I. posl. Hrušky, Můni a soudr. min. vnitra o - - -
vrchního policejního komisaře Plocara na
Žižkově dne 20. května 1928,
II. posl. Vrtaníka a soudr. min. vnitra o - - - chování
četnictva vůči stávkujícím
cihlářům a zejméua četnického
strážmistra Heba z Olešnice vůči
dělnickým ženám v Kostelci n. Černými
Lesy dne 22. května 1928,
III. posl. dra ScholIicha a druhů min. spravedlnosti o
zabavení libereckého časopisu ťDeutsche
VolkswachtŤ ze dne 16. června 1928, č. 25,
IV. posl. dra Czecha, Blatné a soudr. min. soc. péče
a veřejného zdravotnictví o zkracování
německé péče o mládež
při rozdělování státních
subvencí.
Již bezpočtukráte poukázali jsme na
- - - československé policie proti pracujícímu
lidu a zejména proti příslušníkům
komunistické strany Československa. Dnes předkládáme
zde nový takový doklad - - - o fašistických
metodách pražské policie proti zástupcům
širokých vrstev pracujícího lidu a to
jako členům samosprávných a samosprávou
dosazených korporací. Je to případ
tím křiklavější, že je to
současně doklad o úplném suspendování
nejprimitivnějších práv pravoplatně
dle dosud platných zákonů zvolených
zástupců lidu v samosprávných sborech
neb institucích samosprávou dosazených a
jmenovaných. Nad dosud platné právní
řády je postavena neobmezená pravomoc hrubé
síly a neurvalosti policejních orgánů,
šlapajících beztrestně, s bezpříkladným
cynismem po posledních chatrných zbytcích
práv a svobod občanských v ťdemokratickém
státěŤ.
Městskou radou pražskou bylo schváleno ustavení
pořádkových výborů pro kolonie
nouzových domků a bud, které by dbaly nad
pořádkem v kolonií, aby různá
zlotřilá individua neztrpčovala život
a neohrožovala řádné obyvatele kolonií,
rekrutující se ponejvíce z řad dělníků.
Současně má pořádkový
výbor dohlížeti, aby se kolonie nestaly eldorádem
různých ničemů a spekulantů
s lidskou bídou v důsledku bytové krise (pronajímání
domků a půdiček bud ku přespávání
za horentní lichvářské nájemné
atd.). Pořádkový výbor má se
dále starati také, aby v zájmu pohodlí
a slušného bydlení byly domky a boudy alespoň
trochu upraveny a přizpůsobeny lidskému obydlí.
Podobný pořádkový výbor pečující
svědomitě o potřeby kolonie a hájící
zájmy kolonie i proti přehmatům úřadů
byl zvolen také pro kolonii na Žižkově
nalézající se na Červené Skále,
na vrchu ťU křížeŤ, v Chelčického
ulici a v Poděbradově třídě
v několika ohradách. Členové tohoto
pořádkového výboru byli řádně
oznámeni magistrátu hlavního města
Prahy.
Jedna z těchto ohrad v Poděbradově třídě,
postavená na pozemku p. Kastla, náležela panu
Rejzkovi, který v ní nastavěl jednotlivé
boudy a pronajal je za lichvářské peníze,
jdoucí do tisíců. Před rokem dostal
Rejzek od majitele pozemku výpověď a jelikož
měl s nájemníky bud smlouvu, byl by musel
vraceti veliké obnosy za dobu, kdy boudy nebyly obývané.
V důsledku toho byla mezi Rejzkem a všemi nájemníky
bud a právním zástupcem p. Kastla, dr. Švarcem,
uzavřena řádná smlouva, dle níž
Rejzek odevzdal boudy do přímého vlastnictví
dosavadním nájemníkům, kteří
potom platili nájemné pouze z pozemku do rukou právního
zástupce majitele pozemku. Ve smlouvě se také
praví, že až bude kolonii nutno bezpodmínečně
zrušiti, připadne materiál z bud Rejzkovi,
resp. že je povinen postarati se o jeho odklizení.
Na podkladě této dohody stal se majitelem jedné
boudy také p. Vondráček, který dal
Rejzkovi více než 5.000 Kč a bydlil v boudě
necelé dva roky. Nyní obdržel byt a hlásil
tudíž pořádkovému výboru,
že by boudu úplně zdarma přepustil p.
Pospíšilovi, který bydlí s rodinou v
ohradě p. Hausra v maličkém kurníku
rozměru 3X2 m. Tuto boudu je nutno zrušiti z důvodů
bezpečnostních, poněvadž v ohradě
Hausrově jsou boudy tak na sebe natřískány,
že při ohni by tam uhořeli všichni obyvatelé
i s dětmi.
Členové pořádkového výboru:
Řepa, Dostál, Hodina a Karel šli v sobotu dne
19. května do této boudy s Vondráčkem,
který chtěl v jejich přítomnosti byt
Pospíšilovi odevzdati. Když se Pospíšil
chtěl za přítomnosti členů
pořádkového výboru do bytu nastěhovati,
postavil se Rejzek mezi dveře a prohlásil, že
byt po vystěhování Vondráčka
náleží jemu. Když byl upozorňován,
že se bytu zřekl a odevzdal jej do vlastnictví
Vondráčkova a že dle smlouvy má teprve
při rušení kolonie nárok na materiál,
začal pustě hulákati. Povstala z toho ostřejší
a živější kontroverse a vysvětlování
mezi ostatními majiteli bud, členy pořádkového
výboru a Rejzkovou rodinou, k čemuž se přidalo
ještě několik zvědavců, přilákaných
hulákáním Rejzkovým. Docela všední
episodka, jakých se denně na sta přihází
mezi sousedy a která byla na konec urovnána oboustrannou
dohodou, že příští den t. j. v
neděli ráno dostaví se obě strany
na policejní komisařství v Žižkově,
kde na podkladě předložených písemných
dokladů bude zjištěno, komu byt náleží
a kde bude rozhodnuto, kdo má právo jím disponovati.
Dle uvedené dohody dostavili se jmenovaní v neděli
ráno 20. května o půl 9. hod. dopolední
na policejní komisařství v Žižkově.
Přítomni byli za pořádkový
výbor Hodina Antonín, František Dostál
a svědkyně Aloisie Rosecká. Za druhou stranu
Rejzek, jeho družka a p. Hauser František. Dále
dle úmluvy majitel bytu Vondráček Karel a
Pospíšil František, který měl byt
převzíti.
Službu konající vrchní policejní
komisař Plocar, jakmile spatřil členy pořádkového
výboru, byl přiveden do zuřivé extase.
Ani nevyslechnuv, o co se jedná, a nevěnuje pozornost
přednášenému, aby potom na základě
dokladů jako úředník t. zv. vrchnostenského
úřadu a bezpečnostního orgánu
spravedlivě a nestranně rozhodnul na čí
straně je právo, obořil se na ně a
se vzteklými posuňky častoval Hodinu a Dostála,
jako členy pořádkového výboru,
ničemnou a neodůvodněnou záští
sršícími poznámkami, čímž
pochopitelně dodal odvahu Rejzkovi, by na ně udával
čiré nesmysly.
Celé jednání bylo skončeno ve dvou
minutách, totiž pokud se jednalo o Dostála
a Hodinu. Rejzek ani ještě nezačal mluviti
a komisař Plocar již začal proti Hodinovi a
Dostálovi sprostě vykřikovati: ťTak
oni tedy Vás přepadli?Ť, ťHm, ťČerná
rukaŤ, já jim to ale ukážu!Ť a obrácen
k Hodinovi dodal vztekle: ťTo je tedy ten jejich advokát
a sovětský komisařŤ a počal mu
spílati. Je pochopitelné, že Hodina se proti
takovému jednání okamžitě spolu
s Dostálem ohradil prohlášením, že
nejedná za svoji osobu, nýbrž ve funkci člena
místní rady, jelikož má na starosti
kolonie a zdůraznil, že s Dostálem jsou tam
ve funkci členů pořádkového
výboru, schváleného městskou radou.
Plocar však na ně vztekle vylítnul a křičel,
aby mlčeli a že prý jim osladí pořádkový
výbor. Zavolal strážníky a ukázal
na Hodinu a Dostála, přímo už sípavě
a jako smyslu zbavený křičel: ťOkamžitě
zatknout a zavřít!Ť
Policie oba členy pořádkového výboru
odvlékla násilím dolů do separace,
při čemž bylo s nimi jednáno hůře
než s nějakými sprostými zločinci
nebo vrahy. Přítomná svědkyně,
paní Rosecká, postavila se energicky na jejich obranu
a dožadovala se, aby byli vyslechnuti. Komisař Plocar
ji však hrubě odbyl, aby mlčela nebo že
ji dá také zavřít. A když nechtěla
ustoupiti a prohlásila, že je to hrubé bezpráví,
a žádala, aby s ní byl zaveden protokol, skočil
k ní Plocar a surovým způsobem jí
vyhodil z kanceláře na chodbu.
Když členka městské rady Hodinová
byla na policejním komisařství intervenovati
a legitimovala se jako člen městské rady
prohlásil Plocar zpupně: ťJá se Vám
na celou městskou radu vy....!Ť a častoval
ji opět sprostotami.
Je přímo úžasné, že takový
- - - člověk naprosto neodpovědný
je pověřen tak důležitou službou
a může libovolně rozhodovati o svobodě
a právech občanů. - - - může
libovolně potupiti člena městské rady
pražské a jako nejhoršího lupiče
uvrhnouti do separace člena místní rady a
pořádkového výboru, schváleného
městskou radou.
Jako svědky tohoto - - - uvádíme:
1. Hlodina Antonín, Žižkov, Červená
Skála čís. 10, člen místní
rady a pořádkového výboru.
2. Dostál František, Žižkov, Poděbradova
třída, Rejzkova ohrada, člen pořádkového
výboru.
3. Vondráček Karel, Žižkov, Lucemburská
11.
4. Rosecká Aloisie, Žižkov, Poděbradova
třída, Rejzkova ohrada.
5. Hodinová Anežka, Žižkov, Červená
Skála č. 9.
Z příkazu toho - - - a vyloženého fašisty
byli zatčení členové pořádkového
výboru dopraveni z policejního komisařství
na pověstnou ťčtyřkuŤ. Odtud byli
přes všechny své protesty dopraveni do věznice
zemského trestního soudu na Pankráci s návrhem,
aby na ně byla uvalena řádná vazba,
poněvadž prý zde je nebezpečí
dorozumění se se svědky. V pankrácké
věznici byli vězněni až do 30. května
do 3. hod. odpolední, tudíž celkem 11 dní
a 6 hodin.
Je pochopitelné, že toto - - - vyvolává
v celém okolí velké pobouření
občanstva a proto se táží podepsaní:
1. Ví pan ministr o provokativním a neodpovědném
jednání policejního komisaře Plocara
na Žižkově?
2. Souhlasí pan ministr s tímto jednáním
jmenovaného policejního komisaře a zejména
s jeho potupením člena městské rady
hlavního města Prahy?
3. Je pan ministr ochoten naříditi bezodkladné
přísné vyšetření tohoto
případu a potrestání zpupného
policejního komisaře?
4. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se neopakovaly
podobné nepřístojnosti, že - - - policejní
komisař uráží členy pořádkového
výboru, bezdůvodně je vězní
a uráží dělnické členy
městské rady hlavního města Prahy?
5. Je pan ministr ochoten jednou pro vždy poučiti
policejní orány o slušném chování
vůči zástupcům širokých
vrstev pracujícího lidu?
V 10. roce Československé ťdemokratickéŤ
republiky je již pravidelným zjevem, že proti
každé snaze dělnictva o větší
skývu chleba pro hladovějící rodiny
se používá četnictva a celého
státního mocenského aparátu, neboť
jest to pouhý důsledek dnešní reakce
v Československu. Avšak to, co se stalo 22. května
1928 v Kostelci nad Čer. Lesy, přesahuje již
všechny meze a je novým důkazem, že v
Československu je pracující lid vydán
- - -
Cihlářské dělnictvo zaměstnané
u fmy Jaroslav Veselý v Kostelci nad Čer. Lesy žije
v těžkých hospodářských
poměrech a proto se již dávno dožaduje
zvýšení mezd o 15%. Po několikatýdenním
jednání se zástupcem fmy a s tajemníkem
organisace zaměstnavatelů Haldou byl tento spravedlivý
požadavek dělnictva provokativně zamítnut.
Dělnictvu nezbude tedy nic jiného, než vstoupiti
do stávky. Tajným hlasováním rozhodlo
se dělnictvo jednomyslně pro stávku a také
ji skutečně 18. května t. r. jednotně
zahájilo. Vypuknutí stávky bylo urychleno
ovšem také provokativním počínáním
popoháněčů a novým zhoršením
pracovních a mzdových poměrů. Jiná
léta dostávali dělníci za každých
1000 vyrobených cihel zaplaceno Kč 50 a to i tehdy,
když některé cihly při vypalování,
neb pod. byly poškozeny. Nyní však správa
cihelny počala tyto ťztrátyŤ dělníkům
odpočítávati, takže tyto srážky
činily někdy až 20-25%. Vedle toho však
žádala na každý tisíc 20 cihel
nádavkem, ač sama prodávala v poslední
době tisíc cihel až za Kč 330.-, t.
j. o Kč 50.- dráže než dosud. A při
poslední výplatě nedostala ani polovina dělníků
správně vyplacenou mzdu podle počtu vyrobených
cihel, nýbrž správa cihelny jim prostě
dávala co chtěla. Ihned při vypuknutí
stávky bylo správě cihelny dáno k
disposici četnictvo, které sem bylo stáhnuto
z celého okolí. Četníci stávkující
dělníky ustavičně všemožně
šikanovali a stále ještě rozhánějí
stávkové hlídky.
Navážení a vyvážení cihel
obstarával v době stávky neúnavný
stávkokaz Růžička, který se všemožně
snaží zavděčiti správě
cihelny a pracuje dnem i nocí. V noci z 21. na 22. května
se mu však přihodila nějaká nehoda,
při které utrpěl lehčí zranění,
což při nedostatečných bezpečnostních
opatřeních není ničím zvláštním.
Růžička však z popudu různých
popoháněčů a zavilých nepřátel
stávkujících udal, že v noci byl stávkujícími
bit. Označil 4 dělníky, které prý
má v podezření. že ho v noci za zrádné
stávkokazectví vyplatili. Poněvadž zde
běželo o udání a 0 ochranu stávkokaze,
byli tito čtyři dělníci 22. května
o půl 7. hod. ranní vyburcováni a četnictvem
odvedeni k okres. soudu. Přes to, že jim bylo slíbeno,
že po výslechu budou ihned zase propuštěni,
byli krátce po poledni dopraveni autobusem do Prahy do
vazby. Když se o tom dozvěděly ženy zatčených
dělníků a když viděly, že
jejich mužové jsou v řetězech vedeni
k autobusu a mají býti odvezeni k zem. trest. soudu,
rozhodly se jeti s nimi a to i dětmi, neboť byly úplně
bez prostředků.
Jakmile však manželky zatčených dělníků
vstoupily i s dětmi do autobusu a prohlásily, že
chtějí býti zavřeny společně
se svými muži, kteří přece bojovali
jenom o větší skývu chleba pro hladovějící
děti, počali jim četníci brutálně
spílati a vyhrožovati. Nejbrutálněji
si počínal strážmistr Heb z Olešce,
který manželce dělníka R vyrval z náruče
nemluvně zabalené v peřince a chtěl
je vyhoditi ven z auta. Napadená matka své dítě
ovšem bránila, takže rozzuřenému
ťochránciŤ československé demokracie
zůstala v ruce jenom prázdná dětská
peřinka, při čemž Heb vykřikoval,
že má chuť dítě na místě
probodnout. Toto surové a pochopské jednání
potvrzuje celá řada svědků.
Dělníci M. a S., kteří těmto
ženám pomáhali nastupovati do autobusu, byli
četníky ztýráni a zbiti pažbami
ručnic. Na konec byli oba dělníci zatčeni
a ponecháni ve vazbě u okres. soudu v Kostelci.
Ženy, které jely se svými zatčenými
muži do Prahy, byly rovněž zatčeny pro
ťshluknutíŤ. Děti jim byly odebrány
a ženy držány až do večera 23. května
ve vazbě.
Je samozřejmé, že toto - - - - jednání
četnictva a zejména četníka Heba z
Olešce rozhořčení dělnictva ještě
více roznítilo a proto táží se
podepsaní:
1. Ví pan ministr o šikanování stávkujících
četnictvem v Kostelci nad Čer. Lesy?
2. Souhlasí pan ministr s tímto bestiálním
týráním dělnických žen
a matek?
3. Jest pan ministr ochoten naříditi bezodkladné
přísné vyšetření tohoto
případu?
4. Jest pan ministr ochoten naříditi přísné
potrestání zpupného četníka
Heby?
5. Co hodlá pan ministr učiniti, aby se neopakovaly
- - - že četník rve matce z rukou nemluvně
a vyhrožuje jeho probodnutím?
6. Je pan ministr ochoten jednou pro vždy zameziti používání
státních orgánů a zejména četnictva
proti dělníkům v jejich hospodářských
bojích?
Číslo 25 časopisu,ťDeutsche VolkswachtŤ,
vycházejícího v Liberci, ze dne 16. června
1928 bylo zabaveno pro tato místa: V článku
ťNěmecko-sociální projevŤ: ťTaké
utrpení německo-sudetského národa,
který má býti podobnými prostředky
oloupen o svůj svéráz, jest článkem
v nekonečném řetězu zbavování
práv, který nám ukovali zpupní držitelé
moci a tyrani.Ť
Ze zprávy ťHarcov (schůze obecního zastupitelstva)Ť:
ťDále uvedli němečtí socialisté
zadání bytu v obecním domě a při
tom bylo zjištěno, že členové obecního
zastupitelstva německých koaličních
stran, aby se zachovali ťpanu PekárkoviŤ, přenechali
v obecním domě byt jedné rodině, aby
se do uprázdněného mohla nastěhovati
česká. Kde je národní prospěch?
Prozatím pokládáme za zbytečné
mluviti o tom více a našim německým
členům obecního zastupitelstva připomínáme
heslo pana Pekárka, aby se jím řídili:
ťDarebák, kdo nejde se svým národem.Ť
Obě místa nepřekročují zajisté
míru dovolené kritiky, i kdyby se použilo nejpřísnějšího
měřítka. Příčinou zabavení
musí tedy býti jiné důvody, snad také
úmysl, tento oposiční německý
časopis finančně poškoditi neustálým
zabavováním a tím jej umlčeti. Již
v dřívější interpelaci měli
jsme příležitost uvésti stejné
příklady a ukázati, že dohlédací
úřad postupuje proti tomuto časopisu zvlášť
přísně a nic mu nepromine.
Podepsaní táží se tedy pana ministra
spravedlnosti:
Jste ochoten poučiti státního żástupce
v Liberci, aby prováděl censuru v demokratickém
státě podle mírnějších
a svobodomyslnějších zásad a že
jest neodůvodněné neustále stíhati
a zabavovati časopis ťDeutsche VolkswachtŤ a
že to škodí vážnosti republiky?
Sociální poměry doby poválečné
kladou na všechny organisace sociální péče,
jak veřejné tak soukromé, vyšší
požadavky. Zvláště Zemská komise
na ochranu dětí a -péči o mládež
nebo jejich okresní úřadovny musí
obstarávati ohromné pole působnosti a tento
svůj úkol také vzorně vykonávaly.
Bohužel podpora, které se jim dostávalo od
vlády, ani zdaleka neodpovídala velkému významu
a ohromné práci, kterou tyto organisace musily zdolati.
Podle informací, které jsme si opatřili,
německá zemská komise pro Čechy obdržela
v létech 1921 až 1927 od obou příslušných
ministerstev dohromady tyto částky:
příslušná položka státního rozpočtu v % | ||
706.400 | 3.92 | |
800.700 | 3.95 | |
720.600 | 2.36 | |
526.700 | 2.75 | |
474.200 | 2.41 | |
476.300 | 2.29 | |
505.900 | 2.18 | |
4,210.800 | 2.82 |
Na Moravě činí příslušné
číslice:
% | ||
169.378 | 0.94 | |
295.479 | 1.19 | |
284.309 | 0.93 | |
217.270 | 1.14 | |
164.450 | 0.83 | |
200.400 | 0.96 | |
1,331.295 | 1.00 |
Německá okresní organisace pro péči
o mládež ve Slezsku nebo Zemská komise dostaly
v celku:
1921 | 78.100 |
1922 | 139.200 |
1923 | 172.900 |
1924 | 120.000 |
1925 | 93.800 |
1926 | 100.400 |
704.400 |
tedy celkem asi půl procenta rozpočtených
částek. Při tom dlužno zdůrazniti,
že zvláště ministerstvo zdravotnictví
obdařilo německou péči o mládež
mimořádně skrovně. Na příklad
německým organisacím na Moravě poskytovalo
průměrně čtvrtinu procenta, jen výjimkou
roku 1922 0.45% částek určených pro
péči o mládež, ačkoliv německé
obyvatelstvo na Moravě činí přes 4%
celkového počtu obyvatelstva. Celkem s nepatrnými
odchylkami dostalo se účelům německé
péče o mládež každoročně
asi 4 % z peněz na to povolených, ačkoliv
německé obyvatelstvo činí plnou čtvrtinu
veškerého obyvatelstva republiky.
Interpelanti jsou si sice vědomi toho, že veškeré
peníze zařazené v rozpočtu na ťpéči
o mládežŤ nebyly vydány na subvence. Přes
to však z uvedených číslic jest jasné,
že německé sociální organisace
byly velmi zkráceny, při čemž dlužno
uvážiti, že potřebám německého
obyvatelstva dostalo se téměř výhradně
jen částek přikázaných německým
Zemským komisím. Ministerstvo sociální
péče téměř pravidelně
asi polovici přikázaných peněz přidělovalo
ústavům pro péči o mládež
na Slovensku a i když naprosto uznáváme, že
toto území z mnoha důvodů vyžaduje
zvláštní péče, přec vláda
neměla na druhé straně přehlížeti,
že právě německé okresní
sociální úřady v dobách těžké
hospodářské krise musily se starati o vyloženě
nouzová území. poněvadž právě
průmyslové pohraniční kraje státu,
které jsou převážně obydleny
Němci, již za války, ale i v poválečných
létech krise byly zvláště těžce
postiženy nedostatkem potravin a nezaměstnaností,
čímž ovšem neobyčejně trpěl
mladistvý dorost těchto krajů. Proto musíme
pokládati 4%ní subvenci čtvrtině veškerého
obyvatelstva proti 50%ním nákladům na slovenské
ústavy za kruté a ničím neodůvodněné
zkrácení německých sociálních
organisací.
V dřívějších létech mohly
německé Zemské komise nebo jejich okresní
úřadovny udržeti svou rozsáhlou sociální
činnost tím, že byly podle možnosti podporovány
samosprávnými sbory. Ale novou úpravou samosprávných
financí bylo samosprávným sborům se
sociální činností naprosto také
znemožněno podporování okresních
organisací pro péči o mládež.
Zemské výbory vesměs škrtly částky,
které pro tyto účely byly zařazeny
do obecních a okresních rozpočtů.
To však znamená pro sociální péči
o mládež přímo finanční
pohromu, takže jest nutno, aby stát, který
má zajisté nejvyšší zájem
na činnosti organisací péče o mládež,
nestaral se již tak skrovně o tyto požehnané
instituce jako dosud.
Tážeme se tedy pánů ministrů:
1. Jak odůvodníte zřejmé zkrácení
německé péče o mládež
při rozdělování státních
subvencí?
2. Jste ochotni, zvláště vzhledem k neutěšené
finanční situaci Zemských komisí na
ochranu dětí a péči o mládež,
příště tyto instituce podporovati vydatněji
než dosud?
3. Jsme ochotní, jak jsme několikráte navrhovali,
dáti rozdělovati subvence pod kontrolou veřejnosti
výborem složeným ze všech stran?
V Praze dne 13. července 1928.
Die Folge 25 vom 16. Juni 1928 der in Reichenberg erscheinenden
ťDeutschen VolkswachtŤ verfiel wegen folgender Stellen
der Beschlagnahme: Aus dem Aufsatz ťEine deutsch-soziale
KundgebungŤ: Auch die Leiden des sudetendeutschen Volkes,
das mit ähnlichen Mitteln seiner Eigenart beraubt werden
soll, ist ein Glied in der endlosen Kette von Entrechtungen, die
uns übermütige Macht- und Gewalthaber schmiedeten.Ť
Aus einem Berichte ťHarzdorf (Gemeindevertretersitzung)Ť:
ťDes weiteren wurde von den Deutschsozialen die Wohnungsvergebung
im Gemeindehause angezogen und dabei die Tatsache festgestellt,
dass um ťPan PekarekŤ einen Gefallen zu tun, die Gemeindevertretungsmitglieder
der deutschen Koalitionsparteien einer Partei im Gemeindehause
eine Wohnung überliessen, damit die leerwerdende von einer
tschechischen bezogen werden konnte. Wo bleiben da die nationalen
Belange? Vorläufig mehr darüber zu sagen, halten wir
für überflüssig und sei nur unseren deutschen Gemeindevertretern
der von ťPan PekarekŤ gebrauchte Ausspruch ťEin
Schuft, der nicht zu seiner Nation haltŤ vor Augen geführt
und zur Danachachtung empfohlen.Ť
Beide Stellen überschreiten gewiss nicht das Mass erlaubter
Kritik, selbst wenn der schärfste Masstab angelegt wird.
Es müssen daher für die Beschlagnahme andere Gründe
massgebend sein, vielleicht auch die Absicht, dieses oppositionelle
deutsche Blatt durch ständige Beschlagnahme finanziel zu
schädigen und dadurch mundtot zu machen. Wir hatten schon
in einer früheren Interpellation Gelegenheit, gleiche Beispiele
anzuführen und zu zeigen, dass die Aufsichtsbehörde
diesem Blatte gegenüber eine besondere Schärfe und Nachsichtstellung
einnimmt.
Die Gefertigten fragen daher den Herrn Justizminister:
Sind Sie bereit, dem Staatsanwalte in Reichenberg eine Belehrung
darüber zugehen zu lassen, dass die Zensur in einem demokratischen
Staate nach milderen und freieren Gesichtspunkten durchzuführen
ist und dass seine ständigen Verfolgungen und Beschlagnahmen
der ťDeutschen VolkswachtŤ ungerechtfertigt und dem
Ansehen der Republik abträglich und schädlich sind.
Die sozialen Verhältnisse der Nachkriegszeit haben an alle
Organisationen der sozialen Fürsorge, 5ffentliche wie private,
erhöhte Anforderungen gestellt. Insbesondere haben die Landeskommissionen
für Kinderschutz und Jugendfürsorge bezw. deren Bezirksstellen
ein ungeheueres Arbeitsfeld betreuen müssen und sind dieser
Aufgabe auch in mustergültiger Weise nachgekommen. Leider
hat die Unterstützung, die ihnen seitens der Regierung zuteil
geworden ist, der grossen Bedeutung und den gewaltigen Anstrengungen,
welche diese Organisationen machen mussten, bei weitem nicht entsprachen.
Nach den Informationen, die wir eingeholt haben, hat die deutsche
Landeskommission für Böhmen in den Jahren 1921-1927
von beiden in Betracht kommenden Ministerien zusammengenommen
nachstehende Betrüge erhalten:
in % der betreffende Posten des Staats voranschlages: | ||
706.400 | 3.92 | |
800.700 | 3.95 | |
720.600 | 2.36 | |
526.700 | 2.75 | |
474.200 | 2.41 | |
476.300 | 2.29 | |
505.900 | 2.18 | |
4,210.800 | 2.82 |
In Mähren betragen die entsprechenden Ziffern:
% | ||
169.378 | 0.94 | |
295.479 | 1.19 | |
284.309 | 0.93 | |
217.270 | 1.14 | |
164.450 | 0.83 | |
200.400 | 0.96 | |
1,331.295 | 1.00 |
Die Deutsche Bezirksjugendfürsorge-Organisation Schlesien
bezw. die Landeskommission haben im Ganzen erhalten:
1921 | 78.100 |
1922 | 139.200 |
1923 | 172.900 |
1924 | 120.000 |
1925 | 93.800 |
1926 | 100.400 |
704.400 |
also im Ganzen etwa 1/2% der zur Verfügung
stehenden Betrüge. Dabei ist hervorzuheben, dass insbesondere
das Ministerium für Gesundheitswesen die deutsche Jugendfürsorge
ausserordentlich karg bedacht hat. Es hat beispielweise den deutschen
Organisationen Mährens im Durchschnitt 1/4,
nur ausnahmsweise im Jahre 1922 0.45% der für die Jugendfürsorge
zur Verfügung stehenden Beitrüge zukommen lassen, obwohl
die deutsche Bevölkerung Mährens mehr als 4% der Gesamtbevölkerung
des Staates ausmacht. Insgesamt sind mit geringen Schwankungen
den Zwecken der deutschen Jugendfürsorge alljährlich
etwa 41/2% der disponiblen Mittel zugeflossen,
obwohl die deutsche Bevölkerung fast ein volles Viertel der
Gesamtbevölkerung der Republik bildet.
Nun sind sich die Interpellanten dessen bewusst, dass nicht die
in der Budgetpost ťJugendfürsorgeŤ ausgeworfene
Gesamtsumme für Subventionen verwendet worden ist. Trotzdem
wird aus den angeführten Ziffern klar, dass die deutschen
Fürsorgeorganisationen arg verkürzt worden sind, wobei
bedacht werden muss, dass den I3edürfnissen der deutschen
Bevölkerung fast ausschliesslich nur die den deutschen Landeskommissionen
zugewiesenen Betrüge zugeführt worden sind. Das Ministerium
für soziale Fürsorge hat fast regelmässig etwa
die Hälfte der ihm zur Verfügung stehenden Mittel den
Jugendfürsorgeanstalten der Slowakei zugeführt und wenn
wir auch durchaus anerkennen, dass dieses Gebiet aus mehrfachen
Gründen einer besonderen Fürsorge bedarf, so hätte
die Regierung doch andererseits nicht übersehen sollen, dass
gerade die deutschen Bezirksfürsorgn in den Zeiten der schweren
Wirtschaftskrise ausgesprochene Elendgebiete zu betreuen hatten,
da gerade die industriellen Randgebiete des Staates, die überwiegend
von Deutschen bewohnt werden, schon während des Krieges,
aber auch in den Krisenjahren der Nachkriegszeit von Nahrungsmittelmangel
und Arbeitslosigkeit besonders hart betroffen waren, worunter
naturgemäss der jugendliche Nachwuchs dieser Gebiete ganz
besonders zu leiden hatte. Es muss daher die 4%ige Subventionierung
eines Viertels der Gesamtbevölkerung gegenüber einer
50%igen Aufwendung für die Institute der Slowakei als arge,
durch nichts gerechtfertigte Verkürzung der deutschen Fürsorgeorganisationen
charakterisiert werden.
In den früheren Jahren haben die deutschen Landeskommissionen
bezw. deren Bezirksstellen ihre umfassende Fürsorgetätigkeit
dadurch aufrecht erhalten können, dass sie von den Selbstverwaltungskörpern
nach Kräften unterstützt worden sind. Aber durch die
Neuregelung der autonomen Finanzen ist den Selbstverwaltungskörpern
mit der sozialen Fürsorgettigkeit auch die Unterstützung
der Bezirksjugendfürsorgen ganz unmöglich gemacht worden.
Die Landesausschüsse haben die für diese Zwecke in die
Gemeinde- und Bezirksvoranschlge eingesetzten Betrüge durchwegs
gestrichen. Das bedeutet aber für die Jugendfürsorge
geradezu eine finanzielle Katastrophe, die es notwendig macht,
dass der Staat, der doch unstreitig das höchste Interesse
an der Tätigkeit der Jugendfürsorgeorganisationen hat,
nicht mehr in so karger Weise wie bisher für diese segensreichen
Institutionen Sorge trägt.
Wir fragen daher die Herren Minister:
1. Wie rechtfertigen sie die offensichtliche Verkürzung der
deutschen Jugendfürsorge bei der Verteilung staatlicher Subventionen?
2. Sind sie bereit, in Hinkunft, insbesondere mit Rücksicht
auf die trostlose finanzielle Situation der Landeskommissionen
für Kinderschutz und Jugendfürsorge, diese Institutionen
ausgiebiger als bisher zu unterstützen?
3. Sind sie bereit, wie dies unsererseits wiederholt angeregt
wurde, die Verteilung der Subventionen unter Kontrolle der Oeffentlichkeit
durch einen aus allen Parteien zusammengesetzten Ausschuss vornehmen
zu lassen?