Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pomery nastavšie bezprostredne po vojne privodily značné zostrenie pasovej polície a to nielen z dôvodov bezpečnostných, ale i hospodárskych a sociálnych. Základné právne predpisy pasové: v historických zemiach rakúske, na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi uhorské, boly zostrené vládnymi nariadeniami, následkom ktorých bolo treba k prekročeniu hraníc nielen cestovného pasu, ale i víza zastupiteľského úradu príslušného štátu. V dobe povojnovej nastaly v medzištátnych stykoch isté uvolnenia pasovej polície, aspoň pri vízovej povinnosti.

Táto okolnosť, ako i to, že pasové predpisy sú rozptýlené a v niektorých smeroch zastaralé a nevyhovujúce, bolo podnetom k tomu, že vláda predkladá osnovu zákona o cestovných pasoch.

Senát N. S. R. Č. prijal vládnu osnovu a zmenil iba § 1, rozdeliac tento z dôvodov štylistických i meritórne na 2 samostatné paragrafy.

Ústavno-právny výbor poslaneckej snemovne rokoval na dvoch schôdzkách o osnove zákona a prijal tiež všetky paragrafy tak, ako sa na nich usniesol svojho času senát. Zmeny urobil len v §e 7 a 16.

Zmeny tieto, ktoré značia - ako to z niže uvedených plynie - podstatné zlepšenie pôvodnej osnovy, sú tieto:

Ustanovenie §u 7 odst. b) bolo zmenené tak, že slovo "řízení" nahradené je slovom "vyšetřování" a obrat: "může býti uložen" obratom "zákon stanoví". Zmena prvá znamená - nakoľko ide o trestné činy, ktoré stíhajú súdy - podstatné zúženie pôvodného návrhu a tým tiež i obmedzenie pasových úradov, čo sa týka dôvodov, pre ktoré by mohly odoprieť výdaj cestovného pasu.

Podľa pôvodného návrhu stačilo totiž na odoprenie vydať pas, ak bolo pasovému úradu známe, že proti osobe uchádzajúcej sa o pas bolo zahájené trestné pokračovanie (řízení) pre trestné činy, stíhané z úradnej povinnosti, avšak teraz je treba, keď ide o trestné pokračovanie pred súdom, aby bolo zahájené trestné vyšetrovanie, nestačí teda aby bolo zahájené prípravné vyšetrovanie a stopovanie.

Z tejto zmeny plynie ďalej i to, že trestné činy súdne stíhateľné, z príčiny ktorých môže byt' odoprený pas, musí byt' zločin alebo prečin a nemôže to byt' len priestupok, lebo pri tomto nie je prípustné vyšetrovanie. Čo sa týka policajných a. finančných priestupkov, navrhnutá zmena samozrejme nemá významu.

Druhá zmena spravená v tom istom paragrafe lit. b) má význam skôr štylistický. Touto má byt' vyjadrené spôsobom vytvárajúcim pochybnosť, že keď nie je zákonom ustanovená minimálna pokuta trestu, ustanovenie tohoto odstavca platí, akonáhle maximálna sadzba trestu prevyšuje hranice 14 dní väzenia alebo peňažitý trest 5000 Kč.

Ďalšia zmena urobená v lit. d) §u 7 a to tak, že záverečné ustanovenie "nebo jež by mohly padnouti v cizině pravděpodobně na obtíž veřejné dobročinnosti" je nahradené stručnejším a presnejším výrazom: "jakož i světoběžníkům ze zvyku". Výraz tento vyjadruje úplne to, čo chce podľa dôvodovej zprávy k vládnej predlohe zákona vláda postihnúť, lenže ďaleko presnejší a vylučuje prílišný extenzívny výklad, tak ako to bolo pri pôvodnom znení.

V lit. c) tohože paragrafu sú urobené dve zmeny. Prvá z nich nahrádza výraz "v takové výši že" obratom: "v poměrně značnější výši takže " - dává administratíve prípadnejšie smernice, ako posudzovať okolnosti, kedy sa môže pas odoprieť. Druhá zmena je v tom, že ustanovenie pôvodnej osnovy je doplněné slovami: "ustanovení toto neplatí, je-li za tyto daně a dávky dostatečná jistota". Dodatok tento má jasne stanoviť, že pas nesmie byt' odoprený vtedy, keď je požiadavka na sročných daniach a dávkach akýmkoľvek spôsobom zaistená. Môže sa tak stať na príklad, keď žiadateľ má dostatočný nemovitý majetok, alebo keď je v zaistenom služobnom postavení, alebo keď sa zaň zaručí tretia osoba (banka).

Ustanovenie toto istotne značí podstatné uľahčenie oproti doterajšiemu stavu, menovite keď uvážime, že stránka nebude musieť dokazovať, že nedlhuje dane, ale naopak pasový úrad môže odoprieť pas vtedy, keď o tom vie bez dokazovacej povinnosti stránky.

Čo sa týka odstavca č. 2 tohoto paragrafu, doplnený je týmto stanovením: "Osobám, chtějícím se trvale vystěhovati, smí býti, pas odepřen též tehdy, neprokáží-li, že plně vyhověly svým povinnostem ve příčině daní a veřejných dávek." Ustanovenie toto je úmyselne prísnejšie, ako prv spomenuté a to plným právom, lebo trvalé vysťahovanie znamená takmer úplné uvolnenie hospodárskych vztahov k otčine, je teda spravodlivé, aby takýto vysťahovalec splnil svoju finančnú povinnosť voči štátu, poťažne k verejno-právnym korporáciam. Aby však vo výnimočných prípadoch nebolo toto ustanovenie pociťované snáď ako prikruté, je to ustavovanie úmyselne štylizované fakultatívne.

Posledná zmena je urobená v odstavci č. 1 § 16 tým doplňkom, že dňom, keď pasový zákon nadobudne účinnosti, zrušujú sa tiež: "nařízení ze dne 22. prosince 1918, č. 87 Sb. z. a n., a ze dne 18. ledna 1919, č. 46 Sb. z. a n., o vydávání cestovních pasů". Z dôvodovej zprávy k vládnemu návrhu zákona bolo úmyslom pôvodne tieto nariadenia zrušiť iba koncem roku 1928, takže až do tejto doby bolo by vydávanie pasov zásadne vždy závislé od svolenia príslušného finančného úradu, čo nemá významu už i preto, že osnova zákona v §e 7, lit. e), dáva dostatočnú záruku na obhájenie oprávnených finančných záujmov štátu. Ústavno-právny výbor predkladá takto pozmenené uznesenie a rezolúciu senátu N. S. R. Č. plnému shromaždeniu poslanec; kej snemovne na schválenie.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Českoslovenští státní občané smějí překročiti hranice republiky československé a cestovati v cizině jen s cestovními pasy, které vyhovují ustanovením tohoto zákona.

Cizinci smějí překročiti hranice republiky Československé nebo v ní se zdržovati jen s cestovními pasy, které vyhovují ustanovením tohoto zákona o pasech cizinců.

(1) Cestovní pas musí obsahovati: jméno a podstatné údaje o osobě, pro kterou jest vydán, její fotografü a podpis, dále označení, pro které země a na jakou dobu platí.

(2) Pro každou osobu má býti vydán zvláštní cestovní pas, avšak manželka může býti zapsána na cestovním pase manželově a děti mladší patnácti let mohou býti zapsány na cestovním pase osoby, s níž cestují.

(3) Cestovní pasy vydávají se na úředních formulářích na dobu nejdéle pěti let; platnost jejich může býti prodloužena.

(1) Cestovní pasy vydávají československým státním občanům bydlícím v tuzemsku politické úřady I. stolice místa jejich řádného bydliště, v případech neodkladných místa jejich dočasného pobytu. Státním občanům československým bydlícím v cizozemsku vydávají cestovní pasy zastupitelské úřady republiky Československé, jež určí ministerstvo zahraničních věcí. Toto ministerstvo - nebo jeho jménem příslušný zastupitelský úřad vydává cestovní pasy zaměstnancům zahraniční služby republiky Československé, příslušníkům jich rodin a v neodkladných případech členům průvodu diplomatických osob československých.

(2) Ministerstvo zahraničních věcí vydává pasy diplomatické osobám, jež podle mezinárodních zvyklostí mají na ně nárok.

(3) Ministerstvo zahraničních věcí může vydávati zvláštní pasy osobám, jež byly vládou republiky Československé pověřeny úředním posláním u cizích vlád anebo u jiných mezinárodních orgánů, jakož i osobám jedoucím do ciziny s jinakým úředním posláním.

(1) Politické úřady II., stolice mohou vydávati průkazy na způsob cestovních pasů osobám bez státní příslušnosti a těm osobám, jichž státní příslušnost nelze zjistiti. Taktéž mohou vydávati prozatímní cestovní pasy cizincům, kteří nemají pasů nebo je ztratili, není-li zastupitelského úřadu, který by jejich domovský stát zastupoval v republice Československé.

(2) Politické úřady II. stolice mohou zmocniti politické úřady I. stolice, aby opatření tato činily samy jich jménem.

Úřady, jež jsou povolány vydávati cestovní pasy; mohou je též prodlužovati, a to i tehdy, když původní pas byl vydán jiným úřadem.

(1) Cestovní pas (§ 1) smí býti odepřen jen osobám:

a) jež nejsou svéprávné, nevyváží-li se svolením zákonného zástupce;

b) proti nimž jest zahájeno vyšetřování pro trestné činy stíhané z povinnosti úřední, na které zákon stanoví trest vězení delší než 14 dní nebo trest na penězích vyšší než 5000 Kč, nebo které byly odsouzeny pro takové činy, a na nichž má býti trest vykonán;

c) jež jsou omezeny výrokem soudu nebo úřadu politického ve volnosti cestovati;

d) jejichž cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti, nebo důležité hospodářské zájmy republiky Československé, jakož i světoběžníkům ze zvyku;

e) jež dluží daně nebo jiné dávky veřejné v poměrně značnější výši, takže jejich cestou do ciziny mohly by býti ohroženy zájmy státu nebo jiných veřejnoprávních korporací. Ustanovení toto neplatí, je-li za tyto daně a dávky dostatečná jistota.

(2) Osobám hodlajícím se vystěhovati nesmí býti cestovní pas vydán dále v těch případech, v nichž vystěhován? je nepřípustné podle zákonů o vystěhovalectví; osobám chtějícím se trvale vystěhovati smí býti cestovní pas odepřen tehdy, neprokáží-li, že plně vyhověli svým povinnostem v příčině daní a veřejných dávek.

(3) Nedotčena zůstávají ustanovení branného zákona a branných předpisů o vydávání cestovních pasů.

Mají-li cestovní pasy cizinců - vyjímajíc pasy uvedené v §u 5 - býti uznány zdejšími úřady za platný průkaz podle §u 2, musí býti vydány od úřadu jejich domovského státu a musí obsahovati hlavní údaje o totožnosti, jakož i povolení domovského státu k cestě do republiky Československé.

(1) Vláda může nařízením omeziti pasovou povinnost bud'to vůbec nebo ve styku s určitými státy.

(2) Vyžadují-li toho mimořádné poměry nebo důležité zájmy veřejné, zejména státní bezpečnost nebo důležité hospodářské zájmy státu nebo reciprocita vůči státům cizím, může vláda nařízením uvolnění toto úplně nebo částečně opět odvolati.

(1) V týchž případech může ministr vnitra v dohodě s ministrem věcí zahraničních a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministry naříditi, že pasy cizinců musí býti opařeny visy (visavá povinnost), a určiti úřady, jež visa udělují nebo prodlužují. Stane-li se tak, smějí se cizinci zdržovati v republice československé jen po dobu, na niž visum zní; po uplynutí této lhůty mohou býti vyhoštěni politickým úřadem I. stolice. Jinak zůstávají zákonná ustanovení o vyhošťování cizinců beze změny.

(2) Visová povinnost se zavádí a zrušuje vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení.

(1) Ministr vnitra nebo z jeho zmocnění politické úřady II., stolice stanoví v dohodě se zúčastněnými ministry (úřady) vyhláškou ve Sbírce' zákonů a nařízení úlevy pro pohraniční styk a určují, kde lze hranice státní překročovati.

(2) Jinaké úlevy z ustanovení §§ 1 a 2, jakož i z visové povinnosti zavedené podle §u 10, dále pak i výjimky z ustanovení §§ 3, 5 a 8 pro jednotlivé případy, nebo pro jednotlivé skupiny případů stanoví ministerstvo vnitra a to pokud jde o opatření rázu všeobecnějšího v dohodě s ministerstvem věcí zahraničních a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministerstvy.

Pokud nejde o čin přísněji trestný, trestají se přestupky tohoto zákona, jakož i předpisů na jeho základě vydaných, politickými úřady I. stolice trestem na penězích až do 5000 Kč nebo trestem na svobodě do 14 dnů.

(1) O prostředcích opravných proti rozhodnutím politických úřadů platí všeobecné předpisy. Rozhoduje-li zastupitelský úřad (§ 4, odst. 1.), možno podati stížnost u tohoto úřadu do 15 dnů k ministerstvu vnitra, které o ní rozhodne v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí. Pro počítání této lhůty platí všeobecná ustanovení o odvolacích lhůtách v řízení správním.

(2) Z odepření vísa není odvolání.

V místech, kde jsou zřízeny státní úřady policejní, přísluší jim působnost daná tímto zákonem politickým úřadům I., stolice.

Dokud nenabude účinnosti zákon ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické správy, přísluší působnost svěřená podle §§ů 5 a 11, odst. 1., politickým úřadům II. stolice na Slovensku oddělení ministerstva vnitra v Bratislavě, v Podkarpatské Rusi civilní správě.

(1) Zrušují se:

cís. nař. ze dne 9. února 1857, č. 31 ř. z., o zavedení nového pasového systému,

cís. nař. ze dne 6. listopadu 1865, č. 116 ř. z., o zrušení pasových revisí na říšských hranicích,

min. vyhláška ze dne 10. května 1867, č. 80 ř. z., o policejně-pasových předpisech,

zák. čl. VI/1903 o pasech,

nařízení z 22. prosince 1918 čís. 87 Sb. z. a n., ze dne 18. ledna 1919, č. 46 Sb. z. a n. o vydávání cestovních pasů.

(2) Nedotčena zůstávají ustanovení zákona ze dne 15. února 1922, č. 71 Sb. z. a n., o vystěhovalectví.

(3) Pro přechodnou dobu zůstává však v platnosti visová povinnost - v rozsahu, v němž platila bezprostředně před tím, než zákon tento nabude účinnosti - až do doby, kdy bude postupně zrušena vyhláškami ministra vnitra v dohodě s ministrem zahraničních věcí a s ostatními podle okolností zúčastněnými ministry. Vyhlášky tyto uveřejňují se ve Sbírce zákonů a nařízení. I pro tuto visovou povinnost platí ustanovení druhé věty §u 10.

(4) Předpisy vydané ku provedení právních norem uvedených v 1. odst. zůstávají v platnosti, pokud neodporují tomuto zákonu a dokud nebudou nahrazeny novými předpisy podle něho vydanými.

Zákon tento nabývá účinnosti 8 dní po vyhlášení a provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými ministry.

Vláda se vyzývá, aby uložila podřízeným úřadům, aby při vydávání průkazů osobám uvedeným v §u 5 a při vydávání pasů osobám, které dluží daně nebo jiné dávky veřejné podle §u 7 lit. e), postupovaly co možná blahovolně.