II. volební období. | 5. zasedání |
Již delší dobu jsou v tisku zprávy, že v ministerstvu školství a národní osvěty je vypracován návrh zákona o reformě školské správy, jímž se novelisuje zákon z r. 1920 č. 292 Sb. z. a nař.
Poněvadž zprávy mluvily o přesných podrobnostech a byly otiskovány i v listech vládních stran, je pochybnost o existenci připravovaného návrhu úplně vyloučena. Některé listy vládní většiny pouze si stěžovaly, že chystaná předloha byla předčasně veřejnosti prozrazena.
Tato okolnost měla však ten užitečný následek, že se o předloze mohly vysloviti ony kruhy, jež při jejím sdělávání byly vládou a ministerstvem školství úplně opominuty, ale jež mají nejen zájem, leč i plné právo při tak dalekosáhlém kroku v otázce školy být slyšeny.
Jsou to v prvé řadě rodiče a učitelské organisace, nemluvě ani o politických správách a samosprávných korporacích.
Bez součinnosti těchto složek, bez anket, zcela tajně vypracovala vysoká reakční byrokracie návrh, jenž oprávněně způsobil ve veřejnosti krajní pobouření a odpor. Sta protestů z řad rodičů, učitelských organisací, samosprávných korporací, celé serie článků v časopisech a školských odborníků jsou odpovědí vládě a ministerstvu školství. A to je teprve počátek odporu, jenž bude stupňován k odražení smělého reakčního útoku na školství, jakým beze sporu je chystaná vládní předloha.
Buržoasie usiluje o stabilisaci kapitalistického řádu. Činí tak na úkor pracujících vrstev, za cenu jich většího hospodářského oslabení a zotročení.
Toto úsilí spojuje s upevněním své politické moci. Vylučuje lid z posic, jichž si dobyl v revoluční vlně po válce, porušuje princip všeobecného hlasovacího práva (odnětí volebního práva vojínům, zavedení jmenovacího práva do zemských a okresních zastupitelstev), zesiluje vliv zejména vysoké byrokracie a ozbrojeného četnického policejního aparátu.
Upevňování kapitalistického režimu, upevňování moci buržoasie znamená vládu reakce nejen na poli hospodářském, ale i sociálním a kulturním.
Je zřejmé, že tyto reakční snahy jsou namířeny v prvé řadě proti dělnické třídě a mají za účel spoutat a zotročit ji hospodářsky, sociálně i kulturně.
Škola, učitel, výchova dětí dělnických rodičů má býti dána do rukou byrokracie a církví, zejména katolického kněžstva, jako jistých opor sociální i kulturní reakce.
Chystaný vládní návrh zákona o školské správě je vybudován na principu zbyrokratisování a zklerikalisování školy a učitele. Pomíjí zásadu volitelnosti a potlačuje zásadu jmenování. Předstihuje reakční zákony z doby starého Rakouska. Vyřazuje úplně vliv rodičů, omezuje vliv učitelů a samosprávných korporací. Za to dává školu i učitele úplně do rukou reakční byrokracie a zástupců církví, zejména katolickému kněžstvu.
Chystaná reforma je kulturním skandálem, nehoráznou troufalostí, políčkem i všem měšťácko-pokrokovým názorům na školu a její poslání, ještě větším políčkem však dělnickému hnutí, jež má na škole a výchově veliký zájem.
Toto ohromné hnutí nedá si líbit, aby děti dělníků byly obětí byrokraticko-klerikální reakce.
Ptáme se pana ministra:
1. Jest pan ministr ochoten prohlásiti, že připravovaný návrh na školskou reformu definitivně odmítl?
2. Jest pan ministr ochoten svolati anketu složenou ze zástupců rodičů, jež by vyslaly politické strany a zástupců organisací učitelských a prohlásiti, že její usnesení budou závaznými směrnicemi pro vládní návrh?
3. Jest pan ministr ochoten prohlásiti, že je mu vůle
ohromné většiny rodičů, učitelů
a celé dělnické třídy více
než reakční a protilidové snahy několika
byrokratů a katolického kněžstva?