Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Rozpočtový výbor projednal svrchu uvedený návrh zákona dne 7. prosince 1927 a usnesl se doporučit poslanecké sněmovně ku přijetí nezměněný vládní návrh.

V interesované veřejnosti bylo žádán o snížení poplatku směnečného, aby se rozšířilo používání směnky.

Rozvoj směnky (obchodní) však nezávisí jedině na poplatkové povinnosti. Důkazem toho je, že přes snížení směnečného kolku, provedené zákonem č. 249/20 a zákonem; č. 30/22, se obchodní směnka nevzpamatovala. Příčiny toho tkví jinde. Jak známo i z denního tisku, nemá kategorický imperativ: "zaplaťte do 30 dnů" té moci, jako dříve. Je to následek četných konkursů a vyrovnání let minulých, a dozvuky tohoto jsou pociťovány i dnes, kdy sama Národní banka je nucena ukládati si při eskomptu směnek jistou reservu (výsledek ankety Nár. banky 18./I. 1927), takže význam poplatkové sazby nesmí se tu přeceňovati.

Tvrzení, že v četných státech západních jsou směnečné sazby nižší, není zcela správné; poměry, jaké jsou ve státech za světové války neutrálních, nebo ve státech hospodářsky nejsilnějších (Anglie, Sev. Amerika) nemohou býti pro nás nějak zvlášť směrodatné; v ostatních státech pak, jsou - pokud bylo zjištěno - sazby bud zhruba jako u nás (Francie, Německo, Italie), nebo jsou spíše vyšší (Rakousko, Polsko). Návrat k sazbám předválečným těžko by bylo lze srovnati s nynějšími poměry, tím méně pak možno přistoupiti na sazby, oproti sazbám předválečným o 1/2 nižší. Ostatně že sazby navrhované nejsou hospodářskému rozvoji nikterak zvlášť na závadu, to uznávají také někteří odborníci z kruhů veřejnosti.

Užívání obchodní směnky je závislo od důležitějších podmínek zvl. od liquidity směnky od dobrého dlužníka atd.

Poněvadž tedy obchodní směnka nemá u nás takovou půdu, že by kolek byl jedinou překážkou jejího rozvoje, setrval rozp. výbor na sazbách navržených.

Osobami nebo podniky, jež jsou oprávněny provozovati peněžní a úvěrní obchody, jsou ku př. akc. banky, komanditní společnosti, soukromí bankéři, spořitelny, záložny.

Bylo také žádáno, aby obliterace byla možnou i obecními úřady a peněžními ústavy.

Z důvodů udržení pořádku jakož i se zřetelem na pořád ještě nevalnou berní morálku dlužno na obligatorní úřední obliteraci směnečných kolků trvati. Že by toto ustanovení ochromovalo obchod tou měrou, jak se tvrdívá, nedá se dobře připustiti. K po ukazování na právo německé a rakouské (popřevratové) možno na obranu vládní osnovy poukázati opět na právo italské, neboť v této zemi, která jest mateřskou zemí směnek, podnes se trvá na úřední obliteraci, a to rovněž obligatorní, jak byla výslovně znova stanoveno italským zákonem ze 14. listopadu 1926.

Pokud jde o úlevu při kupeckých poukázkách vyhovělo se přání interesovaných kruhů již ustanovením § 13., odst. 2. vládní osnovy, podle něhož je dovoleno, aby kolek, na kupecké poukázce nalepený, byl znehodnocen přepsáním řádkou textu na dolním okraji kolku. Důvodem této novoty při kupeckých poukázkách je jednak okolnost, že se v praxi nepoměrně řidčeji vyskytují než směnky, takže erár je zde vystaven jen nepatrnému nebezpečí zkrácení.

Hlavním důvodem zde však bylo, aby se tímto způsobem vyšlo vstříc dalšímu přání poplatnictva, aby totiž nepravé cizozemské šeky, na které nelze užíti ustanovení § 4 zák. č. 54/25 na př. proto, že jsou sice označeny jako šek, ale chybí v textu slova: "Z mého pohledávání", nebylo nutno předkládati úřadu k provedení obliterace, nýbrž aby strany měly možnost znehodnotiti příslušný kolek přepsáním. I zde dlužno totiž počítati s nepatrným nebezpečím zkrácení eráru, poněvadž i tyto případy nejsou u porovnání se stykem směnečným nijak zvlášť početné.

Tím se vyšlo požadavkům stran nucené úřední obliterace při obchodních listinách tak dalece vstříc, jak jen to je bez nebezpečí pro důchod poplatkový vůbec možno. Na další rozšíření soukromého znehodnocování kolků na těchto listinách však přistoupiti nelze, neboť dosavadní zabezpečení poplatkového důchodu při směnkách by bylo povážlivě otřeseno. Před tímto zajisté závažným ohledem na bezpečnost státních příjmů musí námitka, že úřední obliterace je někdy spojena s jistou ztrátou času, ustoupiti do pozadí.

Obavy tyto lze odstraniti rozšířením sítě poštovních úřadů k obliterování kolků na směnkách oprávněných. Slovo "jen" v 1. větě § 12 znamená, že výpočet způsobů, jak se má platiti poplatek je taxativní, že tedy jiné způsoby zaplacení v poplatku zde neuvedené jsou nepřípustny. Rovněž bylo žádáno zmírnění trestních ustanovení. Jsou určité listiny (účty, směnky a pod.), které se dostanou do rukou finančního eráru jen zcela výjimečně, t. j. jen tehdy, dojde-li k žalobě nebo jinému úřednímu upotřebení těchto listin (řízení pozůstalostní). Je na snadě, že tato okolnost svádí k zanedbávání kolkové povinnosti. Proto musí v těchto případech býti stanoveny tresty přísnější, k jichž zmírnění není ale jmenovitě při směnkách pražádného důvodu, neboť tu běží zpravidla o osoby školenější, nehledě k tomu, že většina směnečných transakcí se děje za intervence peněžních ústavů. Splněním zákonných ustanovení, v tomto případě nijak zvlášť komplikovaných, se každý majetkové újmě vyhne, a defraudant nezasluhuje nějakých ohledů.

Ustanovení o vzdání se opravných prostředků souvisí s t. zv. "upouštěcím řízením" v důchodkovém trestním řízení. Strana tu ví, že, a jaký přestupek učinila, a formální vzdání se opravného prostředku má v praxi jen ten význam, že úřady nejsou obtěžovány zbytečnými stížnostmi. Zákaz snížení trestní sazby, převzatý z práva dosavadního, má za účel přidržovati strany k přesnému plnění poplatkové povinnosti při směnkách, kdež, jak řečeno, věc velmi svádí k berní defraudaci.

Bez kontrolního opatření není instituce krycích směnek podle §§ 4 a 5 pro finanční správu myslitelna. Příslušné ustanovení je převzato ze zák. č. 30/22 - tedy není to novum - a není známo, že by bylo prováděno způsobem vexatorním. Odstranění kontroly bylo by premií lidí nepoctivých. Ustanovení odst. 2, § 23 neznamená změnu § 21, kterým se ruší dosavadní ustanovení, nýbrž má za účel pouze normovati, že dodatečné prohlášení připojené na směnky a vůbec dodatečné změny poplatkové povinnosti u směnek, při kterých vznikla poplatková povinnost podle § 10 za působnosti zrušených zákonů, se mají zpoplatniti dle zákona starého.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

(1) Směnečnému poplatku podle tohoto zákona jsou podrobeny směnky cizí (vydané) i vlastní a to:

1. směnky tuzemské, t. j. vystavené v tuzemsku, splatné kdekoliv a

2. směnky cizozemské, t. j. vystavené v cizině, splatné kdekoliv, jsou-li přeneseny do tuzemska.

(2) Poplatkům podle tohoto zákona podléhá také podepsaná listina, označená jako směnka, i když nemá všech náležitosti směnky.

(1) Směnky jsou podrobeny z částky, na. kterou znějí (směnečný peníz) poplatku a to:

1. směnka, z které jde s určitostí na jevo, že je dospělá do 3 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení na ní uvedeného, podle této stupnice:

do 1000 Kč..... 20 h z každých i začatých 200 Kč, přes 1000 Kč..... 1 Kč z každých i začatých 1000 Kč;

2. směnka s dospělostí delší než 3 měsíce a 5 dnů ode dne vystavení, ne však více než 6 měsíců a 5 dnů, podle této stupnice: do 1000 Kč.....40 h z každých i začatých 200 Kč a přes 1000 Kč..... 2 Kč z každých i začatých 1000 Kč;

3. směnka s dospělostí delší než 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení, pak směnka s dospělostí kratší, svoluje-li se v jejím znění ke vkladu nebo záznamu práva zástavního nebo nadzástavního na věc nemovitou, podle platné stupnice II.

(2) Směnky na viděnou jsou podrobeny poplatku jako směnky uvedené v odst. 1., č. 1. Totéž platí o směnkách dospívajících určitý čas po viděné, jestliže z nich není zřejmo, že dospívají v době delší než měsíce a 5 dnů ode dne vystavení; je-li z nich zřejmo, že dospívají po 3 měsících a 5 dnech, jsou podrobeny poplatku podle odst. 1., č. 2 nebo 3 (§ 6, odst. 2.). O směnkách na viděnou nebo určitý čas po viděné platí také ustanovení o lst. 1., č. 3, o hypothekární doložce.

Směnky cizozemské, splatné výhradně v cizině, jsou podrobeny směnečnému poplatku teprve tehdy, jestliže byly dány v tuzemsku do oběhu (§ 10, odst. 2.). Poplatek činí 20 h z každých i začatých 500 Kč.

(1) Nelze-li ze směnky bezpečně zjistiti okolnost nebo dobu, na níž závisí poplatková povinnost nebo povinnost k doplnění poplatku (§ 6), předpokládá se pro vyměření poplatku, dokud strana nedokáže opak, že je tu okolnost nebo doba, která zakládá poplatkovou povinnost anebo odůvodňuje vyšší výměru poplatku.

(2) Podle této zásady se tedy o směnce, v níž chybí den vystavení nebo určení doby dospělosti nebo obojí, předpokládá, že je nebo má býti dospělou později než 6 měsíců a 5 dnů ode dne, kdy byla vystavena. To platí i tehdy, je-li některý z těchto údajů nebo jsou-li oba tak nejasné nebo neurčité, že se den vystavení nebo doba dospělosti nedají spolehlivě zjistiti. To neplatí u směnek na viděnou a u těchto posledních též na určitý čas,po viděné, jsou-li den vystavení směnky nebo lhůta po viděné označeny dostatečně a určitě.

(3) Proto se dokud strana nedokáže opak, také předpokládá, že nedatovaný rubopis na směnce, vystavené před delší dobou než před 6 měsíci a 5 dny, byl připojen na směnku teprve po uplynutí této doby.

(4) Není-li v tuzemské směnce udána směnečná částka, je-li však zároveň z poznámky připojené inkoustem na líci směnky nad textem směnky patrno, do jaké nejvyšší směnečné částky má býti směnky použito (na př. "směnka použitelná do 200.000 Kč"), platí ona nejvyšší částka bezvýjimečně jako základ pro výměru směnečného poplatku a to, i když byla směnka později vyplněna částkou nižší. Bude-li směnka dodatečně vyplněna směnečnou částkou vyšší, než jaká odpovídá zapravenému poplatku, platí se zvýšený poplatek ustanovený v § 14.

(5) Ustanovení předešlého odstavce platí jen potud, pokud je směnečným věřitelem nebo majitelem směnky osoba nebo podnik, jež jsou oprávněny provozovati peněžní a úvěrní obchody po živnostensku.

(6) Nelze-li užíti ustanovení odstavce 4., platí pro vyměření poplatku nevývratně, že směnka zní na částku 100.000 Kč. Strana nemá nároku, aby jí byl přeplatek vrácen, byla-li směnka později vyplněna směnečnou částkou nižší nebo byl-li zaplacen poplatek vyšší, než jakému je podrobena směnečná částka podle tohoto odstavce předpokládaná.

(1) Je-li u tuzemské směnky, v níž chybí den vystavení nebo určení doby dospělosti nebo obojí, z poznámky na jejím líci nad zněním směnky inkoustem připojené patrno, že to, co ve směnce chybí, má býti vyplněno teprve později (na př. slovy: "Krycí směnka" nebo "Co chybí, bude doplněno později"), předpokládá se pro vyměření poplatku, že směnka je nebo bude dospělou později než za 3 měsíce a 5 dnů, nejpozději však do 6 měsíců a 5 dnů po tom, co byla vystavena. Poplatek se nesníží byla-li směnka později vyplněna tak, že je dospělou do 3 měsíců a 5 dnů po vystavení.

(2) Ustanovení předešlého odstavce platí toliko s podmínkou uvedenou v § 4, odst. 5. Další podmínkou této výhody jest, že směnka, až bude ve všem řádně vyplněna, nebude dospělo u později než do 6 měsíců a 5 dnů po dni vystavení ve směnce vyznačeném; byla-li by dospělou později, bude tato delší doba oběhu rozhodna pro poplatkovou povinnost směnky, aniž by však při tom bylo dovolena nedostávající se poplatek doplniti dodatečně (§ 14).

(1) Převede-li se rubopisem - kromě rubopisu zmocňovacího:

a) směnka uvedená v § 2, odst. 1., č. 1, po uplynuti 3 měsíců a 5 dnů, ale před uplynutím 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle § 2, odst. 1., č. 2;

b) směnka uvedená v § 2, odst. 1., č. 1 nebo 2, po uplynutí 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení, nastává povinnost doplniti poplatek na částku připadající podle stupnice II.

Vztahuje-li se převedení jen na část směnečného peníze, budiž při směnkách, které v době vystavení byly od poplatku osvobozeny, zapraven poplatek z převedeného dílu a to ve výši, která se rovná poplatku základnímu a dodatečnému; při směnkách pak, které již při vystavení podléhaly poplatku, buď zapraven rozdíl, který se jeví mezi poplatkem připadajícím podle shora uvedených sazeb vyšších a základním poplatkem z převedeného dílu.

(2) U směnek na viděnou nebo na určitý čas po viděné (§ 2, odst. 2.) nastane první všední den po uplynutí 3 měsíců a 5 dnů, pokud se týká 6 měsíců a 5 dnů ode dne vystavení směnky povinnost doplniti poplatek na výši podle obdoby odst. 1., nebyla-li směnka do 3 měsíců a 5 dnů, pokud se týká 6 měsíců a 5 dnů ode dne v tavení předložena k placení.

(3) Jsou-li podmínky uvedené v předchozích odstavcích u směnek cizozemských splatných v tuzemsku splněny v době, kdy se stanou poplatnými v tuzemsku, jsou tyto směnky podrobeny poplatku vyššímu podle předchozích ustanovení. Přitom mají význam s hlediska odst. 1. i rubopisy připojené v cizině.

(4) Předloží-li se směnka k zápisu práva zástavního nebo nadzástavního na nemovitosti, zaplatí se poplatek podle výměry ustanovené v § 2, odst. 1., č. 3, nebyla-li směnka podrobena poplatku, nebo se doplní na tuto výměru, byla-li podrobena menšímu poplatku. Výše dodatečného poplatku se řídí hodnotou práva, které se má zapsati do knih.

(5) Učiní-li se směnka, vystavená v cizině a splatná výhradně v cizině, dodatečně splatnou v tuzemsku nebo bude-li jí použito v tuzemsku v řízení před soudy, doplní se poplatek na plnou míru uvedenou v § 2 s obdobným použitím odst. 3. a 4.

Písemná prodloužení směnky posuzují se co do poplatkové povinnosti jako směnky nové s tím rozdílem, že se doba dospělosti počítá ode dne, kdy dřívější lhůta uplynula. Výše poplatku se řídí částkou, které se prodloužení týká.

(1) Směnečné stejnopisy (Secunda, Tertia atd.) se posuzují co do poplatnosti jako směnky samostatné.

(2) Výjimečně není podroben poplatku stejnopis určený výhradně k obstarání akceptu v cizině, jeli ten to účel na stejnopise výslovně vyznačen a byl-li rub tohoto stejnopisu přeškrtnut tak, aby každý rubopis nebo potvrzení příjmu byly zamezeny.

(3) Směnečné opisy opatřené rub opisem se posuzují co do poplatnosti jako směnky samostatné.

(1) Rubopisy, rukojemská prohlášení a potvrzení příjmu na směnce jsou jen tehdy podrobeny poplatku, jestliže byly připojeny na směnku podrobenou poplatku podle ustanovení § 2, odst. 1., č. 3, nebo na směnku jinou v době, kdy podle tohoto zákona měl býti poplatek již doplněn na výši stanovenou v § 2, odst. 1., č. 3, nebo jestliže byl rubopis připojen na směnku v takové době, kdy měl býti poplatek pro toto připojení doplněn na výši podle § 2, odst. 1., č. 3. Rubopisy jsou podrobeny poplatku podle § 2, odst. 1., č. 1; rubopisy na směnkách obsahujících hypothekární prohlášení nebo na směnkách do knih vložených, pak ostatní prohlášení poplatku podle stupnice II.

(2) Rubopisy zmocňovací a akcepty (obyčejné i čestné) jsou poplatku prosty.

(3) Připojí-li se na směnku v samostatném dodatku nebo ve spojení s akceptem (i čestným) nebo jiným směnečným prohlášením svolení ku vkladu nebo záznamu nebo prohlášení o spravení záznamu práva zástavního aneb nadzástavního k nemovitosti, je tento dodatek podroben samostatně poplatku padle stupnice II z ceny závazku. Je-li toto prohlášení spojeno s rubopisem nebo rukojemstvím podrobeným poplatku podle stupnice II, není prohlášení hypothekární podrobeno zvláštnímu poplatku.

(1) A. Základní poplatek (§§ 2 a 3) budiž zapraven:

1. při směnkách tuzemských dříve, než se na směnku připojí první podpis;

2. při směnkách cizozemských, splatných výhradně v cizině, dříve než se dá směnka v tuzemsku do oběhu;

3. při ostatních směnkách cizozemských dříve, než se dá směnka v tuzemsku do oběhu, nejpozději však do 14 dní a po tom, co byla přenesena do tuzemska.

B. Dodatečný poplatek budiž zapraven:

1. v případě § 6, odst. 1., dříve, než se připojí rubopis, pokud se týká, byl-li připojen na tuzemskou směnku v cizině ve lhůtě uvedené v odst. 1., A, č. 3;

2. při směnkách na výměnou nebo na určitý čas po viděné první všední den po uplynutí lhůt uvedených v § 6, odst. 2.; je-li směnka v této době v cizině, první všední den po tona, co byla přenesena do tuzemska;

3. v případech §, odst. 4., před podáním žádosti;

4. v případech § 6, odst. 5., dříve, než se směnka činí splatnou v tuzemsku nebo než se předloží v tuzemsku v řízení před soudy.

C. Při prodloužení směnky (§ 7) a při prohlášeních uvedených v § 9 budiž poplatek zapraven před podpisem těchto prohlášení, pokud se týká.; byla-li připojena v cizině, ve lhůtě uvedené v odst. 1., A, č. 3.

(2) Směnka je dána do oběhu, jakmile ji někdo opatří akceptem třebas jen čestným, rukojemstvím nebo rubopisem, nabude jí na svůj nebo cizí účet nebo ji zcizí, zastaví nebo přijme jako jistotu, předloží k přijetí nebo k placení, na ni platí nebo peníze přijme, protestuje ji pro nepřijetí nebo neplacení nebo jí u soudu nebo u veřejného úřadu použije, ať jsou jméno nebo firma toho, kdo se jejího oběhu zúčastnil, na směnce podepsány nebo ne.

(3) Při lhůtách § 2 počítají se měsíce podle směnečného zákona a dni naposled podle kalendáře.

(1) Poplatky ze směnek tuzemských a z prohlášení na ně připojených jsou povinni platiti rukou společnou a nedílnou se zřetelem na dobu, kdy platební povinnost každé jednotlivé osoby vznikla, výstavce, kdo podepíše akcept, rubopis nebo jiné prohlášení, a vůbec každý, kdo se zúčastnil oběhu směnky činností uvedenou v § 10, odst. 2., dále ten, kdo sepsal protest a neoznámil zároveň přestupku (§ 14), a konečně majitel směnky.

(2) Poplatek ze směnek cizozemských, pak z prohlášení na takové směnky v tuzemsku připojených povinen je rukou společnou a nedílnou platiti ten, kdo se zúčastnil tuzemského oběhu směnky činností uvedenou v § 10, odst. 2., dále ten, kdo sepsal protest a přestupku neoznámil, a konečně, kdo byl v době, kdy je směnka poplatku podrobena, majitelem směnky.

(3) Zapraví-li však některá z osob k placení podle odst. 1. a 2. povinných poplatek, který měl býti zapraven již před tím, než směnku dala do oběhu nebo ji protestovala, má právo postižní proti těm předchůdcům, kteří měli podle zákona poplatek zaplatit, jestliže nebyli od poplatku osobně osvobozeni.

I. Poplatek ze směnek se platí jen takto:

A) použitím kolkovaných úředních blanketů;

B) kolky a to:

1. základní poplatek ze směnek tuzemských, použije-li se úředních blanketů, jejichž kolek neuhrazuje zákonného poplatku, nebo nepoužije-li se úředních blanketů. Kolky se nalepí na rub papíru určeného k sepsání směnky před připojením prvního podpisu, obliterují se úředním razítkem úřadu k tomu zmocněného.

Datum obliterace, není-li patrno již z otisku razítka, upíše obliterující úřad do každého kolku čísly. Kolky nesmějí býti úředně obliterovány, jestliže je na papíře již podpis výstavcův, akceptantův nebo indossantův nebo vůbec nějaké osoby. Bude-li zaplacen směnečný poplatek kolky způsobem jiným, než. je zde ustanoveno (kromě případů pod č. II. vyjmenovaných), zvláště budou-li kolky obliterovány razítkem soukromým nebo razítkem úřadu k tomu nezmocněného, není zákonná kolková povinnost splněna;

2. základní poplatek ze směnek cizozemských. Kolky se nalepí na rub směnky a to, není-li rub ještě popsán, na hořením kraji rubu, v ostatních případech přímo pod poslední cizozemský zápis tak, aby nezbývalo nad kolkem prázdné místo k připojení rubopisu nebo jiného prohlášení. Nalepené kolky obliterují se úředně tak, jak je ustanoveno pod č. 1.;

3. dodatečný poplatek na směnkách původně poplatku prostých nebo menšímu poplatku podrobených. Kolky rovnající se dodatečnému poplatku nalepí se na rub směnky dříve, než se směnky použije způsobem odůvodňujícím doplnění poplatku nebo dříve, než nastane skutečnost nebo doba, která takové doplnění odůvodňuje (§ 6); vznikla-li povinnost poplatek doplniti, tím, že směnka byla předložena u soudu (§ 6, odst. 4. a 5.), obliteruje kolky soud; mima tento případ musí strana opatřiti si obliteraci kolků způsobem uvedeným pod č. 1. od úřadu k tomu zmocněného a to dříve, než se směnky použije způsobem odůvodňujícím doplnění poplatku nebo dříve, než nastane skutečnost nebo doba, která doplnění odůvodňuje;

C) hotově. Převyšuje-li základní nebo dodatečný poplatek částku 50 Kč, může býti zapraven hotovými u úřadu pověřeného likvidováním poplatků (při povinném placení poštovním úřadem šekovým platenkou tohoto úřadu) v době uvedené v § 10. úřad potvrdí na směnce nebo na papíře určeném k vyhotovení směnky, že je poplatek zaplacen.

II. Poplatek ze směnečných prodloužení (§ 7), pak z jiných prohlášení na směnku připojených (§ 9) zapraví se, nezaplatí-li se podle č. L, písm. C hotově, buď způsobem pod č. L, písm. B č. 1. uvedeným nebo tak, že se dříve, než se směnka prodlouží nebo na ni připojí jiné prohlášení, kolek nalepí na směnku na místě určeném pro prodloužení nebo jiné prohlášení; kolek se přepíše na dolní části první řádkou prohlášení, nikdy však nadpisem nebo podpisem.

III. Pokud finanční správa připouští úřední vtisk kolků na blankety, zůstávají příslušná ustanovení v platnosti.

(1) Ustanovení předešlých §§ 1-12 platí obdobně o listinách postavených co do poplatkové povinnosti směnkám na roveň a to:

a) o kupeckých poukázkách na plnění peněžitá, uvedených v saz. pol. 11, č. 2. b) aa) popl. Zák. a saz. pol. 93, č. 2. a) popl. prav.,

b) o kupeckých závazných listech uvedených v saz. pol. 60, č. 1, a) popl. zák. a saz. pol. 59, č. 1. a) popl. prav.,

c) o kupeckých dlužních úpisech o zálohách na cenné papíry nebo zboží uvedených v § 8 a) zák. ze dne 29. února 1864, č. 20 ř. z., a saz. pol. 64, č. 1. b) popl. prav. a

d) o varrantech, pokud jsou odděleny a převádějí se rubopisem.

(2) Nepoužije-li se při těchto listinách úředních blanketů, jest dovoleno znehodnotiti kolek některým ze způsobů uvedených v § 12 č. II.

(3) Ustanovení § 12 odst. 2., zák. č. 20/1864 ř. z., a saz. Pol. 93, č. 2, a) popl. prav., snižující poplatek z kupeckých poukázek splatných do 8 dnů na 10 h, zůstávají v platnosti.

(4) V cizině vystavené kupecké poukázky na plnění peněžitá jsou podrobeny poplatku 10 h, předloží-li se k placení do 14 dnů ode dne, o kterém se prokáže, že do tuzemska došly.

(1) Nebyla-li splněna poplatková povinnost směnek a listin uvedených v § 13 jakož i prohlášení na tyto obojí listiny připojených (§§ 7 a 9, odst. 1.), a to proto, že z nich nebyl poplatek původní nebo dodatečný zapraven vůbec nebo nebyl zapraven v zákonné výši nebo včas nebo předepsaným způsobem, budiž vybrán bez zavedení důchodkového-trestního řízení jako zvýšený poplatek, totiž poplatek zkrácený a jeho zvýšení, tento násobek částky, která nebyla zapravena nebo nebyla zapravena včas nebo předepsaným způsobem:

1. desetinásobek u poplatku podle stupnice II,

2. padesátinásobek u poplatku uvedeného v § 2, odst. 1., č. 2 a

3. stonásobek u poplatků ostatních.

(2) Zvýšený poplatek povinny jsou zaplatit rukou společnou a nedílnou osoby uvedené v § 11.

(3) Zavede-li se důchodkové trestní řízení, nesmí peněžitý trest nebo upouštěcí částka činiti méně než zvýšení podle předcházejících ustanovení.

(4) Osoby k placení poplatku podle § 11 povinné nemohou proti následkům opominutého nebo nedostatečného nebo nesprávného zapravení poplatku namítati, že listina nebyla řádně zpoplatněna již v době, kdy ji podepsaly nebo kdy nastala jiná skutečnost jejich platební povinnost odůvodňující.

(5) Obchodní dohodce (sensál), který spolupůsobil při převodu směnky, o níž věděl nebo věděti mohl, že není správně kolkována, ručí za zkrácený poplatek i za zvýšení.

(1) Jestliže osoba, od které má býti zvýšený poplatek vybrán, oznámí přestupek finančnímu úřadu dříve, než se úřad o něm doví odjinud, a jestliže zároveň hned zaplatí poplatek zkrácený a polovinu zvýšení a vzdá se každého opravného prostředku, nebudiž od ní druhá polovina zvýšení žádána.

(2) Kromě tohoto případu nelze zvýšení ani snížiti ani prominouti.

Příjemce listiny v tomto zákoně uvedené a poplatku podrobené, ale buď vůbec nezpoplatněné nebo zpoplatněné nedostatečně nebo nesprávně anebo ne včas, může sebe a osoby, které se zúčastnily oběhu listiny po něm, zprostit povinnosti k zaplacení poplatkového zvýšení nebo zabrániti trestnímu stíhání, jestliže v 30 dnech po tom, co ho listina dojde, oznámí přestupek příslušnému finančnímu úřadu a zároveň zaplatí zkrácený poplatek. Dokázati, že byla lhůta zachována, přísluší straně.

(1) Veřejné úřady a soudy a jejich úředníci, pak notáři (veřejní) spisující směnečné protesty jsou povinni zkoumati, zdali jsou listiny v tomto zákoně uvedené správně zpoplatněny, a zjištěné závady oznamovati finančnímu úřadu I. stolice.

(2) Notáři (veřejní) a soudní úředníci spisující směnečné protesty jsou povinni v rejstříku, do kterého se zapisují směnečné protesty, poznamenávati, kolik bylo ze směnky a z prohlášení na ni připojených na poplatku zaplaceno, byl-li zapraven úředním blanketem, kolky či hotově a bylo-li kolku správně použito, zejména kdy byl kolek obliterován. Nebyl-li poplatek zapraven, budiž i to poznamenáno.

Finanční správa je oprávněna k účelům kontroly požadovati od o sob, ústavů a podniků, které se zabývají poskytováním úvěru, aby jejím orgánům předložily směnky, které u sebe mají, jakož i zápisy k nim se vztahující.

U směnek cizích (vydaných), ale dosud neakceptovaných, vyhotovených na úředních blanketech nebo opatřených kolky úředně obliterovanými, není výměně za jiné úřední blankety nebo za kolky na závadu podpis výstavcův tenkráte, je-li směnka vystavena výstavcem na vlastní řád, nebyla-li do sud opatřena akceptem, rubopisem nebo vůbec nějakým podpisem strany jiné a předloží-li se k výměně před dospělostí.

Finanční správa je oprávněna dáti tisknouti pro jednotlivé firmy zvláštní blankety opatřené kolkovou známkou úředně vtisknutou. Na takové blankety se vztahují ustanovení o úředních blanketech (§ 12, č. I Aa B, č. 1.).

Veškerá zákonná ustanovení o poplatku směnečném, pokud se neshodují s tímto zákonem nebo jsou ustanoveními jeho nahrazena, se zrušují.

Zejména se zrušují:

1. II. a III. oddíl (§§ 2 až 18) zák. ze dne 8. března 1876, č. 26 ř. z., dále zák. ze dne 7. dubna 1920, č. 249 Sb. z. a n., a zák. ze dne 25. ledna 1922, č. 30 Sb. z. a n.;

dále §§ 28-31, pak saz. pol. 32, č. 2., a), 59, č. 1., a), 79, o), a 98 popl. prav.;

§§ 2, 3, 5 a 7 zák. čl. LXIII/1871, § 8 zák. čl. XXVI/1881 a §§ 11 a 12 zák. čl. XLV/1887;

2. jen pokud se týkají směnek a listin uvedených v § 13, odst. 1., V. oddíl (§§ 20 až 27) zák. č. 26/1876 ř. z., § 9, e) cís. nař. ze dne 28. srpna 1916, č. 281 ř. z., a § 2, e) zák. ze dne 30. června 1921, č. 244 Sb. z. a n.;

dále §§ 32, 51, 106 a 107, a saz. pol. 32, č. 2., b) a c), 64, č, 1. b) a 93, č. 2., a) popl. prav. a § 4 zák. čl. XXVI/1881.

(1) Pokud není v tomto zákoně ustanoveno jinak, platí zákonná ustanovení o kolcích a poplatcích.

(2) Cizí měna se přepočítává podle ustanovení platných pro poplatky stupnicové.

(1) Tento zákon nabývá účinnosti současně se zákonem směnečným.

(2) O směnkách a jiných listinách v tomto zákoně uvedených, jichž základní poplatková povinnost vznikla před účinností tohoto zákona, platí ustanovení dosavadní a to i pro poplatky dodatečné a z pozdějších prohlášení na listiny připojených.

(3) Provésti zákon tento ukládá se ministrům financí a spravedlnosti.