Československá republika jakožto nástupnický
stát bývalého Rakouska a Uherska jest podle
mírových smluv (čl. 203 mírové
smlouvy St. Germainské a čl. 186 mírové
smlouvy Trianonské) zásadně povinna převzíti
ke své tíži dluhopisy státního
předválečného nezajištěného
dluhu, uložené na zdejším území.
Jednotlivé kategorie tohoto dluhu jsou vypočteny
v § 2 návrhu zákona. Dluhopisy takto převzaté
započítají se do podílu, který
nám na nezajištěném dluhu přidělila
Reparační komise. Podíl ten činí
11.7% u dluhů rakouských a 15.945% u dluhu uherských;
u 4% uherského vyvazovacího pozemkového dluhu
a u 4 1/2%
obligací za výkup výčepních
regálních práv činí náš
podíl 17.303%. Případné přebytky
nebo schodky vyrovnají se mezi jednotlivými nástupnickými
státy podle ustanovení mírových smluv
a po případě podle zvláštních
dohod je modifikujících (Inšprucký protokol
a Pražská dohoda, uveřejněné
vyhláškou ministra financí ze dne 1. července
1927, č. 163 Sb, z. a n.).
Závazek z převzatých
dluhopisů vztahuje se na úrokové a kapitálové
splátky, dospělé po účinnosti
mírových smluv, t. j. po 16. 7. 1920 u dluhopisů
rakouských a po 26. 7. 1921 u dluhopisů uherských.
Převzetí předválečných
nezajištěných dluhopisů provedla Československá
republika v několika etapách.
Na základě zákona ze dne 18. března
1921, č. 124 Sb, a. z. a n. a vládních nařízení
ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., a ze dne 25.
září 1921, č. 355 Sb. z. a n., byly
státní předválečné nezajištěné
dluhopisy brány do úřední úschovy.
Tato úřední úschova byla jen přípravným
opatřením pro budoucí převzetí
dluhopisů.
Převzetí původních dluhopisů
dálo se až posud trojím různým
způsobem, a to: bud' výměnou za dluhopisy
moučné půjčky podle zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 308 Sb. z. a n., a částečně
také za dluhopisy konsolidační půjčky
podle vyhlášky ministra financí ze dne 11.
února 1926, č. 19 Sb. z. a n., při úpisu
těchto půjček nebo prostou výměnou
za prozatímní listy podle zákona ze dne 10.
července 1922, č. 250 Sb. z.
a n. (§ 5).
Větší část předválečných
nezajištěných dluhopisů byla tak.to
již převzata a vyměněna za dluhopisy
československé. K úplnému provedení
příslušných ustanovení mírových
smluv zbývá hlavně již jen převzetí
nezajištěných dluhopisů oněch
kategorü, kterých se z důvodů níže
vyložených netýkala výměna za
prozatímní listy. Převzaté dluhopisy
těchto kategorü budou dílem rovněž
vyměněny za nové dluhopisy (c, d, e), dílem
však hotově vyplaceny (a, b). Jsou to jednak renty
umořitelné (a, c, d),
jednak dvě kategorie obsahující vesměs
jen vinkulované dluhopisy (b, e), totiž:
a) 4 1/2% rak. státní pokladniční poukázky z r. 1914,
b) starší státní dluh z doby před unifikací z -r. 1868,
c) 4 1/2% uh. umořitelná renta z r. 1914,
d) 4% uherský vyvazovací pozemkový dluh,
e) 4 1/2% obligace
za výkup výčepních regálních
práv.
Výše citovaný zákon č. 250/1922
Sb. z. a n, zmocnil sice vládu k vyplácení
úroků i u dluhů umořitelných,
ale protože nebyly tehdy ještě rozřešeny
všechny otázky jich se týkající
a spadající do kompetence Reparační
komise, provedlo vládní nařízení
ze dne 11. prosince 1922, č. 365 Sb. z. a n., zmíněný
zákon jen co do věčných rent.
Zákon č. 250/1922 Sb. z. a n. nevztahoval se vůbec
na renty znějící na jméno nebo jinak
vinkulované, neboť finanční správa
neměla tehda ještě k převzetí
vinkulovaných rent potřebných výpisů
z knihy státního dluhu rakouského a uherského
a mimo to se z nich vyplácely již úroky podle
vládního nařízení ze dne 15.
března 1919, č. 132 Sb. z. a n. Návrh zákona
upravuje tudíž nejen ony
kategorie, které sestávají vesměs
z dluhopisů vinkulovaných a které se posud
nevyměňovaly z.a prozatímní listy,
nýbrž i převzetí vinkulovaných
dluhopisů ostatních kategorü.
Prozatímní listy podle zákona č. 250/1922
Sb. z. a n. byly již původně vydány
s omezenou dobou oběhu. Jejich poslední kupon dospěl
1./11. 1927 a nutno tedy za ně vydati definitivní
dluhopisy.
Výměna předválečných
dluhopisů za prozatímní listy jest z největší
části již provedena a zbývají
již jen některé menší posud nevyměněné
položky, za které budou vydány přímo
definitivní dluhopisy.
Návrh zákona tudíž upravuje:
I. v §§ 6 - 8 výměnu prozatímních
listů za definitivní dluhopisy náhradní
renty;
II. v §§ 9 a 10 přímou výměnu
nepřevzatých posud dluhopisů těch
kategorü, za něž se již vydávaly
prozatímní listy, za definitivní dluhopisy
náhradní renty;
III. v §§ 12 - 17 a v §§ 20 - 23 převzetí
předválečných nezajištěných
dluhopisů, za které se nevydávaly prozatímní
listy, bud' výměnou za dluhopisy náhradní
renty (§§ 12 - 17) nebo výplatou v hotovosti
(§§ 20 až 23);
IV. v §§ 18 a 19 převzetí předválečných
nezajištěných dluhopisů znějících
na jméno nebo jinak vinkulovaných všech kategorü.
Prozatímní listy byly vydány
v serüch, které odpovídají jednotlivým
kategorüm předválečného nezajištěného
dluhu. Není však již důvodu, aby tato
druhová souvislost byla i nadále zachována
a proto vykazuje náhradní renta jen kategorie úrokové
(31/2%
4% 4.2% 41/2% - § 6).
Této příležitosti používá
finanční správa k zjednodušení
appointů prozatímních listů serü
H a L, vydaných za předválečné
renty zlaté a serie J, vydané za 41/2%
uh. rentu z r. 1913, znějící na koruny, marky,
franky a libry šterlingů. Appointy 100 nedělitelné
u těchto serü se vyskytující (Kč
251.25, 502.50, 1.256.25, 2.512.50, 25.125 u serü H a L a
Kč 480 u serie J) činí potíže
při obchodu s těmito papíry. Proto zavádí
návrh zákona i u těchto kategorü pouze
appointy 100 dělitelné, při čemž
zbytek jmenovité hodnoty prozatímního
lista vyplatí se hotově. Náklad s tím
spojený není značný a činí
přibližně
u serie H a L | 320.000 Kč, |
u serie J | 80.000 Kč, |
celkem | 400.000 Kč. |
Tato částka nebude však pravděpodobně
ani zcela vyčerpána, protože zbytek, který
jest hotově vyplatiti, stanoví se na základě
součtu jmenovité hodnoty všech kusů
zároveň předložených k výměně
týmž majitelem (§ 7).
Zúročení dluhopisů náhradní
renty počíná splatností posledního
kuponu prozatímních listů, t. j. 1./11. 1927
(§ 8).
Předválečné dluhopisy, které
byly již vyměněny za prozatímní
listy, po případě za dluhopisy moučné
nebo konsolidační půjčky, byly tím
také již převzaty a závazek z nich splněn
vydáním nových dluhopisů. Hlavním
účelem návrhu zákona jest úprava
dluhopisů posud nepřevzatých.
Jak výše podotčeno,
neznamená úřední úschova dluhopisů
sama o sobě již také jejich převzetí.
Pro toto převzetí stanoví návrh zákona
v § 3 ještě další podmínky,
které jsou obdobné podmínkám zákona
č. 250/1922 Sb. z. a n. Dluhopisy musí býti
totiž označeny podle vládního
nařízení ze dne 12. března 1919, č.
126 Sb. z. a n., a nesmí býti označeny mimo
zdejší území, t. j. nesmí z nich
býti patrno, že byly uplatňovány bud'
v bloku jiného nástupnického státu
nebo ve staré cizině. Tyto podmínky platí
pro všechny případy převzetí
upravené v §§ 9 - 23 návrhu zákona
(oddíl II. - IV. důvodové zprávy).
Dluhopisy těmto podmínkám nevyhovující
nebudou převzaty a vydají se z úřední
úschovy.
Vládní nařízení č. 151
a 355 Sb. z. a n. z r. 1921 stanoví, že dluhopisy
čsl. státních příslušníků
seznamenané v cizině mají býti složeny
do úřední úschovy do 8 dnů
po převozu do tuzemska. Protože však převzetí
rent zdejších příslušníků
v cizině uložených byla od té doby upravena
dílem rozhodnutími Reparační komise,
dílem mezistátními úmluvami, nemá
ustanovení to nadále opodstatnění
a proto se zrušuje (§ 4).
Za předválečné dluhopisy, které
se vyměňovaly za prozatímní listy,
ale nejsou posud vyměněny, nebudou ovšem již
vydávány prozatímní listy, nýbrž
přímo definitivní dluhopisy příslušné
náhradní renty, t. j. dluhopisy se stejnou úrokovou
mírou jako původní dluhopis (§ 9). Pro
tuto přímou výměnu platí stejné
předpisy jako pro výměnu za prozatímní
listy ovšem se změnami, které vyplývají
z okolností, že zúročení
náhradních rent počíná 1..
listopadu 1927. Kupony rozdělené dnem účinnosti
mírových smluv se však nelámou a za
renty zlaté i za uherskou rentu z r. 1913 vydají
se jen appointy dělitelné 100 a zbytek vyplatí
se hotově (§ 10).
Všechny kategorie náhradních
rent, o kterých bylo posud smluveno, jsou renty věčné.
V některých obdobích dává však
kapitál hledající uložení přednost
rentám umořitelným, takže pak majitelé
věčných rent spatřují v jejich
přeměně na umořitelné renty
výhodu, za kterou by se své,
strany byli ochotni spokojiti se i s nižším zúročením.
Při stejném anebo ne příliš vyšším
ročním zatížení mohla by tak
finanční správa umořiti dluhy původně
neumořitelné. Návrh zákona dává
ministru financí potřebné k tomu zmocnění,
při čemž by ovšem
šlo o výměnu zcela dobrovolnou (§ 11).
Jde tu především o 41/2%
uherskou umořitelnou rentu z r. 1914 a o 4% uherský
vyvazovací pozemkový dluh.
Prvá kategorie zní na
koruny, marky, franky a libry sterlingů. Podle původního
slosovacího plánu měla býti umořena
slosováním od 1./9. 1919 do 1./3. 1974.
Obligace uherského vyvazovacího pozemkového
dluhu byly podle původního slosovacího plánu
umořitelny slosováním od 1./11.
1889 do 1./5. 1959.
Návrh zákona poskytuje za dluhopisy těchto
kategorü dluhopisy s původní úrokovou
mírou a umořitelné v létech 1929 až
1953. Zkrácení umořovací lhůty
stalo se z důvodu nepříliš značné
výše těchto kategorü (srov. přehled
ke konci důvodové zprávy).
Renta z r. 1914 má podobně jako renta z r. 1913
appointy, které jsou násobkem 480 K (20 Ł).
Z ohledu na potřebu obchodu vydají se i tu jen appointy
dělitelné 100, při čemž zbytek
jmenovité hodnoty původního dluhopisu vyplatí
se hotově podle zásad výše dotčených
(§§ 12, 13). Pravděpodobnou výši
částky, kterou bude hotově vyplatiti, možno
odhadnouti nejvýše na 300.000 Kč.
U obou kategorü náhradní umořitelné
renty počíná zúročení
1. května 1928, poněvadž k výměně
dotyčných dluhopisu bude možno přikročiti
teprve po vydání náhradních rent za
prozatímní listy, což nebude pravděpodobně
ukončeno před 1. květnem 1928 (§ 14).
Umoření jest v obou případech stejnoměrné
po 1/25
ročně a může se díti slosováním
nebo nákupem dluhopisů z trhu, ovšem pod jmenovitou
hodnotou (§ 15).
Kupony původních dluhopisů honorují
se podle stejných zásad jako u věčných
rent, t. j. u všech dluhopisů vyplatí se při
výměně úroky připadající
na kupony, které dospěly po 26./7. 1921, a narostlé
do 1./5. 1928. Výjimečně honorují
se také kupony dospělé od 1./3. 1919, od
kdy služba předválečných!dluhopisů
byla fakticky zastavena, až do 26./7. 1921. Poněvadž
tu nejde o povinnost plynoucí z mírových
smluv, nýbrž o opatření činěné
jen z důvodů ekvity, jest omezeno pouze na čsl.
státní příslušníky. Tato
zásada byla přijata'již v zákoně
č. 250/1922 Sb. z. a n. a vlastnické poměry
v den účinnosti tohoto zákona (26./8. 1922)
jsou proto rozhodné pro dosažení této
výhody. Chybí-li některý kupon dospívající
po 1. květnu 1928, musí strana jeho hodnotu
nahraditi (§ 16).
Půjčka pojišťoven z r. 191 byla již
vesměs vyměněna za půjčku konsolidační.
O výměně 41/2
% obligací za výkup výčepních
regálních práv se jedná v oddílu
IV, neboť jsou to vesměs dluhopisy vinkulované.
U dvou kategorü budou původní dluhopisy hotově
vyplaceny. Jsou to 41/2%
rak. pokl. poukázky z r. 1914 a dluhopisy staršího
státního dluhu z doby před unifikací
r. 1868.
Pokladniční poukázky měly býti
umořeny od 1./7. 1915 do 1./4. 1929. Ježto původní
slosovací lhůta by uplynula již v nejbližší
době, a protože jde o částku nepříliš
značnou (srov. přehled ke konci důvodové
zprávy), navrhuje se jejich vyplacení. Přicházejí
tu ovšem v úvahu pouze ty serie, které nebyly
vylosovány do 16./7. 1920. U takových dluhopisů
jsme povinni honorovati také
všechny kupony po tomto dni dospělé. Výjimečně
ze zmíněných již důvodů
ekvity navrhuje se také honorování kuponů
dospělých před 16./7. 1920 od 1./3. 1919
počínajíc, avšak pouze čsl. státním
příslušníkům, při čemž
rozhodují vlastnické poměry dne 26./8.
1922 (§ 20).
Serie vylosované do 16./7. 1921 nejsme povinni podle mírových
smluv převzíti. Avšak ze stejných důvodů,
pro které výjimečně honorujeme kupony
dospělé do účinnosti mírových
smluv, se navrhuje, aby byly honorovány čsl. státním
příslušníkům i dluhopisy vylosované
v roce 1919 a 1920, tedy v době, kdy Rakousko službu
předválečného dluhu fakticky zastavilo.
Tu se však vyplatí jen kapitál bez úroků.
Zmíněný důvod odpadá u serü
vylosovaných do r. 1918 a nebudou tedy vůbec honorovány.
Ustanovení o výplatě
pokladničních poukázek platí také
pro dluhopisy znějící na jméno nebo
vinkulované. Pokud při tom dojde k výplatě
úroků, platí pro ní obdobně
ustanovení § 18 o výplatě úroků
při výměně vinkulovaných dluhopisů
za náhradní rentu.
Vyplácejí-li se z takových
dluhopisů úroky podle vl. nař. č.
132/1919 Sb. z. a n.. nic se na posavadním stavu nemění
u serü neslosovaných do 16./7. 1920. Ale u ostatních
serü, jichž nepřejímáme, dlužno
další výplatu úroků zastaviti
úroky snad vyplacené od 2./1. 1919 srazí
se u serü IX a XII při výplatě
jistiny (§ 21).
Starší státní dluh z doby před
unifikací roku 1868 (výpočet jednotlivých
druhů tohoto dluhu v § 3, č. 11, vl. nař.
č. 151/1920 Sb. z, a n. není taxativní) sestává
z největší části z dluhopisů
bývalé rakouské a uherské dvorní
komory vydaných paňátkem XIX. století
a z menší části z jiných různých
dluhopisů ještě staršího původu.
Dluhopisy ty znějí na různé měny,
na malé částky a jsou vesměs vinkulovány.
Jejich celková jmenovitá hodnota činí
asi 600.000 Kč. Z technických
důvodů bylo by obtížno vydávati
za ně nové dluhopisy. Navrhuje se proto jejich splacení
a to takovým způsobem, aby vyplacená částka
umožnila percipientovi úroků zajistiti si důchod
posavadní výše. Skutečně placený
důchod bude tedy kapitalisován; na
základě úrokové míry
5% a částka takto zjištěná hotově
vyplacena. Zároveň s touto částkou
vyplatí se i případně posud nevyplacené
úroky dospělé od 1./3. 1919 (§ 22).
Při unifikaci státního dluhu roku 1868 byly
vydány dluhopisy nejméně na 50 zl. Na zbytky
50 nedělitelné byly vystaveny t. zv. dílčí
dluhopisy na 2.50 zl. a 10 zl. Proti předložení
potřebného počtu dílčích
dluhopisů byl vydáván formální
dluhopis, při čemž se vyplatily zároveň
úroky ode dne vystavení dílčího
dluhopisu.
V úřední úschově jest dílčích
dluhopisů přibližně 12.000 K jmenovité
hodnoty. Dluhopisy ty náležejí vlastně
k 4.2% a ke 4% rentě papírové a stříbrné.
Protože jde o malou částku, navrhuje se jich
hotové vyplacení. Zároveň se jmenovitou
hodnotou vyplatí, se také úroky od roku 1919
do roku 1928. Úroky tyto representují
za těchto 10 let 40% resp. 42%!. Hodnota dluhopisu na 2.50
zl. = 5 Kč činí i s úroky 7 Kč.
V tomto poměru budou dluhopisy vyplaceny. úroky
z doby před 10./7. 1920 nejsme povinni hraditi a podle
návrhu se vyplácejí úroky
již od r. 1919 (§ 23).
Dluhopisy znějící na jméno nebo jinak
vinkulované nevyměňovaly se posud za prozatímní
listy. Při podání návrhu zákona
č. 250/1922 Sb. z. a n, neměla totiž finanční
správa po ruce potřebných k tomu výpisů
z knihy státního dluhu rakouského a uherského.
Od té doby byl však potřebný materiál
pro dluhopisy rakouské již opatřen a záhy
bude opatřen i pro dluhopisy uherské. Jest proto
nyní možno vyměniti i vinkulované
předválečné dluhopisy za příslušnou
náhradní rentu.
Jmenovitá hodnota vinkulovaných dluhopisů
náhradní renty bude zníti na částky
dělitelné 100, jichž výše se určí
podle potřeby jednotlivého případu.
Z vinkulovaných dluhopisů vyplácejí
se úroky již na základě vl. nař.
č. 132 j 1919 Sb. z. a n., pokud jsou ovšem předepsány
k výplatě v tuzemsku. Na této úrokové
službě se až do výměny nic nemění,
neboť podmínky výplaty úroků
shodují se v celku s podmínkami převzetí
dluhopisů. Výměna provede se postupně
podle jednotlivých berních úřadů,
u kterých jsou dluhopisy předepsány k výplatě,
takže v úrokové službě nenastane
přerušení. Počátkem zúročení
nového dluhopisu zastaví se zúročení
původního dluhopisu. U dluhopisů předepsaných
v cizině bude zařízena
výplata v tuzemsku zároveň s jejich
výměnou za dluhopisy náhradní renty.
Výměnou vinkulovaných dluhopisů za
náhradní renty stane se vl. nař. č.
132/1919 Sb. z. a n. co do předválečného
nezajištěného dluhu bezpředmětným.
V souhlase s mírovými smlouvami
vyplatí se při této výměně
úroky dospělé od účinnosti
mírových smluv až do výměny,
leč by již byly vyplaceny bud' podle citovaného
nařízení, což bude pravidlem nebo u
rent v cizině předepsaných u cizích
pokladen. Čsl. státním příslušníkům
vyplatí se mimo to podle zásady
výše dotčené také úroky
dospělé od 1./3. 1919 do účinnosti
mírových smluv (§ 18).
Úroky z vinkulovaných dluhopisů vyplácejí
se u berních úřadů nebo u státních
pokladen bud' na úrokový platební arch nebo
na kvitanci. V jednotlivých případech poukazují
se poštovním úřadem šekovým,
čímž se manipulace zjednodušuje. Ježto
se tento způsob výplaty osvědčil,
zmocňuje návrh zákona ministra financí,
aby jej svedl obligatorně a všeobecně. Zmocnění
to týče se všech státních dluhopisů
vůbec (s 19).
Zmíněné již 41/2%
obligace za výkup výčepních regálních
práv jsou vesměs vinkulavány. Byly totiž
vydány r. 1902 uherským městům a obcím
výměnou za starší obligace, jež
tyto komuny obdržely v r. 1888 náhradou za zrušení
výčepních regálních práv.
Obec měla možnost vypověděti dluh, ale
jen se svolením ministerstva financí. Za tyto dluhopisy,
které tvoří kategorü pro sebe, bude
vydána 41/2%
náhradní renta stejného typu jako za uherskou
rentu z r. 1913, tudíž bez výhrady výpovědi,
jež jest prakticky bezvýznamná. Z povahy věcí
plyne, že v úřední úschově
j sou pravděpodobně jen dluhopisy tuzemských
obcí (§ 17).
Výměna resp. výplata předválečných
dluhopisů ostatních kategorü a výměna
dluhopisů vinkulovaných vůbec bude podrobněji
upravena vládním nařízením,
které také blíže určí
modality slosování umořitelných náhradních
rent (§ 25).
V zájmu pořádku jest vhodno stanoviti pro
uplatnění nároku na výměnu
dluhopisů nebo jejích výplatu propadnou lhůtu,
pro jejíž určení byla rozhodující
okolnost, že poslední kupon prozatímního
listu k 1./11. 1927 promlčuje se 1./11. 1933. Lhůta
pro výměnu prozatímních listů
nemůže tedy skončiti před tímto
dnem. Proto se doporučuje stanoviti tuto lhůtu do
konce roku 1933. Táž lhůta platí pro
ostatní případy výměny a výplaty
v hotovosti (§ 24).
Především bude nutno
vydati náhradní renty za prozatímní
listy. Poněvadž tu jde o výměnu technickou
bez správního rozhodování, bude v
podrobnostech upravena vyhláškou ministra financí.
Přímá výměna nepřevzatých
posud dluhopisů těch kategorü, za něž
se již vydávaly prozatímní listy, provede
se stejně jako výměna za prozatímní
listy, podrobně upravená vládním nařízením
č. 365/1922 Sb. z. a n., takže tu zákon nebude
vyžadovati zvláštních prováděcích
předpisů.
Výši předválečných dluhopisů,
které budou podle tohoto zákona převzaty,
nelze předem přesně určiti. Do úřední
úschovy připlynou ještě dluhopisy v
důsledku různých mezistátních
ujednání a s druhé strany nebudou převzaty
dluhopisy v úřední úschově,
nevyhovují-li ostatním podmínkám.
O důsledcích navrhovaného zákona,
pokud jde o nové emise státních dluhopisů,
podává přibližný obraz následující
přehled:
|
|
| |
31/2%
4% 4.2% 41/2% | 14,000.000
1.904,000.000 216,000.000 7,000.000 | 2,000.000
726,000.000 134,000.000 18,000.000 | 16,000.000
2.630,000.000 350,000.000 25,000.000 |
2. Náhradní renty umořitelné: | |||
4%
41/2% | -
- | 47,000.000
34,000.000 | 47;000.000
34,000.000 |
celkem | 2.141,000.000 | 961,000.000 | 3.102,000.000 |
Zbytky appointů 100 nedělitelné Rak. pokladniční poukázky | 700.000 | Kč |
a) neslosované do k 16./7. 1920
b) slosované do 16./7. 1920 Starší státní dluh Dílčí dluhopisy | 3,360.000
1,659.000 360.000 17.000 | Kč
Kč Kč Kč |
celkem. | 6,096.000 | Kč. |
V důsledku provedení zákona budou vydány
nově dluhopisy ve jmenovité hodnotě ca 961,000.000
Kč. Avšak více než polovina této
částky připadá na dluhopisy vinkulované,
které zpravidla nejsou předmětem obchodu.
Na částky potřebné k vyplacení
kapitálu i úroků podle tohoto zákona
bylo ve státním rozpočtu na rok 1928 pamatováno.
Vláda doporučuje, aby návrh byl přikázán
v poslanecké sněmovně i v senátě
výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému
k podání zprávy ve lhůtě co
nejkratší.
Ministr financí: | |
Dr Engliš v. r. |