II. volební období. |
Der Entwurf der Regierungsverordnung zur Verwaltungsreform erregt aus begreiflichen Gründen das größte Interesse weitester Kreise, Seinen Bestimmungen kommt größte Tragweite zu, denn diese Verordnung erscheint umso wichtiger, als sie bestehende Gesetze und Verordnungen abändert oder ganz aufhebt, und somit einen schweren Eingriff in das Leben der Staatsbürger darstellt, Wenn auch der Artikel 10, Abs. 6 des Gesetzes vom 14. Juli 1927 Nr. 125 S. d. G. u. V. die Regierung verpflichtet, die in Rede stehende Verordnung über das Verwaltungsverfahren beiden Häusern der Nationalversammlung zur Genehmigung vorzulegen, so kann darin doch eine gesetzliche Regelung nicht erblickt werden, da diese nicht verfassungsmäßige Behandlung und sogar die nachträgliche bloße Genehmigung dem ,Parlamente keine Einflußnahme auf den Inhalt der Verordnung ermöglichen und die Regierung durch die Genehmigung der Häuser lediglich von einer gewissen Verantwortlichkeit befreit werden würde, Daher kann eine Verordnung von so weittragender Bedeutung nicht allein dem Ermessen der Regierung oder eines Ministeriums anheim gestellt werden, sondern eine Überprüfung vor der Hinausgabe durch das Parlament ist wohl, wenn überhaupt jemals, so ganz besonders in diesem Falle notwendig, gerechtfertigt und selbstverständlich. Die ernstesten Gründe der Zweckmäßigkeit sprechen in diesem Falle gegen den Verordnungsweg und fordern gebieterisch den Weg der Gesetzgebung.
Die Gefertigten richten daher die An frage
an den Herrn Vorsitzenden der Gesamtregierung, ob er geneigt ist,
zu verfügen, daß der Entwurf der Verordnung über
das Verwaltungsverfahren dem Parlamente zur Berufung und Beschlußfassung
durch den verfassungsrechtlichen Ausschuß ehestens vorgelegt
werde?
Prag, am 1.
Feber 1928.
II. volební období. |
Návrh vládního nařízení ke správní reformě budí z pochopitelných důvodů největší zájem nejširších vrstev. Jeho ustanovení mají nesmírný dosah, neboť toto nařízení jest tím důležitější, že mění nebo zcela ruší platné zákony a nařízení a tedy zasahuje těžce do života státních občanů. I když článek 10, odst. 6 zákona ze dne 14. července 1927, číslo 125 Sb. z. a n. ukládá vládě, aby dotčené nařízení o správním řízení předložila ke schválení oběma sněmovnám Národního shromáždění, přec nelze v tom spatřovati zákonné úpravy, neboť toto projednání neshodující se s ústavou a dokonce pouhé dodatečné schválení neumožňuje sněmovně žádného vlivu na obsah nařízení a vláda tím, že dosáhne schválení sněmoven, bude pouze zbavena určité odpovědnosti. Proto nařízení tak dalekosáhlého významu nemůže býti ponecháno pouhému uvážení vlády nebo ministerstva; nýbrž je-li vůbec někdy, pák zvláště v tomto případě je zajisté nutné, odůvodněné a samozřejmé, aby než bude vydáno, bylo přezkoumáno sněmovnou. Nejvážnější důvody účelnosti v tomto případě mluví proti nařízení a naléhavě vyžadují formy zákona.
Podepsaní táží se tedy pana předsedy
vlády, je-li ochoten naříditi, aby návrh
nařízení o správním řízení
byl co nejdříve předložen sněmovně,
aby jej ústavněprávní výbor
projednal a o něm se usnesl.
V Praze dne 1 února 1928.