Zemědělské dělnictvo na Slovensku
žije v bídných poměrech. Průmysl
se odbourává a tím přibývá
nezaměstnanosti. Lid je vydán na pospas velkostatkářům,
kteří zvyšují vykořisťování
zemědělského dělnictva i tím,
že se zdráhají uzavříti kolektivní
smlouvy. Dělníci pracují zde 10-16 hodin
denně za denní mzdu 5-8 Kč. Hodiny přes
čas nejsou vůbec placeny. Dělníci
dovolávají se jíž dávno úřadů,
aby zprostředkovaly, avšak vždy marně,
již v srpnu minulého roku byly úřady
požádány, aby zjednaly nápravu. Úřady
však nezakročily a proto došlo 27. dubna t. r.
ke stávce zemědělského dělnictva
na Nitransku. A rovněž i při této stávce
projevila se opětně stará skutečnost,
že úřady jsou úplně v moci
buržoasních vykořisťovatelů a že
prosazují jejích vůli a přání
i za cenu proletářské krve. Státní
aparát postavil se ihned při vypuknutí stávky
zemědělského dělnictva úplně
do služeb velkostatkářů a celý
okres byl okamžitě zaplaven četnictvem, které
v mnohých případech
stávkující zemědělské
dělníky šikanovalo a provokovalo.
V Dol. Kereškýnu byli dne 2, května předvolání
na obecní úřad 4 dělníci prosbě
proto, že si dovolili napomenouti kočího Evžena
Buriana (který byl zaměstnavatelem přinucen
zapřahati), aby byl s nimi solidární. V době,
kdy tito 4 dělníci a sice: Belany, Kelemen, Nágy
a Čerešna byli předvolání na
obecní úřad, roznesla se obcí zpráva,
že jmenovaní zemědělští
dělníci mají býti zatčení,
což mělo za následek, že ženy a dětí
v obavě o své muže
a živitele počaly se shromažďovati na silnici
v blízkostí obecního úřadu
a přiblížily se k budově asi na 60 kroků.
V této vzdálenosti byly ženy zastaveny 5 četníky.
Ženy volaly: ťNaši chlapi sú nevinní,
sú to naši živitelia. Oni nechcú nič,
len svojú zásluhu; my sme chudobný, hladný,
bědný. Dajte nám radšej to, čo
nám patrí a neiberte nám našich mužov!Ť
Na toto volání odpověděli četníci
křikem; ťJděte domů! Ustupte na tři
kroky!Ť a v tom okamžiku již také zahájili
palbu do zástupu bezbranných žen a dětí.
Ihned po prvním výstřelu zhroutila
se Klára Latyšková a těžce zraněná
Maria Matesová, které byla prostřelena pravá
noha bezprostředně nad kolenem, Klára Latyškavá
byla na místě usmrcena, Dále byl raněn
16ti letý dělník Josef Hochšar, kterému
bylo vyrváno na pravé
noze kus masa, Vážně zraněna byla také
Ema Hrnčířavá, Matesová při
výslechu v nemocnicí uvedla, že je 58 let stará,
pracuje na velkostatku již od útlého mládí
a na žádnou demonstraci nepomýšlela. Šla
si pouze nakoupiti fazolí. Viděla, jak četníci
s nasazenými bodáky rozhánějí
ženy. Chtěla utéci, v tom však třeskly
výstřely a ona v bolestech klesla k zemi a nemohla
pohnouti nohou. Josef Hochšar byl od četníků
vzdálen asi 100 kroků a náhle zasažen
střelou se zhroutil. Ženy, které stály
před četníky neměly
ani kamení, ani motyk, vidlí, nebo jiného
hospodářského nářadí,
nýbrž byly úplně bezbranné a
s holýma rukama. Četníci po výzvě
k rozchodu nedopřáli ženám ani vteřinu
času, nýbrž okamžitě vystřelili
asi 10 ran.
Starosta obce, Finta prohlásil o této
události protokolárně: Dňa
2. mája odpoledne o 5. hod. dostavili sa ku mne dvaja četníci
so žiadosťou, aby som nechal predvolati 4 miestnych
občanoch a sice: Nágy Jána, Kelemena Štefana,
Čerešnu Jána a Belány Jozefa, Na moju
výzvu menovaný sa dostavili na obecný
dom. V tej dobe, keď predvolaní boli již v kancelári,
stal sa prípad strílení do robotniček.
Slyšeli sme strelbu a keď sme došli von na silnicu,
uvidel som na zemi ležiacú ženu Kláru
Latyškovou, Šiel som na poštovný úrad
s úmyslom telefonovať do župnej
nemocnice pre povoz a lekára. Četníci po
strelbe nechali mrtvú ležiat na silnici asi 20 minút.
Potvrdzujem, že po výstreloch keď som vybiehol
s úradovne na ulici, videl som skupinu žien úplne
bezbranných a nemaly kamene ani skaly ani vidlice alebo
iného hospodárskeho náčenia
pri sebe. Všetci četníci byli po prípaďu
v mojej úradovne, ale ani jeden z nich nemal žiadného
telesného poranenie na těle, alebo na šatoch
známku kamenohodu, Na silnici je len drobný šterk
a nie skaly.Ť
Jak je patrné z výpovědí svědků
a starosty obce, který je příslušníkem
domovinářské organisace, nebylo zde naprosto
žádného důvodu pro užití
zbraně a tím méně zde bylo důvodu
k zahájení palby do zástupů bezbranných,
vyděšených žen. I zatčení
občané z Dol. Kereškýna byli odsouzení
pouze k pokutě 20 Kč podmínečně,
což je důkazem, že situace nebyla nijak hrozívá
a že důvod pro zatčení musil býti
teprve hledán.
Podepsaní se táží:
1) Ví o tomto případu pan ministr vnitra?
2) Bude toto pronásledování bezbranných
zemědělských žen náležitě
vyšetřeno a o výsledku podána zpráva?
3) Budou viníci prolité krve
potrestání?
4) Budou ranění a pozůstalí po zastřelené
náležitě odškodněni?