| II. volební období. | 5. zasedání. |
Oběžníky jednotlivých ministerstev,
které ukládají státním zaměstnancům,
aby se ve věcech svého osobního služebního
postavení neobraceli se žádostí za intervence
jinam, než k představeným úřadům,
byly vydány na podkladě usnesení ministerské
rady z 28. května 1927. Toto usnesení opíralo
se o ustanovení § 27 zákona ze dne 25. ledna
1914, č. 15 ř. z. (služební pragmatiky)
a bylo učiněno proto, že v řadách
státních zaměstnanců rozmohl se povážlivým
způsobem nešvar obraceti se vzdor citovanému
ustanovení zákonnému na činitele mimoúřední
za účelem vymáháni různých
osobních výhod. Tento nezákonný postup
státních zaměstnanců byl s to povážlivým
způsobem ohroziti řádný chod služby.
Vláda považovala proto za nutné uvésti
na paměti zvláštním výnosem státním
zaměstnancům jejich zákonnou povinnost.
Postup vlády byl v daném případě
úplně zákonný. Vláda opírala
se tu o striktní znění § 27 služební
pragmatiky, který ukládá úředníku,
aby všechna přání, rozklady a stížnosti
ve služebních nebo služebního poměru
se týkajících věcí osobních
pravidelně přednášel cestou služební,
vždy však výlučně u představených
úřadů. Námitka, že výnos
odporuje §§ 106, 115 a 117 ústavní listiny,
jest neodůvodněná. Zejména nelze se
tu dovolávati ústavních předpisů
o rovnosti. Předpis § 106 ústavní listiny
nemůže býti chápán tak, jako
by zbavoval bezprostředně a přímo
určité osoby povinností, stanovených
pro ně zvláštními zákony a vyrovnával
tak mezi všemi občany práva a povinnosti, nýbrž
jak důvodová zpráva k ústavní
listině (tisk 2421, str. 312) výslovně konstatuje
ťprovedení této zásady přenechávati
sluší zvláštním zákonům:
Toto opatření, Ťpokračuje důvodová
zpráva, ťjest nutným, ježto by jinak v
důsledku zásady rovnosti, prohlášené
ve větě první, nastala rovnost i tam, kde
by to odporovalo jiným ustanovením dosavadního
právního řádu; uvésti pak dosavadní
právní řád v soulad se zmíněnou
zásadou rovnosti - jest právě věcí
zvláštních prováděcích
zákonů.Ť
Nelze pochybovati o tom, že ustanovení § 7 služební
pragmatiky jest také jedním z předpisů,
který spadá pod tyto vývody důvodové
zprávy (arg. slov ťjiným ustanovením
dosavadního právního řáduŤ)
a že tedy ani shora uvedené usnesení ministerské
rady a o ně se opírající výnosy
jednotlivých, ministerstev nelze označiti jako odporující
duchu ústavní listiny, pokud jde o zásadu
rovnosti.
Avšak ani ustanovení §§ 115 a 117 ústavní
listiny nedotýkají se derogačně předpisu
§ 27 služební pragmatiky. Tyto ústavní
předpisy nevylučují nikterak služební
povinnosti státních zaměstnanců, stanovené
zvláštními zákony. Že ústavní
listina sama nechtěla zužovati rozsah služebních
povinností veřejných zaměstnanců,
lze usuzovati z ustanoveni § 93 ústavní listiny,
v němž se praví: ťVeřejní
zaměstnanci dbejťež v úřední
své činností ústavních a jiných
zákonů.Ť Pod tyto ťjiné zákonyŤ
spadají zajisté také platné předpisy
služební pragmatiky.
Za těchto předpokladů nepřichází
pak ovšem ani v úvahu čl. IX. uv. zákona
k ústavní listině, který se týká
toliko ustanovení ústavní listině
zřejmě odporujících, mezi něž
však právě, jak dovozeno, nepatří
ustanovení § 27 služební pragmatiky.
Z uvedených důvodů právních
i věcných nepokládá vláda za
nutné, aby dosavadní opatření byla
změněna.