Platové úpravy veřejných zaměstnanců
řešeny byly od státního převratu
serií zákonů různě založených
s hlediska sociálního, hospodářského
i měnového, takže spravedlivá odměna
za práci rozhodovala o výši platů zpravidla
na místě posledním. Platovým zákonem
přikročeno k unifikaci požitkových předpisů,
vzat za základ rok 1913, při provádění
však se nepřihlíželo k změněným
poměrům administrativním, technickým,
podnikovým a pod. Popřevratovými zákony
vznikly mnohé nesrovnalosti požitkové mezi
kategoriemi i jednotlivci stejných služeb. Provádění
platového zákona v nynější formě
přeneslo tyto nevýhody do nového systému
a působí vedle nich křivdy nové, takže
nesrovnalosti se zvětšily ku škodě administrativy
i zaměstnanců. Jako se nedostavily předpoklady
zákona 394/1922 a nebyly splněny závazky
zákona 286/1924. tak se dnes neplní zásady
platového zákona a jeho důvodové zprávy,
což dovolujeme si na systemisaci, jak se nyní provádí,
podrobněji prokázati.
Rámcový zákon platový provádí
se mnoha vládními nařízeními
a prováděcími pokyny, které se uchylují
od zásad zákona i od úmyslu zákonodárcova,
po případě sledují nejnepříznivější
výklad rámcového ustanovení zákona.
Provádění platového zákona
je zbytečně centralisováno, čímž
stává se těžkopádné. Z
personální otázky stává se
velmi složitý vědecký problém
právní, širším kruhům zaměstnanectva
i občanstva nejasný a nepochopitelný. Osobní
otázky požitkové vzdalují se stále
více demokratickým zásadám a požitková
práva jsou více odvislá od blahovůle
referentů a rozhodujících ústředních
úřadů než od právních
norem a zásad zákona i od úmyslu zákonodárcova.
To se projevuje v nižších úřadech
a hlavně v nižších kategoriích
velmi nepříznivě. Rozhodující
neovládají velkou většinou v detailech
služební výkony u II. a I. instance, ještě
méně pak služby nižších zaměstnanců
těchže instancí i zaměstnanců
exponovaných služeben, což se nejkřiklavěji
projevilo ve službách odborných.
Veřejná správa je v poslední době
stále více byrokratisována v nejhorším
toho slova smyslu a rozhodujících několik
právníků zneužilo při systemisaci
svěřeného jim mandátu k favorisování
své skupiny, hlavně v ústředních
úřadech na účet stejně kvalifikovaných
techniků, hlavně však na útraty úřednictva
služebních tříd nižších.
oficiantů, zřízenců a velkých
mas železničářů, zaměstnanců
poštovních, finančních atd. Čím
nižší kategorie a čím vzdálenější
od ústředního úřadu, tím
je provádění zákona horší.
Třídní zaujatost zvrhla se v byrokratický
absolutismus několika nejvyšších úředníků,
kteří při systemisaci absolutisticky rozhodli
o všech odvětvích státní správy,
ač sami byli prakticky znalí pouze odvětví
několika.
Platový zákon předpisuje systemisovati odděleně
pro každou kategorii normální potřebu
sil, ponechávajíc pravomoci vlády provedení
tohoto ustanovení.
Zákon 286/1924 nařizuje snížení
poctu zaměstnanectva o 10%. Toto ustanovení postihlo
daleko pronikavěji nižší kategorie a nižší
instance než zaměstnanectvo úřadů
ústředních. Proto nebylo žádných
věcných a přesvědčujících
důvodů systemisovati u ll. a I. instance ještě
nižší počet míst a citelný
nedostatek personálu u nižších instancí
a u nižších kategorií dále snižovati.
Počet míst zbylý po restrikci nutno považovati
za normální potřebu sil, která měla
býti systemisována až do základní
reorganisace státní správy. Zkušenosti
ukázaly, že i počet míst po restrikci
byl v celé řadě odvětví správních
nedostatečný.
Rozdělení míst do jednotlivých platových
stupnic mělo se díti v určitém úměrném
pořádku - sytému, aby všem kategoriím
byla dána přibližně stejná možnost
prokázati svou zdatnost k dosažení vyšších
stupnic. Poněvadž o rozdělení služebních
míst do platových. stupnic nestanoví §§
5 a 24 platového zákona žádného
bližšího měřítka, mělo
býti přihlíženo k důvodové
zprávě platového zákona, která
ve vysvětlivkách k části I. díl
I. precisuje rámcové ustanovení platového
zákona o systemisaci. Stanoví zásadně
dvojí povýšení u všech kategorií
a naznačuje. po jaké služební době
dochází k povýšení prvému
a kdy možno počítati. s povýšením
druhým. Toto zdůvodnění §§
5 a 24 platového zákona zůstává
nepovšimnuto a místa rozdělena na platové
stupnice úplně bez jakéhokoli systematického
zdůvodnění takto:
Služební třída | ||||||||||
- | 341 | 513 | 501 | 381 | 274 | 88 | 3 | 2101 | ||
474 | 346 | 229 | 133 | 48 | - | - | - | 1230 | ||
22 | 5 | 2 | 1 | - | - | - | - | 30 | ||
492 | 214 | 74 | 18 | - | - | - | - | 798 | ||
Sl. tř. | 988 | 906 | 818 | 653 | 429 | 274 | 88 | 3 | 4159 |
- | 2349 | 1761 | 1178 | 530 | 74 | 19 | - | 5911 | ||
4946 | 2812 | 1051 | 245 | 19 | - | - | - | 9073 | ||
3490 | 970 | 161 | 18 | - | - | - | - | 4639 | ||
2038 | 601 | 79 | 8 | - | - | - | - | 2726 | ||
Sl. tř. | 10474 | 6732 | 3052 | 1449 | 549 | 74 | 19 | - | 22349 |
Z tohoto přehledu jsou velmi přesně patrny
povyšovací možnosti. IV. služební
třída u II. a 1. instance nemá záruku
ani na jedno povýšení, až úřednictvo
IV. služební třídy není méně
schopno a méně způsobilo k povýšení.
Platový zákon stanoví přesné
rozpětí jednotlivých služebních
tříd úměrné výkonu a
odpovědnosti. Mají tedy jednotlivé služební
třídy míti úměrně stejné
možnosti povyšovací, poněvadž pro
všechny platí stejný zákon a stejné
zásady. Naprosto není možno souhlasiti s tím,
aby něco jiného byl zákon a něco zcela
jiného jeho provedení. Zákon obsahuje pouze
právní normy, nezná výsad, nadpráví
a protekce.
V odborných službách poukazujeme příkladně
na skupinu úředníků silničních
a poříčních. V roce 1913 bylo v Čechách
104 cestmistrů - dnes je systemisováno pro celou
republiku pouze 102 místa. Kdo ručí za správné
realisování zákona o silničním
fondu při této nemožné restrikci výkonného
personálu? Podobně je tomu u pomocných technických
úředníků poříčních,
při úřednících berních.
na jejichž bedrách spočívá starost
o finance státu, při železničářích.
pečujících o dopravu atd. Porovnáme-li
všeobecně systemisovaná místa s počtem
míst z roku 1913, zjišťujeme. že vyššího
úřednictva značně přibylo nižších
úředníků, oficiantů a zřízenců
velmi ubylo, až agenda vzrostla úměrně
stejně pro všechny kategorie.
Paragraf 7, odstavec 7. platového zákona zaručuje
oficiantům dosažení úřednických
míst lIl. a IV. služební třídy.
Naproti tomu systemisován daleko menší počet
těchto míst než je dnes obsazen. takže
jmenovaní úředníci zůstávají
přes systemisovaný stav. Musí tedy nejprve
býti zkonsumován přespočetný
stav úřednictva (nová restrikce) a pak teprve
mohli by jedinci z řad oficiantů dosáhnouti
systemisovaných úřednických míst.
Bude tedy možno využíti prakticky ustanovení
§ 7. odst. 7. až po několika letech (nestejně
v různých úřadech) - až platový
zákon platí ve všech svých právních
ustanoveních již od 1. ledna 1926. Rozšíření
systemisovaných míst IV. a III. třídy
na plný dnes ve službách zaměstnaný
počet úřednictva a další rozšíření
o 1/4 míst kancelářských
sil pomocných je jen spravedlivé, poněvadž
každý úředník má vázati
jedno systemisované místo a nejméně
1/2 oficiantů koná nesporně
úřednické práce, proto požadavek
o rozšíření úřednických
míst přes dnešní stav o 25% je plně
důvodný a odpovídá plně zásadám
platového zákona. Pro kancelářské
oficianty u ministerstva národní obrany není
mimo ústředí systemisováno ani jediné
úřednické místo, takže pro tuto
skupinu nemá § 7, odst. 7. plat. zák. naprosto
žádného praktického významu.
Ministerstvo národní obrany nemůže pro
své služby získati potřebný počet
déle sloužících poddůstojníků,
až je schopných i nezaměstnaných sil
nadbytek. Příčina tkví v tom, že
déle sloužící nevidí existenčních
vyhlídek po ukončení vojenské služby,
poněvadž vhodných míst (v kancelářské
službě) je naprostý nedostatek a povyšovací
vyhlídky na ně jsou velmi nepříznivé.
Pokud nebudou úměrně zabezpečeny a
úměrně honorovány nižší
služby úřednické, oficiantské
a podúřednické, nebudou se déle sloužící
hlásiti. Jak důležitá je otázka
získati déle sloužících poddůstojníků,
je dostatecně známo.
U zřízenců (mimo železnice) je systemisováno
v I. platové stupnici 9% míst, ve II. 33%, ve III.
40%, a 18% míst odpragmatisováno do skupiny pomocných
zřízenců. Celkový počet zřízenců
(podúředníků) u porovnání
se stavem z roku 1913 klesl as o 30%. Proč se v této
skupině zaměstnanců systemisovalo podle jiných
zásad než u oficiantů. zůstává
nevysvětlitelno.
To jsou velmi stručně nadhozené nedostatky
systemisace - která postrádá každého
systematického rozdělení míst na jednotlivé
platové stupnice, postrádá i řádného
stanovení normální potřeby sil úměrně
služebnímu výkonu - proto není udržitelna
a nutno okamžitě přikročiti k její
revisi. Systemisaci mohou revidovati pouze odpovědní
resortní úředníci po vyslechnutí
zástupců odborových organisací a pak
teprve může jednotlivé návrhy přezkoušeti
ústřední systemisační komise
po dohodě se sociálně politickým výborem
poslanecké sněmovny. Za základ může
sloužiti pouze rámcové ustanovení §§
5 a 24 plat. zákona, ohled na § 152 a příslušné
podrobné rozvedení těchto norem důvodovou
zprávou k platovému zákonu.
Platové poměry pomocných kancelářských
úředníků jmenovaných podle
§ 210 platového zákona a § 88 vládního
nařízení 113/1926 zůstávají
oproti služebnímu poměru oficiantů.
po povrchních oficiantů nezměněny,
ač podle §u 210 plat. zák. mají býti
upraveny vládním nařízením,
jehož vydání se postižení právem
domáhají.
Služební poměr výpomocných zřízenců
nutno upraviti ve smyslu § 205 plat. zákona, s ohledem
na § 25 o zřízeneckých čekatelích,
aby tato skupina mohla plně využíti práv
zaručených platovým zákonem a býti
účastna povýšení do II. a I.
platové stupnice po příslušném
rozšíření systemisovaných míst
těchto stupnic.
Ustanovení § 142 platového zákona stanoví
rámcově započtení předchozích
služeb pro zvýšení služného
a ponechává podrobnosti nařízení
vládnímu, které dosud vydáno nebylo.
Zde nutno upozorniti, že úředníci IV.,
III. a nematuranti II. služební třídy
ztrácejí z efektivní odsloužené
státní služební doby 9-12 roků,
které v požitcích pro zvýšení
služného zhodnoceny nejsou. Stalo se tak zákonem
89/1919, a vlád ním nařízením
666/1920, při jehož provádění
sráženy doby 4-7 roků zcela bezdůvodně,
§ 4 zákona 222/1920 nedává naprosto
žádné právní opory pro tyto odpočty.
Dále odpočítávány při
převodech do nových platů čekatelské
doby 2-5 roků, ač u těchto úředníků
při nástupu civilní státní
služby žádná čekatelská
doba předepsána nebyla. Není možno nechati
bez povšimnutí efektivní služební
dobu ve státních službách ztrávenou,
když na druhé straně hodnotí se plně
služba ideální (převody do nových
platů podle hodnostní třídy dosažené
jmenováním) u úředníků,
kteří před platovým zákonem
byli před uplynutím stanovené doby jmenováni
do vyšších hodnostních tříd
a tak za kratší efektivní dobu získávají
vyšších požitků než by jim přináležely
podle skutečné odsloužené doby ve státních
službách.
§ 142 skýtá právní oporu vyrovnání
odpočtené a nezhodnocené služební
doby, aby tak nastalo nezbytné vyrovnání
a parita mezi úředníky přijatými
před a po platovém zákoně. Daleko
větší nesrovnalosti vyskytují se u úředníků
pomocné služby technické (silniční,
mostní a vodní). kteří ztrácejí
následkem specielního zákona 307/1919, propočítání
a převodů 16-20 roků. Úředničtí
čekatelé s 25 služebními léty
nejsou v této kategorii zvláštností.
Nevyrovná-li vládní nařízení
k § 142 platového zákona tyto nesrovnalosti,
vzniknou ohromné požitkové rozdíly mezi
úředníky již ustanovenými a úředníky
nově přijatými po účinnosti
platového zákona. Nebude nezbytného pořádku
ve III. a IV. služební třídě
úřednické, pokud nebudou uvedené rozdíly
vyrovnány. Není ku prospěchu služebnímu
výkonu a nemůže býti v zájmu
veřejné správy, aby starší, služebně
daleko zdatnější síly byly po 20 a více
letech hůře placeny, v lepších případech
požitkově vyrovnány se silami o 10-15 roků
služebně mladšími. Rovněž
rozdíl dosažitelné pensijní základny
byl by mezi těmito úředníky enormní.
Časovým omezováním a různým
výkladem o přiznávání slovenské
a t. zv. podkarpatoruské výhody nastal úplný
a neudržitelný chaos. Některé resorty
přiznaly svým zaměstnancům tuto výhodu
plně, jiné pouze z části a jen některým
kategoriím, zbývající odepřely
vůbec provedení tohoto požitkového zlepšení.
Otázku tuto nutno generelně vyřešiti
a požitky těchto zaměstnanců unifikovati,
aby stejná práce, na stejně odpovědných
a exponovaných místech byla také stejnými
požitky honorována, jinak nebude v těchto zemích
docíleno žádoucí výkonnosti,
spravedlnosti a spokojenosti zaměstnanců, k čemuž
radná, v právním státě odpovědná
veřejná správa musí směřovati.
dává vládě vzácnou příležitost
uznati služby veřejného zaměstnanectva
za uplynulé desetiletí a to nejen řádným
provedením platového zákona. a systemisace,
ale i vyrovnáním křivd vzniklých před
- i po účinnosti platového zákona.
Každá vláda tohoto státu nalezla ve
veřejných zaměstnancích všech
kategorií velmi zdatné pracovníky, naprosto
spolehlivé veřejné zaměstnance, kteří
zdolali každý i sebe těžší
úkol jim svěřený, čímž
umožnili konsolidaci státu, přispěli
k hospodářskému rozmachu i pořádku,
ku prospěchu státu a lidu, trpělivě
čekajíce na vyřešení svých
hospodářských poměrů - což
při citelném materielním nedostatku nejen
překvapuje, ale je i historickým dokumentem jich
nazírání na stát, který spolubudovali.
Tragicky zesnulý ministr dr. Rašín velmi často
apeloval na trpělivost veřejných zaměstnanců
a jistě za souhlasu vlády, jejímž byl
členem, pronesl známy výrok o zaplacení
veřejných služeb zlatem, - po ukončení
konsolidačního procesu měnového.
Veřejné zaměstnanectvo vidí kolem
sebe v různých vrstvách dostatek neúměrného
a nezaslouženého blahobytu, aby konečně
důrazně a plnoprávně, ale také
zaslouženě požadovalo své hospodářské
zabezpečení úměrné výkonu,
úměrné kulturní vyspělosti
a to tím spíše v jubilejním roce, když
po 10 roků bylo jedinou složkou, která trpěla
a strádala, ba i při hladu nižších
kategorií své povinnosti vzorně obstarávala
pod existenčním minimem.
Československá republika může býti
hrda na své zaměstnance - kteří nežádají
nových vymožeností ani darů u příležitosti
jubilea státu - nýbrž žádají
pot ze řádné a příznivé
provedení platného zákona, což je nejen
vládní povinností, ale v právním
státě samozřejmé.
Podle uvedeného táží se podepsaní:
1. Je vláda ochotna ustaviti ihned resortní komise
podle § 3 zákona 286/1924, aby provedly nezbytnou
revisi systemisace na zásadě zaručeného
dvojího povýšení u všech kategorií
veřejné správy se zřetelem na důvodovou
zprávu k platovému zákonu?
2. Je vláda ochotna přizvati k součinnosti
na revisi systemisace do resortních komisí zástupce
vrcholných odborových organisací podle závazku
vlády, daného v poslanecké sněmovně
při projednávání zákona?
3. Je vláda ochotna zříditi ústřední
komisi pro revisi systemisace, která by po přezkoušení
návrhy resortních komisí předložila
sociálně-politickému výboru posl.
sněmovny, aby zde byly konečně upraveny před
schválením vládou?
. Je vláda ochotna rozšířiti počet
systemisovaných míst podle §§ 5 a 24 s
ohledem na § 152 platového zákona na stav zbylý
po restrikci?
5. Je vláda ochotna odvolati vládní nař.
č. 15/27, týkající se zaměstnanců
železničních, které odporuje požitkovému
zákonu a jež ve svých důsledcích
může vážně ohrožovati řádný
a bezpečný chod železniční služby?
6. Je vláda ochotna z těchže důvodů
odvolati vlád. nařízení č.
16/27 o zaměstnancích poštovní služby?
7. Je vláda ochotna zříditi pro pomocné
kancelářské úředníky
zvláštní platovou stupnici ve smyslu §
210, odst. 2. plat. zákona tak, aby základní
plat pomocného úředníka obnášel
9000 Kč a postupové kvoty tříleté
po 1.800 Kč?
8. Je vláda ochotna rozšířiti systemisovaný
stav úřednictva III. a IV. služební
třídy o 25% míst pomocných sil kancelářských,
ve všech odvětvích státní správy,
aby bylo možno prakticky a úměrně využíti
§ 7, odst. 7 platového zákona?
9. Je vláda ochotna stanoviti normální potřebu
sil ve skupině zřízenecké (podúřednické)
podle § 205 plat. zák. až do maximálního
počtu míst zbylých po restrikci a vydati
vládní nařízení k § 25
plat. zákona o zřízeneckých čekatelích?
10. Je vláda ochotna vydati vládní nařízení
k § 142 platového zákona a přihlížeti
k požitkovému zhodnocení celkové služební
doby (kancel. oficiantské, vojenské a četnické
presenční i dobrovolné) u úředníků
III. a IV. služební třídy, aby tato
celá byla zhodnocena pro zvýšení služného,
pokud přesahuje stanovenou čekatelskou dobu platovým
zákonem?
11. Je vláda ochotna přihlížeti ve vládním
nařízení k § 142 platového zákona
k započtení celkové služební
doby úředníků pomocné služby
technické (včetně služby vojenské,
četnické presenční i dobrovolné),
pokud přesahuje platovým zákonem stanovenou
čekatelskou dobu, aby tak byly odčiněny nepříznivé
důsledky specielního zákona 307/1919, propočítání
a převodu do nových platů?
12. Je vláda ochotna systemisovati místa státních
poříčných a plavidelníků
ve IV. služební třídě jako místa
úřednická a plně rovnocenná
se služebním výkonem státních
přístavných, jezných, cestmistrů
a traťmistrů?
13. Je vláda ochotna přiznati slovenskou a podkarpatoruskou
generelní výhodu všem zaměstnancům
exponovaným na Slovensku a Podkarpatské Rusi v duchu
resolucí, přijatých při požitkovém
zákoně parlamentem?
14. Je vláda ochotna provésti revisi systemisace
na zásadě dvojího povýšení
pro všechny kategorie a revisi vydaných vládních
nařízení k 28. říjnu 1928 s
právní účinností od 1. července
1928?
15. Je vláda ochotna jednati také se zástupci
Odborového sdružení československého
o ostatních požadavcích obsažených
v Pamětním spise vládě předloženém?
16. Je vláda ochotna přikročiti k novelisaci
platového zákona o zvýšení základních
platů následkem zvyšovaných činží
a stoupající drahoty?