Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

I. posl. Krebse a druhů min. soc. péče o podpoře v nezaměstnanosti státním občanům československým, pracujícím v cizině,

II. posl. Krebse a druhů vládě, aby byl podán návrh zákona o všeobecném pensijním pojištění,

III. posl. inž. Kalliny a druhů vládě o ohrožení hradu Lokti u Karlových Varů,

IV. posl. Koczora a druhov min. verejných prác o neudržitelnej praxi pro zaberaní bytov na základe zákona č. 304/1921,

V. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a nár, osvěty ve věci Němcům nepřátelské Ouředníčkovy učebnice pro české školy,

VI. posl. dra Koberga a druhů min. vnitra, jak se provádí hlášení,

VII. posl. Simma, inž. Junga a druhů vládě o opatřeních proti zvýšení ceny zdejšího cukru,

VIII. posl. Ślivky, Petera a soudr. min. veř. prací a min. soc. péče o zoufalém postavení horníků, zaměstnaných v uhelných dolech Larisch-Mönnicha v Karvinné (jámy Jindřich, František, Hlubina a Jan Karel),

IX. posl. Jurana, Majora, Kopasze, Ślivky a soudr. min. spravedlnosti o vysílání trestanců v Nitře, aby mařili stávku zemědělského dělnictva v západním Slovensku,

X. posl. Hakena, dra Sterna a soudr. vládě o zákazu tělocvičných a sportovních slavností ťFederace proletářské tělovýchova v Praze, pražským policejním ředitelstvím a Zemskou politickou správou,

XI. posl. Simma a druhů min. vnitra, aby byl novelován zákon ze dne 3. dubna 1925, č. 65 Sb. z. a n., o svátcích a památných dnech republiky Československé,

XII. posl. inž. R. Junga, dra Wollschacka a druhů vládě, že místoguvernér Rozsypal vyplatil peníze na volby ťHospodářské straně židovskéŤ a prominul 28.000 Kč na rozmnožení kandidátních listin,

XIII. posl. Krebse a druhů min. vnitra o odpovědi na dotaz č. D 826-II o odepřeném plakátování pro schůzi ve Varnsdorfu.

Z odpovědi na dotaz D-366-II ex 1926 zemřelého poslance Patzela tehdejšímu ministrovi sociální péče ze dne 27. srpna 1926, podepsané panem ministrem spravedlnosti drem Haussmannem, vysvítá, že ministerstvo sociální péče zahájilo přímo jednání s říšskoněmeckou vládou, aby ve věci vyplácení podpory v nezaměstnanosti československým státním občanům, pracujícím v Německu, dosáhlo vzájemné úpravy. Bohužel mnoho československých státních občanů bydlících v pohraničních místech a pracujících v německé říši, jest ve velice nepříjemné situaci, že ačkoliv v německé říši musí platiti příspěvky na pojištění proti nezaměstnanosti, jako českoslovenští státní občané podpory v nezaměstnanosti nedostávají. Poněvadž se tento stav týká mnoha set československých státních občanů a na postižené krutě doléhá, podáváme panu ministrovi sociální péče naléhavý dotaz:

Pan ministr sociální péče se vyzývá, aby co nejdříve sjednal s říšskoněmeckou vládou úmluvu o vzájemné úpravě péče o nezaměstnané.

V Praze dne 14. dubna 1928.

Počátkem února 1928 usnesla se poslanecká sněmovna na úpravě požitků státních pensistů tisk 1411. Bohužel ani tento návrh nezpůsobil zrovnoprávnění různých pensijních požitků. Také tento zákon neřeší cestou spoustu nespravedlností, které záležejí v tom, že jednotlivým státním zaměstnancům a jim na roveň postaveným, kteří byli přeloženi do výslužby v různých dobách, své. mocným ustanovením rozhodných dnů byly vyměřeny pense tak, že spousta pensionovaných zaměstnanců různých kategorü dostává pense naprosto různé.

Níže předkládáme tabulku, na níž jsou jasně znázorněn ohromné rozdíly, způsobené ustanovením různých rozhodných dnů pro pensi.

Staropensista s maturitou na střední škole dostává ještě o 1.800 Kč méně než novopensista s nižším vzděláním, a o 3.300 Kč méně než novopensista s nižší střední školou.

Staropensista, učitel na občanské škole, dostává ještě o 1.800 Kč méně než jeho bývalý žák z občanské školy bez povýšení.

Staropensista, doktor filosofie nebo práv, jest na tom téměř stejně jako pensista s nižší střední školou bez povýšení a hůře než pensista s nižší střední školou s povýšením.

Právě toho, že se letošního roku slaví jubileum desítiletého trvání Československé republiky měla by vláda použíti, aby konečně napravila; velké bezpráví, spočívající v různém počítání pensijních požitků.

Státní pense jest zajisté nabyté právo všech bývalých státních zaměstnanců a jejich vdova sirotků a nelze pochopiti, proč se vláda trvale brání splniti své závazky a konečně provésti zrovnoprávnění všech pensistů.

Podepsaní táží se tedy vlády, je-li ochotna poslanecké sněmovně co nejdříve podati návrh zákona, jímž se provádí konečné zrovnoprávnění všech státních pensistů a je-li ochotna k tomuto účelu zařaditi do státního rozpočtu pro rok 1929 asi 350 milionů na úhradu této potřeby.

O hradu Lokti, jenž je z nejstarších hradů a stavebních památek západočeského kraje, a o jeho těžkém ohrožení uveřejnil známý historik a badatel ve vlastivědě dr. Antonín Gnirs tento článek:

ťJakého ocenění a jak vysokého místa dostalo se loketskému hradu mezi starými stavebními památkami, jest dobře známo. Jeho dějiny vyplňující již téměř tisíciletí, byly právě podrobeny ucelenému zkoumání, které znovu dokázalo, jak posledních sto let těžce se provinilo na tomto skvostu. Že přes zamýšlené a těžké poškození vnitřní stavby aspoň navenek působí dojmem opevnění, které bylo ze středověku téměř neporušené zachráněno, dlužno přičísti vedle způsobu stavby také tomu, že násilné adaptace v dvacátých létech 19. století byly omezeny na vnitřní místnosti a na fasády hradního dvora, vyzdobené kdysi vzácnou architektonickou nádherou. I když při zběžném pozorování vnější stavby nelze postřehnouti všechno to ničení a přestavby, přece jen, bohužel, škody způsobeny byly. Právě v posledních desíti letech ukazují se stále hrozivěji poruchy rovnováhy a nevyhnutelné účinky přesunů, které musí míti v zápětí zničení takové stavby, jestliže se, jako se to stalo zde, žádá, aby zdi, které kdysi byly zatíženy jen svisle, nyní převzaly funkci opěr pro celé bludiště patrových kleneb žalářních kobek.

Ona stará stavba musila si před sto lety dáti líbiti toto znásilnění. Při tom však stará stavební struktura byla v mnoha směrech přivedena z rovnováhy, a staré vyrovnání mezi zatížením horizontálním a vertikálním úplně přerušeno, poněvadž při novém rozdělení místností padla mnohá stará zeď, která kdysi bud vázala nebo sloužila jako zakotvení. Tato nová práce způsobila již roku 1820, že ze zámecké kašny spadla nádvorní fasáda, na jiných místech začala stavba pracovati, což jako nezhojitelná choroba dále velmi ohrožuje mnoho částí hradu. Vedle toho ještě stavba není téměř vůbec udržována a stav stavby jest zkoumán vždy jen pokud se týká zdí ve vnitřním dvoře a části hradu, které se dnes ještě používá. Vnější části stavby, těžko přístupné, především zdi vystupující ze změti skal čnějících nad Ohří, byly dlouhou dobu úplně opomíjeny. Zde jest hluboce do vnitra zdi puklina vymleta větrem a lijáky. Při tom části zdi vystavěné z cihel vzaly za své. Ale i ze zdí vystavěných z kamene vypadaly již před delší dobou části zdi a dnes na samotném průčelí jsou místa měřící několik čtverečních metrů bez obložení, takže velmi uvolněná základní stavba bez překážky se sesouvá a ve zdích tvoří se dutiny. Poukazuji jen na hlubokou díru v podezdívce poblíže knížecího křídla, vystupujícího na skále nad Ohří, na stejné škody na baště a její vrátnici.

Místnosti, kterých se dnes již nepoužívá, jsou ponechány bez oken a bez jakékoliv stavební péče k pokračující zkáze stavby. Ačkoliv hrad jest dnes ještě pod střechou, není dnes již ničím jiným než zříceninou propadlou zkáze. Tuto stavbu může zachrániti jedině důkladná oprava vnějších zdí. Jako tato, tak také jediná část zachované hradební zdi s dávným cimbuřím jest těžce ohrožena tím, že udržování stavby staralo se aspoň poněkud o zeď se strany hradu i jinak chráněnou, jako lehce přístupnou. O vnější severozápadní stranu postaráno nebylo a jest zříceninou. Při všem tom jest však velmi potěšitelné, že město Loket již před třemi léty ujalo se části hradu, kterou dále spravuje, když již před 20 lety zabezpečilo markrabský dům, který byl téměř na spadnutí. V létech 19251926 vedle toho město Loket nákladem 80.000 Kč obnovilo nejen úplně zničenou střechu hradní věže, nýbrž zachránilo před rozpadnutím také k ní patřící plášťovou stavbu a část vnější hradební brány. Nyní bylo by naléhavě na čase, aby také justiční správa podrobila důkladně restauraci část hradu odevzdanou jí do užívání, než se ze skvělé stavební památky stane ztracená zřícenina. Netřeba zdůrazňovati, že takováto práce, která se nyní stala neodkladnou, může býti provedena jen za spoluúčasti Státního památkového úřadu. Ovšem při tom nemá býti přehlédnuto, že by také v zájmu úkolů přikázaných tomuto úřadu bylo, kdyby zmizely z hradu žalářní kobky s těžkými klenbami, jichž bylo kdysi třeba pro trestnici. Nehledě k velmi těžkým pochybám techniků, nemůže býti příliš těžkým problémem odpověděti na otázku, zda umělecké památky jako jest loketský hrad nelze použíti k něčemu jinému než k úplně nedostatečnému útulku pro lidi, kteří se provinili proti právu a zákonu. Dnes stávají se přece stará kulturní střediska a památky všude cílem lidí, kteří se chtějí potěšiti z největších výkonů staré kultury. Také na loketském zámku třeba napraviti chyby, hříchy a těžké omyly minulé doby.Ť

Podepsaní se tedy táží:

Jest vláda ochotna v nejužší dohodě se Státním památkovým úřadem učiniti všechna opatření, aby tato skvělá umělecká památka byla zachráněna před jistou zkázou a zachována příštím generacím?

Po dobu desaťročného trvania republiky hlavne z iniciativy revolučného Národného shromaždenia podliehajúceho vlivu krajnej ľavice socialistickej spatrilo svetlo sveta veľa takých ťvýnimečnýchŤ zákonov, ktoré i pri najrafinovanejšom sofismovaní nelzä nazvať demokratickými. Z týchto ťvýnimečnýchŤ zákonov vyvolal vo širokých vrstvách občianstva najväčšiu antipatiu snáď zákon č. 304/1921, ktorý proste činí možným, že prednosta niektorého štátneho úradu, - či už je on županom veľžupy a či strážmajstrom veliteľom četníckej hliadky, - môže z domu, ktorý sa mu zaľúbi, povyhadzovať na ulicu jeho vlastníka a bydliacich a na miesto nich nasťahovať sa sám buďto s rodinou alebo so svojím úradom. Ukrivdený darmo podáva žiadosti a odvoláva sa na najvyššie fóra, tým si zapríčiní len nové útraty, lebo toho vyžaduje:ťverejný účel a vyšší záujemŤ a poneváč usnesenie, ktorým sa odkopáva posviatnosť súkromnëho majetku, má tiež zákonitý podklad.

Nechceme sa púšťať do právnofilozofického rozboru citovaného zákona, lebo príklady nižšie uvedené nadovšetko krikľavejšie dokazujú mravnú neudržiteľnosť tohoto zákona a dosvedčujú i to, že vláda nemá vôbec žiadneho úmyslu prikročiť vážne ku riešeniu bytovej mizerie, ba naopak zaberaním bytov len zväčšuje zbiedačené pomery na tomto poli.

1. Ludvík Iván v Tornale prenajal dňa 5. októbra 1926 obytný dom v Tornale, Železničná ulica č. 123, ktorého vlastníci sú Arpád Ladányi v Chvalove a Valeria Ladänyi-ová vydatá Csikyová v Sokoki a ohľadom tejto nemovitosti náleží vdove po Jurajovi Ladányi-ovi užívacie právo na základe práva vdovského. Byt však zapáčil sa tiež miestnemu veliteľovi četníckemu, ktorý 2. februára 1927 zahájil záborové pokračovanie. Ludvík Iván, otec päť detí žije od tých čias v stálom strachu pred nebezpečím, že spolu s rodinou dostane sa na ulicu; toto záborové pokračovanie už asi od poldruha roka nie je skončené.

2. Jozef Angyal, bytom v Hodejove, musí spolu so svojou rodinou bydlieť v maštali, lebo v jeho vlastnom dome zaráčilo sa umiestiť poštovnému úradu. Vhodná budova rešp. miestnosť pre poštový úrad bola v dome Stojkovitsovom, ktorý je vlastníctvom banky Tatry, a tiež manželka Alexandra Nyestye-ho bola ochotná prepustit pre tento úrad vhodný dom, ktorý by predala alebo by ho na dlhšiu dobu - na desať rokov - prenajala.

Podrobnosti v týchto dvoch prípadoch uvádzať bolo by zbytočné, lebo veď pán minister verejných prác môže sa z aktov, ktoré si vyžiada, presvedčiť o neľudskosti, ktorá je osudom Jozefa Angyala a ktorá čaká tiež na Ludvíka Ivána v prípade schválenia vyvlastnenia, avšak presvedčiť môže sa i o tom, ako sebavoľne vykladajú úrady, ktoré záborové pokračovanie prevádzajú, i tých niekoľko málo ustanovení tohoto ukrutného zákona, ktoré sú doň pojaté na ochranu záujmov vlastníka; tak predovšetkým nechcú chápať pojem činžáka.

Tážeme sa pána ministra verejných prác:

1. Či vie o protisociálnych pomeroch plynúcich z prevádzania zákona č. 304/1921?

2. či je ochotný zakročiť, aby takéto zábory boly obmedzované na minimum?

3. Či je ochotný sdeliť svoj program týkajúci sa úplného zrušenia záboru bytov?

Pro vyučování němčině na českých občanských školách byla pod č. 160654 z 9. ledna 1925 pro 4. třídu ministerstvem schválena učebnice Edvarda Ouředníčka, v níž je na stránce 14 pod číslem 20 tento článek:

ť20. Přátelé v nouzi. V jedné bitvě spadl Francouz do hluboké jámy, z které se nemohl dostati ven. Brzo potom spadl do ní i Němec. S počátku snažili se vzájemně vyzvěděti, koho mají před sebou a poznali oba, že musí brániti svoji kůži. Záhy si to však rozmyslili a chtěli si raději navzájem pomoci nežli se sprovoditi se světa. Jal se tedy hned jeden, hned druhý volati o pomoc, každý svou mateřštinou, a oba si myslili, že by čert v tom musel býti, kdyby právě v té díře měli zahynouti hladem. Konečně zaslechli Němci volání Němcovo a zachránili ho. Tu řekl: ťDole je ještě jeden a vytáhli ho tedy také. Jakmile spatřili Němci Francouze, chtěli ho skoliti. Němec však pravil: ťSlíbili jsme si vzájemně, že druh druha zachrání, byl by to rovněž učinil - o tom jsem přesvědčen - kdyby mě Francouzi byli dostali do své moci.Ť Této úmluvy nebylo dbáno, nepřátelé dopustili se prosté vraždy a Francouze skolili.Ť

Vylíčená zde událost je zajisté nepravdivá a vylhaná. Tendenční vylíčení je způsobilé podnítiti k zášti proti německému lidu vůbec a tudíž i proti německým státním občanům československého státu aneb vyvolati alespoň jakousi zaujatost a nevoli. Ale právě škola a výchova měly by se straniti vzájemného štvaní a vychovávati k úctě vůči cizím národnostem.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra školství a národní osvěty:

Pane ministře, jste ochoten dáti odstraniti z uvedené učebnice tento článek urážející německý lid a dáti příslušnému schvalovacímu úřadu pokyn, aby příště v československých učebnicích se nevyskytovala jakákoliv urážka cizího národa. Jste také ochoten dáti obsah všech českých učebnic důkladně znovu přezkoumati a všechna závadná místa odstraniti?

Při zřízení státního policejního komisařství v Krnově vydal zemský president ve Slezsku výnosem ze dne 28. února 1928 čís. Pr. 114/1 vyhlášku o úpravě přihlašovacích předpisů. V jejím § 7 bylo policejní komisařství zmocněno ustanoviti, v kolika exemplářích se ta která přihláška má učiniti a upraviti bližší podrobnosti přihlášky. V § 8 hrozí se za přestupky této vyhlášky podle ministerského nařízení z 2. dubna 1858, čís. 51 ř. z. peněžitými pokutami od 10 Kč do 200 Kč nebo vězením od 1 do 14 dnů. Tím postiženy jsou na př. i osoby, které nepřihlásí nebo neodhlásí během 24 hodin podle předpisu policejnímu komisařství příbuzné, kteří přišli na návštěvu, i když u nich přenocovali třebas jen jednou.

V doplňovacích ustanoveních, jež k této vyhlášce vydalo krnovské policejní komisařství, bylo zcela všeobecně všem přechovavatelům nařízeno, aby vyplnili dva přihlašovací lístky pro každou nájemní nebo podnájemní stranu. Každý z těchto přihlašovacích lístků skládá se opět z dvou stejně znějících částí, takže strana musí vyplňovati čtyřikráte totéž. Právě tak dobře mohlo se naříditi desateronásobné vyplňování, kdyby se to bylo zdálo policejnímu komisaři účelné. Na dotaz, na základě kterého zákonného ustanovení se toto čtyřnásobné vyhotovení žádá, mohlo policejní komisařství odpověděti pouze poukazem na zmocnění zemským presidentem. Toto opírá se zřejmě, ačkoliv z vyhlášky samé nic nevysvítá, o § 1 nařízení ze dne 15. února 1857, čís. 33 ř. z., podle něhož v místech, kde jsou c. k. policejní úřady, zemský politický úřad má zaříditi żpůsob přihlašování se zřetelem na zvláštní místní poměry a k tomu směřující přihlašovací předpisy uvésti ve veřejnou známost podle ustanovení, vydaných pro c. k. hlavní a sídelní město Vídeň, ministerským nařízením ze dne 16. května 1849, čís. 250 ř. z. a z 29. března 1852, čís. 160 ř. z. Toto ministerské nařízení čís. 33 z r. 1857 vrací se k článku 3 císařského nařízení z 9. února 1857, čís. 31 ř, z., který praví: ťPra vnitřní dozor má se způsob přihlašování vhodně upraviti a řádně prováděti. Podle toho dal jsem svým, příslušným ministrům a ústředním úřadům pokyn, aby k provedení tohoto mého nařízení vydali a prováděli potřebné předpisy o policejních pasech.Ť

Ustanovení tato jsou již dávno zastaralá a potřebují vesměs co nejnutněji zlepšení. V dnešní době nemohou naprosto býti podkladem k provádění přihlašovacího způsobu a neposkytují již vůbec řádné právní základny pro nynější přihlašovací praksi. Přes to však uvedená nařízení nebyla vládním nařízením z 13. ledna 1928, čís. 8 o správním řízení ani pro budoucnost zrušena.

Podepsaní táží se tudíž pana ministra vnitra: Považuje-li nynější způsob přihlašování za dobrý a zamýšlí-li jej ponechati anebo dá-li konečně návrh zákona na novou úpravu hlášení odpovídající změněným poměrům parlamentně projednati?

1560/VII. (překlad).

Interpelace

poslanců H. Simma, inž. R. Junga a druhů

vládě

o opatřeních proti zvýšení ceny zdejšího cukru.

Předvčerejším snížením cla na dovážený surový cukr do Anglie dostal se cukerní průmysl v Československu, jenž jest zúčastněn na dovozu cukru do Anglie daleko více než 3 miliony q rafinovaného cukru ročně, do těžkého postavení a ztrácí ročně asi 120 milionů Kč. Jest přirozené, že cukerní průmysl spolu s vládou učiní opatření, aby tato ztráta byla vyrovnána. Mezí těmito opatřeními pomýšlelo se především na zvýšení ceny cukru doma. Dlužno se dokonce obávati, že toto opatření Anglie ve prospěch rozvoje jejího cukerního průmyslu není ještě posledním krokem; jejž Anglie učiní a že snad i jiné státy mohou následovati tohoto příkladu.

Vyrovnání těchto ztrát cukerního průmyslu tím, že by se přesunuly na ceny zdejšího cukru, znamenalo by zvýšení těchto cen až o 30 h na kg.

Cena zdejšího cukru jest již dnes v Československu v poměru k výrobní ceně cukru a k ceně vývozního cukru mimořádně vysoká. Další zvýšení ceny cukru způsobilo by při životní úrovni spotřebitelské části obyvatelstva v Československu, která již dnes jest velice nízká, značné omezení spotřeby cukru. To bylo by těžkým poškozením lidové výživy a také cukerní průmysl by tím ztratil další odbyt. V tomto případě jest naopak nutno užíti jiných opatření a zvláště dlužno zde především uvažovati o snížení dopravních sazeb na cukr, čímž by se zároveň rozřešil spor o sazby mezi Terstem a Hamburkem.

Interpelanti táží se tedy vlády:

Jest ochotna při poradách o opatřeních k zamezení ztrát cukerního průmyslu učiniti všechna opatření, aby se předešlo zvýšení ceny zdejšího cukru, ba naopak, aby se zdejší cena cukru vytvářela tak příznivě jak jen možno, aby nebylo zapotřebí znovu spotřebitele zatěžovati a aby se umožnilo zvýšení spotřeby cukru doma?