Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Časopis "Deutsche Post" v Opavě přináší ve svém čísle z 3. července 1928 zprávu, že četnický strážmistr Brodecký z četnické stanice ve Velkých Hošticích zabavil u rolníka Roberta Lusara ve Velkých Hošticích 13 brožur "Parlaments- und Pressestimmen über das Hultschiner Ländchen", ačkoliv k tomu neměl písemného zmocnění ani státního zastupitelství ani jiného úřadu.

Poněvadž censura tuto brožuru propustila a neshledala v ní nic závadného a odporujícího zákonu, jest tento svémocný postup četnického strážmistra zajisté nezákonitý, nepřípustný a hrubým přehmatem, nehledě ke škodě, která byla způsobena zabavením brožur.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Jste ochoten tento případ ihned vyšetřiti a strážmistra Brodeckého přísně potrestati za jeho přehmat?

Jste ochoten naříditi četnickým stanicím na Hlučínsku, aby ve styku s obecenstvem postupovaly příště co nejvlídněji?

V Praze dne 9. července 1928.

Podle časopiseckých zpráv dostal jeden maloživnostník v kterési osadě cvikovského okresu vyzvání cvikovské berní správy, aby ihned zaplatil 1200 Kč daňových nedoplatků. Proti tomuto vyzvání se poplatník odvolal, načež dostal tento přípis:

"Vyzvání!

Podle ustanovení §u 301 zákona o přímých daních vyzývám Vás, abyste na druhé straně zřetelně vyplnil rubriku "Odpověď" a podepsal ji a odpověď vrátil berní správě v Německém Jablonném. Kdybyste tohoto vyzvání neuposlechl, mohla by vám býti uložena pořádková pokuta 200 Kč. Vědomě nesprávné údaje trestají se podle §u 198 uvedeného zákona.

Otázky zní takto:

1. Kdo vám složil nebo napsal žádost o slevu daní, kterou jste podal zdejšímu úřadu? Udejte přesnou adresu.

2. Kolik jste zaplatil za složení žádosti v penězích, ve zboží nebo jiným způsobem?

3. Sjednal jste s dotčenou osobou nějaké úmluvy o odměně za tuto práci? Smluvil jste na příklad, že zaplatíte, teprve až bude žádost vyřízena nebo že odměna činí určité procento ze slevy?

4. Upozorňuji vás, že vám může býti případně uloženo, abyste správnost svých údajů odpřísáhl před soudem.

Přednosta úřadu: Podpis."

Toto vyzvání jest zajisté podle zákona neodůvodněno, nepřípustné a těžkým přehmatem berní správy, poněvadž kladené otázky nesouvisí s vyměřováním daní. Berní správa není oprávněna pátrati, kdo sepisuje různá podání, zvláště, když dnes většina poplatníků pro potíže s daňovými zákony nemůže přesně znáti zákonných ustanovení a jimi se říditi. Některé korporace a stavovské organisace zřídily dokonce vlastní daňové poradny, aby mohly vyhověti nesnadným postup měly by berní správy dokonce co nejvřeleji podporovati, poněvadž by se tím i úřadům ušetřilo mnoho zbytečné práce.

Podepsaní táží se tedy pana ministra financí:

Jste ochoten vyšetřiti podivuhodnou praksi cvikovské berní správy a úředníky, kteří zneuživše úřední moci vydali tento výnos, co nejpřísněji potrestati?

Nepokládáte za nutné důkladně poučiti úřadníky berního referátu, aby vykonávajíce svůj úřad postupovali vůči poplatníkům s největší blahovůlí?

V Praze dne 8. července 1928.

Chomutovský časopis "Deutsches Volksbalatt" uveřejnil v těchto dnech tuto zprávu:

"Bývalý chomutovský trestní soudce Janaušek, který kdysi v noci vyprovokoval v Chomutově prudkou výtržnost, takže musil býti vzat do policejní vazby, byl tenkráte po ostudném případu sproštěn služby. Zároveň se řeklo, že bude proti němu zahájeno vyšetřování pro jeho výtržnosti - mezi jiným, jak známo, použil výrazu "německá prasata"-. Tenkráte jsme vyslovili přání, aby německému obyvatelstvu, právem pobouřenému bylo dáno dostiučiněním a aby výsledek vyšetřování proti tomuto soudci byl oznámen. Jak bylo potrestáno toto ostudné chování pana okresního soudce, dodnes nevíme, ale můžeme oznámiti, že pan okresní soudce Janaušek byl jmenován radou zemského soudu a přidělen lounskému soudu. Německé obyvatelstvo přijme tuto zprávu zajisté s velkým zájmem."

Německé obyvatelstvo, které bylo velmi těžce uraženo soudcem Janauškem, zajisté zajímá, jak bylo potrestáno toto hanebné chování onoho soudce. Jistě právem musí žádati, aby člověk takovéhoto smýšlení byl propuštěn ze soudcovského stavu, poněvadž pro výkon svého úřadu. Úzkoprsí čeští šovinisté nemohou působiti jako soudci nad německými příslušníky a se vším důrazem musíme žádati, aby soudcovský stav nedal naprosto na sebe působiti vlivy z kterékoliv strany.

Podepsaní táží se tedy pana ministra:

Můžete nám oznámiti, jak soudce Janaušek byl potrestán za své hanebné chování a jak je možno, že přes tyto události byl dokonce jmenován radou zemského soudu?

V Praze dne 9. července 1928.

Platový zákon zařazuje literní učitelky na odborných školách pro ženská povolání do třetího stupně předběžného vzdělání. Podle tohoto zařazení činí počáteční plat těchto učitelek 9000 Kč a nejvyšší plat, jehož mohou dosíci, 25.000 Kč. Tím jsou literní učitelky na odborných školách pro ženská povolání hmotně citelně poškozeny proti učitelům na školách obecných a občanských, poněvadž sice učitel, na obecné škole začíná s týmž počátečným platem, ale může dosíci nejvyššího platu 27.600 Kč. Učitel na občanské škole dostává k tomuto platu ještě přídavky od 780 Kč do 4680 Kč.

Uvážíme-li nyní, že odborná učitelka na rodinné škole, kde se vyučují dívky 14. a 17. leté má daleko větší odpovědnost, než učitel na občanské škole, a uvážíme-li dále, že tyto odborně školené učitelky musí vykonati předepsanou odbornou zkoušku, která se rovná zkoušce pro učitele na občanských školách, jest to zajisté nespravedlivé, že takto kvalifikovaná učitelka zůstává se svými požitky za zajisté nikoliv vysokým platem učitele na občanské škole o několik tisíc korun ročně pozadu, v nejkrajnějším případě však neméně než o 6780 Kč a za určitých okolností dostává dokonce až o 2100 Kč méně než učitel na obecné škole.

V praksi jest sice možno platový rozdíl vyrovnati zařazením do druhého stupně předběžného vzdělání, než tohoto povýšení dostane se jen části dotčených učitelek a bezpráví se tím nenapraví.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jest ochoten učiniti vhodná opatření, aby všechny literní učitelky na odborných školách pro ženská povolání, které vykonaly odbornou zkoušku, byly na roveň postaveny učitelům na občanských školách?

V Praze, dne 10. července 1928.

Pan president státu zvolil si heslo: "Pravda vítězí!" Pro nutný a přirozený boj politických názorů v novém demokratickém století vštípil zásadu: "Demokracie je diskuse" a ve své knize "Nová Evropa" píše mezi jiným tyto věty: "Čím národ více přemýšlí a čím je energičtější, tím hůře snáší cizí nadvládu", "Svou rozlohou chtějí se státy shodovati s národy", "Pro nejmocnější demokratické síly jest národní touha potlačených národů po politické samostatnosti a uznání národnosti, vyšším, drahocennějším principem, než jest stát."

V novoročním poselství 1922 prohlásil: "Svoboda znamená také kritiku. Stát, který nechce snésti kritiky, který potlačuje hlasy svých příslušníků, jest stát tyranů."

Těmto politickým zásadám vytýčeným panem presidentem státu naprosto však odporuje činnost české byrokracie a zvláště censorů, kteří chtějí dokonce znemožniti, aby poslanci vylíčili skutečné poměry v Československé republice tak, jak jsou. Ve svrchu uvedeném letákovém spisku jest otištěn výtah z řeči, kterou pronesl interpelant a v níž skládal účty svému voličstvu, o nynější politické situaci v českém státě a situaci ve světové politice vůbec. Zabavený letákový spisek zněl takto:

"Vnitropolitická situace jest nejlépe charakterisována tím, že sice žijeme v státě prý parlamentně spravovaném, ale parlament jest již několik měsíce úplně vyřazen. Že musí býti "něco silného ve státě dánském" dokazuje již různost vysvětlení tohoto stavu, nedůstojného konsolidovaného státu. Jako příčinu selhání parlamentního ústrojí uvádějí jedni těžké onemocnění předsedy vlády Švehly, jiní opět strach českého státního vedení před mocnými potyčkami v parlamentě v jubilejním roce. Podle mého mínění jsou správné oba výklady dohromady a dokazují jen, na jak vratkých nohách jest vybudován státní režim. Jest tedy výsměchem skutečným poměrům, mluví-li se o konsolidaci poměrů uvnitř české republiky. Čím více se vzdalujeme ode dne založení tohoto republikánského státu z donucení, tím jasněji poznáváme, že ustanovení ústavní listiny zařízené pro český národní stát, odporují skutečným poměrům tohoto vyloženého státu několika národů. Český stát byl uveden v živou francouzskými hegemonickými politiky jako stát z donucení ve chvíli, kdy se v opojení z vítězství doufalo, že bude lze německou říši politicky rozvrátiti. Nyní však, po uplynutí prvého desítiletí,l jest prokázáno, že přes úplné vojenské odzbrojení německého národa tyto naděje musí býti pro vždy pohřbeny a přirozené následky tohoto vývoje jsou mezi jiným stále více a více se množící potíže pro český stát ve vnitřní i zahraniční politice. Rozpad české všenárodní vlády v roce 1926 byl by sudetským Němcům, kdyby byli vystoupili jednotně, umožnil, aby dosáhli aspoň zásadních požadavků - jako národní samosprávy pro sudetské-německé kraje. Čeští držitelé moci byli by se tenkráte octli před alternativou, buď splniti tyto oprávněné požadavky sudetsko-německého lidu, nebo jíti do státní krise, jejíž konec byl by býval provázen nevypočitatelnými následky. Tehdejší oblíbenou výmluvu německých vládních politiků, že dne 12. října 127 proto vstoupili bez výhrad do vlády, aby čelili nastolení fašistické vlády, musíme naprosto odmítnouti, poněvadž podle složení obyvatelstva, a to nejen pro stránce národní, ale což nesmí se ani zapomenouti, i po stránce sociální - vzpomeňme jen na mocnou stranu komunistickou - takovéto snahy nebyly by nikdy dosáhly úspěchu. Odpovědní čeští státníci byli si také vědomi toho, že krvavé nepokoje v českém státě byly by automaticky měly také za následek zakročení sousedních států. Takovýto vývoj byl by uvedl do pohybu celý problém českého státu a sudetští Němci byli by měli možnost za změněných poměrů apelovati na světové svědomí a dopomoci k vítězství právu sebeurčení. Postavení sudetských Němců bylo by bývalo v této chvíli při jednotném vystoupení tak silné, jako nikdy před tím. České státní vedení děkuje tedy jen krátkozrakosti sudetsko-německých vládních stran za úspěch, že státní loď mohla se opět s pomocí Němců hnouti, bez jakéhokoliv vzájemného plnění. Senátor Ledebour prohlásil dne 21. března 1922: "že dokud na místo dnešního národního státu z donucení nenastoupí svobodná úmluva svobodných národů, nenajde se poctivého Němce na československém ministerském křesle." Kdyby byli vůdci německých vládních stran zaujali rovněž toto stanovisko, byli bychom mohli my, sudetští Němci, pravděpodobně již dnes, vykonávati vliv na osud našeho národa ze zajištěných základů. Vedení německých vládních stran pokládá však právě tak jako dříve za svůj politický úkol namlouvati německé veřejnosti, že bezvýhradným vstupem do vlády, tedy beze změny základů českého státu, poměry pro Němce se značně zlepšily. Prohlašují, že před vstupem do vlády národní a hospodářská bída nesmírně stoupala a dokazují to zákonodárnými opatřeními, namířenými proti německému jazyku, německé škole, německé půdě a německému úřednictvu, a táží se, zda nebylo zde povinností upustiti od této dosavadní úlohy bezmocnosti a státi se spolurozhodujícím činitelem ve státě. Tvrdí, že jsme do té doby byli jen "kolonisty a přistěhovalci" a nyní že jsme nazýváni "organickou součástí", dále že od vstupu do vlády přestalo zavírání škol a že vývoj německého školství jde opět směrem vzestupným a že při provádění pozemkové reformy původní záměr, nedati Němcům vůbec žádnou půdu, byl změněn.

Že národní a hospodářská nouze nezměrně stoupla, je správné. Jest však klamné a nesprávné, kdyby chtěl někdo tvrditi, že se národní bída od té doby zmírnila. Dále jest nespornou skutečností, že od vstupu Němců do vlády zákonodárná opatření nemířená proti německému jazyku, německé škole, německé půdě a německému úřednictvu nezměnila se ani v nejmenším, jest tedy neslýchané, odvažují-li se němečtí vůdci stran namlouvati svým přívržencům, že nastal obrat k lepšímu. Jest neslýchané, vytrubuje-li se jako úspěch, že přestalo zavírání škol, neboť každé politické dítě ví, že podle dnes ještě platných, Němcům nepřátelských školských zákonů, všechny možné školy byly již zavřeny, že však také na těchto ustanoveních nebylo do dnešního dne změněno ani to nejmenší a že jen pro vyšší počet německých dětí nedochází k dalšímu rušení školních tříd, nýbrž že bylo otevřeno několik tříd nových. Domnělé úspěchy, pokud jde o pozemkovou reformu, scvrknou se při bližším zkoumání na příděl několika málo hektarů půdy tomu či onomu důvěrníkovi Svazu zemědělců, kdežto právě tak jako dříve tisíce hektarů německé půdy zašantročuje se Čechům. Německé vládní strany získaly by si velkých zásluh o pravdivé vysvětlení v této věci kdyby chtěli svůj "rozhodující" vliv ve vládě vynaložiti na to, aby konečně byl uveřejněn seznam zabrané půdy, o nějž již dlouho žádáme a jak byla rozdělena podle národnosti přídělcovy. My, členové národní strany, vždy jsme prohlašovali, že nejen vítáme skutečné úspěchy německých vládních stran, nýbrž bychom je také veřejně uznali. Ale se vší rozhodností musíme odmítnouti, že německá veřejnost jest klamána tvrzeními, odporujícími skutečnosti, a že jsou předstírány úspěchy, které jsou ve skutečnosti jen nezdary. Že president státu Masaryk o sudetských Němcích, z nichž část přes všechna dosavadní opatření Němcům nepřátelská, v nejtěžší chvíli krise přispěchala na pomoc československému národnímu státu, o nás sudetských Němcích nemluvil již jako o "kolonistech a přistěhovalcích", nýbrž jako o "organické součásti", není podle mého mínění pro sudetské Němce úspěch, zvláště, máme-li na mysli, že těmto slovům byl přikládán zcela zvláštní, skrytý význam, a to ve smyslu nedílnosti československého státu. Se stanoviska německého národa lze tedy tento výrok oceňovati jen jako podporování Spinovy politiky symbiosy, kterou my, národní Němci, odmítáme se vší rozhodností. Úkolem německé národní politiky je zajisté za všech okolností, za všech poměrů a na kterékoliv půdě pečovati o udržení usedlých Němců. Pokud jde o nás, sudetské Němce, neznamená to však naprosto, že bychom musili podporovati vybudování českého národního státu, který konec konců pracuje k našemu osamocení a zničení, nýbrž že musíme soustřediti všechny německé národní síly, abychom se postupujíce jednotně přenesli přes bouře přítomné doby a vynaložiti naši národní sílu, abychom zachovali naši rodnou půdu německou, při čemž zajisté netřeba také bezpodmínečně zásadně odmítati episody, jako zastoupení ve vládě, ovšem s předpokladem, že každý takový politický čin znamená posílení sudetských Němců. Těmto zásadám odporuje však nynější německá vládní politika. Jako výron omezené stavovské stranické politiky, spokojuje se jen nominelní účastí na moci ve státě, při čemž do dnešního dne nemohla ani změniti Němcům nepřátelská ustanovení toho či onoho zákona, ale nebyla ani také s to, aby při uzákonění nových zákonů splnila oprávněná německá národní přání. Zákony usnesené česko-německou většinou, chci jen zdůrazniti finanční zákony 1927 a 1928 (státní rozpočty), branné zákony (při jejichž projednávání ve sněmovně oficielní zpravodaj se neostýchal konstatovati, že je třeba vybudovati brannou moc, abychom byli vyzbrojeni proti nepříteli, který přijde z Německa), ochranu domácího trhu práce, zákon o rdoušení obecních financí a správní reformu - tyto všechny jsou vybudovány na starých základech Němcům nepřátelských, přistřiženy na vybudování centralistického, českého, národního státu a vedle toho spojeny s rušením svobodomyslných zařízení, tedy opatřeními, kterých česká všenárodní vláda se socialistickým zabavením nebyla by mohla nikdy unésti, Zničení posledních zbytků národní samosprávy za pomoci Němců jest vnější známkou dosavadní účasti na moci ve vládě. Nyní právě stojíme před novelováním sociálního pojištění, před pojištěním soukromých úřadníků a školskou správní reformou, k níž se po léta upírá tolik národních nadějí. Voličstvu německých vládních stran bylo by tedy na příklad doporučiti, aby jejich vůdcové při projednávání zákonů o sociálním pojištění uvedli v souhlas své chování se stanoviskem, které zaujaly jejich strany při prvém projednávání v roce 1924 a s pozměňovacími návrhy po stránce národní, které tenkráte podali, tak požadavek rozdělení na národní odbory, za který tenkráte bojovali se vší energií. Velké nebezpečí hrozí sudetským Němcům i ze zamýšleného provedení reformy školní správy a bylo by povinností sebezachování sudetsko-německého národa bez rozdílu stran, setrvati na provedení úplné národní školní samosprávy. Německý lid musí však již dnes míti na mysli, že správní reforma usnesena s pomocí Němců dává Čechům prostředky, aby mohly proraziti národní školní samosprávu a od německých vládních stran musí se tedy žádati, aby své další setrvání ve vládě učinily závislé aspoň na zavedení německé školní samosprávy, tedy kulturní samosprávy. Při rozhodování o tomto životním požadavku sudetských Němců měli by vládní Němci býti přinuceni, aby přiznali veřejně barvu, neboť kdyby i zde selhali a podřídili se českým národním přáním, musil by býti vyzván lid, aby rozhodl. Ale již dnes jest povinností všech národně uvědomělých soukmenovců dbáti, aby, jako tomu bylo při projednávání správní reformy, nebylo naše obyvatelstvo uspáno tvrzeními, která úplně odporují skutečnostem. Zásady skutečné národní školní samosprávy byly ostatně již kdysi vytýčeny parlamentním školním výborem pod předsednictvím nynějšího německého ministra profesora dra Spiny, tedy muži, jimž nelze vytýkati zaujatost vůči německým vládním stranám. V poslední době, aby zastřeli před veřejností úplný úpadek své politiky, snaží se vládní Němci mluviti o úspěších a jako jeden takový úspěch hlásají povolení vyvěsiti německý prapor při české slavnosti kladení základního kamene ve Stadicích. Z toho lze poznati, jak se tito účastníci na moci ve státě stali skromnými, neboť v celém světě znamená vyvěšení národních praporů jen samozřejmou věc. Ve starém Rakousku byl by se český vůdce, který by se byl odvážil spatřovati úspěch v povolení vyvěsiti český prapor, učinil nesmírně směšným. Mluviti o zlepšení poměrů v česko-německé vládě jest úplně neoprávněné, neboť v žádném oboru veřejného života nedošlo ani k jedinému vážnému pokusu, aby škody napáchané na německém národu byly opět napraveny, naopak lze zjistiti, že v mnoha oborech se poměry ještě více zhoršily. Dnes chci poukázati jen na to, že během posledního roku počeštění státních úřadů, pošty a železnice učinilo další pokroky, takže máme stejný dojem jako dříve, že žijeme v území, obsazeném nepřátelskou mocí. Pokud se nepodaří německé spoluvládě, aby tyto přední stráže počeštění zmizely z německého území, nelze mluviti o nějakém účinku účasti na moci ve státě. Dříve bylo vždy bojovným heslem německých vládních stran: vybojování národní samosprávy v rámci tohoto státu, dnes po půl druhém roce účasti na vládě podnikli účinný pokus postarati se v německých územích o to, aby byli zaměstnáváni jen němečtí úředníci a zaměstnanci. Heslo předsedy vlády rovní mezi rovnými musíme tak dlouho nazývati jen jalovou frásí, dokud nedojde ke spravedlivému vyrovnání od národa k národu. Jest smutné, že mnoho německých vůdců stran ze stranicko-sobeckých důvodů nechce poznati úplný nezdar svého vládního experimentu a svým chováním stává se spoluvinníky na roztříštění v táboře sudetských Němců, které nás odsuzuje k bezmocnosti. Všechny pokusy o dorozumění sudetských Němců musí se tak dlouho ztroskotati, dokud se nepodaří pro nynější politi,ku společně vytýčiti určité nejmenší požadavky sudetských Němců a také vynaložiti vše za jejich uskutečnění. S tohoto stanoviska vítá na příklad německá národní strana také vyzvání ke společnému postupu při blížících se volbách do okresních a zemských zastupitelstev, ale opět dožíváme se zkušenosti, že některé německé strany odmítají dáti svůj souhlas ke společné listině. Nyní jsme vyzvali německé strany, i když se má jiti do těchto voleb podle oddělených listin, aby aspoň uložily kandidátům za povinnost, aby se v těchto korporacích, zabývajících se přece více nebo měně čistě hospodářskými otázkami, spojili v jeden německý klub, a to nezávisle na politických stranách. Z chování jednotlivých stran k tomuto návrhu poznáme, jsou-li ochotny aspoň na tomto poli utvořiti německou jednotnou frontu, jak po ní touží a jak ji žádá celý německý národ.

Po těchto vnitropolitických úvahách obrátím se nyní k zahraničně-politickému vývoji, při čemž bych zvláště rád zdůraznil, že mezi vnitřní a zahraniční politikou jest tak úzká souvislost, že budu musit několikráte se vrátiti k vnitropolitickým událostem. Se stanoviska sudetských Němců dlužno hluboce želeti účinku vstupu sudetsko-německých členů Národního shromáždění do vlády, neboť tím se dostalo české zahraniční propagandě nejcennějšího propagačního materiálu, a to jen v náš neprospěch. Evropské kabinety sledovaly s velikým zájmem vnitropolitický vývoj Československa, neboť nebylo již neznámo, že tento stát má sotva 50% českého obyvatelstva. Zahraničně-politické události musí býti posuzovány s vyššího stanoviska, než to činí obmezení politikové stavovských stran. význam malého státu jako jest Československo jest sám o sobě nepatrný, ale správně lze jej posuzovati jen tehdy, uvážíme-li, k jakému účelu byl tento stát zřízen. Vedle běžného výkladu, že byla snaha utvořiti řetěz okrajových států Němcům nepřátelských na východě a na jihovýchodě Německa, lze pochopiti skutečný význam franko-slovanské koncepce teprve tehdy, představíme-li si, že mocenské diktáty z roku 1918 mají býti podkladem francouzského hegemonního postavení v Evropě. Tak založení "Malé Dohody" bylo namířeno především proti Německu, Rakousku, Maďarsku, Bulharsku a Italii jednak, aby se zabránilo revisi mírových smluv, jednak však mělo podporovati panaslavismus v naději, že po pádu bolševického režimu v Rusku bude postupovati Slovanstvo společně s Paříží. V tomto předpokladu byly východní hranice Československa připojením Podkarpatské Rusi co nejvíce posunuty, aby tvořily most do Ruska. Tato velkolepá koncepce s dvojitým základem zavinila však opět vnitřní nejednotu "Malé dohody" a jest především příčinou, že Polsko nepřistupuje k tomuto politickém u útvaru a příčinou nejistého chování Rumunska, kterýmžto oběma státům hrozí největší nebezpečí od zesíleného všeslovanského Ruska. Na tomto bolavém bodě, jak známo, začla budovati také anglická politika, která se společně s Italií snaží této franko-slovanské politice čeliti podporováním Maďarska, Rumunska a Polska. Z této úvahy lze poznati, že akce lorda Rozhrmera, i když není podporovány úředně, přece jest anglickými vládními kruhy sledována s největším zájmem, aby ve vhodné chvíli mohl býti ovládnut slovensko-podkarpatsko-ruský most na ruský východ. Toto poznání jest to, které tak těžce leží na duši československého ministra zahraničí dr. Beneše a které ho přimělo, aby na francouzských březích Riviery a pak v hlavním městě Anglie hledal uzdravení. Jeho nynější ochota vyjednávati se "soukromníkem" lordem Rothermerem, znamená pak, že pochopil konečně vztahy anglické politiky a rozpoznal nebezpečí, které hrozí jeho státu z dalších účinků Rothermerovy akce. U chladných a střízlivých anglických státníků nalezl zajisté málo porozumění pro své starosti, neboť anglické imperium ve své zahraniční politice, zná jedno heslo: "Zajištění úspěchu bez ohledu na druhé."

Beneš začíná ponenáhlu pohřbívati svou naději na vděčnost za chování svých legionářů za světové války a učí se poznávati, že ve světové politice trvale rozhodný vliv mají přece jen velcí národové a malých národů že se sice rádo užívá jako trabantů a vasalů k dosažení určitého cíle, aby se na ně rychle zapomnělo, překážejí-li dosáhnouti cílů nových.

Nejdůležitější mužové ve vládě jsou předseda vlády a ministr věcí zahraničních, Československý předseda vlády jest nyní těžce nemocen, československý ministr pro věci zahraniční hledá vyléčení z politické nemoci hromadících se neúspěchů své politiky v neúnavném cestování od státu ke státu, a to vše v desátém roce trvání republiky, v roce jubilejním. Zajisté potvrzení našeho někdejšího proroctví, že české stromy neporostou do nebe.

V nejbližších dnech odebéře se pan dr. Beneš dokonce po prvé, i když jen, jak se slavnostně zdůrazňuje, jako soukromník do Berlína, tedy do metropole německé říše, kterou tak nenávidí a proti níž 15 let bojuje se vší rafinovaností. Aby bylo lze správné posouditi dra Beneše, dlužno si především přečísti jeho spis sepsaný pode jménem Hanuše Kuffnera, který byl odevzdán v pozdním létě 1917 Spojeným státům dohody, v němž nežádal jako program války ničeho menšího než úplného rozvrácení německé říše. Tomuto politickému směru zůstal také uvnitř věrným jako ministr Československé republiky, vzpomeňme jen na jeho někdejší vystoupení v neprospěch Německa při dělení Horního Slezska, jeho boj proti objasnění lži o vině na válce a jeho boj proti připojení Rakouska k Německu vedený všemi uměními diplomacie. Nesmí se zapomenouti vnitřní politický boj za zničení sudetských Němců, který byl veden za jeho desítiletého ministrování a pak poznáte, co si máte mysliti dnes při změněné situaci světové politiky o jeho nynějších frázích přátelských Německu, jejich účelem není nic jiného než sypati říšsko-německým kruhům písek do očí, zabrániti vměšování Německa ve prospěch sudetských Němců a utvořením hospodářské jednoty rakouských nástupnických států, znemožniti připojení Rakouska k Německu, Úkolem všech středoevropských Němců musí býti zkřížiti všechny tyto záměry a nedati se zmásti sebe lákavějšími plány tohoto diplomatického pleticháře, který zajisté se nezalekne postupovati tak, jako by byl ochoten podporovati německé záměry v otázce polského koridoru, aby jen mohl nerušeně dále prováděti zničující boj proti sudetským Němcům a zabrániti připojení Rakouska, Nikdy se nesmí zapomenouti, že v případu války, přes rivalitu obou slovanských kmenů, již na francouzský nátlak najdeme Čechy vždy na straně Polska.

Stojíme před velkými zahraničně-politickými rozhodnutími ve světě, Kellogův pakt o zavržení války, zděšení Francie nad více méně bezvýhradnou přípovědí Německa svědčí o tom, kde dlužno hledati skutečné přátele míru nebo také nepřátele míru. Drem Benešem tak hlasité vychvalovaný nástroj míru, Malá Dohoda, jest v rozkladu, světová politika začíná se konsolidovat. Nikoliv podle přání zakladatelů Společnosti národů, kteří si chtěli Společností národů vybudovati mocenský nástroj k zachování hanebných mírových smluv, nýbrž na podkladě skutečné likvidace světové války, a to v poznání, že trvalý mír lze zajistiti jen na podkladě uspokojení a hospodářského zajištění velkých národů a tedy také německého národa ve střední Evropě. Záměr Francie s jejími ohromnými nároky na válečné odškodnění, podle nichž měly se z Německa vymačkati ohromné částky a zároveň odnárodniti další německá okrajová území, bude se musiti stále více a více mírniti, především na nátlak severní Ameriky a poslední opatření Washingtonu svědčí stále více o tom, že jde o zahájení velkolepého plánu likvidace světové války a tím také Dawesova plánu. Že tento vývoj naplňuje drobné vasalské státy hrůzou a zvláště stále více vzrůstá nepokoj dra Beneše, je pro nás jen pochopitelné, tím šílenější jest však chování německých vládních politiků kteří nechtí nebo nedovedou rozuměti znamení doby, neboť jest jasné že všechny tyto události konec konců budou působiti také na vedení sudetsko-německé politiky. Ale reální politika znamená právě přihlížeti ke skutečným poměrům a možnostem vývoje. Sudetsko-němečtí vládní politikové se však domnívají, ze reální politikou musí rozuměti jen Spinovu politiku symbiosy a podřízení české myšlence národního státu. My, členové strany národní, jsme vždy ochotni dělati jen národní reální politiku vycházejíce ze zásady, že úkolem sudetsko-německé politiky musí být buditi síly dřímající v národě a podříditi je službám velké svaté ideje - poslání německého národa ve střední Evropě. Pro nás jsou rozhodující jen tyto zásady německé národní politiky, při čemž jsme ochotni bez výhrady uznati, ze reální politika musí počítati s nynějšími mocenskými poměry, nemyslíme tím však jen. na mocenské poměry v mezích právě vytýčených státních hranic, nýbrž přihlížejíce ke vztahům národů v celku, na hru národních sil ve světě. Češi provozují státní politiku ve snaze, aby v mezích tohoto státu, v němž tvoří jen polovici obyvatelstva, mohli změniti poměry obyvatelstva ve svůj prospěch. My můžeme a chceme provozovati jen politiku národní vycházejíce z poznání že v životě národů pomíjitelnou věcí jsou státy, trvalou pak, ze jsou jen národové. Posuzována s tohoto hlediska není situace sudetských Němců naprosto beznadějná a obezřetní čeští politikové jsou dosti rozumní, aby si byli vědomi toho, že dnešní česko-německá vláda, která přinesla prospěch jen českému státu a národu, zhroutí se ve chvíli, kdy dojde k připojení Rakouska k Německu. Benešův odpor proti tomuto připojení nebude tomu moci zabrániti, neboť, jak v Anglii a v Americe z důvodů nutné hospodářské konsolidace střední Evropy se s tím smířili a odpor Francie začíná ponenáhlu ochabovati. Neboť národ stejného kmene, stejné krve, nelze trvale oddělovati státními nucenými hranicemi, jen části národa, které se samy vzdají, zastihne, a to oprávněné, zasloužený osud odnárodnění. I když část našeho sudetsko-německého národa klamána sliby krátkozrakých československých reálních politiků, dnes ještě tento vývoj nepozoruje a trpí politiku, která připravuje možné počechoslovenštění našich území domnívám se, že přece mohu projeviti naději, že se spojené uvědomovací práci všech národně uvědomělých lidí podaří v tomto státě učiniti přítrž této osudné německé účasti na vládě dříve, než bude příliš pozdě První podmínkou, má-li se toto rozhodné dílo podařiti, jest však spojení všech národně uvědomělých vrstev v jednu velkou německou národní stranu. Nikoliv členové národní strany, Všeněmci, zemědělský svaz sudetských Němců, němečtí sociálové, kráčejíce odděleně - vedle sebe - a tím sami skýtajíce obraz rozháranosti a nejednoty, mohou změniti poměry k lepšímu, nýbrž jen jednotné spojené vystoupení v rámci velké sudetsko-německé strany národní. Nerozhoduje jméno, nerozhoduje počet paragrafů programu nýbrž ucelená, jednotná vůle poučiti se z nezdarů uplynulých desíti let a konečně provésti sjednocující čin, který by vyburcoval i národně uvědomělé vrstvy německých vládních stran, aby se s námi postavily do svatého boje udržeti naši německou, po Němcích zděděnou rodnou hroudu. Stranické závory a stranické okovy musí padnouti, chceme-li úspěšně čeliti stále více se zmáhající ničivé politice mezinárodní třídní solidarity, která v národním státě nejlépe razí cestu odnárodňování. Jde o to, soustřediti tyto síly k rozhodné a osvobozující ráně proti vědomým a nevědomým nepřátelům našeho národa, kteří jednak s českou pomazánkou v ruce, na druhé straně s oslnivými hesly pod pláštíkem vědeckých názorů, jak jest tomu s prostorovou theorií, podkopávají odolnost našeho národa. Bylo by zradou na vlastním národě, kdybychom chtěli zoufati nad svým národem v době, kdy Němci docházejí ve světě stále většího významu. Může-li se president státu, Masaryk, odvážiti sotva jednomu statisíci lužických Srbů, žijícím rozptýleně v Německu, kteří při posledních volbách do říšské rady sehnali již jen 9000 hlasů, vytýčiti jako cíl spojení se Slovanstvem nelze přece pochopiti, ze se mezi 3¹/₂ milionů sudetských Němců mohou vůbec ještě nalézti lidé, kteří mohou mluviti pro trvalé spojení sudetských Němců s Čechy. Jest pochopitelné, že v době těžké nouze přítomné doby mnohé vrstvy zmalomyslněly, ale úkolem nás, národních Němců jest burcovati malomyslné a vštěpovati do srdcí všech sudetských Němců pevnou důvěru, že se při nové úpravě střední Evropy musí přiznati také naší části národa právo na svobodné sebeurčení. Tento úkol chceme na sebe vzíti my, členové národní strany, přes všechno nebezpečí a především důvěřujeme dorůstající mládeži která, nenakažena frázemi o symbiose a thesemi o československé reálné politice, svobodná a silná postaví se na půdu práce pro německý národ. Pohraničí jest zem bojů. Pokud bude svět trvati, budou národové spolu zápasiti o své uplatnění ve světě.

Jako pohraniční Němci na půdě obklopené zuřícím bojem, máme vytrvati plníce nesobecky své povinnosti a přes všechny rány osudu věrné sloužiti našemu národu, dokud také pro nás nenastane den svobody."

Podepsaní se táží:

1.) Jest pan ministr ochoten poučiti karlovarské censory, že v době republiky a demokratické svobody státní činitelé, kteří nechtí snésti kritiky a kteří potlačují hlasy státních příslušníků, vykonávají neslýchané tyranství?

2.) Jest pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby na příště svoboda slova byla zaručena v duchu názorů pana presidenta státu?

3.) Jest pan ministr ochoten učiniti všechna opatření, aby příště takováto zabavení která jsou paškvilem vší demokracie, byla znemožněna?

V Praze, dne 1. června 1928.