Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zákon o přímých daních ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n., přinesl u zvláštní daně výdělkové mezi jiným podstatnou změnu co do zjišťování daňové základny, která záleží v tom, že rozeznávání mezi rokem obchodním a rokem berním odpadlo a že pro určitý berní rok se podrobuje zdanění zisk onoho obchodního období, které se končí v dotyčném roku berním. Tato okolnost měla za následek, že výsledky obchodního období 1926 (1925/1926) se nepodrobí zdanění, poněvadž podkladem pro předpis zvláštní daně výdělkové na berní rok 1926 byly výsledky obchodního období 1925 a podkladem pro berní rok 1927 budou výsledky obchodního období 1927 případně obchodního období 1926/1927. Vzhledem k tomu bylo třeba pojmouti do zákona ustanovení o tom, jak bude berně právně nakládáno se ziskem tohoto vypadlého obchodního roku, pokud se týče jak bude nakládán.o s úložkami fondů a reserv nahromaděnými před rokem 1926, když jich podnik použije v tomto roce ku krytí výdajů a ztrát. V tom směru stanoví čl. VII, že úložky do fondů a reserv ze zisku r. 1926 (1925/1926) se pokládají za zdaněny. Ačkoliv jest patrno, že pod pojmem zisku podle tohoto ustanovení nemůže se rozuměti nic jiného, než co se rozumí ziskem podle ustanovení III. hlavy tohoto zákona, bylo přece toto ustanovení ve veřejnosti vykládána naprosto nesprávně a sice dostalo se mu interpretace, která měla umožniti to, čemu právě tento článek chtěl zabrániti, totiž daněprostému přetvořování starých, před rokem 1926 nahromaděných, nezdaněných reserv a fondů na reservy a fondy daněprosté v roce 1926. K tomu cíli vykládala veřejnost ustanovení 1. odstavce tohoto článku tak, že pod ziskem dlužno rozuměti vše, co podnik v bilanci za rok 1926 (1925/1926) jako bilanční zisk vykáže. Tedy na př. že společnost může si v roce 1926 vyúčtovati daněprostě staré nezdaněné reservy, čímž zvýší bilanční zisk roku 1926 a že z takto zvýšeného bilančního zisku může si uložiti stejné částky do reservních fondů, které se podle ustanovení čl. VII., odst. 1., musí považovati za zdaněné. Na příklad: Podnik vyúčtuje v roce 1926 nezdaněný zvláštní reservní fond utvořený v roce 189 a tím zvýší bilanční zisk roku 1926. Z takto zvýšeného zisku utvoří v roce 1926 nový reservní fond ve stejné výši, jak byl onen nezdaněný reservní fond. Tím by docílil, že nezdaněný reservní fond z r. 1897 se daněprostě proměnil ve fond zdaněný (čl. VII., odst. 1.). Nebo, že společnost může si vyúčtovati v bilanci rok a 1926 staré zatajené zisky a že tyto zisky se nejen nepodrobí zdanění, nýbrž že se jim dostane ještě zvláštní výhody spočívající v tom, že stejné části ze zisku roku 1926 do fondu uložené se budou považovati za zdaněny.

Že tento výklad jest v naprostém rozporu s duchem zákona a s duchem čl. VII, není třeba šířeji vykládati. Ziskem roku 1926 (1925/1926) tak, jak jej na zřeteli má čl. VII., odst. 1., nelze rozuměti jiný pojem zisku, než který jest v hl. III. zákona o přímých daních, t. j. rozvahové přebytky (77), pod nimiž podle stál judikatury se rozumí přírůstek na ryzím jmění společnosti v určitém obchodním období, t. j. rozdíl mezi ryzím jměním podniku na počátku určitého obchodního období a na konci tohoto období. Vyúčtuje-li tedy na př. společnost starý nezdaněný fond, který jest již obsažen v pasivech bilance za rok 1925, v účetní závěrce za rok 1926, není tato částka ziskem roku 1926 a nemůže se na ni vztahovati ustanovení čl. VII., odst. 1., poněvadž vyúčtovaný nezdaněný fond, který jest již obsažen v počátečním ryzím jmění společnosti, není ziskem roku 1926, nýbrž jest to zisk let dřívějších.

Nesprávný výklad, kterého se čl. VII. dostávalo, záležel dále v tom, že společnosti, přehlédajíce naprostou souvislost všech tří zákonů tvořících daňovou reformu, t. j. zákona o přímých daních, dále zákona o nové úpravě fia7ančníha hospodářství svazků územní samosprávy a zákona o stabilisačních bilancích, chtěly v r. 1926 daněprostě nadhodnocovati i ony bilanční hodnoty, které podléhají předpisům zákona o stabilisačních bilancích, t. j. hodnoty trvale v podniku užívané. Tím chtěly se vyhnouti vázanosti reservního fondu z tohoto nahodnocení povstalého, jehož volné použití podle zákona o stabilisačních bilancích jest vázáno na uplynutí 15 let ode dne sestavení východiskové bilance. Proto bylo nutno v předložené osnově vysloviti zásadu, že takové nadhodnocení nemůže se v r. 1926 státi daněprostě. Jelikož pak některé společnosti rozdělily snad již zisk takovým nahodnocením v r. 1926 vzniklý mezi účastníky, bylo nutno učiniti opatření, aby odpisy na hodnotách těch, pokud jde o zvýšení hodnoty v r. 1926 provedené, nemohly býti v budoucnosti prováděny daněprostě. Vyjmuty jsou jen případy, kde podniky provedly nahodnocení hodnot takových v r. 1926 jedině proto, aby jím byla kryta bilanční ztráta tohoto období. Zde připouští se daněprosté odpisy i z hodnot v r. 1926 nově oceněných, avšak jen potud, pokud nahodnocení to kryje bilanční ztrátu.

Pokud jde o odst. 2. čl. VII., upozorňuje osnova zákona na to, že předpisy starého zákona o přímých daních co do nakládání s reservními fondy byly převzaty beze změny do zákona o zvláštní dani výdělkové podle III. hlavy reformy, že se tedy zachovává právní kontinuita i v tom směru, že specielních reservních fondů nahromaděných před platností zákona č. 76/1927 smí býti v obchodním období 1926 (1925/1926) daněprostě použito jen ke krytí výdajů a ztrát onoho určitě označeného druhu, pro něž byly původně zřízeny.

Z toho všeho jest patrno, že předložená osnova zákona nestanoví nic nového, nýbrž že trvá přesně na zásadách obsažených ze jména v uvedených zákonech čís. 76 a čís. 78 z r. 1927 a že má zabrániti jen výstřelkům se strany společností, které by se in fraudem legis et fisci mohly státi.

Z těchto důvodů rozpočtový výbor po projednání vládního návrhu č. 1276 navrhuje poslanecké sněmovně přijetí svrchu uvedeného návrhu s formálními změnami, které byly provedeny, aby ustanovení tohoto zákona mohla býti včleněna do čl. VII. uváděcích ustanovení zákona ze dne 15. června 1927, č. 76 Sb. z. a n.

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. VII. uváděcích ustanovení doplňuje se těmito odstavci:

(3) Ziskem roku 1926 (1925/1926) podle odst. 1., rozumí se rozvahové přebytky, t. j. přírůstek na ryzím jmění podniku v obchodním období 1926 (1925/1926) proti stavu ryzího jmění, jaký byl na počátku tohoto období. V obchodním období 1926 (1925/1926) vyúčtované reservy a fondy, které byly nahromaděny před platností tohoto zákona a jsou obsaženy na straně pasiv bilance za obchodní období 1925 (192 /1925), nejsou ziskem podle článku VIL, odst. 1.

(4) Výdaje a ztráty, hrazené v obchodním období 1926 (1925/1926) ze zvláštních reserv nahromaděných podle § 9 5, lit. f) zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z. (na Slovensku a v Podkarpatské Rusi podle § 17, odst. 7. zák. čl. VIII, 1909 ve znění zák. čl. XXXIV/1916), nebudou podle odst. 2. při vyměřování zvláštní daně výdělkové na kalendářní (berní) rok 1927 dodatečně zdaněny, budou-li z nich hrazeny úbytky a ztráty onoho určitě označeného druhu, k jejichž úhradě byly reservy ty původně věnovány.

(5) Úložky do fondů a reserv ze zisků vzniklých v obchodních obdobích, která se končila v kalendářním roce 1926, novým oceněním předmětů v podniku trvale užívaných, pokládají se za nezdaněny. Pro řešení otázky, které předměty jsou v podniku trvale užívány, platí obdobně předpisy zákona ze dne 15. června 1927, č. 78 Sb. z, a n., o stabilisačních bilancích.

(6) Odpisy na předmětech v podniku trvale užívaných a v obchodních obdobích, která se končila v kalendářním roce 1926, nově oceněných lze daněprostě prováděti jen z bilanční hodnoty, kterou vykazovaly před novým ocenění,m, vyjímajíc případy, kde nové ocenění se stalo, aby byla vyrovnána rozvahová ztráta obchodního období 1926 (1925/1926). V těchto případech bude v budoucnosti přípustným daněprostý odpis také z částky, o níž bylo třeba předměty nahodnotiti, aby rozvahová ztráta byla vyrovnána. Ustanovení § 79, lit. f) tohoto zákona o přiměřenosti odpisů zůstávají nedotčena.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1927 a jeho provedením se pověřuje ministr financí.