch,
kteří byli na Slovensko ustanoveni po 31. červenci
1922 a službu na Slovensku vykonávají.
Uvážíme-li, že slovenská (podkarpatoruská)
úprava byla poskytnuta železničním zaměstnancům
pro odlišné životní podmínky na
Slovensku a Podkarpatské Rusi, pro diferenciální
drahotní poměry, za cenné služby při
reorganisaci státních drah v této části
republiky, stala se podle právních norem; jež
obsahuje pravoplatně trvající a nabytou výhodou,
shledáme, že postup železniční
správy, která odmítá revisi všech
nesrovnalostí vyplývajících jednak
z nesprávné prakse do 1. ledna 1926 a jednak při
provádění v novém požitkovém
systému, jest protiprávní. To zajisté
nebylo úmyslem vlády a ústavních činitelů,
když za služby na Slovensku a Podkarpatské Rusi
byly železničním zaměstnancům
zaručeny určité hmotné výhody
a pod příslibem těchto pak na Slovensko a
Podkarpatskou Rus vylákáni. Odmítnutím
odůvodněných právních nároků
v cestě řízení správního
jsou zaměstnanci přinuceni domáhati se svých
práv před řádnými soudy republiky.
Tato forma, jakou postižení zaměstnanci musí
uplatniti své právo, působí nedozírné
morální i hmotné škody železničnímu
podniku a poškodí zajisté také dobrou
pověst Československého státu, dojde-li
k podání tisíců soudních žalob
na železniční erár, které k podání
jsou připraveny. Dosud také asi 12.000 právních
ohrožení ve věci slovenské úpravy
leží u obou slovenských ředitelstev
nevyřízeno.
Nepochopitelné toto stanovisko státní správy
železniční k odstranění vylíčených
nesrovnalostí - třebaže již judikaturou
nejvyšších soudních instancí bylo,
anebo bude korigováno - ohrožuje také důvěru
ostatní veřejnosti k státní správě,
právní stav a pořádek ve státě
a nutný služební soulad mezi železniční
správou a jejími zaměstnanci.
V důsledku toho táží se podepsaní
vlády:
1. Jest vláda ochotna vhodným způsobem odstraniti
vylíčené nesrovnalosti?
2 Jest vláda ochotna oznámiti podepsaným,
co v této věci učinila nebo učiniti
hodlá?