Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dovoz uhlí jest dle zákona z 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., upraven tak, že při každé zásilce uhelné jest třeba dovozního listu, který celními orgány po provedení příslušných záznamů se odebere a zašle ministerstvu veřejných prací. Příslušné oddělení ministerstva veřejných prací kontroluje pak zásilky a statisticky je zpracuje.

Jelikož každá zásilka uhlí do našeho státu musí býti předem povolena, děje se tak i ve věci dováženého uhlí z Polska, se kterým byla v roce 1925 uzavřena smlouva o dovozu uhlí.

Polská vláda v dohodě s organisacemi producentů rozvrhuje smluvní množství na jednotlivé koncerny, jimž dostává se příslušných dovozek.

Koncerny tyto zřídily v našem státě svá zastoupení (komisionáře), která zprostředkují styk konsumentů s producenty. Smlouvy těchto komisionářů s těžaři úředně nejsou známy, jisto však jest, že poskytují prostředníkům v obchodě velké výhody.

Již za dřívějšího režimu byly proto dodávány podle potřeby a stavu trhu jednotlivým obchodníkům jako zástupcům konsumentů dovozní listy, aby jich používali ke přímému nákupu uhlí u polských producentů.

Při tom vyskytly se nesprávnosti v tom směru, že místo reelního nákupu a dodávky uhlí spokojovali se prostřednící tím, že dovozky dávali honorovati, resp. je zástupcům výrobců prodávali.

Chtěje tomuto způsobu obchodování čeliti a působiti, aby zisky z tohoto obchodu byly patřičně zdaňovány - což se někdy nestávalo - použil ministr veřejných prací § 23 zákona ze dne 9. dubna 1920, č. 260 Sb. z. a n., a dal přenésti dovoz polského uhlí na jednu obchodní společnost, jež by faktickým obchodováním vyloučila ony nepřípustné, shora naznačené zjevy.

Boykot, prohlášený uhelnou konvencí polskou proti této společnosti, vedl k tomu, že v červenci, srpnu a září dovoz polského uhlí byl k nám velmi citelně, ztenčen a že náležité ustavení této společnosti bylo zdrženo.

Nyní došlo k dohodě. Bude zřízena společnost nevýdělečná, která přejme dovozky na smluvní množství uhlí a předá je producentům dle směrnic, stanovených polskou vládou. Správa této společnosti, v níž producenti mají jednu polovici hlasů a tuzemský uhelný obchod druhou polovici, postará se o to, aby dovoz uhlí děl se dle mezistátní smlouvy a byl při tom upraven, jak co do odbytišť, tak i dle potřeb našeho uhelného průmyslu i trhu. Vláda kontrolovati bude činnost této společnosti svým komisařem.

Tímto způsobem bude dovoz polského uhlí a obchod s ním upraven způsobem, odpovídajícím smlouvě o obchodním zásadám.

Ježto domácí obchod při této úpravě dosahuje většího zastoupení a mimo to celá správa dovozní společnosti musí se skládati ze státních příslušníků československých, jeví s tímto opatřením správný zásah ve prospěch našeho uhelného hospodářství.

Osobní vlivy nerozhodovaly při této úpravě, která bude též dle zákona sdělena uhelné radě.

Pokud se interpelace dotýká působnosti ministerstva železnic, podotýká se, že prodejna a nákupna v Praze dodávala před objednávkou uhlí pro státní dráhy na rok 1926 stejně jako jiné firmy určitou část uhlí, a to za stejných podmínek a za stejnou cenu, za kterou byla dodáváno uhlí zejména těžaři.

O stycích pp. Františka Stříbrného a Frant. Stejskala s býv. min. železnic Jiřím Stříbrným, nemůže přirozeně býti rozhodujícím úředníkům v ministerstvu železnic služebně nic positivního a konkrétního známo.

Die Kohleneinfuhr ist nach dem Gesetze vom 9. April 1920, S. d. G. u. V. Nr. 260, derart geregelt, dass bei jeder Kohlensendung ein Einfuhrschein notwendig ist, welcher von den Zollorganen nach Vornahme der entsprechenden Vormerke abgenommen und dem Ministerium für öffentliche Arbeiten übersendet wird. Die zuständige Abteilung des Ministeriums für öffentliche Arbeiten kontrolliert so dann die Sendungen und bearbeitet sie statistisch.

Da jede Kohlensendung in unseren Staat im voraus bewilligt werden muss, geschieht dies auch in Angelegenheit der eingeführten Kohle aus Polen, mit welchen Staate im Jahre 1925 ein Vertrag über die Kohleneinfuhr abgeschlossen worden ist.

Die polnische Regierung verteilt im Einvernehmen mit den Organisationen der Produzenten die vertragliche Menge auf die einzelnen Konzerne, welche die betreffenden Einfuhrscheine erhalten.

Diese Konzerne haben in unserem Staate ihre Vertretungen (Kommissionäre) errichtet, welche den Verkehr der Konsumenten mit der Konsumenten mit den Produzenten vermitteln. Die Verträge dieses Kommissionäre mit den Gewerken sind amtlich nicht bekannt, doch ist es sicher, dass sie den Vermittlern grossse Begünstigungen im Geschäfte gewähren.

Deshalb wurden bereits unter dem früheren Regime den einzelnen Händlern sowie den Konsumentenvertretern nach Bedarf und nach dem Markstande Einfuhrscheine geliefert, damit sie diese zum direkten Kohleneinkauf bei den polnischen Produzenten verwenden.

Hiebei zeigten sich Inkorrektheiten in der Richtung, dass an Stelle des reellen Einkaufes und der Lieferung von Kohlen sich die Vermittler damit begnügten, dass sie die Einfuhrscheine honorieren liessen; resp. sie den Vertretern der Produzenten verkauften.

In der Absicht, diese Art des Geschäftes hintanzuhalten und dahin zu wirken, dass die Gewinne aus diesen Geschäften gehörig versteuerst würden - was manchmal nicht der Fall war - brachte der Minister der öffentlichem Arbeiten den § 23 des Gesetzes vom 9. April 1920 S. d. G. u. V. Nr. 260, in Anwendung und liess die Einfuhr der polnischen Kohle auf eure Handelsgesellschaft übertragen, welche durch den faktischen Handel jene unzulässigen obbezeichneten Erscheinungen ausschliessen würde.

Der von der polnischen Kohlenkonvention gegen diese Gesellschaft verhängte Boykott führte dazu, dass die Einfuhr polnischer Kohle im Juli, August und September zu uns sehr fühlbar verringert wurde und dass die entsprechende Konstituierung diese Gesellschaft aufgehalten wurde.

Nunmehr ist es zu einer Einigung gekommen. Es wird eine nicht auf Erwerb gerichtete Gesellschaft gegründet, welche die Einfuhrscheine auf die Kohlenvertragsmengen übernimmt und sie den Produzenten mach den von der polnischen Regierung festgesetzten Richtlinien übergibt. Die Verwaltung dieser Gesellschaft, irr welcher die Produzenten, die eine Hälfte der Stimmen und der inländische Kohlenhandel die andere Hälfte besitzt, hat dafür zu sorgen, dass die Kohleneinfuhr sich im Sinne des zwischen staatlichen Vertrages abwickle und hiebei sowohl hinsichtlich der Absatzgebiete als auch nach den Bedürfnissen unserer Kohlenindustrie und des Marktes geregelt werde. Die Regierung wird die Tätigkeit dieser Gesellschaft durch ihren Kommissär kontrollieren.

Auf diese Art und Weise wird die Einfuhr der polnischen Kohle und der Handel mit derselben in einer dem Uebereinkommen und den kaufmännischen Grundsätzen entsprechenden Art und Weise geregelt worden.

Da der heimische Handel bei dieser Regelung eine grössere Vertretung erlangt und ausserdem die ganze Verwaltung der Einfuhrgesellschaft aus čechoslovakischen Staatsangehörigen sich zusammerrsetzen muss, erfolgt durch diese Massnahme der entsprechende Eingriff zu Gunsten unserer Kohlenwirtschaft.

Persönliche Einflüsse haben bei dieser Regelung, welche nach dem Gesetze auch dem Kohlenbeirate zur Mitteilung gebracht werden wird, nicht entschieden. Soweit die Interpellation die Wirksamkeit des Eisenbahnministeriums berührt, wird bemerkt, dass die Verkaufs- und Einkaufsstelle in Prag vor der Bestellung von Kohle für die Staatsbahnen im Jahre 1926 ebenso wie andere Firmen einen bestimmten Teil der Kohle geliefert hat, und zwar unter gleichen Bedingungen und zu denn gleichen Preise wie die Kohle namentlich durch die Gewerke geliefert worden ist.

Ueber die Beziehungen der Herren František Stříbrný und Frant. Stejskal zu dem ehem. Eisenbahnminister Jiří Stříbrný kann den entscheidenden Beamten für Eisenbahnministerium naturgemäss dienstlich nichts Positives und Konkretes bekannt sein.