Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
(1) Pojištěním povinny podle tohoto zákona
jsou osoby zaměstnané v republice Československé
na základě smluvního služebního
poměru jakožto:
1. Úředníci (konceptní, techničtí,
obchodní, správní, kancelářští,
dílenští, ve svobodných povoláních,
soukromí tajemníci a jiní), soukromí
učitelé, vychovatelé a podobní, jakož
i obdobně činní zaměstnanci církví
a náboženských společností neb
zaměstnanci, jichž činnost jest průpravou
k tomuto povolání;
2. kancelářští zaměstnanci vůbec,
vyjímajíc osoby zaměstnané čištěním,
úklidem, hlášením návštěv,
posílkami, (ačli v peněžních
podnicích neroznášejí cenností),
rozmnožováním písemností pouze
cestou chemickou nebo mechanickou nebo podobnými pracemi,
byť i vedle této hlavní činnosti konaly
také práce druhu jiného;
3. zaměstnanci v redakcích, administracích
a výpravnách časopisů a jiných
publikací, zaměstnanci stálých divadel,
stálých hudebních sborů, stálých
podniků zábavních, stálých
sportovních sdružení, výstavních
podniků a ústavů vyučovacích,
vychovávacích, opatřovacích, léčebných
a dobročinných, dále lékařů
a zubních techniků, vyjímajíc osoby
zaměstnané čištěním, úklidem,
hlášením návštěv, posilkami,
rozmnožováním písemností pouze
cestou chemickou, mechanickou nebo podobnými pracemi, byť
vedle této hlavní činnosti konaly také
práce druhu jiného;
4. zaměstnanci, kteří vykonávají
práce po rozumu zákona o obchodních pomocnících
ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z., nebo zákona
ze dne 31. ledna 1922, č. 34 Sb. z. a n., dále obchodní
pomocníci podle § 73, lit. a) živnostenského
řádu, případně § 101,
lit. a) živnostenského zákona pro území
Slovenska a Podkarpatské Rusi nebo obchodní učňové
podle § 73, lit. c) živnostenského řádu,
případně § 101, lit. c) živnostenského
zákona pro území Slovenska a Podkarpatské
Rusi;
5. zaměstnanci, kteří j sou převážně
a nikoliv pouze přechodně zaměstnáni:
a) přikazováním práce dělníkům
nebo odborným dozorem nad nimi, aniž by se jejich
práce sami účastnili, leč pokud toho
vyžaduje jejich přikazovací nebo dozorčí
činnost, jako dílovedoucí, stavbyvedoucí,
políři, mistři, důlní, stárci,
dozorci, podmistři, šafáři, poklasní,
hajní atd.;
b) odborným rozhodováním o přejímání
vyrobeného nebo dodávaného zboží,
jeho samostatným skladováním nebo vydáváním;
c) pracemi uměleckými nebo kresličskými,
nikoliv pouhou mechanickou nebo chemickou reprodukcí;
(2) Pojištěním povinna je dále každá
osoba, která trvale jest v Československé
republice na základě smluvního poměru
služebního zaměstnána pracemi převážně
duševními.
(3) Je-li osoba, jejíž činnost by zakládala
pojistnou povinnost podle odstavce 1. a 2., svým tuzemským
zaměstnavatelem trvale zaměstnána mimo území
republiky Československé, nepodléhá
pojištění. Zaměstnanci tuzemských
podniků pro plavbu říční nebo
námořní podléhají však
pojistné povinnosti i v takovém případě,
pokud jsou čsl. státními příslušníky
a pokud nepodléhají pensijnímu pojištění
v cizině podle cizozemských zákonu neb mezistátních
dohod.
Z pojistné povinnosti jsou vyňati:
1. zaměstnanci, kteří nepřekročili
16. roku svého věku;
2. zaměstnanci, jejichž činnost, zakládající
pojistnou povinnost, jest pouze vedlejším jejich zaměstnáním
vedle výdělkové činnosti hlavní.
Za hlavní výdělkovou činnost jest
považovati činnost spojenou s vyšším
příjmem;
3. posluchači vysokých a odborných škol,
kteří v době tohoto svého studia jsou
přechodně zaměstnáni pracemi pojistné
povinnosti podléhajícími, dokud jejich zaměstnání
jest předepsaným nebo obvyklým doplněním
jejich teoretického studia;
4. zaměstnanci státu a jiných nucených
svazků územních neb zájmových,
zaměstnanci podniků a ústavů provozovaných
nebo zaručených státem nebo nucenými
svazky zájmovými neb územními, zaměstnanci
zákonně uznaných náboženských
společností, všichni tito však jen tenkráte,
mají-li normální, t. j. s místem jimi
zastávaným spojené a dostatečně
zabezpečené pensijní nároky, které
jsou alespoň rovnocenné nárokům podle
tohoto zákona. Vyňati jsou dále obdobně
zaměstnanci uvedených zaměstnavatelů,
kteří těchto nároků nabudou
teprve po ukončení stanovené zkušební
doby nebo stanoveného prozatímního postavení.
0 rovnocennosti nároků rozhoduje ministerstvo sociální
péče po slyšení Všeobecného
pensijního ústavu přihlížejíc
též k tomu, jsou-li tyto nároky dostatečně
zabezpečeny;
5. zaměstnanci Národní banky československé
podle zákona ze 14. dubna 1920, č. 347 Sb. z. a
n., a zákona z 25. dubna 1925, č. 102 Sb. z. a n.,
za podmínek uvedených pod č. 4;
6. zaměstnanci cizozemských podniků, které
nemají v tuzemsku pevného závodu (provozovny,
obchodní kanceláře, skladiště),
dále zaměstnanci, kteří se toliko
dočasně v tuzemsku zdržují, provázejíce
svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku
řádného bydliště;
7. zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů
v Československé republice zřízených
jakož i mezistátních komisí a osob požívajících
v Československé republice práva exteritoriality,
pokud jsou cizozemci;
8. osoby požívající starobního
důchodu podle § 20, odst. 1.
Pensijní pojištění zaměstnanců
soukromých drah sloužících veřejné
dopravě a jich pomocných ústavů bude
upraveno vládním nařízením.
(1) Pojištěnci zařadí se k účelu
pojištění podle svých ročních
služebních požitků do 11 ti tříd
služného, a to osoby s ročními služebními
požitky:
roční služné nad | v Kč do | |
3.000 | ||
3.000 | 6.000 | |
6.000 | 9.000 | |
9.000 | 12.000 | |
12.000 | 15.000 | |
15.000 | 18.000 | |
18.000 | 24.000 | |
24.000 | 30.000 | |
30.000 | 36.000 | |
36.000 | 42.000 | |
42.000 |
(2) Do služebních požitků jest zahrnouti
také příbytečné, aktivní,
funkční a jakékoli jinak nazvané přídavky
(válečné, drahotní, vybavovací,
nákupní a podobné), dále proměnlivé
požitky (tantiemy, provise, podíl na zisku a jiné
požitky závislé na obchodním nebo pracovním
výsledku) diety jednou třetinou, opakující
se odměny, jako remunerace, novoročné a pod.,
dále dávky jiných osob, pokud obvyklé
poskytování jich má vliv na výměru
služebních požitků jakož i všechny
druhy požitků věcných.
(3) Pevné požitky jest stanoviti částkou
vypočtenou pro celý rok. Proměnlivé
požitky jest stanoviti průměrem částek
vyplacených v předcházejících
třech letech nebo trvá-li služební poměr
kratší dobu, v této kratší době,
jde-li o služební poměr nový, zatím
obnosem pravděpodobně očekávaným.
(4) Hodnotu věcných požitků, pokud jde
o naturální byt, otop, osvětlení a
stravu stanoví pravidelně pro období jednoho
kalendářního roku, po prvé do tří
měsíců po vyhlášení zákona,
s konečnou platností pro obvod své působnosti
zemský úřad po slyšení Všeobecného
pensijního ústavu. Jiné věcné
požitky se určují podle místních
průměrných cen.
(5) Zaměstnance, kteří vůbec nemají
služebních požitků, jest zařaditi
do 1, třídy služného; do téže
třídy služného jest zařaditi
učně (volontéry, praktikanty a pod.), kteří
nemají hotově vyplácených služebních
požitků.
(6) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají
téhož zaměstnance, třeba také
za oddělené služné, ručí
nerozdílnou rukou za pojištění tohoto
zaměstnance podle jeho úhrnného služného.
Nehledíc k tomuto případu, jest zaměstnanec,
který současně slouží u několika
zaměstnavatelů za oddělené služné,
podroben pojistné povinnosti toliko podle svého
hlavního zaměstnání. Za hlavní
zaměstnání pokládá se služba
nejvýše placená. Jde-li pro pojistnou povinnost
o několik služeb stejně placených, tu
ustanoví se hlavní zaměstnání
nejprve podle užší souvislosti té neb
oné služby s dřívější
výdělkovou činností nebo s postupem
vzdělání zaměstnancova, pak podle
delší doby služebního poměru, konečně
podle jiných vhodných znaků.
(7) Převyšuje-li úhrn služebních
požitků částku 42.000 Kč, jest
rozuměti započitatelnými služebními
požitky nejvýše částku 42.000 Kč.
(1) Zaměstnavatel jest povinen přihlásiti
zaměstnance, vstupujícího u něho do
zaměstnání, podrobeného pojistné
povinnosti, u příslušného nositele pojištění
předepsaným způsobem ve 14ti dnech po vstupu
do zaměstnání a odhlásiti každého
zaměstnance, vystupujícího ze zaměstnání
ve 14ti dnech po skončení smluvního služebního
poměru.
(2) Zaměstnavatel jest povinen hlásiti příslušnému
nositeli pojištění ve 14ti dnech všechny
změny služebního poměru, důležité
pro pojištění, zejména také všechny
změny služného.
(3) Podati veškeré uvedené ohlášky
j e oprávněn též zaměstnanec,
aniž se tím ruší závazek zaměstnavatelův.
Použije-li zaměstnanec tohoto práva, přechází
naň plná zodpovědnost (§ 170) za správnost
jeho údajů. (4) Nositel pojištění
má potvrditi každou ohlášku jak zaměstnavateli,
tak i zaměstnanci do měsíce, leč by
v této lhůtě byl vydán výměr,
jímž se ohláška vyřizuje.
(5) Po vzniku pojistného případu jsou veškeré
ohlášky neúčinné, leč
že nastal pojistný případ ve lhůtě,
stanovené pro podání ohlášky.
(s) 0 úrazu zaměstnance povinně pojištěného,
souvisejícím se službou, má zaměstnavatel
nebo osoba pověřená v době úrazu
vedením podniku, bude-li úraz, jak lze předvídati,
míti za následek smrt nebo nezpůsobilost
k výkonu povolání, nejdéle ve 14ti
dnech po úrazu učiniti v předepsané
formě písemné oznámení příslušnému
nositeli pojištění.
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy,
kterých je třeba, aby mohlo býti vyšetřeno
služné jednotlivých zaměstnanců
povinně pojištěných, a uschovávati
je po dobu 3 let.
(2) Vládním nařízením bude
stanoveno, jak mají býti záznamy vedeny a
uschovávány.
(3) Pokud nebude vydáno nařízení podle
předchozího odstavce, platí obdobně
ustanovení zákona ze dne 8. února 1909, č.
29 ř. z., na Slovensku a Podkarpatské Rusi §
20 zák. čl. XIX/1907 a předpisy k těmto
ustanovením vydané.
(1) Zaměstnavatelé i zaměstnanci jsou na
vyzvání povinni podati zprávu nositelům
pojištění a politickým úřadům
o skutkových okolnostech, které jsou rozhodny pro
pojišťovací poměr. Zaměstnavatelé
jsou mimo to povinni dovoliti legitimovaným k tomu zmocněncům
nositelů pojištění a politických
úřadů, aby na místě samém
nahlédli do záznamů o služném
a do jiných zápisů, kterých je třeba
ku vyšetření dat týkajících
se pojišťovacího poměru, aby činili
si z nich výpisy o těchto datech a aby na místě
pracovním konali šetření potřebná
ke zjištění povinného pojištění
a zařadění pojištěnců
do tříd služného.
(2) Za zmocněnce ve smyslu předchozího odstavce
může nositel pojištění ustanoviti
pouze svoje zaměstnance.
Zmocněnci jsou povinni zachovati mlčenlivost o všech
poměrech výrobních, obchodních a provozovacích
vůbec, o ostatních pak smějí podati
zprávu svému ústavu nebo úřadu
jen pro jeho vnitřní potřebu.
Nevyhoví-li zaměstnavatel úmyslně
nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati
záznamy o služebních požitcích
nebo plní-li je nedostatečně, tak že
služební požitky nemohou býti zjištěny,
neb odepře-li zaměstnavatel předložiti
záznamy legitimovaným orgánům, jest.
nositel pojištění oprávněn předepsati
z vlastního podnětu pojistné podle dat dřívějších
příspěvkových období nebo na
základě jiného vyšetření
a není-li to možno, v nejvyšší třídě.
Zaměstnavatel jest povinen k žádosti nositele
pojištění předložiti mu v obdobích,
která nesmí býti kratší půl
roku, výkaz o zaměstnancích, pojištěných
podle tohoto zákona a o služebních požitcích
každého jednotlivého zaměstnance.
Důchodce jest povinen ohlásiti příslušnému
nositeli pojištění, který mu vyplácí
důchod, ve 14 dnech změnu bydliště,
jakož i všechny změny v poměrech důležitých
pro vyměření důchodu, pro oprávnění
k jeho požitku nebo pro jeho vyplácení.
Neplatná jsou ujednání, která by obmezovala
nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch
pojištěnců nebo jich příslušníka.
(1) Příspěvková doba započítává
se od prvního dne měsíce, ve kterém
pojištěnec vstoupil do zaměstnání,
podléhajícího pojistné povinnosti,
stala-li se přihláška (§ 5) alespoň
jednou stranou včas, nehledíc k tomu, bylo-li pojistné
za tuto dobu zaplaceno. Jinak se započítává
příspěvková doba od měsíce,
ve kterém přihláška došla dodatečně
nositeli pojištění nebo pojistná povinnost
výměrem nebo rozhodnutím byla vyslovena,
nehledíc k tomu, bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno.
Ostatní doba zaměstnání, podléhajícího
pojistné povinnosti, započte se jako příspěvková
doba toliko podle skutečně zaplaceného pojistného.
pokud bylo dodatečně zaplaceno do šesti let
po splatnosti.
(2) Ustanovení 1. odstavce platí obdobně
pro ohlášky změn služebního poměru
podle § 5, odst. 2.
(3) Každý započatý příspěvkový
měsíc považuje se za dovršený.
(1) Za příspěvkovou dobu započitatelnou
podle § 12 jest považovati též dobu zákonité
presenční služby podle §§ 17 a 61
poslední odstavec branného zákona ze dne
19. března 1920, č. 193 Sb. z. a n., a podle zákona
ze dne 8. dubna 1927, č. 53 Sb. z. a n., osob, které
již dříve byly pojištěny podle
tohoto zákona, anebo které vstoupí do tohoto
pojištění do šesti měsíců
po návratu z presenční služby. Toto
započtení vylučuje současné
pojištění presenční služby
podle § 2, odst. 3, zák. ze dne 9. října
1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění
zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity
a stáří, i když takové osoby
před nastoupením presenční služby
aneb po návratu z ní byly pojištěny
podle zákona posléz citovaného.
(2) Nárok na započtení příspěvkové
doby podle odst. 1. musí býti ohlášen
u příslušného nositele pojištění
nejdéle do šesti měsíců po návrtu
z presenční služby a doložen průkazem
o odbytí presenční služby, jinak zanikne.
(3) Příspěvkovou dobu zákonité
presenční služby jest započísti
v 1. třídě služného.
(4) Pojistné za příspěvkovou dobu
podle odst. 3. započtenou zaplatí stát.
(5) Podrobnosti průkazu nároku a súčtování
pojistného s nositeli pojištění budou
upraveny ministerstvem sociální péče
v dohodě s ministerstvem národní obrany.
Příspěvkovým měsícům,
započitatelným podle § 12, jest na roveň
klásti příspěvkové měsíce
získané převody podle §§ 113-115,
dobrovolným pokračováním (§ 60),
placením pojistného podle § 65, odst. 2, a
příspěvkové měsíce,
zakoupené podle § 61, s výhradou odstavce 3.
Předmětem pojištění jest:
1. důchod invalidní a starobní;
2. důchod vdovský (vdovecký), sirotčí a rodičů;
3. výbavné;
4. odbytné jednou pro vždy;
5. pohřebné;
6. nemocenské ošetření důchodců.
(1) Nárok na dávky podle § 15, č. 1,
2, 8 a 5 jest vázán na dokonání čekací
doby 60ti příspěvkových měsíců.
(2) Čekací doba se považuje za dokončenou,
nastane-li pojistný případ, v důsledku
podnikového úrazu podle právních předpisů
o úrazovém pojištění dělnickém.
Příspěvkové měsíce,
scházející do šedesáti, jest
započítati při tom ve třídě,
v níž byl pojištěnec naposledy zařazen.
(1) Nárok na invalidní důchod má pojištěnec
trvale nezpůsobilý k výkonu svého
povolání. Nezpůsobilý k výkonu
povolání jest, kdo pro tělesnou nebo duševní
vadu nebo pro slabost tělesných nebo duševních
sil nemůže dále zastávati povinností
svého povolání ani jiného povolání,
přiměřeného dosavadnímu povolání,
způsobu, jakým byl v něm zaměstnáván,
jeho postavení v něm, jakož i jeho praktickému
i teoretickému vzdělání.
(2) Nárok na invalidní důchod má dále
pojištěnec, který není trvale nezpůsobilým
podle odst. 1, jestliže nemá nároku na nemocenské,
poněvadž vyčerpal nárok na nemocenské
podle právních předpisů o nemocenském
pojištění zaměstnanců ve vyšších
službách, po dobu dalšího trvání
nezpůsobilosti k povolání.
Nároku na důchod invalidní nemá, kdo
si přivodil nezpůsobilost k výkonu povolání
zúmyslně nebo při spáchání
zločinu, zjištěného trestním
soudem. V těchto případech může
však nositel pojištění vypláceti
po dobu nezpůsobilosti pojištěncovy k povolání
invalidní důchod zcela nebo zčásti
příslušníkům rodiny, kteří
mají oproti pojištěnci zákonný
nárok na výživu (§ 42, č. 1).
(1) Požitek invalidního důchodu počíná
dnem ztráty způsobilosti k výkonu povolání.
Nezjistí-li se, kdy nastala nezpůsobilost k výkonu
povolání, počíná požitek
dnem ohlášení nároku.
(2) Požitek invalidního důchodu zaniká:
a) smrtí důchodcovou;
b) není-li tu již nezpůsobilosti k výkonu
povolání (§ 17).
(1) Starobní důchod přísluší
ve výši a na místě důchodu invalidního
bez průkazu nezpůsobilosti k výkonu povolání
po dokončení čekací doby (§ 16)
mužským pojištěncům, kteří
dokonali 65. rok, a ženským pojištěncům,
kteří dokonali 60. rok života.
(2) Starobní důchod přísluší
dále ve výši a na místě důchodu
invalidního bez průkazu nezpůsobilosti k
výkonu povolání po dokonání
čekací doby mužským pojištěncům,
kteří dokonali šedesátý rok života
anebo získali alespoň 480 příspěvkových
měsíců, a ženským pojištěncům,
kteří dokonali 55. rok života, jestliže
a pokud nejsou zaměstnáni způsobem zakládajícím
pojistnou povinnost.
(3) Požitek starobního důchodu zaniká:
a) úmrtím důchodcovým;
b) vstoupí-li důchodce, zmíněný
v odstavci 2, před dovršením 65, resp. 60 roků
opět do zaměstnání, zakládajícího
pojistnou povinnost pensijní.
(4) Požitek starobního důchodu podle odst.
1 může býti odložen s účinkem,
že důchod se v mezičasí zvýší
o částku odpovídající přírůstku
jeho hodnoty.
(1) Důchod invalidní se skládá ze
základní částky a z částek
zvyšovacích. Základní částka
jest 3600 Kč ročně. Zvyšovací
částka činí za každý příspěvkový
měsíc získaný:
(2) Byl-li invalidní důchodce v době, kdy
požíval invalidního důchodu, pojištěn
v důsledku zaměstnání, zakládajícího
pensijní pojistnou povinnost, a stane-li se nezpůsobilým
k výkonu povolání také v tomto zaměstnání,
zvyšuje se jeho dosavadní důchod invalidní
o zvyšovací částky, odpovídající
nově získaným příspěvkovým
měsícům.
(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje
se za každé dítě, které by v
případě úmrtí důchodcova
mělo nárok na. důchod sirotčí
(§ 31), pokud důchodce o ně pečuje,
o vychovávací příplatek.
(2) Příplatek vychovávací činí
pro každé dítě jednu osminu důchodu
vyměřeného pode § 21.
Důchod invalidní nebo starobní, vyměřený
podle § 21, jest zvýšiti o jednu polovinu, je-li
důchodce trvale tak bezmocný, že stále
potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy
jiné osoby.
(1) Invalidní nebo starobní důchod nesmí
převýšiti i s příplatky vychovávacími
(§ 22) i se zvýšením podle § 23,
průměr služebních požitků,
započitatelných podle § 4 za posledních
60 příspěvkových měsíců,
po případě za hxwtší dobu před
nápadem důchodu.
(2) Invalidní nebo starobní důchod činí
však nejméně Kč 3600.-.
(1) Nárok na vdovský důchod má vdova,
pojištěnce, který v době svého
úmrtí požíval důchodu invalidního
nebo starobního, anebo měl by nárok na tento
důchod.
(2) Je-li pojištěnec nebo důchodce nezvěstný,
lze přiznati vdovský důchod před ukončením
soudního řízení o prohlášení
za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí
pravděpodobným.
(3) Vdovský důchod činí polovinu důchodu,
bez případného zvýšení
podle § 22 a 23, jelikož pojištěnce požíval;
anebo na nějž měl v době úmrtí
nárok.
(4) Vdovský důchod nesmí býti nižší
nežli Kč 3000.- ročně.
Nároku na vdovský důchod není však
v těchto případech:
1. zemřel-li pojištěnec před uplynutím
šesti měsíců ode dne sňatku,
a) leč by smrt pojištěncova byla způsobena úrazem, nastalým po uzavření sňatku,
b) leč by se narodilo z tohoto manželství anebo
bylo-li jím legitimováno dítě;
2. vešel-li pojištěnec v manželství
po dokonaném 60. roku života, leč by v době
úmrtí pojištěncova uplynuly již
24 měsíce ode dne uzavření sňatku;
3. požíval-li pojištěnec v době uzavření sňatku invalidního nebo starobního důchodu podle tohoto zákona, leč by v době úmrtí pojištěncova uplynuly již 29 měsíce ode dne uzavření sňatku;
4. bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že
vdova úmyslným jednáním smrt manžela
zavinila nebo spoluzavinila;
5. bylo-li manželství v době úmrtí
manželova výlučně z viny manželčiny
rozloučeno neb výlučně z její
viny rozvedeno.
(1) Uzavřel-li rozloučený pojištěnec,
jehož manželství nebylo rozloučeno výlučně
z viny manželčiny, nový sňatek, má
rozloučená manželka - ačli se rovněž
znovu neprovdala - nárok na část vdovského
důchodu (§ 25), který by jinak připadl
celý oprávněné vdově. Vdovský
důchod rozdělí se mezi vdovu a rozloučenou
manželku v poměru počtu let jejich manželství
se zesnulým pojištěncem, při čemž
se každý započatý rok manželství
považuje za dokonaný.
(2) Nemá-li vdova neb rozloučená manželka
nároku na důchod z některého důvodu
stanoveného v § 26, přísluší
oprávněné z nich důchod neztenčený.
(3) Poměrná část vdovského
důchodu nesmí býti v žádném
případě nižší než jedna
čtvrtina celého vdovského důchodu.
Jinak platí o poměrné části
vdovského důchodu obdobně další
ustanovení §§ 28 a 29 tohoto zákona.
(4) Uvedených předpisů jest užíti
obdobně i v případech, když by pojištěnec
zůstavil po obě více takto oprávněných
osob s omezením, že úhrn poměrných
částí vdovského důchodu nesmí
v žádném případě převyšovati
výši celého vdovského důchodu.
Důchod vdovský, vyměřený podle
§ 25, zvyšuje se o jednu polovinu, je-li vdova trvale
tak bezmocná, že stále potřebuje pomoci,
ošetření a obsluhy jiné osoby.
(1) Požitek vdovského důchodu počíná
dnem úmrtí manželova a zaniká opětným
provdáním nebo úmrtím vdoviným.
(2) Provdá-li se opět vdova, obdrží
odbytné trojnásobnou částkou svého
ročního vdovského důchodu. Výplatou
odbytného zanikají pro vdovu veškeré
nároky z pojištění zemřelého
manžela.
(1) Vdovec po pojištěnce, která v době
svého úmrtí požívala důchodu
invalidního nebo starobního anebo by měla
nárok na tento důchod a která jej ze svých
služebních požitků nebo důchodů
převážně vyživovala, má
nárok na důchod vdovecký, jestliže a
pokud je nezpůsobilým k výdělku a
potřebným.