II. volební období. | 5. zasedání. |
Státoprávní poměry republiky Československé jsou určeny česko slovenským právním řádem. Stěžejní a nejvyšší normou československého právního řádu jest jedině ústavní listina republiky Československé, uvozená zákonem ze dne 29. února 19 2, č. 121 Sb. z. a n., schváleným Národním shromážděním jednohlasně i všemi zástupci slovenskými.
Paragraf 3. této ústavní listiny stanoví:
ťÚzemí Československé republiky tvoří jednotný a nedílný celek, jehož hranice mohou býti měněny jen ústavním zákonem a jednotnost a nedílnost území Československé republiky jest tudíž právně trvalá, časově neomezená.
Stejně trvalý charakter má i československý právní řád.
Jest proto bez právní opory domněnka, že pro jitím určité doby mohlo by nastati na území státním nebo některé jeho části v ohledu státoprávním nějaké vacuum juris.
31. říjnem 1928 nepřetrhne se nijak právní kontinuita našeho právního řádu, a nenastane v žádné části Československé republiky bezprávní stav nebo snad stav, jejž by nebylo lze jinak změniti než sebeurčovacím právem.
Platí a budou nadále platiti platné zákony, jež jsme sami dali a jež měněny mohou býti pouze ústavou předepsaným způsobem.
Vládě přísluší ústavní povinnost prováděti zákony a dozírati na jejich zachovávání.
Proto vláda se vším důrazem odmítá
názory projevené v novinářském
článku, v interpelaci blíže vyznačeném,
jenž neposloužil nijak prospěch u. a bezpečnosti
našeho společného státu.