Jednotný svaz soukromých
zaměstnanců v Brně svolal na den 1. června
1928 veřejnou schůzi s denním pořadem:
"Pensijní pojištění, revise kolektivní
smlouvy a osmihodinová pracovní doba" a zamýšlel
po této schůzi konati průvod městem.
Brněnské policejní ředitelství
povolilo jen konati schůzi, zakázalo však průvod
s tímto přímo pobuřujícím
odůvodněním:
"Pokud jde o vaši žádost, zároveň
sem předloženou, o povolení manifestačního
průvodu obchodních zaměstnanců téhož
dne v 19 hodin večer ulicemi vnitřního města,
policejní ředitelství této žádosti
nevyhovuje, nýbrž zakazuje podle §u 6 uvedeného
zákona (č. 135/67) pořádati zmíněný
průvod jednak z důvodu veřejné bezpečnosti
majetku a osoby, jež by průvodem nejživějšími
obchodními ulicemi snadno mohla býti ohrožena,
jednak z důvodu veřejného
pořádku a dopravy, poněvadž by zvýšená
uliční frekvence ve večerní době
a v době výstavy soudobé kultury mohla býti
tímto průvodem zdržována a znemožněna".
Dělníci a zaměstnanci brněnští
používali po desítiletí nesčetněkráte
práva státního občana na uliční
projevy a to vždy ve vzorném pořádku
a kázni. Tyto dlouholeté zkušenosti naprosto
nedávají policejnímu ředitelství
práva mluviti o ohrožování bezpečnosti
majetku a osoby. Kdyby toto dovozování bylo vhodné,
musilo by policejní ředitelství zakázati
každé shromáždění pod širým
nebem, ba pak by musilo zakázati i výstavu soudobé
kultury, které se dovolává, poněvadž
touto výstavou způsobená větší
frekvence nejen na ulicích, nýbrž i v dopravních
prostředcích, v hotelích atd. nepochybně
poskytuje kapesním zlodějům
a jiným živlům cizímu majetku nebezpečným
daleko větší příležitost
vykonávati jejich nekalé řemeslo, než
veřejný průvod soukromých zaměstnanců.
Když tedy brněnské policejní ředitelství
právě při projevu zaměstnanců
nemohlo potlačiti obav o bezpečnost majetku a osob,
jest to přes opatrné dovolávání
"neodpovědných živlů" neslýchané
podezřívání a urážka zaměstnanectva,
jež připomíná, že dokonce podle
proslaveného prügelpatentu, "jest povinností
politických a policejních orgánů pod
přísnou odpovědností chovati
se slušně v úředním styku s kýmkoliv."
Ale i dovolávání zvýšené
frekvence ve večerních hodinách jest zcela
neudržitelnou vytáčkou, poněvadž
v 7 hodin večer obchody již musejí býti
zavřeny, čehož ostatně má dbáti
policie a nač měla mysliti, než se oddala
svým fantastickým představám o ohroženém
majetku. Kdyby byl průvod býval ohlášen
na hodinu obchodního ruchu, bylo by policejní ředitelství
jistě neomeškalo poukázati na tuto okolnost
jako na překážku, aby průvod byl povolen,
Nejde tedy o nic jiného nežli
o čin svévole, jímž má býti
zaměstnancům organisovaným ve svobodných
odborových organisacích nepřípustným
způsobem omezeno ústavně zaručené
shromažďovací právo, což zvláště
v několika dnech po manifestaci republikánské
strany v Praze, jež ještě zcela jinak
měla vliv na veřejnou dopravu než průvod
soukromých zaměstnanců, musí působiti
nanejvýš dráždivě.
Tážeme se tedy:
Ví pan ministr o vytýkaném zákazu
a jest ochoten náležitě poučiti brněnské
policejní ředitelství o povinném respektování
státoobčanských práv a o tónu,
jakým se má stýkati se státními
občany?
Někteří odběratelé elektrického
proudu, členové české menšiny,
podali správě provozu liberecké městské
elektrárny žádost, aby jim dávala účty
za proud v českém jazyku. Této žádosti
však městská rada nevyhověla dovolávajíc
se nálezu nejvyššího správního
soudu ze dne 27. března 1928, č 389.228, poněvadž
jazykový zákon zásadně
uznává svobodné právo obci určiti
si jazyk, jehož chtějí užívati.
§ 3 jazykového zákona omezuje toto právo
jen potud, že samosprávné úřady
jsou povinny vyřizovati žádosti podané
v Československém jazyku, nejsou však zároveň
povinny při tomto vyřizování
užívati jiného jazyka než svého
úředního. Všechna ustanovení
jazykového nařízení, jimiž se
obci s jiným jednacím jazykem než československým
a tedy i podnikům takové obce ukládá
povinnost užívati ve styku se stranami státního
jazyka, podle výše uvedeného
nálezu nejvyššího správního
soudu jdou za ustanovení jazykového zákona
a ústavní listiny a jsou nezákonitá.
Je podivuhodné, že pražská zemská
politická správa vyhověla stížnostem
českých odběratelů elektrického
proudu v Liberci, podaným proti výše zmíněnému
opatření městské rady, dovolávajíc
se ustanovení jazykového nařízení,
jež nejvyšší správní soud
nálezem svrchu uvedeným prohlásil za nezákonitá,
vytkla městské radě porušováni
těchto jazykových předpisů a nařídila
jí, aby stěžovatelům dodala
účty za spotřebu proudu ve státním
jazyku. Kdyby městská rada neuposlechla tohoto nařízení,
bylo dokonce poukázáno na trestní ustanovení
jazykového nařízení, podle něhož
orgán, obecní správy jež proti ustanovením
jazykového nařízení ohrožuje
zájmy veřejné správy,
jest trestán podle zákona na ochranu republiky.
Jest to zajisté zcela neudržitelný stav, když
státní politické úřady, povolané
k dozoru nad dodržováním zákona, samy
vydávat nařízení, jež podle nedávného
rozhodnutí nejvyššího správního
soudu jsou nezákonitá
a takto nedbají rozhodnutí nejvyššího
úřadu o právu rozhodujícího.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
Jest ochoten vydati svým podřízeným
úřadům podrobné pokyny, aby se přesně
držely zákonů, nařízeni a rozhodnutí
nejvyššího správního soudu jako
nejvyššího právního úřadu,
o těchto nařízeních vydaných?
Podle zákona ze dne 1. července 1926, č.
161 Sb. z a n. byly peněžní tresty za přestupky
živnostenského řádu přikázány
živnostenským pokračovacím školám
na úhradu jejich výdajů. Tyto školy
mají beztoho velice skrovné prostředky a
také obcím nový zákon o obecních
financích odnímá často možnost
poskytnouti jím vydatnější podporu.
V zájmu rozvoje živností bylo by nutno přiměřeně
vybudovati živnostenské pokračovací
školství, k čemuž ovšem
jest zapotřebí přiměřených
peněz.
Zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb.
z. a n. o organisaci politické správy ustanovuje
nyní v čl. 11, části 1, hlavy 1, že
tresty na penězích uložené politickými
úřady připadají státu. Tím
se odnímají živnostenským pokračovacím
školám, jež mají beztoho jen velice skrovné
prostředky, další příjmy, ačkoliv
jest vlastně úplně logické, aby se
pokut za přestupky proti živnostenskému řádu
užívalo k výchově živnostenského
dorostu. Interpelanti táží se tedy pana ministra:
Jste ochoten prostřednictvím
příslušných ministerstev co nejdříve
podati návrh na novelisaci zákona ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n. o organisaci politické
správy, a to čl. 11, části 1, hlavy
1, aby peněžní tresty podle živnostenského
řádu mohly býti
užívány, jak to jest nejlogičtější
a nejúspěšnější, ku vzdělání
a rozvoji živnostenského pokračovacího
školství?
Předpisování obratové daně
z provisních příjmů obchodních
zástupců jest velice kruté. jejich zatížení
a jístë také nezákonité, poněvadž
zástupci nemohou této daně přesunouti
na spotřebitele. To uznalo veřejně i ministerstvo
financí, když snížilo daň obratovou
z provisí ze 2 na 1%. Kromě toho jest provise obchodního
zástupce součástí ceny zboží,
takže z toho odběratel platí ovšem obratovou
daň spolu s obratovou daní ze zboží
dodavatelské firmě, pro kterou
zástupce jest jen prostředníkem. Přes
všechna rozhodnutí nejvyšších stolic,
podle nichž zdaňování provisí
obratovou daní jest bezprávné, jelikož
provise dlužno považovati za mzdu od kusu, žádají
berní úřady, aby i dále byla tato
daň přiznávána a placena,
dovolávajíce se při tom nařízení
ministerstva financí, podle něhož zástupce
za provisi jest povinen platiti obratovou daň, nese-li
odpovědnost za ztráty. Toto nařízení
není zákonem naprosto odůvodněno.
Pod stejnými záminkami vybírá se výdělková
daň z čistého důchodu z provisí,
kterýžto postup podle četných rozhodnutí
nejvyššího soudu jest rovněž mylným
výkladem zákona. Zástupce za provisi, jenž
nejedná vlastním jménem a na vlastní
odpovědnost, nýbrž jen prostředkuje,
tedy sám nevydává faktur a kromě své
provise nemůže dosáhnouti
žádného zisku, i když podle živnostenského
řádu svou živnost ohlásil, nelze naprosto
podrobovati výdělkové dani.
Pokud jde o otázku daně obratové a výdělkové
obchodních zástupců (zástupců
za provisi), jest naléhavě nutno vydati jasné
předpisy, aby zástupci za provisi podle libovůle
jednotlivých vyměřovacích úřadů
nebyli nepotřebně zatěžováni
těmito oběma daněmi.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
Je-li ochoten otázku nezatěžování
zástupců za provisi daní obratovou a výdělkovou
podle zákona vyjasniti a neprodleně vydati vyměřovacím
úřadům příslušné
pokyny?
Zaměstnanci svrchu uvedených kategorií, propuštění
ze služby, octli se i se svými rodinami ve velmi neutěšené
hospodářské situaci. Ze svého povolání
byli propuštěni a platí pro ně tak přísná
ustanovení, že si nemohou velmi skrovné odpočivné
platy, s nimiž musí i se svými rodinami hladověti,
zlepšiti vedlejším zaměstnáním.
Drahota od té doby ještě značně
stoupla a jejich situaci ještě zhoršila, aniž
se jim dostalo podílu na finančním
zlepšení, jemuž se od té doby těší
zaměstnanci, kteří zůstali ve službě,
Jest tu křiklavá nespravedlivost, právě
s částí státních zaměstnanců
jednati do jisté míry jako s psanci a jest proto
naléhavě třeba, aby ustanovení restrikčního
zákona byla novelována,
nebo aby skrovné zaopatřovací platy restringovaných
zaměstnanců byly upraveny. Tato úprava musila
by se státi podle těchto směrnic:
1. Nový platový zákon musil by býti
novelován tak, že by se musil vztahovati na všechny
zaměstnance, přeložené do výslužby
po 1. dubnu 1925, tedy také na všechny restringované.
2. Odpočivné a zaopatřovací platy
všech pensistů musily by býti přizpůsobeny
platům podle nového platového zákona
a zároveň by všechny odpočivné
a zaopatřovací platy musily býti i v budoucnosti
automaticky přizpůsobovány. Rovněž
tak jest nutno, aby byl zrušen § 17 a 18 restrikčního
zákona (omezení výdělku, zkrácení
restrikční pense) a dále, aby přídavky
na děti byly poskytovány všem pensistům
a restringovaným, nehledě k rozhodnému dni,
jak byl ustanoven roku 1924.
3. Provedené diskvalifikace nechť jsou zrušeny
ve všech takových případech, kde se
nějakým způsobem prokáže znalost
státního jazyka. To musilo by býti, pokud
jde o restringované, zvláště již
proto dodatečně provedeno, poněvadž
v době restrikce se jazykové zkoušky ještě
nekonaly a jazykových komisí nebylo. Byly zavedeny
teprve jazykovým nařízením z února
1926. Tenkráte nebylo tedy ještě zákonitého
měřítka pro nějaké posouzení.
Efektivně dobře odsloužená léta,
která byla častokráte
dodatečně svévolným snížením
kvalifikace vyloučena z postupu a zvýšení
platu, buďtež dodatečně započtena
do postupu a platů a vyšší pensijní
platy buďtež poukázány podle služební
pragmatiky.
4. Vláda opominula také provésti slíbená
sociální opatření o převodu
restringovaných zaměstnanců do jiných
spřízněných povolání.
Tuto povinnost měla by vláda nyní splniti
dodatečně, pokud je to ještě možno,
a také podle potřeby přijmouti opět
do služeb restringované zaměstnance, kteří
by byli ochotni pracovati.
Interpelanti táží
se tedy pana ministra:
Jest ochoten, uváživ těžkou nouzi restringovaných
zaměstnanců, podati sněmovně co nejdříve
návrh zákona, jímž by se jim dostalo
zlepšení podle svrchu uvedených směrnic?
Městský důchodenský úřad
v Ústí n/L. byl dne 30. ledna poštovním
a telegrafním úřadem v Ústí
n/L. telefonicky vyrozuměn, že 50%ní snížení
poskytované obcím podle § 25 telefonního
řádu bylo Věstníkem ministerstva pošt
a telegrafů dnem 1. dubna 1928 zrušeno.
Na žádost důchodenského úřadu
bylo toto telefonické vyrozumění potvrzeno
neúředním sdělením datovaným
dnem 31. ledna 1928. Poněvadž z tohoto písemného
potvrzení nebyl patrný úřední
ráz sdělení, městský úřad,
poukazuje na tuto vadu, obrátil se na poštovní
a telegrafní úřad se žádostí
o úřední potvrzení. V tomto přípise,
přiloženém v opise,
opakuje úřad obšírně sdělení
a poukazuje na nařízení ministerstva pošt
a telegrafů číslo 127, vyšlé
ve Věstníku č. 59 ze dne 31. prosince 1927,
které dosavadní výhodu snížení
ruší.
Městská rada pojednala o zprávě, která
jí byla podána ve schůzi dne 23. února
tohoto roku a zaujala k tomu toto stanovisko:
Telefonní řád, jehož § 25 poskytuje
obcím 50/ní snížení účastnických
poplatků, byl vydán nařízením
ministerstva obchodu ze dne 23. září 1916
podle dekretu dvorské kanceláře ze dne 25.
ledna 1847, č. 2581 a dosud byl změněn dvěma
vládními nařízeními, a to vládním
nařízením č. 206!1920 Sb. z. a n.
pokud jde o §§ 2 a 3 a vládním nařízením
č 385/1920 Sb. z. a n. pokud jde o § 38.
V obou případech byl tedy telefonní řád
změněn vládním nařízením.
V § 38, 3 ve znění vládního nařízení
č. 385/1920 se ovšem praví, že změny
telefonního řádu a telefonního poplatkového
řádu, aby nabyly platností, musí býti
vyhlášeny v úředních listech
a že správa určí v každém
případě zvláště, jak mají
býti snad oznámeny účastníkům.
Poštovní a telegrafní
úřad na náš přímý
dotaz, na jaké vládní vyhlášce
se zakládá tento výnos, nedal nám
vysvětlení a odvolal se pouze na nařízení
ministerstva pošt a telegrafů č. 127 vyhlášené
ve Věstníku č. 59.
Toto vyhlášení ve Věstníku vydávaném
pro podřízené orgány ministerstva
nelze považovati za vyhlášku zakládající
právní účinnost v úředních
listech.
Dále dlužno uvážiti ještě
toto:
Poštovní a telegrafní úřad sdělil
městské radě zrušení této
výhody telefonicky dne 30. ledna, na žádost
důchodenského úřadu pak písemně
dne 31. ledna a jako útěchu za to uvedl návrh
na odnětí účastnického telefonu
dne 3, února. Dopis poštovního a telegrafního
úřadu z 9. února 1928, č. 768/III-28
uvádí v posledním odstavci, že výpovědní
lhůta pro tyto stanice byla výjimečně
prodloužena do 31. ledna 1928.
Není zajisté pochybnosti, že jest technicky
nemožno opatřiti rozhodnutí městské
rady o výpovědi účastnických
stanic na dopis poštovního a telegrafního úřadu
s datem 31. ledna 1928, jestliže, jako v tomto případě,
městská rada má svá zasedání
v úterý, lze tedy opatřiti usnesení
v nejlepším případě 7 února;
nehledě k tomuto postupu poštovního a telegrafního
úřadu, jehož nelze bráti vážně,
jest však také stanovení výpovědní
lhůty k 31. lednu 1928 a nabytí účinnosti
této výpovědi dnem
1. dubna 1928 v rozporu s § 38, bod 1 a 2, poněvadž
podle těchto dosud nezrušených ustanovení
náležitě vyhlášené změny
ustanovení telefonního řádu a telefonního
poplatkového řádu týkající
se účastnictva pro účastnictví
již nabyté nemohou nabýti účinnosti
před druhým dnem následujícím
po dni vyhlášky i v tom případě,
že změna nebo zrušení § 25 telefonního
řádu bylo náležitě vyhlášeno
ke dni 31, prosince, což se ovšem dosud nestalo, pak
tato změna nesměla nabýti účinnosti
před 1. červencem 1928 a ustanovení
dne 1. dubna 1928 jako počátek účinnosti
tohoto zrušení odporuje tedy telefonnímu řádu.
Tážeme se tedy pana ministra, ví-li o těchto
věcech a jaká opatřeni zamýšlí
učiniti, aby zjednal úctu zákonu?
V posledních týdnech byl broumovský okres
postižen těžkými živelními
pohromami, které způsbily značné škody
na veřejném a soukromém majetku. Příčinu
těžkých škod dlužno hledati v tom,
že stále ještě nebyla regulována
Stěnava, přes to, že jest toho naléhavě
třeba. Také okres Teplice nad Metují velmi
těžce trpěl v dřívějších
letech živelními pohromami, které však
pozbyly své nebezpečnosti regulací Metuje,
Tato investice ukázala se tedy
velmi brzo výnosnou a rovněž tak regulace Stěnavy
ukázala by se velmi účelnou investicí,
poněvadž by škoda, které by se tím
zabránilo, pravděpodobně již během
jednoho roku převyšovala náklady.
V okrese trutnovském strhla povodeň dne 26 května
betonový most přes Úpu u Mladých Buků
a břehy řeky na různých místech
nebezpečně podemlela. Zde jest tedy nezbytně
třeba jak regulačních prací, tak také
rekonstrukce mostu a musí býti provedeny co nejrychleji.
V tomto území zavládla stagnací v
lnářském průmyslu velká
nezaměstnanost, takže jest třeba zadání
nouzových prací Nouzových prací jest
však také třeba v okrese Hostinném.
Zde zastavení závodů v Prosečném
a Debrném již několik týdnů před
všeobecnou výlukou způsobilo velkou nouzi.
Odborová podpora nezaměstnaných pro
mnohé již uplynula a jest tedy třeba pomoci
dvojnásobně a trojnásobně. Jest tudíž
naléhavě třeba, aby konečně
byla uskutečněna regulace Malého Labe vzhůru
od vtoku do Velkého Labe, které se obce tohoto kraje
již po léta domáhají.
Při dosavadním úsilí zájemníků,
aby byly provedeny naléhavé nouzové práce,
což podporovali také členové sněmovny,
se ukázalo, že roztříštění
příslušnosti, zvláště odevzdání
většiny regulací řek do příslušnosti
ministerstva zemědělství, k němuž
došlo v poslední době, jest velmi
neúčelné, rozmnožuje byrokratické
potíže a velmi zdržuje vyřízení.
Charakteristickým příkladem neúčelnosti
nynější úpravy příslušnosti
jest případ Mladé Buky. Zde rekonstrukce
mostu spadá do příslušnosti ministerstva
veřejných prací, kdežto pro obnovení
podemletých břehů
jest nyní příslušné ministerstvo
zemědělství.
Nouze dotčených krajů jest však tak
veliká, že se naléhavě potřebná
pomoc nesmí rozbíti o správní potíže,
naopak vláda musí ihned zasáhnouti, aby dosáhla
aspoň částečného zmírnění
tamější nezaměstnanosti a nápravy
škod, způsobených bouří.
Tážeme se tedy vlády, je-li ochotna ihned učiniti
čeho třeba, aby konečně byly provedeny
dávno potřebné regulační práce
v oblasti Stěnavy, Úpy a Malého Labe?
Durch das Gesetz vom 29. März 1928 Nr.
55 wurden neue Vorschriften über die Reisepässe erlassen
Der Zweck dieses Gesetzes bestand darin, den Reiseverkehr zu erleichtern
und das erforderliche Verfahren zu vereinfachen und einheitlich
zu regeln, wie es schon im Gesetze Nr. 286 ex 1924 betreffend
die Sparmassnahmen in der öffentlichen Verwaltung vorgesehen
war, Die Handhabung des neuen Passgesetzes geschieht aber im genau
entgegengesetzten Sinne. Während im § 7 des Passgesetzes
ausdrücklich angeordnet ist, dass ein Reisepass nur in fünf
taxativ aufgezählten Fällen verweigert werden darf,
verweigern nun die politischen und staatlichen Polizeibehörden
auch dann die Ausfolgung eines Passes, wenn eine der nachstehenden
Bdingungen nicht erfüllt ist:
1. Vorlage folgender Urkunden; a) Geburtsschein,
b) Heimatschein, c) Identitätsbescheinigung der Aufenthaltsgemeinde
und d) behördliche Bestätigung der Staatsbürgerschaft;
bei männlichen Personen ausserdem noch e) Bestätigung
über das Militärverhältnis, bei Minderjährigen
f) Genehmigung des gesetzlichen Vertreters, bestätigt von
der Gemeinde oder vom zuständigen Gericht, bei Ehefrauen
ausser den Dokumenten a - d überdies noch g) Trauschein,
(Es fehlt nur noch das letzte Schulzeugnis und der Impfschein!)
2. Bezahlung ganz erheblicher Stempel- und
Amtsgebühren. Letzteres scheint dabei das Wichtigste zu sein.
Aber abgesehen von dieser fiskalistischen Ausbeutung der Zwangslage,
in der sich der Passwerber befindet, ist die Beschaffung der geforderten
Urkunden oftmals vollkommen überflüssig, nicht selten
geradezu unmöglich. So konnte sich z. B. in letzter Zeit
ein 80jähriger Staatspensionist in Freiwaldau den verlangten
Taufschein nicht beschafen, weil er nicht mehr weiss, bei welchem
Pfarramte Wiens er getauft wurde. Nun erhält er keinen Pass.
Ähnliche Beschwerden aus der Bevölkerung über Drangsalierungen
und Passverweigerungen mehren sich von Tag zu Tag und der Beginn
der Reisezeit erfordert dringend eine sofortige Abhilfe, Deshalb
sehen sich die Gefertigten veranlasst, an den Herrn Minister des
Innern folgende Anfragen zu richten:
1. Aus welchen Ursachen genügt eine öffentliche
Urkunde wie ein Heimat-, Tauf- oder Trauschein nicht mehr als
Unterlage für die Ausstellung eines Reisepasses?
2. Warum beschränken sich die Behörden
nichdarauf, diese Gemeinde- oder matrikenämtlichen Dokumente,
denen doch öffentlich-rechtliche Glaubt würdigkeit zukommt,
bloss in zweifelhaften Fällen auf ihre Richtigkeit zu überprüfen?
3. Weshalb muss die Heimatzuständigkeit
dreifach und Ort und Tag der Geburt vierfach beglaubigt sein?
4. Aus welchen Erwägungen erscheint auch
dann, wenn die Geburtsdaten z. B. aus dem Heimatsscheine ersichtlich
sind, noch ein Taufschein für die Ausstellung eines Passes
unerlässlich?
5. Auf Grund welcher positiven gesetzlichen
Bestimmungen wird ein besonderes Staatsbürgerschaftszeugnis
gefordert?
6 Wozu müssen auch Staatsbeamte und andere
öffentliche Bedienstete den Nachweis erbringen, dass
sie die čechoslowakische Staatsbürgerschaft besitzen?
7. Warum wird nicht wenigstens gegenüber
amtsbekannten, vertrauenswürdigen Personen von den umständlichen
Formalitäten bei Ausstellung eines Passes Abstand genommen?
8. Aus welchem Grunde braucht man neben einem
so mühsam beschafften Pass, der doch gewiss alle erdenklichen
Sicherheiten bietet, noch einen besonderen Übertrittsschein
für den kleinen Grenzverkehr, wenn man etwa bei Ausflügen
die Grenze nicht gerade an einer Hauptstrasse überschreitet?
9. Wie rechtfertigt der Herr Minister alle
diese Erschwerungen des Reiseverkehres in der Zeit der Abschaffung
der Sichtvermerke und die damit verbundene Belastung und Verlangsamung
des Verwaltungsverfahrens in der Zeit der Verwaltungsreform?
10. Wie kann die Handhabung des Passgesetzes
in dieser dem Wortlaute und Geiste der gesetzlichen Bestimmungen
widersprechenden Form in Einklang gebracht werden mit dem §
55 der Verfassungsurkunde, wonach Durchführungsverordnungen
nur im Rahmen des Gesetzes selbst erlassen werden dürfen?
In der Interpellationsbeantwortung vom 9. März
1928 Druck 1494/XVII wurde behauptet, dass die politischen Behörden
in der Regel überhaupt kein Strafverfahren einleiten, wenn
die vorgeschriebene Feiertagsruhe am Staatsfeiertag nicht eingehalten
ausgenommen den Fall, wenn es sich um absichtliche und ostentative
Vorgänge handelt, die öffentliches Ärgernis erregen.
Angeblich konnte in der Angelegenheit nichts weiter veranlasst
werden, weil in der ersten Interpellation keine näheren konkreten
Umstände angeführt waren, auf Grund welcher die Einzelfälle
ermittelt und überprüft werden könnten. Deshalb
erlauben sich die Gefertigtes nunmehr folgendes Erkenntnis der
politischen Landesverwaltung in Brünn vom 22. Feber 1928
Zl. 17929/VI bekanntzugeben:
"Herrn Viktor Weigel, Landwirt, Mähr.-Neustadt,
Müglitzergasse 37.
Mit dem Erkenntnisse der polit. Bezirksverwaltung
in Sternberg vom 5. Jänner 1928 Zl. 25666 wurde Ihnen wegen
Übertretung des § 3 des Gesetzes vom 3. April 1925 Ges.
Smlg. Nr. 66 bezw. § 11 des Gesetzes vom 23. April 1925 Ges.
Smlg. Nr. 96, begangen dadurch, dass Sie am 28. Oktober 19Z7 durch
Führen von Rübenkraut öffentliche Arbeiten verrichtet
haben, gemäss der Ministerialverordnung vom 30. September
1857 R. G, Bl, Nr. 198 eine Strafe von 100 K event. 7 Tagen Arrest
auferlegt.
Die polit. Landesverwaltung gibt Ihrer dagegen
eingebrachten Berufung keine Folge, weil der Tatbestand der Ihnen
zur Last gelegten Übertretung durch Ihr eigenes Geständnis
erwiesen ist.
Die polit. Landesverwaltung ist der Ansicht,
dass es sich um eine öffentlich verrichtete Arbeit gehandelt
hat, welche nicht dringend notwendig war, weil nicht erkennbar
ist, inwieferne Ihr landwirtschaftlicher Betrieb irgendeinen Schaden
erlitten hätte, wenn das Führen von Rübenkraut
auf einen anderen Tag verlegt worden wäre.
Gegen diese Entscheidung findet gemäas
§ 3 der Ministerialverordnung vom 31. Jänner 1860 Zl.
31 R. G. Bl. ein weiterer Rekurs nicht statt.
Dem gleichzeitig eingebrachten Gesuche um Nachsicht
oder Milderung der auferlegten Strafe wird mangels bosonderer
berücksichtigungswürdiger Umstände nicht will fahrt.
Die politische Landesverwaltung in Brünn
hat somit im vorliegenden Falle ebenso wie die polit. Bezirksverwaltung
in Sternberg als erwiesen angenommen, dass das Einführen
des Rübenkrautes nicht dringend notwendig war. Diese Annahme
ist aber falsch, weil das Rübenkraut gerade damals äusserst
dringend zu Futterzwecken benötigt wurde. Ein Aufschub wäre
geeignet gewesen, den landwirtschaftlichen Betrieb des Bestraften
zu gefährden und insbesondere die Milchwirtschaft schwer
zu schädigen. Jedenfalls hat es sich dabei nicht um ein demonstratives
Verhalten gehandelt, durch welches öffentliches Ärgernis
erregt wurde, sondern um eine dringend notwendige Arbeit, deren
Verrichtung von allen vernünftigen Leuten auch am Staatsfeiertage
gebilligt und für selbstverständlich erachtet wurde.
Somit entspricht dieses Erkenntnis gewiss nicht den in der eingangs
zitierten Interpellationsbeantwortung ausgesprochenen Intentionen.
Dabei ist noch die ausserordentliche Höhe der Strafe (100
K bezw. 7 Tage Arrest) bei der vollkommenen Unbescholtenheit des
Bestraften besonders auffällig, ebenso die Abweisung seines
Ansuchens um Nachsicht oder Milderung der Strafe. Von einem wohlwollenden
Entgegenkommen, das in der Interpellationsbeantwortung für
Behandlung derartiger Anzeigen in Aussieht gestellt wurde, kann
im vorliegenden Falle wohl nicht die Rede sein.
Im Hinblick auf diesen Tatbestand fragen die
Gefertigten hiemit den Herrn Minister des Innern: Billigen Sie
das vorzitierte Straferkenntnis gegen Viktor Weigel in M.-Neustadt?
Was gedenken Sie zu tun, um diesem offenbar
zu Unrecht Bestraiten Schadenersatz und Genugtung zu verschaffen
und für die Zukunft derart unnötige Härten hintanzuhalten?