Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ustanovení zákona o přímých daních, upravující vybírání daně důchodové srážkou se služebních požitků, stanoví daň při nižších služebních požitcích (do 20.000 Kč) sazbou daleko nižší než jest sazba daně důchodové připadající na jiný dani důchodové podrobený důchod.

Při tom přihlížejí tato ustanovení jak k osobním poměrům poplatníkovým a ke stavu jeho rodiny, tak i k odpočitatelným srážkovým položkám, a to ve formě zvýšeného daněprostého minima. Pokud byl podroben srážce důchod, nedosahující tohoto minima, bude srážená daň poplatníku vrácena z povinnosti úřední.

Jde tu tedy vesměs o značné výhody stanovené pro osoby v námezdním nebo služebním poměru, a není proto odůvodněno tvrzení interpelace, že by byla zmíněná ustanovení postavila příjemce služebních platů do ťvýjimečně nepříznivého postaveníŤ nebo docela že by šlo ťo drancování kapes chudých poplatníkůŤ.

Jeví-li se v některých výjimečných případech při nutném přímočarém řešení zákonném jisté rozdíly ve výší srážené daně tím, že jeden poplatník pří témž ročním důchodu zaplatí na sražené dani více než jiný poplatník s týmž ročním důchodem, nelze z toho vyvozovati nespravedlnosti, uváží-li se, že oba zaplatili méně než kolik by činila daň vyměřená podle všeobecných ustanovení, tedy že výhoda jednoho byla o něco větší než výhoda druhého, Ostatně má každý zaměstnanec právo žádati za řádné vyměření daně, míní-li, že vyjde výhodněji.

K jednotlivým bodům interpelace poznamenává se toto:

Ad 1.) Vyměřovací úřady byly zdejším výnosem ze dne 21. září 1927, č, 93360 upozorněny na zcela zvláštní ráz pracovního poměru domáckých dělníků a poučeny, že u domáckých pracovníků ve vlastním smyslu slova nejde o poměr služební, totiž nájem služeb v širším slova smyslu, nýbrž o smluvené úplatné a opakující se provádění určitého díla na zakázku ve smyslu § 1151 občanského zákoníka, takže musí býti u takových domáckých dělníků, provedené a odvedené snad daňové srážky z úřední povinnosti vráceny. Totéž se týká případů v prvém bodě interpelace uvedených; i těm bude neprávem snad sražená daň z úřední povinnosti vrácena a to tím spíše, že roční výdělek zmíněných domáckých pracovnic nepřesáhl daně prostého minima.

Ad 2.) Účinnost zákona ze dne 15. června 1927 č. 76 Sb. z. a n. počíná již od 1. ledna 1927; čl. VI. uváděcích ustanovení stanovil však provádění daňové srážky pro přechodný rok 1927 dvojnásobku nominálních daňových částek v tom kterém výplatním období teprve 1. srpna 1927. Tím se dostalo zaměstnancům s ročním důchodem do 23,556 Kč další výhody, že pro přechodný rok 1927 učiní zadost své daňové povinnosti zaplacením daně za pouhých 10 měsíců (totiž dvojnásobek z. 5 měsíců od srpna do prosince 1927) místo za plných 12 měsíců, za které by měli vlastně platiti vzhledem ke zpětné účinnosti zákona od 1. ledna 1927.

K tomu bylo zdejším výnosem ze dne 26. července 1927, č. 76368, otištěným též v denních listech, včas vyměřovacím úřadům sděleno, že nutno srážeti těm, kteří nabyli služebních požitků teprve 1. srpna 1927 nebo později v tomto roce, pouze jednonásobek příslušné daňové částky. Týmž výnosem byly k zamezení příkrosti, jež by mohla v některých případech nastati, poukázány vyměřovací úřady, aby v případech, kdy zaměstnanec prokázal, že byl před 1. srpnem delší dobu bez zaměstnání, rozhodly zda se má zaměstnanci narážeti jen jednonásobek, anebo zda má srážení daně vůbec odpadnouti. Nespravedlivost srážení daně v roce 1927 dvojnásobkem dovozuje interpelace příkladem, při čemž však bylo pány interpelanty zapomenuto na ustanovení § 30, odst. 5. zákona, na základě kterého v daném případě provede súčtování provedených srážek buď zaměstnavatel (při poslední výplatě v roce), anebo neučinil-li toho, vyměřovací úřad, jakmile strana prokáže v příkladu uvedené okolností.

Na základě tohoto súčtování bude pak straně vrácen - jak to interpelace shledává spravedlivým - celý přeplatek 308 Kč,

Ad 3.) Při toliko přechodném zvýšení výdělku nad příslušnou nejvyšší hranici v tom kterém výplatním období nařizuje § 30, odst. 5. zákona, aby bylo k zamezení tvrdostí, jež by vyvěrala z daňové profese při provádění jednotlivých srážek, provedeno súčtování. V důsledku tohoto ustanovení zaplatí poplatník jen tu částku daně, která odpovídá celoroční daňové srážce při stejnoměrném vyplácení týchž požitků, přeplatek bude straně vrácen v hotovostí, nevázne-li za zaměstnancem jiný daňový nedoplatek, jinak se přeplatek zaúčtuje na jiný daňový nedoplatek.

Zaměstnanci v příkladu uvedeném bude tedy v důsledku ustanovení § 30, odst. 5. vrácen celý přeplatek 59 Kč, jak si to interpelace přeje.

Ve věci mimořádných neopakujících se otměn, výpomoci nebo darů vydalo ministerstvo financí - pokud jde o rok 1927 - zvláštní výnos již 6. listopadu 1927 pod č. 110791, v němž upozornilo zaměstnavatele i vyměřovací úřady, které pažitky nutno pokládati za daněprosté. Bylo-li kde proti tomuto výnosu jednáno, přísluší zaměstnanci - podle § 42 zák. - právo stížností.

Ad 4.) V bod 4, tvrdí interpelace, že jest srážkový systém krutý a bezohledný ve srovnání s normálním ukládánímŤ, a dotazuje to uvedením - třeba výjimečného - příkladu. Uvedený příklad jest však nesprávný, pokud interpelace míní, že v příkladu uvedený dělník právoplatně zaplatí 184 Kč místo pouhých 131 Kč. Neboť, bud' zaměstnavatel srážel v uvedených 12 týdnech daň podle § 30, a pak bude dělníkovi vrácen v základě § 30, odst. 5., přeplatek, a to ne 53 Kč jak interpelace žádá, nýbrž docela 80 Kč, anebo srážek podle § 6, odst. 1., a pak bude dělníku vrácen týž přeplatek 80 Kč podle § 37, odst. 4, bude mu tedy celý přeplatek vrácen v každém případě. Tedy je-li, jak jest viděti, nesprávným předpoklad, jest neodůvodněnou i dedukce v interpelaci z nesprávného předpokladu činěná.

Ad 5.) Zákon stanoví přesně ve kterých výjimečných případech nutno definitivně upravovati srážkovou daň na správnou výší vlastní daňové povinnosti. Kde bylo možno z ročních výkazu zaměstnavateli předkládaných zjistiti bez součinnosti poplatníkovy předpoklady pro tuto úpravu, stanovil již zákon, že nutno vrátiti resultující přeplatky z povinnosti úřední, tedy bez zakročení strany. Těchto případů bude převážná část. Kromě toho zmocnilo prováděcí nařízení k zákonu zaměstnavatele prováděti súčtování ve smyslu § 30, odst. 5. zák. již při poslední výplatě berního roku, kde je nutno pro zjištění předpokladů pro vrácení daně součinnost strany (t. j. bud neužil-li zaměstnavatel uvedeného zmocnění k súčtování ve smyslu §u 30, odst. 5 anebo činila-li by při zvláště mnohačlenné rodině poplatníkově daň podle všeobecných ustanovení vyměřen méně než daň srážená, tak že neplatí ustanovení §u 32, odst. 4), nelze ovšem vraceti daně bez předchozího zakročení poplatníkova. K tomu není však potřebí jak interpelace omylem uvádí - podávati v lhůtě vázaného daňového přiznání a stačí každý vhodný způsob zjištění uvedených předpokladů.

Aby bylo vrácení daní provedeno co nejrychleji, vydalo ministerstvo financí již dne 28. února 1928, čís. 22445 všem podřízeným úřadům přesné pokyny pro bezodkladné vrácení přeplatků.

Při této příležitosti byly vyměřovací úřady zároveň upozorněny na jednotlivé případy, kdy nastává podle zákona povinnost vraceti přeplatky, a poukázány, aby toto zjišťování činily z vlastní úřední povinnosti na podkladě údajů obsažených v ročních výkazech.

Aby mělo ministerstvo financí možnost kontrolovati provádění tohoto svého nařízení, vyžádalo si citovaným výnosem podání přehledné zprávy o výsledku provedeného vrácení daňových srážek nejdéle do 15. dubna 1928.

Z toho vysvítá, že finanční správa ťnespekuluje rafinovaně s tím, že dělnictvo a zaměstnance připraví o uvedené daňové přeplatkyŤ.

Finanční správa - jakmile zjistila případy zákonu neodpovídajícího srážení daně - učinila v zápětí přítrž přehmatům vzniklým tu a tam z neznalosti zákona, finanční správa také podle své povinnosti i v budoucnu vyšetří všechny zjištěné přehmaty a postará se o nápravu ve věci vrácení přeplatků zařídila již dříve vše potřebné a vhodné. Poněvadž ustanovení o provádění daňové srážky přinášejí drobným zaměstnancům podstatné úlevy jednak ve výši daně a jednak ve způsobu placení daně, a jelikož uvedená ustanovení zjednodušují i administrativu daňovou, nepokládá vláda nikterak vhodným, aby byla tato zákonná ustanovení měněna, tím méně, když se ve svých počátcích zcela nově zavedený systém vybírání srážkové daně po zdolání jistých obtíží přechodného rázu, v celku plně osvědčil.