II. volební období | 5. zasedání |
I. posl. Hackenberga a soudr. min. spravedlnosti o zabavení časopisu ťSozialdemokratŤ,
II. posl. inž. Junga, Wenzela a druhů min. pro obchod, průmysl a živnosti o škodlivé cenové politice papírnického kartelu v Československu,
III. posl. Nitsche a druhů min. vnitra o častém zatýkání cizích státních občanů,
IV. posl. Mayera a druhů min. financí, že chebská berní správa, přijímajíc podaná přiznání, odpírá vydávati dvoujazyčná potvrzení a používati dvoujazyčného úředního razítka,
V. posl. Moudrého, dra Uhlíře, Sladkého a druhů vládě o projevu sekčního šéfa Mlčocha k deputaci učitelské,
VI. posl. Bergmanma, Zeminové a druhů vládě o výplatě činovného skupiny C podle odst. 8 § 12 plat. zákona č. 103 z roku 1926,
VII. posl. Bermanna, Buřívala, Špatného, Riedla a druhů vládě o poměrech železničních zaměstnanců v Karlových Varech,
VIII. posl. Bergmanna, Špatného, Zeminové a druhů min. vnitra o poměrech stráže bezpečnosti v Karlových Varech,
IX. posl. Buřívala, dra Uhlíře a druhů min. pošt a telegrafů o nedostatečném autobusovém spojení mezi nádražím Svatoňovice-Úpice a městem Úpicí s připojenými obcemi;
X. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko a soudr. min. předsedovi o výhružkách předsedy Státního pozemkového úřadu v rozpočtovém výboru senátu vůči členům N. S.,
XI. posl. Koudelky, inž. Nečase, Bečko, Biňovce, A. Chalupy a soudr. vládě o novém zdražení cukru cukrovarským kartelem,
XII. posl. V. Beneše, V. Jaši a soudr. min. školství a nár. osvěty o výrocích odborového přednosty Mlčocha v ministerstvu školství a nár. osvěty,
XIII. posl. Chlouby, Štětky a soudr. min. vnitra o nesprávném rozdělování podpor pro postižené živelními pohromami politického okresu náchodského, zejména v obci Světlé,
XIV. posl. Chvojky, Pechmanové, Davida a druhů min. spravedlnosti o justičních poměrech v obvodu krajského soudu jičínského,
XV. posl. K. Riedla a druhů min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy o ťkontroleŤ státních lázní,
XVI. posl. inž. Junga, Knirsche a druhů min. zahraničních
věcí o československých dodávkách
zbraní a střeliva k rozdmychováni občanské
války v Číně.
Úvodní článek časopisu Sozialdemokrat
ze dne 10. prosince 1927 Korupce a svoboda tisku byl na několika
místech zabaven. Zabavené odstavce zněly
takto:
Budeme se střežiti tvrditi, že se našel žalobce jen proto, poněvadž obžalovaní měli smůlu, že strana za nimi stojící nepatří již k vládní většině. Nikoliv, taková tvrzení, pochybující o mravní čistotě držitelů moci, jsou nás naprosto daleka již se zřetelem na netykavkovou citlivost censorovu. Dovolujeme si jen zcela skromě zdůrazniti, že to byli příslušníci strany zjevně oposiční, pro které se nyní přece našel žalobce, kdežto pro leckteré jiné se ještě hledá.
Překvapiti může nanejvýš jen mírný
rozsudek. Úhrn škody, o kterou jde, činí
77 milionů, proti tomu úhrnný výměr
trestu, jenž byl uložen třem obžalovaným,
činí 26 měsíců těžkého
žaláře nepodmíněně, kdežto
dva další obžalovaní vyvázli úhrnem
s 8 měsíci žaláře. Výměře
trestu není na prospěch, srovnává-li
se s těžkými tresty, které se často
ukládají obžalovaným v politických
procesech, ačkoliv se těmi tresty trestají
většinou jen slovní přestupky, kdežto
zde byla státu způsobena skutečná
a ohromná škoda. Že to jsou často komunisté,
kteří musí pociťovati plnou tíhu
zákona, tím se věc nestává
stravitelnější. V jednom případě,
o kterém byla řeč také ve sněmovně,
byl komunistický řečník pro jakýsi
ostatně špatně prokázaný projev,
prvním soudem odsouzen k měsíčnímu
vězení, nejvyšší soud však
zvýšil trest na 5 měsíců. 5 měsíců
pro slova pronesená v ovzduší schůze
- 26 měsíců třem obžalovaným
pro 77 milionů. Co to jest v prvním případě,
nechceme blíže označovati, v posledním
případě však nelze trest považovati
ani za dostatečné zadostiučinění,
ani za odstrašování jiných korupčníků
...
... Když z některé banky nebo z jiného
peněžního ústavu začíná
vystupovati pronikavý zápach, můžeme
býti jisti, že policejní ředitelství
ihned poctí noviny výzvou, kterou je na rozkaz státního
zastupitelství varuje, aby o tom neuveřejňovaly
žádných zpráv, neboť by jinak byly
zabaveny. Ať je to pravda nebo není, poručenský
úřad tisku ve svobodné republice nečiní
zde výjimky. Banky a peněžní ústavy
všeho druhu jsou nedotknutelné a hotovo ...
... Ale pro finanční ústavy, které
měšťácká vláda vybavila
zvláštními výsadami, dělá
státní zástupce ještě něco
zvláštního ...
... Ale pro finanční ´ústavy, které
měšťácká vláda vybavila
zvláštními výsadami, dělá
státní zástupce ještě něco
zvláštního ...
... Svoboda tisku, dokonce spoutaná na nohou a rukou trýznivým
tiskovým zákonem, jest ničím, ohled
na finanční kapitalisty, i na ty, kteří
se proviní nekalými manipulacemi, jest vším.
Policejními výstrahami, které se staly zvykem,
mají býti časopisy zastrašeny, zneklidněny
a zakřiknuty...
V témže čísle bylo v článku
Rovni mezi rovnými zabaveno toto místo:
Lex Perek stal se pro Moravu kletbou, neboť školní
úřady ho užívaly soustavně k
odnárodňování německých
dětí. V lidu se ovšem hromadí nenávist
a roztrpčení, zmizí každý cit
pro právo, vidí-li denně, jak se právo
potlačuje ve prospěch silnějších.
Nemůže býti ani řeči o tom, že
by se s Němci nakládalo stejně.
Toto zabavení jest jistě rekordním výkonem
československé censury a poskytuje rázovitý
obrázek ke tvrzení pana ministra spravedlnosti v
rozpočtovém výboru, že příčinou
stoupajícího počtu zabavení není
přísnější provádění
censury, nýbrž ostřejší psaní
tisku. Velice bychom prosili pana ministra spravedlnosti, aby
nám podal autentickou interpelaci pojmu ostřejšího
psaní a při tom neopomenul přihlížeti
k tomu, jak psaly časopisy jeho vlastní strany v
době, kdy tato strana byla ještě v oposici.
Tážeme se tedy pana ministra, schvaluje-li uvedené
zabavení?
V Praze dne 13. prosince 1927.
Výstřelky v cenové politice papírnického
kartelu v Československu těžce poškozují
čím dále tím více knihtiskařskou
živnost. Zde zvláště dlužno upozorniti,
že papírnický kartel stejnou dřeva prostou
látku, ze kterou zdejší knihtiskaři
musí platiti 695 Kč za kg, dodává
do Rakouska za 420 Kč. Úspěšným
prostředkem, jak čeliti škodlivé cenové
politice papírnického kartelu v zájmu knihtiskařů
a kamenotiskařů, průmyslu zpracovávajícího
papír a jejich zákazníků bylo by především
zrušiti nebo aspoň zmírniti dovozní
clo na papír, aby bylo lze účinně
čeliti svévolné cenové politice papírnického
kartelu na domácím trhu soutěží
papíru rakouského a německého. Mimo
to jest nezbytně nutno, aby byly zřízeny
kartelové zkušební komise, složené
paritně z výrobců a ze spotřebitelů,
které by pracovaly pod dohledem živnostenského
úřadu, aby dozíraly na výstřelky
ve tvoření cen kartelu, je zkoumaly a zamezovaly.
Interpelanti táží se tedy pana ministra:
1. Jest ochoten ihned účinně vystoupiti proti
škodlivé cenové politice papírnického
kartelu snížením dovozního cla na papír
a volnou zahraniční soutěží na
domácím trhu?
2. Jest ochoten účinně čeliti výstřelkům
ve tvoření cen kartelu zřízením
kartelových zkušebních komisí složených
paritně z výrobců a spotřebitelů,
které by pracovaly pod dohledem úřadů?
V Praze dne 12. prosince 1927.
V poslední době stává se stále
hustěji, že cizí maďarští
státní občané, přejdou-li přes
hranice, jsou zatčeni a po týdny nevinně
drženi ve vazbě, ač se vykáží
řádnými listinami. Tak dne 14., t. m. byl
dán v Bratislavě do vazby příslušník
vážené bratislavské rodiny Bedřich
Grüneberg, maďarský státní příslušník,
který si přišel domů uspořádati
rodinné záležitosti. Několik dní
před tím byl na maďarských hranicích
zadržen inženýr Desider Szilagyi, vyslechnut
a podle špatného překladu tlumočníkova
nevinně dán do vazby.
Vyšetřování v takovýchto případech
trvá obyčejně několik týdnů
a nejen bezdůvodně omezuje svobodu, nýbrž
působí i jiné nenahraditelné ztráty
nevinně zatčeným.
Tážeme se tedy:
Ví pan ministr o častých přehmatech bezpečnostních úřadů, hlavně na maďarských hranicích?
Jest pan ministr ochoten naříditi, aby nevinně
zatčení byli ihned propuštěni, a uložiti
činitelům pohraniční a bezpečnostní
služby, aby v podobných případech jednali
s větší šetrností a opatrností?
V Praze, dne 16. prosince 1927.
U chebské berní správy přes výslovná
ustanovení jazykového zákona zahnízdil
se nešvar, že se stranám, když odevzdávají
podání, vydává potvrzení přitisknutím
pouze českého razítka. Když konečně
kdysi kterási německá strana žádala
dvojjazyčné potvrzení, bylo jí to
výslovně odepřeno. Také její
poukaz, že podle jazykového zákona má
se ve styku se stranami používati dvojjazyčného
úředního jazyka neměl úspěchu
a úřad se výslovně zdráhal
takového razítka použíti. Stalo se,
že strana od úřadu odešla, neobdrževši
žádaného potvrzení.
Podepsaní se táží:
1. Jest pan ministr financí ochoten co nejrychleji učiniti
opatření, aby jeho úřady byly poučeny
o povinnostech, které mají vůči stranám
podle ustanovení jazykového zákona?
2. Jest pan ministr financí ochoten ihned naříditi,
aby v německých územích úřady
ve styku se stranami užívaly aspoň dvoujazyčného
úředního razítka?
V Praze, dne 16. prosince 1927.
Podle novinářských zpráv, dosud nikde
nevyvrácených i podle soukromých sdělení
vyslovil se pan sekční šéf Mlčoch
k deputaci učitelů strany republikánské,
když u něho protestovala proti zamýšlené
reformě školní správy, o učitelstvu
jako celku způsobem urážlivým a ponižujícím.
Poněvadž učinil tak v souvislosti s kritikou
zamýšlené správní reformy školské,
nabývá jeho výrok širokého významu
politického a dlužno jej vztahovati i na ty kruhy,
které v souhlase se zmíněnou deputací
odmítají tuto osnovu pro reformu školské
správy tak, jak byla v resortu pana sekčního
šéfa Mlčocha vypracována.
Podepsaní spatřují v tomto projevu nejen
bezohlednou urážku stavu, jemuž je svěřena
výchova národa, nýbrž i strohou a nevybíranou
polemiku proti těm politickým názorům,
které se nekryjí se zásadami tvůrců,
po případě inspirátorů zmíněné
osoby.
Podepsaní protestují proti tomuto postupu vysokého
úředníka ministerského co nejostřeji
především z toho důvodu, že by
pokládali za nebezpečný předpoklad
pro vývoj vztahů mezi občanstvem a státní
správou, kdyby nejvyšší představitelé
státní správy si dovolovali pronášeti
k deputacím občanstva projevy povahy politicko-stranické
takovým způsobem, jak se stalo v tomto případě.
Při tom podotýkáme, že tento názor
nijak se nedotýká úcty před jakýmkoliv
soukromým a osobním přesvědčením
kteréhokoliv representanta naší správy.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní:
1. Zda jest vládě a především
panu ministrovi školství znám tento projev?
2. Zda lze uvésti v soulad projevy tohoto druhu s povinnostmi
i úkoly nestranné a spravedlivé správy
státní?
3. Zda lze připustiti, aby odpovědnost za přípravné
práce legislativní přenášena
byla s ministra na úředníka, jenž svým
projevem opouští nestranné postavení
činitele na vedoucím místě správy
státní a podniká polemické výpady?
V Praze dne 17. ledna 1928.
Ministerstvo financí vydalo pod čj. 17186-2/VII-20/27
vysvětlivky o výplatě činovného
zaměstnancům ve skupině míst D, mají-li
dítky za účelem vzdělání
mimo svoje bydliště. Podle nich přísluší
zaměstnanci vyšší činovné
jen tehdy, když na dítě přísluší
zaměstnanci výchovné, když dítě
jinak žije s otcem ve společné domácnosti
(v době prázdnin a pod.) a je-li otec nucen dítě
pro vzdělání vydržovati na bytě.
Tyto všechny podmínky musí býti splněny.
Až posud odpovídá tento výnos odst.
8. § 12 plat. zákona č. 103/1926. Ministerstvo
financí však ustanovuje dále, že vydržováním
na bytě se rozumí nejen poskytování
oděvu a školních pomůcek, nýbrž
také hrazení nákladu na ubytování
a stravování dítěte, mimo otcovu domácnost.
Za vydržování nepovažuje se podle vysvětlivek,
jestliže dítě je ubytováno a stravováno
u příbuzných a pod. zdarma. Kromě
toho má se přihlížeti při posuzování
oprávněnosti nároku k tomu, zda výdaje
na dítě podstatně převyšují
náklady, které by vznikly, kdyby dítě
zůstalo v otcově domácnosti.
Tento dodatek jest nezákonný a není ministerstvo
financí nijak oprávněno podobné normativní
předpisy, zákonu odporující, vydávati.
Odstavec 8. § 12. citovaného zákona jasně
stanoví podmínky, za jakých se vyšší
činovné přiznává a není
ministerstvo financí nijak oprávněno tyto
zákonné podmínky samovolně rozšiřovati.
Zpráva sociálně politického výboru
k vládnímu návrhu citovaného zákona
na str. 98 jasně říká, co měl
zákonodárce na mysli a není tudíž
ministerstvo financí oprávněno nějak
úmysl zákonodárcův zúžiti.
Při projednávání platového
zákona bylo prohlášeno zástupcem vlády,
že opatření odst. 8. § 12. vztahuje se
i na dítky, které dojíždějí
drahou aneb jinak mimo své bydliště do školy
neb do učení.
Citovaný odstavec zprávy sociálně
politického výboru praví:
Zavedením skupiny míst D jsou postiženi zejména
zaměstnanci v malých obcích, kteří
jsou nuceni vydržovati děti pro vzdělání
mimo své bydliště a proto výbor snažil
se jejich situaci ulehčiti vsunutím nového
odstavce (8.) do § 12., který má míti
platnost všeobecnou.
Má-li míti odstavec 8. § 12.. platnost všeobecnou,
pak nepřísluší zkoumati, co nutno rozuměti
vydržováním na bytě, nýbrž
stačí již sám fakt, že dítě
je na vzdělání mimo bydliště
zaměstnancovo, nelze zkoumati, zda je ubytováno
a stravováno event. zdarma a již dokonce nelze přihlížeti
k tomu, zda výdaje na dítě podstatně
převyšují náklady, které by vznikly,
kdyby dítě zůstalo v otcově domácnosti.
Zákon to nepředpisuje a také zákonodárce
to předepsati nemínil, jak z citované zprávy
jest patrno. Jest proto toto opatření ministerstva
financí zřejmě v rozporu s jasným
zněním zákona i s úmyslem zákonodárcovým
a nutno je jako nezákonné zrušiti.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní:
1. Jest vláda ochotna citovaný výnos ministerstva
financí čj. 17.186-2/VII-20/1927 zrušiti a
přiznávati vyšší činovné
podle odst. 8. § 12. zákona č. 103/1926 všeobecně
bez zbytečných potíží a formalit,
jak to měl na mysli zákonodárce?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila aneb zaříditi
hodlá?
V Praze dne 17. ledna 1928.
V Karlových Varech jest toho času 50 železničních
zaměstnanců, kteří naléhavě
potřebují bytu. Jest těžko vypověděti,
jak bídně žijí tito lidé. Vedle
nich jest tam přes 100 smluvních zaměstnanců,
z nichž někteří budou přejmenováni
na stálé a hodlají si rovněž
založiti svoji domácnost, nemají však
kde bydleti.
Zákonem č. 103 Sb. z. a n. byly Karlovy Vary zařazeny
do skupiny B činovného. Budova nádraží
Karlovy Vary horní nádraží stojí
však na území obce Rybáře, ale
již prostranství před nádražím
je v katastru karlovarském a většina železničních
zaměstnanců bydlí v Karlových Varech.
Stanice Karlovy Vary horní nádraží jest
co do významu a poslání skutečně
hlavním nádražím karlovarským,
neboť veškerá frekvence odbývá
se výhradně na horním nádraží.
Na základě § 12. platového zákona
vyplácí se však zaměstnancům
horního nádraží od 1. října
1926 pouze činovné skupiny C, kdežto zaměstnancům
dolního nádraží činovné
skupiny B. V roce 1926 pouze činovné skupiny C,
kdežto zaměstnancům dolního nádraží
činovné skupiny B. V roce 1926 úředním
listem č. 40 byla obě nádraží
sloučena pod jednu správu a zaměstnanců
se používá se střídavě
na obou nádražích, ale mají různé
činovné.
Jelikož bídné platy nedosahují daleko
výše tamních potřeb životních
a běžných hospodářských
potřeb, jest nevyhnutelně třeba přiznati
státním a železničním zaměstnancům
zvláštní lázeňské přídavky,
které za Rakouska již v Karlových Varech vypláceny
byly.
Všichni smluvní dělníci, konající
již několik roků službu na systemisovaných
místech, nebyli přejmenováni na stálé
a výnos č. 2283/2III-25 o zvýšení
mzdy smluvním zaměstnancům, nebyl rozšířen
též na smluvní dělníky, přikázané
stanicím a výtopnám a mzda jak smluvním
tak výpomocným dělníkům zvýšena
nebyla.
S denní mzdou 23.50 Kč na stanici a 30 Kč
u vrchní stavby nelze ve světových lázních
žíti, nýbrž jen živořiti.
Z toho důvodu táží se podepsaní
vlády:
1. Je-li ochotna postaviti dostatečný počet
obytných domů pro železniční
a státní zaměstnance v Karlových Varech?
2. Je-li ochotna se zpětnou platností od 1. ledna
1926 upraviti jednotně činovné státních
a železničních zaměstnanců v
Karlových Varech a obcích sousedních podle
zmocnění, daného jí §em 12. plat.
zákona a zařaditi všechny tyto obce do skupiny
míst B činovného, zejména obě
nádraží v Karlových Varech, horní
i dolní?
3. Je-li ochotna přiznati železničním
a státním zaměstnancům ve světových
lázních, zejména v Karlových Varech,
zvláštní lázeňské přídavky?
4. Je-li ochotna všechny železniční smluvní
dělníky v Karlových Varech stálými
dělníky jmenovati a rozšířiti
platnost výnosu č. 2283/2III-25 i na smluvní
dělníky, přikázané stanicím
a výtopnám a zvýšiti denní mzdu
těchto dělníků?
5. Je-li ochotna sděliti podepsaným, co v této
věci zařídila aneb zaříditi
hodlá?
V Praze dne 17. ledna 1928.
Podmínky životní v Karlových Varech
jsou čím dále tím více nesnesitelnější.
Sám statistický úřad podává
výkaz drahoty potravin a všichni vládní
činitelé sami, jsouce lázeňskými
hosty v Karlových Varech, cítí panující
tam drahotu. Veškeré časopisy upozorňují
zvláště na drahotu v Karlových Varech.
Stálí obyvatelé musí vše platiti
právě tak draho, jako lázeňský
host, ač jeho příjmy jsou ve skutečnosti
ještě menší než v Praze, kde životní
potřeby jsou o 25-30 % levnější.
Poměry bytové jsou přímo strašlivé.
Majitelé domů celoročnímu nájemníkovi
byt nepronajmou proto, že v době lázeňské
sezony pronajmou jednu postel až za 200 Kč denně
a vydělají za krátkou dobu mnohem více,
než by mohli od celoročního nájemníka
žádati za celý rok.
Obzvláště zaměstnancům státním
a policii nepronajme nikdo bytu. Podaří-li se již
někomu byt získati, je to buď podkrovní
světnice, zde zvaná mansarda, která se v
zimě nevytápí, anebo nezdravý sklepní
byt a to ještě jen za nájemné 300 až
400 Kč měsíčně.
K tomu uvádíme několik markantních
případů: Nadstrážník Alexandr
a Minařík žijí již přes
rok odloučeně od rodiny, poněvadž nemohou
přes usilovnou snahu nalézti v Karlových
Varech neb okolí bytu, nebo zaplatiti ohromné nájemné
v novostavbách na několik let napřed. - Nadstrážník
Rajman platí z bytu v Bohaticích u Karlových
Varů, pozůstávajícího z kuchyně
a 1 pokoje, skoro 400 Kč měsíčně.
Nadstrážník Fritsche 300 Kč měsíčně,
nadstrážník Sobotka z bytu o 2 vlhkých
místnostech, vzdáleného 1 hodinu cesty od
Karlových Varů, který teprve po celoročním
hledání nalezl, 200 Kč měsíčně.
Strážník Staněk bydlí s nemocným
děckem a nemocnou ženou v tmavé vlhké
nádvorní místnosti. Strážník
Frýdl žil dva roky odloučeně a nyní
bydlí v podnájmu o 1 místnosti a tak to jde
dále.
Jak potom vypadá život rodin, žijících
léta odloučeně nebo které musí
celou třetinu gáže dáti za byt, lze
si představiti. za těchto podmínek není
možno vychovávati státu zdravé občany
a vykonávati namáhavou a nejvýš vysilující
službu policejní ve dne v noci, v parnu i dešti
a neznající žádného svátku
ani neděle.
V Karlových Varech, ve světovém lázeňském
městě, sjedou se nejbohatší cizinci
z celého světa a stát žádá
od svých zaměstnanců větší
výkonnost, jiné chování a representaci
vůči cizincům. Zde musí ovládati
každý několik jazyků a bezpodmínečně
se vyžaduje znalost aspoň řeči státní
a řeči obyvatelstva, t. j. německé.
Zákonem zaručená osmihodinná doba
pracovní neplatí pro policejní zaměstnance,
zvláště v době sezony. V době,
kdy zákon zaručuje všem státním
zaměstnancům dovolenou na zotavenou, nemůže
ji míti policejní zaměstnanec. Obdrží
ji teprve v době zimní a k tomu ani o den delší,
ačkoliv to zákon připouští. Právě
v době, kdy jiným je poskytnuta možnost zotaviti
se, žádá zde stát zvýšenou
službu za odměnu 6-10 Kč a to třeba
i po dobu deseti hodin. Na místo volného času
koná se pak mimořádná služba
za odměnu 1 Kč za hodinu.
Karlovy Vary prohlašují se oknem republiky a proto
v zájmu representace státu nutno, aby zaměstnanci
chodili čistě oblečeni jak ve službě,
tak i mimo službu. Spotřeba stejnokroje je bezesporně
větší, než všude jinde a než
v Praze samotné. Samo ministerstvo obchodu přiznalo
zvýšení odměn krejčím
za ušití stejnokroje oproti Praze, ale oděvní
paušál zaměstnancům zvýšen
nebyl. Jinde nosí stráž hnědé
rukavice, zde je nařízeno nošení bílých
rukavic nejen ve dne, ale i v noci, opět v zájmu
representace. Že tyto jsou dražší a nutným
praním se dříve zničí, je nesporné.
Takovýchto mimořádných vydání dalo by se uvésti ještě více. Vláda rakouská své zřízence v lázních lépe šatila a odměňovala je dvojitými dietami. Sama obec karlovarská uznala, že je nutno ve světovém lázeňském městě míti stráž representativní a z toho důvodu byla městská policie mnohem lépe honorována, nežli jiní městští zaměstnanci a lépe odívána. Strážník obdržel při nastoupení dva úplné stejnokroje s 3 páry rukavic, prádla a obuvi; dále 1 občanský salonní kompletní oblek. Na udržování stejnokroje dostával každý jednotlivec 3000 Kč ročně.
Státní policie obdrží při nastoupení
jednu špatnou uniformu a na udržování
její 800 Kč ročně. Jak za těchto
poměrů může se od stráže
požadovati, aby alespoň slušně mohla vystupovati?
Že skutečně jakž takž jest oblečena,
lze přičísti té okolnosti, že
jest si vědoma svého postavení a ze svých
hubených příjmů na uniformu doplácí.
I teď uznává obec karlovarská nedostatečnost
služného pro své zaměstnance a poskytuje
jim i učitelstvu zvláštní drahotní
přídavky.
Z těchto důvodů táží se
podepsaní pana ministra vnitra:
1. Je-li ochoten bezpečnostní stráži
v Karlových Varech poskytnouti zvláštní
přídavky na representaci a na uhražení
mimořádných vydání?
2. Je-li ochoten postarati se o vhodné a levné byty
pro bezpečnostní stráž v Karlových
Varech?
3. Je-li ochoten zvýšiti bezpečnostní
stráži v Karlových Varech paušál
na udržování stejnokroje a postarati se, aby
úřední stejnokroj byl zhotoven z nejlepšího
materiálu?
4. Je-li ochoten sděliti s podepsanými, jaká
opatření učinil aneb učiniti hodlá
k zmírnění neutěšených
hmotných, sociálních a služebních
poměrů stráže bezpečnosti v Karlových
Varech?
V Praze dne 17. ledna 1928.