Československá republika upravila své obchodní
styky s Kanadou obchodní dohodou ze dne 20. prosince 1926
s účinností od 1. ledna 1927 na dobu patnácti
měsíců, pokud by nebyla vypovězena
dříve, tři měsíce předem.
Touto dohodou získalo Československo na své
zboží v Kanadě výhody středního
tarifu. Snahou obou smluvních stran při tom bylo,
aby do stanovené lhůty, t. j. 31. března
1928, byla tato prozatímní dohoda nahrazena obchodní
úmluvou definitivní, která je podrobena v
obou státech ústavní ratifikaci. Tato úmluva
měla být založena na zásadě nejvyšších
výhod a byla vskutku 15. března
1923 v Ottawě podepsána, avšak nemohla
být do konce března ústavně projednána.
Proto - aby nenastal po 31. březnu až do ústavního
schválení bezesmluvní stav mezi oběma
státy, bylo nutno prozatímní dohodu prodloužiti
až do té doby, kdy by nabyla platnosti úmluva
definitivní. Toto prodloužení stalo se výměnou
not dne 6. února 1928 v Ottawě, vyhlášenou
dne 29. března 1928, č. 47 Sb. z. a n.
Zahraniční výbor uznav potřebu prodloužení
zmíněné prozatímní dohody,
navrhuje poslanecké sněmovně toto usnesení:
Národní shromáždění
Československé republiky schvaluje vládní
vyhláškou ze dne 29. března 1928, č.
47 Sb. z. a n. v prozatímní platnost uvedenou dohodu,
sjednanou výměnou not dne 6. února 1928 v
Ottawě, kterou se prodlužuje platnost prozatímní
dohody sjednané mezi Československou
republikou a dominiem Kanadou dne 20. prosince 1926 v Praze (Sb.
z. a n. č. 255 z r. 1926 a č..42 z r. 1928).
Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností projednával ve své schůzi,
konané dne 13. června 1928, vládní
návrh o prozatímní obchodní dohodě
mezi Československou republikou a dominiem Kanadou a o
provedené rozpravě zaujal shodné stanovisko
s usnesením výboru zahraničního a
doporučuje proto prozatímní obchodní
dohodu poslanecké sněmovně ke schválení.