Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ústavně-právní výbor usnesl se doporučiti poslanecké sněmovně usnesení senátu o vládním návrhu zákona o zřízení nucených pracovních kolonií a o změně některých ustanovení trestního práva k přijetí ve znění, senátem N. S. přijatým. K tomu byl veden těmito důvody:

Denní zkušeností jest prokázáno, že bezpečnost života i majetku jest v době poválečné stále více a více ohrožována nejen na venkově, nýbrž i ve městech. Práce se štítící živly jsou překážkou zdravého vývoje denního života v našem státě a chceme-li se vyvarovati stálému klesaní pocitu jistoty a pořádku, jest naprosto nutno, aby proti zahálčivým a zločinným elementům bylo postupováno se vší přesností dosavad platných zákonů a mimo to, aby tyto zákony byly doplněny a staly se ochranným prostředkem proti rostoucí zločinnosti.

Nejdůležitějším zabezpečovacím opatřením má býti zadržení živlů, nebezpečných právnímu řádu, v nucených pracovních kaloniích.

Zřízením těchto nucených pracovních kolonií má býti doplněn nynější systém donucovacích pracoven, sloužících témuž účelu. Navazuje se zde zcela účelně na stav, jaký již dnes dle platného právního řádu jest, a svěřuje zřízení nucených pracovních kolonií zemím. Nucené pracovní kolonie mají býti toliko zvláštním typem dnešních donucovacích pracoven. Kdežto však donucovací pracovny jsou ústavy uzavřené, nucené pracovní kolonie jsou myšleny jako zařízení, v nichž osoby tam umístěné budou zaměstnány hlavně prací na volném vzduchu. Souvislost těchto kolonií s dosavadními donucovacími pracovnami činí bezpodmínečně nutným, aby správa těchto kolonií i donucovacích pracoven byla soustředěna v jedněch rukou, a navrhovaný zákon povolává k tomu účelu země.

Svěření správy kolonií státu bylo by centralisací, které chce se vyvarovati návrh zákona a zemím umožňuje se samospráva, která bude důležita hlavně při otázkách přesunu dozorčího personálu, vedení ústavů atd. - Při tom však státu, který má dle zákona hraditi nutné a účelné náklady na zřízení pracovních kolonií a přispívati dle potřeby a účelnosti na správu a udržování nucených pracovních kolonií, právo na řádný dozor na hospodárné vedení těchto kolonií.

Nucené pracovní kolonie mají býti ústavy sociálními, zabezpečovacími, kde účelnou a vytrvalou prací mají osoby v nich umístěné vedeny býti k pracovitému a občansky řádnému životu. Ústavy tyto nemají býti ústavy výdělečnými, avšak samozřejmě musí býti snahou země, aby náklady s vedením ústavů spojené byly pokud možno kryty z výtěžku těchto ústavů.

Článek I. přináší zdánlivě obtíže tím, žena Slovensku a P. Rusi byly dosud donucovací pracovny ve správě státní a pracovní kolonie mají býti ústavy zemskými. Ústavně-právní výbor přiklonil se k názoru, aby zákonný článek XXI. z roku 1913 zůstal nedotčen novým zákonem. Obtíže, z tohoto vznikající, jsou vyřešeny v odstavcích 3. a 4. článku I.

Článek II. uvádí případy, pro které může býti někdo držen v donucovacích pracovnách a polepšovacích ústavech. Zavádí se zde nový termín "ničemná lehkomyslnost", kterým se daleko přesněji vymezuje okruh osob, které mají býti zákonem postiženy. Ústavně-právní výbor akcentuje, že ustanovení tohoto článku netýká se nijak deliktů politických.

Článek III. určuje, aby káranci choří a jen k lehčí práci způsobilí byli umísťováni ve zvláštním oddělení některého ústavu. Jest to začátek specialisace, která má býti vyjádřena i v novém trestním zákoně, dle něhož má býti zřízen ústav pro choré vězně.

Článek IV. stanoví zrušení instituce samovazby, která za dnešních poměrů nejeví se nutnou.

Článek V. zavádí na území Slovenska a Podkarpatské Rusi dosud neznámou instituci policejního dohledu.

Čl. VI. upravuje možnost použití zbraně dozorčími orgány.

Aby prací káranců v nucených pracovních koloniích nebyly poškozovány zájmy živnostníků, řemeslníků a dělníků, odporučuje ústavně-právní výbor přijetí dvou příslušných resolucí, senátem odhlasovaných.

Tím vyřízen také návrh tisk č. 631.

Rozpočtový výbor projednal ve schůzi dne 7. prosince 1927 usnesení senátu N. S. o vládním návrhu o zřízení nucených pracovních kolonií a změně některých ustanovení trestního práva (tisk č. 1223) se stanoviska úhrady a připojil se k návrhu ústavně-právního výboru ze dne 17. listopadu 1927, aby poslanecká sněmovna toto usnesení senátu i s oběma resolucemi přijatými schválila.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně

(1) Země zřídí nucené pracovní kolonie.

(2) Stát nahradí zemím nutné a účelné náklady na zřízení nucených pracovních kolonií a bude podle potřeby a účelnosti přispívati na ostatní náklady, avšak jen potud, pokud přes hospodárné vedení tyto náklady na nucené pracovní kolonie téže země trvale převyšují příjem z nich plynoucí.

(3) Nucené pracovní kolonie jsou zvláštním druhem donucovacích pracoven a sluší na ně užíti ustanovení zákona ze dne 24. května 1885, čís. 90 ř. z. o donucovacích pracovnách a ústavech polepšovacích, pokud se v tomto zákoně neustanovuje nic jiného.

(4) Podrobná ustanovení o nucených pracovních koloniích a o zadržení v nich vydána budou vládním nařízením.

§ 7, odst. 2 zákona ze dne 24. května 1885, č. 89 ř. z. o tom, kdo může býti držen v donucovacích pracovnách a polepšovacích ústavech, bude zníti takto:

Soud může v rozsudku vysloviti, že odsouzený smí býti držán v donucovací pracovně,

a) odsuzuje-li vinníka pro některý z přestupků uvedených v §§ 1 až 6 tohoto zákona, nebo

b) odsuzuje-li pro zločin spáchaný ze zahálčivosti nebo z ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti vinníka, který v posledních pěti letech před spácháním zločinu, o nějž jde, si odbyl již dvakráte trest na svobodě za zločin nebo přestupek spáchaný některé takové pohnutky.

Zák. č. 90/2885 ř. z. mění a doplňuje se takto:

1. § 6, odst. 2 zní:

Do donucovací pracovny nesmějí býti přijímány osoby

1. k jakékoliv práci nezpůsobilé,

2. duševně choré (blbé, pomatené),

3. stižené nakažlivým neduhem nebo nemocí, pokud nemohou býti léčeny v ústavě,

4. těhotné a kojící.

2. § 7, odst. 1 zní:

Vysloví-li trestní soud o někom, že smí býti držán v donucovací pracovně, přísluší,politickému - úřadu II. stolice rozhodnouti o tom, má-li býti zadržení uloženo, a naříditi jeho výkon. Přikazuje kárance do jednotlivých ústavů má politický úřad II. stolice přihlížeti k tomu, aby do téhož ústavu byli přijímáni káranci pokud možno stejné povahy a nebezpečnosti. Káranci choří nebo jen k lehčím pracem způsobilí buďtež přikazováni do zvláštního oddělení některého ústavu.

3. K. § 8 dodává se tento třetí odstavec:

Odsouzení, kteří podle výroku soudu smějí býti zadrženi v donucovací pracovně, směji býti z trestu podmínečně propuštěni jer se souhlasem politického úřadu II. stolice příslušného rozhodnouti o zadržení v donucovati pracovně. Byl-li odsouzený se souhlasem politického úřadu II. stolice podmínečně z trestu propuštěn, lze dodatečně naříditi jeho zadržení v donucovací pracovně jen tehdy, když podmíněné propuštění z trestu bylo odvoláno.

4. § 9 bude zníti:

Káranci přikázaní do donucovací pracovny jen podle § 7, odst. 2. lit. a) zák. č. 89/1885 ř. z. zůstanou v ní nejméně šest měsíců, nejdéle tři roky; ostatní zůstanou tam nejméně jeden rok, nejdéle pět let.

Po uplynutí nejkratší doby, pro kterou musí v ústavě pobýti, mohou býti káranci, kteří svým chováním poskytují jistotu, že se polepší, podmíněně propuštěni na zkušebnou dobu dvou až pěti let. Podmíněné propuštění budiž odvoláno, vyjde-li za zkušebně doby najevo, že se propuštěný nepolepšil. Bylo-li podmíněné propuštění odvolána, pokračuje se v zavření v ústavě, při čemž doba ztrávená na svobodě se nevčítá do doby, po kterou káranec může býti ještě v ústavě zadržen.

Rozhodnouti o podmíněném propuštění a o jeho odvolání přísluší komisi uvedené v § 7.

Zrušuje se § 4 zákona ze dne 1. dubna 1872, č. 43 ř. z. o výkonu trestu na svobodě v samovazbě a o zřízení komisí pro výkon trestu.

(1) V týchž případech, ve kterých soud může nebo má podle zák. čl. XXI/1913 o veřejně nebezpečných zahalečích odkázati vinníka do donucovací pracovny, má vysloviti v rozsudku vždy, že odsouzený může býti dán pod policejní dohled.

(2) Naříditi policejní dohled, jehož přípustnost byla soudem podle čís. 1. vyslovena, přísluší politickým (státním policejním) úřadům I. stolice. Starostové obcí jsou povinni spolu dohlížeti na osoby pod dohled dané a vykonávati nařízení úřadů k tomu se vztahující.

(3) Nikdo nesmí býti dán pod policejní dohled na delší dobu než na tři roky, počínajíc ode dne, kdy byl z trestu propuštěn. Je-li osoba jsoucí pod policejním dohledem znovu odsouzena pro trestný čin, za který lze vysloviti přípustnost dání pod policejní dohled, může býti policejní dohled prodloužen na tři roky, počínajíc ode dne propuštění z posledního trestu.

(4) Ten, kdo byl dán pod policejní dohled, smí býti v osobní svobodě omezován jen potud, pokud to dopouštějí následující ustanovení:

a) úřad, který nařídil policejní dohled podle čís. 2., může mu zakázati pobyt v určitém okrsku nebo místě vůbec, nebo mu vykázati určité místo pobytu a uložiti mu za povinnost, aby se z tohoto místa nebo z místa, které si sám za pobyt zvolil, bez dovolení nevzdaloval; pobyt v domovské obci nesmí se mu však nikdy zakázati.

b) Kdo byl dán pod policejní dohled, je povinen každou změnu svého obydlí ještě téhož dne oznámiti bezpečnostnímu úřadu, na každé vyzvání se k tomuto úřadu dostaviti a dáti zprávu o svém zaměstnání, o své výživě a výdělku, jakož i o svém styku s jinými lidmi.

c) Bezpečnostní úřad může mu uložiti, aby se v určitých lhůtách u něho osobně hlásil, může mu zakázati, aby se zúčastnil určitých shromáždění, aby navštěvoval určité místnosti a v noci nebo tehdy, když se neobyčejně mnoho lidí sejde, svoje obydlí bez nutné příčiny opustil.

d) Z příčiny policejního dohledu smí býti u něho kdykoliv provedena prohlídka domu nebo jeho osoby.

Kdo, byv dán pod policejní dohled, jedná proti povinnostem neb omezením uloženým mu podle lit. a) až c), potrestá se soudem za přestupek vězením od osmi dnů do tří měsíců.

(5) Opatření pod čís. 4. uvedených budiž užito jen potud, pokud jich okolnosti vyžadují, a vždy tak, aby se co nejvíce šetřilo pověsti a výdělku osoby dané pod policejní dohled. Tato opatření buďtež zrušena ihned, jakmile jich není již potřebí.

(6) V týchž případech, ve kterých soud může nebo má podle zák. čl. XXI/1913 odkázati vinníka do donucovací pracovny, může místo toho vysloviti, jeví-li se to hledíc k menší nebezpečnosti vinníka účelným, přípustnost jeho zadržení v nucené pracovní kolonii. V takovém případě nemůže však naříditi, aby v nucené pracovní kolonii byl také vykonán trest vězení. Osoby, odkázané do nucené pracovní kolonie, zůstanou v ní nejméně šest měsíců, nejdéle tři roky.

Ozbrojené dozorčí orgány v trestnicích, soudních věznicích, donucovacích pracovnách, nucených pracovních koloniích a polepšovnách smějí při výkonu své služby užíti zbraně, šetříce předepsané opatrnosti, jen v těch případech, ve kterých smějí jí podle zákonných ustanovení použíti příslušníci četnictva.

(1) Zákona budiž užito ode dne, kdy nabude účinnosti, i na tresty v samovazbě již vykonávané.

(2) Den, kdy nabudou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi účinnosti ustanovení čl. I. odst. 1. a 2. a čl. V. č. 6 tohoto zákona, bude ustanoven vládním nařízením.

(3) Provésti tento zákon ukládá se všem členům vlády.

I. Vláda se vyzývá, aby učinila příslušná opatření, by trestanců umístěných v nucených pracovních koloniích podle možnosti nebylo používáno k výrobě zboží, kterým by se konkurovalo na úkor řemeslných živností výdělečných.

II. Vláda se vybízí, aby učinila potřebná opatření, by se trestanců v nucených pracovních koloniích nepoužívalo k takovým pracem, kterými by průmyslovým a zemědělským dělníkům v jejich mzdách způsobovali soutěž.